Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1932.

III. volební období.

7. zasedání.

Tisk 930.

Poslanecká sněmovna Národního shromáždění republiky Československé schválila ve 221. schůzi dne 25. listopadu 1932 tuto osnovu zákona:

ze dne......................................................

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Čl. I.

Císařský patent ze dne 7. prosince 1858, č. 237 ř. z., o ochraně vzorků a modelů pro průmyslové výrobky, ve znění zákona ze dne 24. července 1919, č. 469 Sb. z. a n., a zákona ze dne 30. června 1921, č. 259 Sb. z. a n., se mění a doplňuje takto:

Za § 9 se vkládají tyto dva paragrafy:

§ 9 a.

(1) Prioritního práva podle čl. 4. Pařížské unijní úmluvy ze dne 20. března 1883 na ochranu živnostenského vlastnictví, revidované v Bruselu dne 14. prosince 1900, ve Washingtoně dne 2. června 1911 a v Haagu dne 6. listopadu 1925, nutno se výslovně domáhati v přihlášce vzorku, ve které jest uvésti den, měsíc a rok první přihlášky v některém státu unijním, jejž nutno zároveň udati.

(2) Vládním nařízením bude stanoveno, kterých dokladu jest třeba, aby bylo prokázáno včasně dožadované právo prioritní, a v jaké lhůtě mají býti předloženy tyto doklady a jejich ověřené překlady.

§ 9 b.

Československý státní příslušník může se domáhati v tuzemsku prioritního práva podle předchozího paragrafu na základě své přihlášky podané v cizině jen, prokáže-li, že měl v době, ve které přihlášku v cizině podal, na území jiného státu unijního své bydliště nebo skutečný a opravdový závod živnostenský neb obchodní.

§ 11 bude zníti takto:

(1) Právo výhradného použití vzorku zaniká, nepoužije-li přihlašovatel v území státu Československého chráněného vzorku do jednoho roku po zápisu.

(2) Ustanovení toto platí, pokud mezinárodními smlouvami není jinak stanoveno.

Čl. II.

Nařízení č. 107.709/1907 K. M. (uh. obch.), o právní ochraně vzorků průmyslových a jejich zapisování do rejstříku, ve znění nařízení č. 6484/1908 K. M. (uh. obch.), se mění a doplňuje takto:

Za § 27 se vkládají tyto dva paragrafy:

§ 27 a.

(1) Prioritního práva podle čl. 4. Pařížské unijní úmluvy ze dne 20. března 1883 na ochranu živnostenského vlastnictví, revidované v Bruselu dne 14. prosince 1900, ve Washingtoně dne 2. června 1911 a v Haagu dne 6. listopadu 1925, nutno se výslovně domáhati v přihlášce vzorku, ve které jest uvésti den, měsíc a rok první přihlášky v některém státu unijním, jejž nutno zároveň udati.

(2) Vládním nařízením bude stanoveno, kterých dokladů jest třeba, aby bylo prokázáno včasně dožadované právo prioritní, a v jaké lhůtě mají býti předloženy tyto doklady a jejich ověřené překlady.

§ 27 b.

Československý státní příslušník může se domáhati v tuzemsku prioritního práva podle předchozího paragrafu na základě své přihlášky podané v cizině jen, prokáže-li, že měl v době, ve které přihlášku v cizině podal, na území jiného státu unijního své bydliště nebo skutečný a opravdový závod živnostenský neb obchodní.

§ 29 bude zníti takto:

(1) Právo výhradného použití vzorku zaniká:

a) nepoužije-li přihlašovatel v území státu Československého chráněného vzorku do jednoho roku po zápisu;

b) nepostará-li se v cizozemsku bydlící přihlašovatel během šesti měsíců o své zastoupení v tuzemsku (§ 48, odst. 3.).

(2) Ustanovení odst. 1., písm. a), platí, pokud mezinárodními smlouvami není jinak stanoveno.

Čl. III.

Zároveň pozbývají platnosti, pokud se týkají vzorků a modelů a pokud nebyly dosud zrušeny, všechny zákony a nařízení, jež odporují tomuto zákonu, zejména:

1. zákon ze dne 29. prosince 1908, č. 268 ř. z., kterým se vydávají prováděcí ustanovení za příčinou přístupu k Mezinárodní unii na ochranu živnostenského vlastnictví;

2. zák. čl. LII/1908, o přístupu zemí koruny uherské k Mezinárodní unii na ochranu živnostenského vlastnictví;

3. nařízení ministerstva veřejných prací ze dne 30. prosince 1908, č. 271 ř. z., o dokladech, kterých jest třeba k průkazu prioritního práva při přihláškách patentu, vzorků a známek;

4. nař. č. 111.213/1908 K. M. (uh. obch.), jímž se provádí žák. čl. LII/1908, o přístupu zemí koruny uherské k Mezinárodní unii na ochranu živnostenského vlastnictví;

5. zák. čl. VIII/1913, jímž se inartikulují mezinárodní úmluvy o ochraně živnostenského vlastnictví, podépsané ve Washingtoně dne 2. června 1911;

6. nař. č. 2755/1913 M. E. (uh. min.), jímž se uvádějí v platnost mezinárodní dohody o mezinárodním živnostenském vlastnickém právu pojaté do zák. čl. VIII/1913;

7. nař. č. 23714/1913 K. M. (uh. obch.), o provádění zák, čl. VIII/1913, jímž se inartikulují mezinárodní dohody podepsané ve Washingtoně dne 2. června 1911 na ochranu živnostenského vlastnictví.

Čl. IV.

Tento zákon nabude účinnosti dnem, kterého se stane pro Československou republiku účinnou Haagská úmluva ze dne 6. listopadu 1925, jíž byla změněna některá ustanovení Pařížské unijní úmluvy na ochranu živnostenského vlastnictví.

čl. V.

Provedením tohoto zákona se pověřuje ministr průmyslu, obchodu a živností a ministr spravedlnosti.

F. Staněk v. r.,

předseda.

JUDr Jan Říha v. r.,

sněm. tajemník.

J. Dubický v. r.,

zapisovatel.