Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1932.

III. volební období.

7. zasedání.

Tisk 951.

Poslanecká sněmovna Národního shromáždění republiky Československé schválila ve 226. schůzi dne 13. prosince 1932 tuto osnovu zákona:

ze dne............................................................

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Z každého výhradného kutiště (§§ 22 a 31 obecného horního zákona), z každé dolové míry (čl. III. císařského patentu ze dne 23. května 1854, č. 146 ř. z., a §§ 42 a 43 obecného horního zákona), z každého přebytku (§ 71 obecného horního zákona) a z každé povrchové míry (§§ 76 a 77 obecného horního zákona) zapravuje se příslušnému báňskému hejtmanství báňská dávka.

§ 2.

(1) Báňská dávka z výhradného kutiště činí 20 Kč za každé kalendářní pololetí.

(2) Z dolové míry o ploše 45.116 čtverečních metrů ve vodorovné rovině a z povrchové míry o ploše 115.000 čtverečních metrů platí se z každého kalendářního pololetí báňská dávka 50 Kč. Tak zvaná délková míra, o měnivé šířce a neurčité hloubce (délce a výšce), je podrobena téže báňské dávce jako dolová míra o ploše 45.116 čtverečních metrů.

(3) Báňská dávka z míry jiné výměry, než jak uvedeno v prvé větě odst. 2., a z přebytku činí částku úměrnou ploše při základní sazbě označené v téže větě, nejméně však 5 Kč za každou míru neb každý přebytek; není-li částka odpovídající ploše vyjádřena korunami bez haléřů, zaokrouhlí se na nejblíže vyšší částku v korunách.

(4) Báňská dávka může býti ministerstvem veřejných prací a se souhlasem ministerstva financí snížena na polovinu zákonné výměry, jde-li podle posudku znalců o chudá nebo rozptýlená ložiska, po případě o závažné důvody technické nebo hospodářské. To platí především pro ložiska takových nerostů, jejichž vydatnost následkem přirozených poměrů je nejistá a tím podnikání velmi riskantní.

§ 3.

(1) Kutiště podléhá báňské dávce i za kalendářní pololetí, ve kterém bylo ohlášeno (§ 22 obecného horního zákona), když báňské úřady neodmítly ohlášku potvrditi (§ 39 obecného horního zákona), a dávková povinnost pomíjí koncem kalendářního pololetí, ve kterém kutiště z důvodů uvedených v §§ 251 a 252 obecného horního zákona nebo v důsledku propůjčení dolové míry neb přebytku zaniklo.

(2) Míra neb přebytek podléhají báňské dávce počínaje prvním dnem kalendářního pololetí po pravoplatném rozhodnutí o propůjčení (§§ 57, 72 a 76 obecného horního zákona) a dávková povinnost pomíjí koncem kalendářního pololetí, ve kterém míra neb přebytek byly pravoplatným rozhodnutím prohlášeny za zrušeny (§§ 259, 263 a 265 obecného horního zákona). Avšak pro vlastníka hor, vzdávajícího se míry neb přebytku (§ 263 obecného horního zákona), zastavuje se povinnost placení báňské dávky z opuštěného oprávnění koncem kalendářního pololetí, ve kterém prohlášení o opuštění došlo u příslušného úřadu; dojde-li k dražbě a k příklepu opuštěných hor (§§ 264 a 265 obecného horního zákona), zapraví se báňské dávky za dobu od zastavení dávkové povinnosti až do příklepu z výtěžku dražby; nedojde-li k dražbě a k příklepu, odepíší se báňské dávky za dobu od zastavení dávkové povinnosti až do dne zrušení míry neb přebytku.

§ 4.

(1) Báňské dávky z kutišť, z měr a z přebytků jsou splatny 1. ledna a 1. července a zapravují se za každé kalendářní pololetí napřed. Kutiště, za které báňská dávka nebyla zcela zapravena do 30 dnův ode dne splatnosti, může býti rozhodnutím báňského hejtmanství zrušeno. Má-li kutéř více než jedno kutiště, zapravil však do 30 dnův ode dne splatnosti toliko část úhrnu báňských dávek, předpokládá se, neurčí-li kutéř v téže lhůtě jinak, že složená částka je určena k úhradě báňských dávek za kutiště, v záznamech báňského revírního úřadu pořadím přednější.

(2) Báňská dávka z kutiště za kalendářní pololetí, ve kterém kutiště bylo ohlášeno, jest splatna dnem ohlášky. Nebyla-li báňská dávka zapravena do 30 dnův po vypravení potvrzení o ohlášce, zaniká kutiště se zpětnou platností ke dni ohlášky. Ohlásil-li kutéř téhož dne více než jedno kutiště, zapravil však ve lhůtě shora uvedené toliko část úhrnu báňských dávek, zanikají kutiště, na která se plné báňské dávky nedostalo a to počínajíc kutištěm posledním v pořadí, ve kterém byla kutiště ohlášena nebo v kutební knize zaznamenána.

(3) Vlastníku míry neb přebytku, jenž dluhuje báňskou dávku za dobu tří let a mimo to neplní povinnosti uložené mu předpisy §§ 174, 175 a 176 obecného horního zákona, může býti míra (přebytek) rozhodnutím báňského hejtmanství odňata aniž je třeba, aby k plnění těchto povinností byl před tím donucován peněžitými pokutami podle § 243 obecného horního zákona.

§ 5.

(1) Báňská dávka vázne na horním oprávnění a ten, kdo oprávnění nabyl převodem nebo přechodem, je práv i z nedoplatků svých předchůdců.

(2) Báňské dávky vymáhá báňské hejtmanství podle obdoby předpisů zákona o přímých daních ze dne 15. června 1927, č. 76 Sb. z. a n. Právo vymáhati báňskou dávku promlčuje se do 6 let po kalendářním pololetí, ve kterém se báňská dávka stala splatnou. Promlčení se přetrhuje doručením platebního vyzvání vydaného proti osobě povinné platiti báňskou dávku, zavedením exekuce nebo povolením lhůty k placení. Uplynutím správního roku, v němž bylo platební vyzvání doručeno, poslední exekuční zákrok proveden nebo uplynula platební lhůta, počíná běžeti nová promlčecí lhůta. Byly-li splatné báňské dávky zajištěny ruční zástavou, platí ustanovení § 1483 ob. zák. obč.; byly-li zajištěny knihovním zápisem, nemůže býti do 30 let po zápise namítáno proti uplatňování práva tím získaného promlčení, jež zatím nastalo.

§ 6.

Dokud zákon ze dne 28. března 1928, č. 57 Sb. z. a n., o zařízení a působnosti báňských úřadů, nenabude účinnosti, zapravují se v zemi Slovenské a v zemi Podkarpatoruské báňské dávky vládnímu komisariátu pro báňské a hutnické záležitosti v Bratislavě a tento úřad je vymáhá. Úkony báňského hejtmanství podle § 4, odst. 1. a 3., vykonává do stejné doby v zemi Slovenské báňský kapitanát, v zemi Podkarpatoruské báňský úřad 1. stolice.

§ 7.

(1) Tento zákon nabude účinnosti kalendářním pololetím následujícím po vyhlášení. Tímto dnem pozbudou platnosti všechny předpisy, které s tímto zákonem nesouhlasí nebo které obsahují stejná ustanovení, zejména nařízení ministerstva financí ze dne 4. října 1854, č. 267 ř. z., jímž se vyměřují báňské dávky plynoucí z báňské propůjčky, nařízení ministerstva financí ze dne 30. září 1859, č. 181 ř. z., o zachování dosavadní výměry poplatku z měr u dolů a o přípustnosti jeho snížení, zákon ze dne 28. dubna 1862, č. 28 ř. z., o zrušení báňského desátku, cís. nařízení ze dne 29. března 1866, č. 42 ř. z., o snížení báňských dávek, nařízení ministerstva obchodu a národního hospodářství a ministerstva financí ze dne 25. dubna 1866, č. 49 ř. z., týkající se změny platebních termínů pro poplatek z měr a kutišť, zák. čl. XXVII/1875 o báňské dani, zák. čl. XIV/1885, jímž se modifikuje § 12 zák. čl. XXVII/1875 a zákon ze dne 25. června 1919, č. 368 Sb. z. a n., jímž mění se výměra poplatků z dolových a povrchových měr (měrného) a z výhradných kutisk (kutebného).

(2) Provésti tento zákon ukládá se ministru veřejných prací.

F. Staněk v. r.,
předseda.

Dr Říha v. r.,
sněm. tajemník.

J. Dubický v. r.,
zapisovatel.