Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1933.

III. volební období.

7. zasedání.

Tisk 978.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Hranice 10 Kč a 50 Kč, stanovené pro povinné placení poplatků kolky v §§ 4 B a 5 B poplatkového zákona ze dne 9. února 1850, č. 50 ř. z., v § 6 B a C b zákona ze dne13. prosince 1862, č. 89 ř. z., o některých změnách poplatkového zákona, a v § 12 C zákona ze dne 23. března 1928, č. 48 Sb. z. a n., o směnečném poplatku, se zvyšují na 300 Kč. Totéž platí o hranicích 50 Kč a 56 Kč, stanovaných v §§ 4, 5 a 24 uh. popl. prav., a o hranici 100 Kč, stanovené v §§ 71 a 94 zák. čl. XI/1918, o poplatcích z převodu majetku.

Finanční úřad jest oprávněn poplatky a daň z obohacení, které se platí přímo po úředním vyměření, prozatímně vyměřiti a předepsati k placení podle údajů poplatníkových a takových okolností, které jsou zřejmé, již přímo z poplatkového spisu, s výhradou jich vyměření pozdějšího po konečném zjištění vyměřovacího základu. Toto vyměření budiž výslovně označeno jako prozatímní.

(1) Vládní nařízení ustanoví, které z dávek uvedených v § 2 mají býti zaplaceny přímo bez vyčkání úředního vyměření, v jakém rozsahu, od koho, do které doby a jakým způsobem.

(2) Nebyla-li dávka zaplacena včas nebo správným penízem, nastane povinnost platiti úroky z prodlení z částky včas nezaplacené. Mimo to může býti předepsána zvýšení až do výše dvojnásobku úroků z prodlení z částky včas nezaplacené, zaplatila-li však poplatník větší část dávky podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, až do výše dvojnásobku úroků z prodlení z částky včas nezaplacené za jeden rok.

Ustanovení § 148 uh. popl. prav. a §§ 101 a 112 zák. čl. XI/1918 se mění potud, že se k odvolání proti platebnímu rozkazu stanoví jediná, lhůta 30denní. Odvolání nemá odkládacího účinku. Odvolání podaná po uplynutí této lhůty se odmítnou jako opožděná.

Poplatky, daň z obohacení a z obchodu cennými papíry, dávky za úřední úkony ve věcech správních a daně dopravní, úroky z nich, zvýšení a pokuty zajišťují a vymáhají se způsobem, stanoveným pro zajišťování a vymáhání přímých daní.

Ustanovení zákona o přímých daních o právu k nahlédnutí do knih platí též v oboru poplatků, daně z obohacení a z obchodu cennými papíry a daní dopravních.

Znění poznámky 5 k sazbě zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 337 Sb. z. a. n., o dani z obohacení, nahrazuje se tímto zněním: Manželka zůstavitelova, prokáže-li nemajetnost, platí při nápadech nepřevyšujících 10.000 Kč polovici dědické daně.

Pokud §§ 2, 3 a 4 neobsahují nic odchylného, platí o dávkách v nich uvedených všeobecná poplatková ustanovení, zejména ustanovení o ohlašování k vyměření poplatků (daně z obohacení), o opravných prostředcích a o pořadu stolic.

Pro řízení o dávkách za úřední úkony ve věcech správních, jež konají úřady uvedené v § 1, odst. 1., vládního nařízení ze dne 13. ledna 1928, č. 8 Sb. z. a n., o řízení ve věcech náležejících do způsobnosti politických úřadů (správním řízení), platí ustanovení zákona o organisaci politické správy ze dne 14. července 1927, č. 125 Sb. z. a n., a předpisů na jeho základě vydaných. Odvolání nemá odkládacího účinku.

(1) Zákon tento nabude účinnosti dnem 1. dubna 1933. Týmž dnem se ruší ustanovení tomuto zákonu odporující, zejména ustanovení § 7 zák. č. 50/1850 ř, z., 41 zák. čl. XXXIV/1881, o poplatcích přímo placených, zák. čl. XI/1909, o správě veřejných daní a zák. čl. LIII/1912, o změně a doplnění zák. čl. VI, VII, VIII, IX, X a XI z r. 1909, dále o opatřeních s tím souvisejících, pokud se týkají zajišťování a vymáhání poplatků, § 97, odst. 2., č. 1, a § 103 zák. čl. XI/1918 a § 8 zákona ze dne 7. ledna 1920, č. 31 Sb. z. a n., kterým se nově upravují válečné přirážky k poplatkům a mění některá ustanovení o poplatcích.

(2) Ustanovení § 4 nevztahuje se na odvolání proti platebním rozkazům, vydaným před účinností tohoto zákona.

(3) Provedení tohoto zákona se ukládá ministrům financí, vnitra a spravedlnosti v dohodě se zúčastněnými ministry.

Mimořádné poměry a jimi způsobená svízelná situace financí státních vyžadují zvýšení příjmů státních financí. Za tím účelem byla již provedena některá zákonná nebo administrativní opatření, jiná jsou předmětem porad příslušných činitelů. Jako další nové opatření se navrhuje uspíšení placení poplatků a daní jim na roveň postavených. Podle předkládané osnovy vládního návrhu zákona o změně některých ustanovení poplatkových má se tak státi:

1. zvýšením poplatkové hranice, dle níž poplatky se mají zaplatit kolkovými známkami;

2. umožněním provisorního měření poplatků v případech, kdy není možno bez průtahu zjistiti vyměřovací základ a kdy by se muselo čekati s předpisem až do zjištění tohoto základu, což mnohdy trvá dosti dlouho;

3. stanovením, že některé poplatky, které dosud se zapravují až po předpisu jich platebním rozkazem, mají si příště poplatníci zcela nebo z větší části sami vypočísti a bez úředního vyměření zaplatiti, a

4. pokud jde o zemi Slovenskou a Podkarpatoruskou, odstraněním odkládacího účinku odvolání podaných ve 30 dnech po doručení platebního rozkazu.

Provedením těchto opatření dostane se státu u většiny poplatků zaplacení jich a tím příjmu pro pokladnu mnohem dříve než dosud, a to buď již v době, kdy mu vznikne nárok na poplatek, nebo ve velmi brzké době po ohlášení právního jednání, převodu majetku na případ smrti nebo úředního úkonu nebo, pokud jde o zemi Slovenskou a Podkarpatoruskou, brzo po předpisu poplatku. Význam tohoto opatření vynikne tím více, čím později dojde ať již vleklostí úředního řízení nebo vinou poplatníků k předpisu poplatku nebo k rozhodnutí o odvolání.

Postavení poplatníkovo se nezhoršuje, neboť za normálních poměrů při spisech, obsahujících všechna potřebná data a nepotřebujících zvláštního šetření, byl by poplatníku doručen platební rozkaz v několika málo dnech po ohlášení popl. spisů.

Že se žádá větší účast poplatníkova při vyměřovacím řízení, odůvodňuje se tím, že se počítá s čím dále tím více pokračující vyspělostí poplatníkovou a v důsledku toho s možností požadovati na poplatnících, aby v míře daleko větší než posud účastnili se provádění zákonných ustanovení a přispívali k ulehčení prací úředních.

Zjednodušení úřadování jest druhým účelem, jejž předkládaná osnova sleduje. Opatřením shora pod č. 1, 3 a 4 uvedeným odpadne v mnoha případech evidence potřebná pro předpis nebo vymožení poplatků, práce spojená s vystavením plat. rozkazů a doručováním jich, s vymáháním poplatku, jakož i s požadováním přispění pošt. úřadů a soudů.

Zvýšením kolkové hranice, stanovením placení poplatků bez úředního vyměření a připuštěním provisorního měření poplatků odpadnou podstatně též výmluvy neb aspoň námitky mnohých poplatníků, že jejich finanční poměry, než došlo k vyřízení spisu, změnily se tak, že nemohou zaplatiti poplatků na nich mnohdy po značně dlouhé době požadovaných, jakož i případné výtky, že v nevyřízených spisech jsou velké částky peněz, jež by měly býti státu zaplaceny.

Zvýšením kolkové hranice, jež je podstatně odůvodněno valorisováním, zjednoduší se konečně i zákonné předpisy, neboť na místo několika dosavadních hranic zavádí se hranice jednotná.

Zákonné úpravy, konané v prvé řadě z důvodů finančních, používá se k tomu, aby byly zákonně upraveny některé věci, jichž úprava jest s hlediska legislativního nebo unifikačního velmi potřebná.

Od provedení opatření navrhovaným zákonem zamýšlených očekává finanční správa zvýšení příjmů pro rok 1933 o 50 mil. Kč.

K ustanovením jednotlivých paragrafů uvádí se ještě toto:

K § 1: K zvýšení hranice, do které poplatky se musí zaplatit kolky, dochází u poplatků stupnicových z právních jednání, při nichž plnění je cenitelno a peněžitá hodnota jest udána v listinách o těchto jednáních nebo poukazech na jiné listiny, u poplatků ze vkladů věcných práv (mimo právo vlastnické) a ze směnek; v zemi Slovenské a Podkarpatoruské pak ještě u poplatků z darů movitostí, z movitých pozůstalostí projednávaných soudem nebo veř. notářem, z převodů mov. majetku a ze smluv dodavatelských a podnikatelských uzavřených s obcemi (municipiemi).

K § 2: Provádění prozatímních předpisů není dosud zásadně přípustno; připuštění jich bude míti hlavně význam při dani dědické, neboť funkci těchto předpisů obstará jinak převážně placení poplatků, zaváděné §em 3.

K § 3: Zavedení systému registračního, jaký je na př. v Italii, Francii, podle něhož musí se právní jednání přihlásiti do určité doby k zápisu do rejstříku a současně z něho zaplatiti poplatek, znamenalo by téměř úplnou reorganisaci našeho práva poplatkového, kterou by nebylo možno v krátké době provésti. Stát však je v takové situaci, že potřebuje zlepšení svých příjmů okamžitě nebo co nejdříve; proto se upouští od úvahy o případném zavedení registrace takové též u nás a zabezpečuje se uspíšení placení poplatků tím způsobem, že se zmocňuje vláda, aby přihlížejíc k povaze předmětu a k sazbě poplatkové určila, kdy, v jakém rozsahu a jakým způsobem má si poplatník sám vypočísti poplatek a jej bez úředního vyměření zaplatiti. Vypočtení poplatků a rozsahu, v jakém by se poplatky měly tímto způsobem zaplatiti, je věcí oportunnosti, neboť na materielních ustanoveních zákonných ničeho nebude měněno, a proto je vhodno ponechati je moci výkonné. Při placení poplatku tímto způsobem bude úkolem finančního úřadu, aby přezkoušel správnost a úplnost výpočtů a platby, a shledá-li, že bylo vypočteno a zaplaceno méně, než po zákonu patří, by - po případném šetření - předepsal dodatek plat. rozkazem. Možno, že se namítne, že při množství a rozmanitosti popl. předpisů těžko bude poplatníkům splniti popl. povinnost jim tuto ukládanou. Na tuto námitku možno poukázati k tomu, že již nyní platí se některé poplatky (ze smluv služebních, společenských atd.) bez úředního vyměření a že se tudíž jen zvětšuje počet právních jednání, z nichž se poplatek takto bude platit, jakož i že v prováděcím nařízení bude pokud možno přihlédnuto k tomu, aby, pokud nedojde k úpravě popl. práva, která by přinesla zjednodušení předpisů, byl tento způsob placení poplatků stanoven v případech a v rozsahu, by vypočtení poplatků nezpůsobilo zvláštních obtíží.

K § 4: Odkládací účinek stížnosti intra dominium svádí k podávání bezdůvodných stížností, podávaných jen proto, aby poplatky - až do rozhodnutí o odvoláních nemusely se platit, a má proto v zápětí, že fin. ředitelství jsou zaplavována spoustou popl. stížností; jest proto zejména za dnešní doby nanejvýš potřebno, aby předpisy o odkládacím účinku stížností intra dominium byly zrušeny.

K §§ 5 a 6: Úprava, o níž se uvažovalo již při jednání o zákonu o přímých daních, k níž však tehdy nedošlo, provádí se nyní a zavádějí se zároveň jednotné předpisy pro celou oblast státní.

K § 7: Nedopatření, které se sběhlo při zákoně č. 337/1921 Sb. z. a n., se tímto napravuje.

K § 9: Ustanovení toto dána v zájmu jednotnosti řízení před úřady, uvedenými v § 1 spr. řádu.

V Praze dne 7. února 1933.

Předseda vlády:
Malypetr v. r.

Ministr financí:
Dr Trapl v. r.