Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1932.

III. volební období.

7. zasedání.

Tisk 964.

1. sen. F. Scholze a soudr. na vládu stran státních starobních podpor.

2. sen. dr Bačinského, Curkanoviče, Merty a druhů na p. ministra školství a národní osvěty ve věci nedostatku cvičné školy při státním učitelském ústavě v Mukačevě.

3. sen. Füssyho a druhov ministrom verejných prác a zahraničných vecí o spravovaní medzinárodného koryta rieky Dunaja.

4. sen. Füssyho a druhov celej vláde o bezdôvodnom pátraní po štátnom občianstve osôb, ktoré sa prihlašujú na prácu.

5. sen. Curkanoviče, dr Bačinského, Merty a druhů na p. ministra školství a národní osvěty ve věci nezákonné a protizákonné unifikace měšťanských škol na Podkarpatské Rusi.

Zhoršená hospodářská situace a šířící se nezaměstnanost projevily také dalekosáhlé účinky na ty, kdož berou státní starobní podpory. Pro stále vzrůstající nezaměstnanost jsou mladší lidé namnoze ve své výživě poukázáni zase na své rodiče, kteří mnohdy sami musí žíti jen ze státní starobní podpory. Těmito důvody a následkem mimořádné tísně, která mezitím nastala, je prokázáno, že státní starobní podpora, rozdílená podle zákona ze dne 21. března 1929, č. 43 Sb. z. a n. je nepostačitelná.

Podepsaní podali již dne 29. října 1930 návrh na zvýšení státní starobní podpory. Přihlížejíce k důvodům shora uvedeným, táží se podepsaní vlády:

1. Je vládě známa těžká tíseň většiny těch, kdož berou státní starobní podporu?

2. Je vláda ochotna provésti v brzku zvýšení státních starobních podpor, jež podepsaní navrhli ve smyslu návrhu senátora F. Scholze tisk č. 321, III. volební období senátu Národního shromáždění?

V Praze, dne 15. prosince 1932.

Reil, Böhr, Stolberg, dr Hilgenreiner, Füssy, dr Korláth, dr Feierfeil, dr Szilassy, Richter, Böhm.

Die verschlechterte Wirtschaftslage und die um sich greifende Arbeitslosigkeit haben auch ihre tiefgreifende Wirkung auf die Bezieher der staatlichen Altersunterstützungen gehabt. Durch die stetig steigende Arbeitslosigkeit sind die jüngeren Altersklassen vielfach in ihrem Lebensunterhalt wieder auf ihre Eltern angewiesen, welche manchmal selbst nur von der staatlichen Altersunterstützung leben müssen. Aus solchen Gründen und infolge der ausserordentlichen Notlage, welche inzwischen eingetreten ist, ist erwiesen, dass die nach dem Gesetze vom 21. März 1929, Slg. der Ges. u. Vdgen Nr. 43 zu verteilende staatliche Altersunterstützungen nicht hinreichend ist.

Die Gefertigten haben bereits am 29. Oktober 1930 einen Antrag auf Erhöhung der staatlichen Altersunterstützung eingebracht. Im Hinblick auf die oben angeführten Gründe stellen die Unterzeichneten an die Gesamtregierung folgende Fragen:

1. Ist der Regierung die schwere Notlage der meisten Bezieher der staatlichen Altersunterstützung bekannt?

2. Ist die Regierung bereit, die von den gefertigten gemäss Antrag des Senators Franz Scholz, Druck Nr. 321, III. Wahlperiode des Senates der Nationalversammlung beantragte Erhöhung der staatlichen Altersunterstützungen in Bälde durchzuführen?

Prag, am 15. Dezember 1932.

Reil, Böhr, Stolberg, Dr. Hilgenreiner, Füssy, Dr. Korláth, Dr. Feierfeil, Dr. Szilassy, Richter Böhm.

Ve smyslu § 82 zák. čl. XXXVIII/1868, bodu 6. a čl. VII. statutu pro učitelské ústavy, vydaného dne 18. XII. 1900, čís. 45.781, každý učitelský ústav má býti vybaven řádnou cvičnou školou.

V Podkarpatské Rusi jsou tři učitelské ústavy, z nichž dva jsou církevní a jeden státní. Církevní ústavy cvičné školy mají, avšak jediný státní ústav cvičné školy postrádá. Kandidáti učitelství cvičí se v obyčejné škole obecné, v budově, ve které je učitelský ústav umístěn (vlastní budovy ústav nemá, ačkoliv existuje již od roku 1914). Personální opatření této obecné školy jsou takového rázu, že to dělá jen překážky řádnému praktickému vzdělávání kandidátů. Ústav je totiž ruský, ale nadřízené školské úřady jmenují (také pro zastupování přidělují), ke škole sloužící pro praktický výcvik kandidátů soustavně jen ukrajinské, čili ukrajinofilské učitele (ruští se překládají). Též učitelé, u kterých právě kandidáti mají praktické výstupy, vedou (až na jednoho) mezi kandidáty také v době příprav pro praktické výstupy (při návodných konferencích), ukrajinskou politicko-nacionální agitaci; potupují ruský národ (učitel Poljanský), což snad bude příčinou toho, že mezi kandidáty objevují se již ukrajinští komunisti. Od kandidátů žádají, aby učili ryzí ukrajinštinu; výsledek toho je, že ku příkladu jeden kandidát (Mogyš, který je komunistického přesvědčení), mající praktický výstup v obecné (>cvičné<) škole, učil, že prý Rusíni nepřišli na Podkarpatskou Rus z Ruska, neboť toho prý vůbec nebylo, nýbrž z Ukrajiny, která jedině existovala. (Učil tedy ukrajinské politikum).

Dále kompromitují a hanobí (učitelé) před kandidáty zejména ruské profesory ústavu a ústav různými pomluvami a tiskem, rozdávajíce kandidátům časopisy, v nichž jsou hanobení profesoři. Také je nepřípustné, aby učitel, který má spolupracovati s ústavem, štval proti ústavu, jak to bylo na př. v září t. r. při maturitních zkouškách externistů (nemajících středoškolskou maturitu), kdy učitel Poljanský také osobně (posléze i v tisku) napadl některé členy zkušební komise (prof. Torbiče) pro propadnutí některých externistů, dokonce pak byla napsána i stížnost k ministerstvu pro domnělé nespravedlivosti, kterých se členové zkušební komise prý dopustili na zkoušencích, ačkoliv zkoušky konaly se za předsednictví zástupce školského referátu.

Poněvadž takové poměry škodí jak prosperitě ústavu, tak i prospěchu kandidátů, podepsaní se táží:

1. Je panu ministrovi známo, že jediný v Podkarpatské Rusi státní učitelský ústav nemá žádné cvičné školy a je ochoten vybaviti ústav takovou školou?

2. Jsou panu ministrovi známy výše uvedené poměry v obecné škole, sloužící k praktickému cvičení kandidátů?

3. Je ochoten pan ministr zakročiti proti uvedené ukrajinské politicko-nacionální agitaci mezi kandidáty ústavu a proti skandalisování členů profesorského sboru ústavu?

4. Je ochoten pan ministr ihned naříditi, aby k této škole byli přiděleni ruští učitelé, nebo pro praktické vzdělání kandidátů byla přidělená obecná škola č. 1., která se nachází nedaleko ústavu?

5. Je ochoten pan ministr ve věci zkoušky externistů vyžádati si zprávu od zástupce školského referátu na zkouškách a rehabilitovati napadené profesory potrestáním učitele Poljanského?

6. Aneb jak hodlá pan ministr napraviti výše uvedené nemožné poměry bez nadržování ukrajinismu?

V Praze, dne 19. prosince 1932.

Votruba, Šimek, inž. Havlín, dr inž. Botto, Donát, Šelmec, Chlebounová, Hrubý, Ušák, Sehnal.

Až do štátneho prevratu r. 1918 jednotlivé štáty staraly sa o to, aby koryto Dunaja bolo pre plavbu stále spôsobilé a za týmto účelom tiež vláda uhorská od jara až do pozdnej jesene od Devína po Oršovu zamestnávala značný počet bagrovačiek, ktoré stále vyčisťovaly stredný tok Dunaja.

Mierové smluvy deklarovaly stredný tok Dunaja za medzinárodnú plavebnú trať a ku spravovaniu rieky jakožto vodnej cesty ustavila sa t. zv. medzinárodná dunajská komisia, ktorá raz či dvakráť do roka schôdzuje, vyberá od jednotlivých štátov nemalé členské príspevky, avšak jej praktický užitok nevidno nikde. Nesporné je aspoň to, že na trati Dunaja pozdlž Žitného ostrova už od nepamäti bagrovačka nepracovala, nanajvýš pri brehoch, a i vtedy len natoľko, nakoľko bolo treba piesku a štrku ku stavbám, rešp. nakoľko tento materiál bolo možno zpeňažiť. Nikto však sa nestará o stred Dunaja, ktorý s hľadiska plavby je najdôležitejší.

Je pravda, že tento stav nezapríčinil dosiaľ ešte značnejšie galiby a poruchy v plavbe, avšak vetráme-li túto vec, ide nám o plavebné záujmy až v druhom rade. Čo vo spojitosti s tým zaujíma v prvom rade obyvateľstvo na Žitnom ostrove a ostrove Čiliz, je následovné.

Je verejne známy fakt, ktorý sa dá tiež presným zmeraním zistiť, že značná časť ostrovov Žitného a Čilizu leží nižšie než normálny stav vody Dunaja. Tejto okolnosti lzä pripočítať, že tuná veľká časť územia napriek nákladným prácam odvodňovacích spoločností je stále vlhká a stačí malá povodeň, aby vnútrok Žitného ostrova na celé týždne zamorený bol spodnou vodou. Je-li koryto Dunaja náležite spravované, bagrované, má voda voľnú cestu, jej odtok je rýchlejší a tak nebezpečie vnútorných vod môže byť takrečeno úplne odvrátené. Po zanedbávaní opravovacích prác však koryto Dunaja zamorené bolo pieskom a bahnom, rad radom tvoria sa pieskové melčiny i pre plavbu nebezpečné, avšak čo je pre nás ešte plačlivejšie, nastala situácia, že niektoré hlbšie položené body ostrovov Žitného a Čilízu ležia nižšie, než koryto Dunaja. Následkom toho na prevažnej väčšine územia ostrovov Žitného a Čilizu staly sa spodné vody stálym nebezpečím, proti čomu nepomôže žiadna kanalizácia. Aké zlá môžu pôvodiť zo zanedbania koryta Dunaja, to sa ukázalo v r. 1926, kedy vodný stav Dunaja bol trvale nad normálom, ač vyslovených povodní nebolo, kedy veľa desaťtisícov jutár výbornej ornej pôdy bolo zamorené vodou a žatva bola veru buďto veľmi ubohá alebo jej vôbec nebolo, lebo spodné vody úrodu zničily. Nebezpečie spodných vod však od tých čias, - ač v menšom merítku - stále sa opakuje, avšak stačilo by, aby sa Dunaj v menšej miere rozvodnil a katastrofa by sa opakovala, čím by obyvateľstvo celého ostrova bolo ožobračené.

Príčinou všetkého toho zla je, ako sme už tvrdili, zanedbávanie koryta Dunaja a jedinou nápravou by bolo: upravovať koryto stálym, systematickým bagrovaním.

Na základe rečeného tážu sa podpísaní pánov ministrov verejných prác a vecí zahraničných:

Či viete o tom, že medzinárodné koryto rieky Dunaja na úseku československom od prevratu nikto nespravuje?

Či viete o tom, že následkom toho povodne a spodné vody staly sa na nižšie položených krajoch ostrovov Žitného a Čilízu stálym nebezpečím?

Či ste ochotní učiniť bezodkladné opatrenie či už v obore vlastnej pôsobnosti alebo v ceste medzinárodnej dunajskej komisie, aby čistenie a bagrovanie koryta Dunaja v úseku československom bolo čo najskôr zahájené a nabudúce stále a sústavne prevádzané?

V Prahe, dňa 17. decembra 1932.

Bôhm, Richter, dr Korláth, dr Szilassy, Tichi, Eichhorn, Köhler, dr Jesser, Wenzel, dr Hilgenreiner, Böhr.

Az államfordulat évéig, 1918.-ig az egyes államok gondoskodtak arról, hogy a Duna folyam medre a hajózás számára állandóan jó karban álljon s ébből a célból a magyar kormány is tavasztól késő őszig, Dévénytől Orsováig igen sok kotrógépet tartott üzemben, mely gépek a Duna körepét is állandóan tisztogatták.

A békeszerződések a Duna közepét nemzetközi viziutnak nyilvánították s a folyam, mint viziut gondozására megalakult az ugynevezett nemzetközi Dunabizottság, amely évenkint egyszer-kétszer ülést tart, az egyes államoktól átveszi a nemcsekély összegü tagsági dijakat, gyakorlati hasznát azonban nem nagyon látni sehol sem. Legalább is annyi kétségtelen, hogy a Duna csallóközi szakaszán emberemlékezet óta kotrógép nem dolgozott, legfeljebb a partok mentén s akkor annyiban, amennyire a kikotort homokra, kavicsra szükség volt építkezéseknél, illetve amennyiben ezt az anyagot értékesíteni lehetett. A Duna folyam medrének nemzetközi közepével, amely a hajózás szempontjából a legfontosabb, azonban senki sem törődik.

Igaz ugyan, hogy ez az állapot a hajózásban eddig nagyobb bajokat, zavarokat nem okozott, zonban a hajózás érdekeit csak másodsorban említjük, amidőn ezt az ügyet felvetjük. Ami ennek kapcsán a Csallóköz és a Csilizköz lakosságát elsősorban érdekli, ez a következő.

Köztudomásu és pontos mérésekkel is megállapított tény, hogy a Csallókőz és a Csilizköz jelentős része a Duna normális vizállásánál alacsonyabban fekszik Ennek tulajdonítható, hogy itt igen sok terület állandóan nedves az ármentesítő társaságok költséges munkálatai ellenére s elég kis áradás, hogy a Csallóköz belsejét hétszámra ellepje a vadviz. Ha a Duna medre kellőképpen van karban tartva, kotorva, ugy a viznek szabad utja van, folyása gyorsabb s igy a belvizek veszedelme ugyszólván teljesen kiküszöbölhető. Igy volt ez az államfordulatig. A karbantartási munkálatok elhanyagolása után azonban a Duna medrét behordta a homok és iszap, egymás mellett sorakoznak a hajózásnak is veszedelmes homokzátonyok, de ami reánk sokkal fajdalmasabb, előállott az a helyzet, hogy most már a Csallóköz és a Csilizköz egyes mélyfekvésü pontjai alacsonyabban fekszenek, mint a Duna medre. A zátonyok a viztömeget akadályozzák szabad folyásában s a két part felé szorítják azt. Ennek következtében a Csallóköz és Csilizköz legtőbb részén állandóvá vált a vadviz veszedelem, ami ellen hiábavaló minden csatornázás. Hogy milyen bajok származhatnak a Duna medrének elhanyagolásából, azt megmutatta az 1926. esztendő, amikor a Duna vizállása tartósan a normálisnál magasabb volt, bár kimondott áradások nem voltak, a Csallókőzöben és Csilizkőzben sok tizezer hold kitünő termőföld viz alá került s bizony nagyon szomoru volt az aratás, vagy egyáltalán nem is volt, mert a vadvizek elpusztították a termést. A vadviz- veszedelem azonban az óta is - bár kisebb mértékben - állandóan megismétlődik, de elég volna a Dunának egy kisebb mértékü megáradása, hogy a katasztrofa teljesen megismétlődjék, ami koldussá tenné az egész sziget lakóit.

Mindezeknek a tartós bajoknak az oka, mint már mondottuk, a Duna medrének a gondozatlansága s viszont az egyetlen orvosszer: a meder rendbehozása állandó, rendszeres kotrásokkal.

Az előadottak alapján alulirottak kérdezik a közmunkaügyi és külügyminiszter urakat:

Van-e tudomásuk arról, hogy a Duna folyam csehszlovákiai szakaszán a nemzetközi medret az államfordulat óta senki sem kezeli?

Van-e tudomásuk arról, hogy ennek következtében a Csallókőz és Csilizköz alacsony fekvésü vidékein állandósult az árviz és vadviz veszedelem?

Hajlandók-e haladáktalamul intézkedni akár saját hatáskőrükben, akár a nemzetközi Dunabizottság utján hogy a Duna medrének tisztogatása, kotrása a jövőben, de minél előbb való megkezdéssel, a csehszlovákiai szakaszon állandóan, rendszeresen megtörténjék?

Prága, 1932. december 17.

Bőhm, Richter, Dr. Korláth, Dr. Szillasy, Tichi, Eichhorn, Kőhler, Dr. Jessen, Wenzel, Dr. Hilgenreiner, Bőhr.

Niektoré štátné závody na Slovensku ako aj správy niektorých podnikov, ktoré pestujú so štátom obchodné styky alebo sú so štátom v inom smluvnom pomere, s poukazom na vyššie nariadenie požadujú od osôb, hlásiacich sa na príležitostné, sezonné alebo núdzové práce, aby ony predkladaly doklady o štátnom občianstve, a nemôže-li osoba, hlásiaca sa na prácu, predložiť takýto doklad, nedostane prácu. Tak je tomu menovite u úradov nákupu tabáku, u jedinej slovenskej lodenice a tiež v iných závodoch. Či už jednajú zodpovední správcovia týchto závodov na vyšší pokyn, a či z vlastnej iniciativy, zdá sa byť pravdepodobným, že tu ide o mýlny výklad zákona o ochrane tuzemského trhu práce. Došlo totižto k takým krikľavým prípadom, že v nedostatku dokladu o štátnom občianstve zamietnutý bol taký delník, ktorý jakožto syn préukázaného štátneho občana československého, narodený v dnešnom území československom, pracoval už v dobe jestvovania republiky v týchto závodoch, neskoršie bol v dôsledku obmedzenia závodného prevozu prepustený, medzitým dospel, stal sa zletilým, a teraz, keď už je zletilý, nevyhovujú doklady jeho otca o štát. občianstve. V iných prípadoch zasa neprijímajú ani vysvedčenia o domovskom práve, podpísané okresným úradom jakožto doklady o štátnom občianstve, ač okresný úrad mohol by na základe listin delníka bez akéhokoľvek ďalšieho jednania vystaviť mu doklad o štátnom občianstve, avšak delník, ktorý živorí celé mesiace, ba roky bez práce, nemá ani toľko peňazí, aby si mohol kúpiť kolok na žiadosť, nemluviac ani o tom, že v dobe, do kedy by doklad obdržal, je dávno už po sezone alebo po príležitostnej práci. Sú konečne i delníci, ktorí až do tretieho a štvrtého pokolenia zpätmo môžu dokazovať výpismi z matriky narodených, že ich otec, ded a praded žili v dnešnom území československom a že oni sami sa tu narodili a tedy podľa ústavného zákona č. 236/1920 treba ich pokladať za štátnych občanov československých, avšak formálně uznanie toho je teprve veľmi nákladné a zdľhavé.

Za takýchto okolností môže dôvodom požadovania dokladu o štátnom občianstve byť len to, aby závod mohol delníka maďarskej národnosti, prihlási-li sa do práce, zamietnuť, alebo to, aby donútil ubohých ožobračených robotníkov, by si zaopatrili doklad o štátnom občianstve a tým v prospech štátu naprosto zbytočne utrácali, čo je zvlášte v dnešných dobách len zťažka snesiteľné. Iného dôvodu tu byť nemôže. A zmienené dva dôvody však vôbec nemožno srovnať s vážnosťou, ktorú od štátnych závodov očakávame.

Na základe uvedeného tážeme sa celej vlády:

Či má vedomosť o tom, že niektoré štátne závody na Slovensku a podniky, ktoré majú styky so štátom, požadujú od osôb, ktoré sa prihlašujú do práce a ichž štátne občianstvo je ináče bezpochybné, aby predložily doklady o štátnom občianstve?

Či je vláda ochotná to vyšetriť a sdeliť, podľa ktorého nariadenia alebo z akej iniciativy deje sa to?

Či je vláda ochotná dať inštrukcie príslušným úradom a štátnym podnikom, že pokiaľ by maly pochybnosti pri prijímaní delníkov čo do vykonávania zákona o ochrane tuzemského trhu práce, - môžu ako doklad o štátnom občianstve československom prijímať platné domovské listy, doklady o štátnom občianstve rodičov, po prípade iné vierohodné listiny?

V Prahe, dňa 16. decembra 1932.

dr Korláth, Böhm, dr Szilassy, Richter, Tichi, Eichhorn, dr Jesser, Wenzel, Kőhler, Teschner.

a munkára jelentkező személyek állampolgárságának ok nélkül való firtatása tárgyában.

Az utóbbi időben egyes szlovenszkói állami üzemek s az államat üzleti összeköttetésben álló, továbbá az állammal egyéb szerződéses viszonyban álló vállalatok vezetőségei az alkalmi, idény, vagy szükségmunkákra jelentkező személyektől felsőbb rendeletre való hivatkozással állampolgársági tanusítvány felmutatását követelik meg s ha munkára jelentkező egyén ilyen tanusítványt nem tud felmutatni, ugy munkát nem kap. Igy van ez különösen a dohánybeváltó hivataloknál, a szlóvenszkói egyetlen hajógyárnál és más üzemekben is. Akár felsőbb utasításra, akár saját kezdeményezésűkre járnak el za üzemek felelős vezetői, valószinünek látszik, hogy itt a belföldi munkapiac védelméről szóló törvény félremagyarázásáról lehet szó. Előfordultak ugyanis oly rikíto esetek, hogy oly munkást utasítottak el állampolgársági tanusítvány hiányában, aki mint igazolt csehszlovák állampolgárnak a mai csehszlovákiai területen született gyermeke már a köztársaság fennállása idején dolgozott, ezekben az üzemekben, majd üzemkorlátozás miatt elbocsátották, közben felserdült, nagykoru lett s most hogy nagykoru nem elégszenek meg atyja állampolgársági tanusítványával. Más esetekben viszont a járási hivatal által láttamazott illetőségi bizonyítványt sem fogadják el az állampolgárság igazolásául, bár a munkás iratai alapján a járasi hivatal minden további nélkül kiállítaná az állampolgársági tanusítványt, de a hónapok, esetleg évek sora óta munka nélkül tengődő munkásnak nincs még annyi pénze sem, hogy a kérvénybélyeget megvehesse, nem is szólva arról, hogy mikorára a tanusítványt megkapta, akkorra az idény, vagy alkalmi munkának már régen vége. Vannak végül oly munások, akik harmad, negyediziglen visszamenőleg igazolni tudják születési anyakönyvi kivonatokkal, hogy a mai Csehszlovák területén élt atyjuk, nagyatyjuk, dédatyjuk s ők maguk is itt születtek és igy az 1920. évi 236. számu alkotmánytörvény szerint is csehszlovák álkampolgároknak tekintendők, ennek alaki elismertetése azonban pláne költséges és hosszadalmas.

Ilyen körülmények közőtt az állampolgársági tanusítvány megkővetelésének oka csak az lehet, hogy az üzem a magyar nemzetisegü munkást elutasíthassa, amikor az munkáért jelentkezik, vagy az, hogy a koldus szegény embereket az állampolgársági tanusítvány beszerzésére s ezzel az állam javára való teljesen főlősleges, különösen a mai időkben nehezen elviselhető kőltekezésre kényszeritse. Más ok nem lehet. Az említett két ok pedig egyáltalán nem egyeztethető össze az állami üzemektől elvárható komoly magatartással.

Az előadottak alapján kérdezzük az ősszkormánytól:

Van-e tudomása arról, hogy egyes szlovenszkói állami üzemek és az állammal összekőttetésben álló vállalatok a munkába jelentkező személyektől-akiknek állampolgársága egyébként kétségtelen - állampolgársági tanusítvány felmutatását követelik meg?

Hajlandó-e a kormány megvizsgálni s közölni azt, hogy milyen réndelkezésre, vagy kezdeményezésre történik ez az eljárás?

Hajlandó-e a kormány utasítást kiadni az illetékes hivataloknak és állami vállalatoknak, hogy amennyiben a munkások felvételénél aggályaik volnának a belföldi munkapiac védelméről szóló törvény végrehajtását illetőleg, ugy a csehszlovák állampolgárság igazolásául elfogadhatják az érvényes illetőségi bizonyítványt, a szülők állampolgársági tanusítványát, esetleg más, hitelt érdemlő okmányokat?

Prága, 1932. december 16.

Dr. Korláth, Bőhm, Dr. Szilassy, Richter, Tichi, Eichhorn, Dr. Jesser, Wenzel, Kőhler, Teschner.

Převrat našel na Podkarpatské Rusi čtyřtřídní měšťanské školy (pokud to byly školy chlapecké, byl to neúplný šestitřídní systém) a tak to zůstalo dodnes. Ministerstvo školství vydalo nařízení ze dne 9. VI. 1932, čís. 69.485/I-I, kterým, počínaje školním rokem 1933/34, zavádí do měšťanských škol nové >normální učebné osnovy<. Tyto učebné osnovy na základě §§ 77 a 80 zák. čl. XXXVIII/1868 rozšířilo i na Podkarpatskou Rus. Poněvadž tyto učebné osnovy jsou pro trojtřídní měšťanské školy, pak tímto změňují se měšťanské školy na Podkarpatské Rusi také na trojtřídní. Pravda, přidává se k nim t. zv. >jednoroční učebný kurs<, ale tento při každé škole nebude, zejména v Podkarpatské Rusi a měšťanské školy budou trojtřídního systému. Tedy novými učebnými osnovami je změněn dosavadní systém měšťanských škol na Podkarpatské Rusi, což však není ani zákonným, ani neprovádí se zákonně podle následujícího:

Ministerstvo školství unifikuje zdejší měšťanské školy na trojtřídní, odvolávajíc se na §§ 77 a 80 zák. čl. XXXVIII/1868, ze kterých § 77 týká se sice učebných osnov (§ 80 praví o něčem docela jiném: o právu zřizování různých škol ministerstvem školství, ve kterémkoliv místě), avšak nezmiňuje se o počtu tříd; počet tříd měšťanských škol stanoví § 68 tohoto zákona. Na základě §§ 77 a 80 není tedy možno měniti počet tříd. § 68 pak zní: >Měšťanské školy pro chlapce jsou šestileté a pro děvčata čtyřleté<.

Na území nynější Podkarpatské Rusi šestiletých měšťanských škol sice nebylo (na Slovensku byly, poněvadž žáci obyčejně ze IV. třídy přestoupili do různých jiných škol, učit. ústavů, obchodních škol atd.) a tedy pro V. a VI. třídu nebylo žáků; proto pak zůstávaly chlapecké měšťanské školy neúplnými, avšak šestitřídní systém tím porušen nebyl, poněvadž při každé neúplné měšťanské škole bylo možno vykonati zkoušku z V. a VI. třídy (§ 39 zkušebního řádu čís. 5009/95).

Výše uvedená unifikace ohledně Podkarpatské Rusi postrádá i zákonitého prováděcího způsobu. Měl býti zrušen nebo změněn § 68 zák. čl. XXXVIII/1868, ustanovující počet tříd a pak na základě toho bylo by možno provést unifikaci, jak to bylo provedeno na Slovensku zákonem čís. 226/22 Sb. z. a n. a vládním nařízením čís. 137/25. Pouhým ministerským nařízením však měniti zákon nelze; tím méně s odvoláním na §§, které mluví o docela jiném, než o počtu tříd. Učebné osnovy pak přizpůsobují se počtu tříd, a nikoli naopak. Co se týče uvedené unifikace vzhledem k §u 3 ústavní listiny, toto snad patří do kompetence sněmu Podkarpatské Rusi.

Školské a učitelské kruhy na Podkarpatské Rusi, pokud jsme informováni, s touto unifikací také nesouhlasí a proto podepsaní se táží:

1. Je panu ministrovi známo, že novými učebnými osnovami pro měšťanské školy v Podkarpatské Rusi ve skutečnosti změňuje se i počet tříd těchto škol?

2. Je panu ministrovi známo, že taková unifikace měšťanských škol na Podkarpatské Rusi odporuje pravoplatnému zákonu a ani není nařízena zákonným způsobem?

3. Je ochoten pan ministr vzhledem k ustanovení ústavní listiny změnu školního systému na Podkarpatské Rusi ponechati budoucímu sněmu a výše uvedené nařízení ohledně Podkarpatské Rusi co do počtu tříd zrušiti, resp. změniti?

4. Jak hodlá pan ministr napraviti zřejmou nezákonnost a protizákonnost výše uvedeného nařízení?

V Praze, dne 19. prosince 1932.

Šimek, dr Rehák, Navrátil, Hubka, Riedl, dr Kapras, Votruba, ing. Havlín.