Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1933.

III. volební období.

7. zasedání.

Tisk 991.

Předložený návrh zákona, schválený poslaneckou sněmovnou Národního shromáždění, jímž se určuje pro další leta výše státních záruk za vývozní, nutno považovati za účelný a prospěšný. Zákon směřuje ku podpoře našeho zahraničního obchodu, který zejména v roce minulém značně poklesl. Stále ještě vzrůstající nezaměstnanost v oborech průmyslových a živnostensko-obchodních můžeme zmenšiti jen intensivní podporou našeho exportního průmyslu. Podle dosavadních výsledků zákon nezpůsobil ještě státu vydání, protože stát zaručoval se jen za zdravé úvěry. Půjčky za záruky byly poskytnuty až na dvě výjimky ve všech případech Zemskou bankou v Praze. V prvém roce účinnosti zákona č. 121/31 Sb. z. a n. bylo celkem převzato záruk za 144.500.000 Kč, příslibů za 170,170.000 Kč, celkem záruk a příslibů za 314,670.000 Kč.

Podle zemí dosud povoleny záruky a přísliby takto:

S. S. S. R....68 případů,

Rumunsko...........4 případy,

Turecko........1 případ,

Polsko..........2 případy,

Lotyšsko.......2 případy,

Jugoslavie........ 2 případy,

Bulharsko......1 případ,

Indie........1 případ,

Argentina.......1 případ.

Po 25. červenci 1932 dosud nově došlo od 20 firem celkem 36 žádostí za státní záruku za obchody v úhrnné hodnotě 98,476.242 Kč a za příslib za obchody ve vyjednávání v úhrnné hodnotě 133 milionů 442.650 Kč.

Ve výboru živnostensko-obchodním bylo vysloveno přání, zda neměl by se dotovaný obnos zvýšiti. Podle informací u ministerstva financí jest pro tuto dobu výše postačující: ukázala-li by se potřeba větší, bude dosti času opatřiti nové zákonné zmocnění.

Živnostensko-obchodní výbor navrhuje slavnému senátu, aby schválil osnovu zákona tak, jak se na ní usnesla poslanecká sněmovna, ve znění sen. tisku č. 985.

V Praze, dne 15. února 1933.

J. Pastyřík v. r.,
předseda.

Václav Černý v. r.,
zpravodaj.

Zákonem ze dne 16. července 1931, č. 121 Sb. z. a n., zřízen byl při ministerstvu průmyslu, obchodu a živností >Fond pro pojišťování vývozních úvěrů<. Tento zákon byl výsledkem podnětů vyšlých z kruhů výrobních, jež byly podporovány naléhavou potřebou zachovati našemu vývozu stará zahraniční odbytiště, případně i získati nová v těžkých hospodářských poměrech nejen v roce vydání zákona, nýbrž i v letech příštích. Vždyť právě udržení zahraničních trhů jedině podmiňuje možnost využití výrobní kapacity našeho průmyslu, živností a obchodu a tím skutečné snižování katastrofálně zrůstající nezaměstnanosti. Zákon sleduje proto zmenšení risika vývozcova v době hospodářských otřesů, jakož i zlevnění pojištění proti ztrátám, za současné možnosti k usnadnění mobilisace kapitálu vloženého do vývozu bankovním úvěrem. Tohoto účelu má býti dosaženo finanční účastí státu při pojištění krátkodobých pohledávek, vzniklých z vývozního obchodu za součinnosti soukromých pojišťoven, dále pak přímou garancií za dlouhodobé pohledávky do cizích států, ať již tamních veřejných korporací, nebo států samých. Pro první úkol zřízen byl zákonem zvláštní fond, jemuž stát přispíval nejvýše obnosem 1 mil. Kč ročně a za jehož závazky ručí formou doplňkovou, pokud jeho vlastní jmění nedostoupí zase číslice 100 mil. Kč. Toto ustanovení umožňuje současně fondu přijati závazky až do pateronásobku vlastního jmění, tedy nejvýše 700 mil. Kč. Pro záruky za dlouhodobé úvěry může stát převzíti sám záruky nejvýše do obnosu 600 mil. Kč pro dodávky, sjednané po dni účinnosti zákona. Vývozce sám nese v obou případech část risika, odstupňovanou při pojištění, ale přesně stanovenou při záruce kvotou 35 %. Účinnost tohoto zákona neprojevila se až posud plném rozsahu, neboť až do 31. prosince 1932 bylo poskytnuto záruk za 144,500.400 Kč, příslibů pak za 170,170.000 Kč, neboť opatřování úvěru na vývozní pohledávky státem zaručené jinde, než u Zemské banky v Praze, potkávalo se se značnými obtížemi, následkem čehož záruky byly povolovány vždy se zřetelem k hotovostem, jež tato banka měla k disposici a jejích výši musila býti přizpůsobena i percentuálně výše záruky, a aby co možno mnoho obchodů mohlo býti účastno na výhodách zákona, nepřekročila nikdy číslici 50. Poměry vývozní nedoznaly v nynější době žádného zlepšení a proto navrhuje vláda, aby úhrn záruk, které smějí býti podle § § 8 zákona čís. 121/1931 Sb. z. a n. poskytnuty ve smyslu § 9 řečeného zákona, činil pro druhý rok jeho účinnosti nepřekročitelnou částku 600 milionů Kč, do které se čítá neupotřebený zbytek úhrnů, povoleného pro první rok, a aby ve třetím roce a v následujících letech bylo možno poskytovati, pokud by nedošlo k dalšímu zmocnění, záruky toliko ve výši nevyčerpaného zbytku úhrnů z prvních dvou let. Záruky za pohledávky mezi tím splacené nevčítají se ani do částky zmíněné, ani do nepoužitých zbytků.

Zahraniční výbor navrhuje, aby z důvodů všeobecné potřeby podpory zahraničního vývozu schválena byla sl. senátem předložená osnova zákona beze změny ve znění sen. tisku 985.

V Praze, dne 21. února 1933.

V. Donát v. r.,
předseda.

Ing. Havlín v. r.,
zpravodaj.

Zákon ze dne 16. července 1931, č. 121 Sb. z. a n., o podpoře zahraničního obchodu stanoví v § 9 pro prvý rok obnos do 600 mil. Kč, jako úhrn záruk k podpoře zahraničního obchodu. Ježto nebylo možno využíti dobrodiní tohoto zákona v plné míře a to proto, že prováděcí nařízení k němu vydáno bylo teprve 16. října 1931, kdežto zákon sám odhlasován byl l6. července 1931, předložila vláda nový návrh zákona, jímž se určuje pro další leta výše státních záruk za vývozní úvěry k podpoře zahraničního obchodu nepřekročitelnou částkou 600 mil. Kč, do které se včítá neupotřebený zbytek úhrnu povoleného pro první rok. Vládní nařízení čís. 158 Sb. z. a n. z r. 1931 mělo v zápětí, že žádosti za státní záruky početly hustěji docházeti až v posledních měsících r. 1931 a ještě bylo se jimi domáháno spíše příslibu státní záruky za pohledávky z obchodů teprve projednávaných než záruky za pohledávky a obchody již napevno zjednané. Nebylo ovšem na spotřebování zákonného limitu bez vlivu, že záruky povolovány byly vzhledem k hotovostem, jež byly u Zemské banky té doby k disposici a jejichž výše musila býti přizpůsobena i percentuální výši záruk státem poskytovaných. Proto předložila vláda příslušný návrh zákona, v němž zatím spokojuje se zbytky limitu prvých dvou let, ale ukáže-li se potřeba větší, bude vždy možno sáhnouti po novém zákonném zmocnění.

Poslanecká sněmovna schválila vládní návrh s nepatrnými změnami, rozpočtový výbor senátu připojuje se k usnesení poslanecké sněmovny a navrhuje slavnému senátu, aby předložená osnova zákona byla schválena beze změny.

V Praze, dne 21. února 1933.

Dr J. Karas v. r.,
předseda.

Vilém Votruba v. r.,
zpravodaj.