Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1932.

III. volební období.

7. zasedání.

Tisk 905.

Podepsaní se zřetelem k pověstem, které ve mnohém nesouhlasí se skutečnostmi, jimiž procházel vývoj uvedeného konfliktu, uvádějí především, že:

Dne 11.července oznámil generální řiditel Kumpera dělnickému závodnímu výboru rozhodnutí firmy snížit sazby úkolové práce generelně o 30 %. Není žádnou zvláštností, že záv. výbor nepřijal nabídku tak jak byla podána, a žádal lhůtu pro jednání s dělnictvem. Že dělnictvo nabídku odmítlo, rovněž nepřekvapuje. Jednání firmy se záv. výborem, popř. s organisacemi dělnictva končila ujednáním o redukci cen úkolové práce průměrně o 26 %. Poněvadž závodní výbor dělnický už v tomto jednání postřehl případy, které snižovaly možný výdělek pod míru snesitelnosti, dožadoval se oprávnění možných korektur, až se případy takové konkrétně projeví. Byla proto také ujednána klausule a vsunuta do protokolu ujednání jako jedna z jeho kapitol.

Tyto očekávané případy nastaly velmi záhy. Když se pak závodní výbor hlásil, aby tyto případy oznámil, byl řiditelstvím odmítnut. Ve své podstatě to znamená nedodržení úmluvy, a poněvadž takové nedodržení není věcí náhody, vypovídala tu firma dělnictvu boj. Dělnictvo však ho přece jen nezahájilo. Přes případy demonstrace, jimiž dělnictvo naznačovalo míru rozčilení nad věrolomností řiditelství firmy, závodní výbor s největší námahou usiloval konflikt vyřídit smírnou cestou.

V sobotu dne 1. října 1932 stanoveno bylo jednání na pondělí dne 3. října o 8 hodině ranní. Dělnictvo, v závodě do jednoho přítomno, ve klidu práce očekávalo zahájení jednání. Pochopitelně, poněvadž tou chvílí oni, jichž se sporné případy týkaly, nevěděli, zač pracují. A tady nastalo vyvrcholení konfliktu; pan gen. ředitel Kumpera vydal vyhlášky, že veškeré dělnictvo na hodinu propouští!

Od té chvíle trvá výluka. Přichází-li firma ihned po po činu k náhledu, že opuštěná továrna je škodou její pokladny, souhlasíme. Až na ty prostředky, jimiž chceme škodám z obou stran zabránit. Zástupci strany podepsaných usilují o rozumné vyrovnání, firma naopak si pomáhá starými omšelými prostředky, o nichž zkušenost učí, že ještě nikomu neprospěly. Shání stávkokaze způsobem lstivým, při čemž se neštítí ani nepravd.

Nuže, při tomto nerovném zápase a nemožných způsobech jedné ze sporných front, právě této dostává se pomoci se strany veřejné moci. Nehodláme rozepisovat podrobnosti praktického výkonu četnických hlídek, nezabýváme se otázkou, zda se sluší veřejnost komunikace konfiskovat zájmu soukromníka. Domníváme se, že ta patří bohatým stejně jako chudým, a veřejná moc že slouží bezpečnosti všech, nikoli jen zámožných.

Tážeme se proto pana ministra, zda je si vědom těchto demokratických skutečností a zda je ochoten firmě Walter doporučit vyrovnání konfliktu, jinak že v určené lhůtě obležení továrny zruší?

Aniž opakujeme shora uvedené, upozorňujeme pana ministra také na firmu inž. 0. Podhajský akc. spol. v Hostivaři, kde konflikt probíhá za týchž pravidel.

V Praze, dne 27. října 1932.

Merta, Hubka, Šolc, Píchl, Černý, dr Veselý, dr Klouda, Plamínková, Berkovec, Riedl.

Ústředí Sdružení prolet. bezvěrců Brno, Marxova 8, a Ústředí Sdružení soc. dem. bezvěrců Mor. Ostrava, Nádražní 36 vydalo a rozšířilo na Moravskoostravsku letáky, a Sdružení soc. dem. bezvěrců Ústředí Mor. Ostrava, Lidový dům vydalo a vylepilo plakáty, které obsahují nepravdy o římsko-katolické církvi a jsou plny neslýchaných urážek náboženských společností jak římsko-katolické tak ostatních státem uznaných. V letácích se praví, že církev řím. kat. dostala od převratu z pokladny republiky 4 a půl mil. Kč, ačkoliv prý má 90 zámků, 60 lihovarů, pivovarů, cukrovarů a sladoven, 125 mlýnů, pil, cihelen, skláren, 6 dolů atd. V letácích se dále nepravdivě tvrdí, že v době, kdy se musí všichni uskrovniti, jen klerikálové (t. j. katolíci) žádají nové a nové výlohy. Konečně se v letácích vyzývají pokrokoví občané, státní zaměstnanci, nezaměstnaní a všichni pracující »Nepřipusťte, aby klerikálové, (t. j. příslušníci náboženských společností), vyžírali a podkopávali republiku, šlapali zákony a odchovávali zločince«. V letácích se vyzývají občané, aby žádali škrtnutí položek ze státního rozpočtu na církve, a zabavení veškerého církevního majetku. Podobné nepravdy obsahují vylepené plakáty, kde mimo jiné se volá: »Páteři, vraťte nezaměstnaným miliony, kterých jste si nezasloužili a nevydělali. - «

Jak letáky, tak plakáty obsahují neslýchané urážky jak náboženských společnosti státem uznaných, tak jejich duchovních, jako by to byli zloději a vyděrači státní pokladny na úkor státních zaměstnanců a nezaměstnaných. Tyto urážlivé výroky však tvoří též podstatu trestných činů vyznačených v zákoně na ochranu republiky ze dne 19. března 1923, č. 50 Sb. z. a n.

Jsou zajisté s to porušiti zákon obecným a veřejným popuzováním proti občanstvu pro jeho náboženství (§ 14. odst. 2.); veřejným popuzováním k záští proti celým skupinám obyvatelstva pro jejich náboženství (§ 14. odst. 3.), veřejným vybízením k hromadnému neplnění veřejnoprávních povinností uložených zákonem (§ 15. odst. 1.), rozšiřováním nepravdivých zpráv o ř. katolické církvi a jiných náboženských společností státem uznaných (§ 18. odst. 1.).

Nuže tyto letáky a plakáty obsahující trestné činy a ohrožující veřejný klid a pořádek, hanobící celé stavy a skupiny obyvatelstva, byly rozšiřovány a vylepovány po celém Ostravsku, aniž by povolané státní úřady (policejní ředitelství, okresní úřad v Mor, Ostravě), které jsou povolány k povinnosti, aby hájily občanstvo podle platných zákonů, vůbec něco proti tomu činily.

Proto se podepsaní táží pana ministra vnitra:

Je podobné nešetření zákonitých předpisů se strany státních úřadů v Mor. Ostravě panu ministrovi známo?

Jest ochoten pan ministr vnitra zaříditi věci tak, aby pro budoucnost byly celé skupiny obyvatelstva chráněny na své cti a na svém náboženském přesvědčení, jak jim to zaručuje citovaný zákon na ochranu republiky?

V Praze, dne 27. října 1932.

Šabata, dr Žiška, dr Hruban, Kopřiva, Fr. Novák, Šachl, Pavelka, dr Reyl, dr Karas, J. Krejčí, Koubek, Jílek.