Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1933.

III. volební období.

7. zasedání.

Tisk 996.

Bartoloměj Krpelec, okresní školní inspektor v Šahách na Slovensku a Stanislav Smetana, správce lidové školy v Šahách na Slovensku, učinili u krajského soudu trestního v Praze trestní oznámení na Štěpána Gala, zodpovědného redaktora časopisu >Pragai Magyar Hirlap< a na autora článku >Az ipolysági pětka rémuralma<, uveřejněného dne 17. prosince 1924 v čís. 256. časopisu >Pragai Magyar Hirlap<, pro přečin proti bezpečnosti cti, spáchaný tímto článkem.

Článek ten zní v překladu:

Hrůzovláda ipolšagské pětky.

Krpelec a jeho přátelé. - Vrba zmizel jako kafr. - Jan Richter se vyjadřuje o Krpelcovi.

Původní zpráva >P. M. H.<.

Ipolšág (Šahy), 16. prosince.

>P. M. H.< sdělil ve svém čísle z 20. listopadu článek o záležitostech pana Vrby, nejmilejšího přítele Krpelcova. Článek měl ten účinek, že pan Vrba ze Šáh jako kafr zmizel a od té doby panuje velký zmatek v Československé besedě.

Češi stále vytýkají Krpelcovi, že je tak ošklivě blamoval s Vrbou, obzvláště tím, že ho ustanovil za slavnostního řečníka při odhalení legionářské sochy, ačkoliv při téže příležitosti v zastoupení vojska se zúčastnil slavnosti také jeden generál a jeden vysoce postavený zmocněnec vlády.

Tito lidé podali si ruce s tímto Vrbou, o kterém vyšlo na jevo, že není nic jiného než všemi mastmi mazaný ničema (darebák).

O Vrbovi vyšlo na jevo, že jest nezaměstnaným (facír) sklepníkem, jemuž v roce 1909, když mu bylo 16 let, okresní soud v Trenčíně při líčení odbývaném dne 24. listopadu 1909 rozsudkem svým č. B 673/5 pro přečin krádeže, rozsudkem svým ze dne 22. dubna 1914, č. B 5/20, pak pro zpronevěření a podvod vyměřil trest vězení. Rovněž tak odsoudil pana Vrbu soudní dvůr v Mor. Ostravě svým rozsudkem z 25. června 1923, jakožto 30tiletého ženatého posluchače theologie pro zločin krádeže a zpronevěření do čtyřměsíčního žaláře, který zostřil týdně jednodenním postem. Mimo to suspendoval soud také politická práva pana Vrby. Pan Vrba může i jinak se ohlédnouti na minulost. V době bolševismu dopustil se v Uhrách dle svého vlastního seznání hrozných věcí, pak se nabízel za vyzvědače (špehouna) a propagandistu jak v Budapešti, tak v Praze. Vstoupil také do služby Čsl. vojska, kde rovněž zůstal věrným sobě a dopustil se většího zpronevěření, pro které vydal proti němu košický divisní soud dne 16. května 1919 pod č. Dt 161/19 zatýkací rozkaz.

S tímto člověkem procházel Krpelec po týdny z vesnice do vesnice odbývati krvavý soud nad počestnými lidmi, společně s tímto člověkem terorisoval úředníky, s ním společně řečnil na lidových shromážděních a trpěl, aby tento člověk podněcoval lid k vraždě, jak se stalo v Ipolynyišku.

Pan Vrba je přítelem Krpelcovým, je to marné, ptáka po peří, člověka dle jeho přítele....

Pověstný školní inspektor ani nyní se nestará a svůj úřad, kde zajisté panuje právě takový nepořádek, jako na jaře, když panu školnímu inspektorovi dali tříměsíční dovolenou a pověřili levického školního inspektora tím, aby jeho úřad uvedl do pořádku.

Pětka Ipolšágská.

V Ipolšágu (Šáhách) již dříve utvořila se >Pětka<, která sobě vindikuje právě taková diktátorská práva jako její pražský otec.

Členové pětky jsou následující:

Krpelec, tato vynikající špička našeho veřejného života, jehož nemusíme podrobněji představiti svým čtenářům; Pavelka, český železniční přednosta dobráckého vzhledu (obličeje), který se sebe samého drží za Bertholda Schwarze, přece však on střelný prach nevynašel; pan Ulč pověstný (věhlasný) obchodník pivem a hostinský, u jehož stolu se odbývá temné organisování; Matyáš Klempa, bývalý holičský, nyní Ipolšágský poštovní přednosta, rozkošný červenolící člověk, který je pověstný tím, že pod maďarským režimem u holiče sfackoval jednoho Čecha, jelikož nadával Maďarům a který mimo tuto svou znamenitost také velice rozumí obchodu vínem, jak to >P.M.H.< již jednou napsal. Konečně zasedá mezi nimi otec zvolenských vysekávačů Masarykových stromů, učitel Smetana, který byl nucen svého času ostudně se zříci Korpony, který také ještě nyní na svých výletech do Maďarska se vydává za zdejšího mučedníka Maďarska, ačkoliv spěchá každý zde v maďarské společnosti vyčíhaný, kradmo vyslechnutý rozhovor sděliti Krpelcovi a ani překrucování se neudržuje. Ejhle, pohromadě jest skvělá galerie, která nyní jest ve velkém zmatku k vůli panu Vrbovi. Pětka to cítí, že půda se zachvěla pod nohami jejího vůdce pana Krpelce.

Pětka nebyla líná, zahájila záchrannou akci. Objednala do Šáh venkovské své biřiče (trabanty) a těmto diktuje ohražující se telegramy, které se mají zaslati vládě jménem 5.000 voličů, jichž modlou je prý pan Krpelec.

Praha je daleko odtud a pětka takovýmto průhledným trikem chce Prahu uvésti v omyl. Není třeba ani říci, že toto její činění úspěchu neprovází.

Vyjádření se Jana Richtera:

Považovali jsme to za nutno vyžádati si o všech těchto otázkách mínění Jana Richtera, faráře v Ipolyszakalos, bývalého poslance uherského zemského sněmu, který nejvíce trpěl pronásledováním se strany této skvělé společnosti. Jan Richter byl tak laskav říci nám následující: Se své strany, ačkoliv jsem já terčem všech špinavých útoků Krpelcových, s největší radostí a uspokojením přijímám (beřu) >požehnané< působení tohoto zdejšího, >velkou minulostvykazujícího< exponenta vlády. On jest onou jistou trusnicí (strusnou mouchou, brumbálem, kaloválem), který nepřipouští, aby obecenstvo klidně spící se spokojilo s každým zbavením práva (odnětím práva), avšak on je zároveň také oním jistým zvířátkem, které dle vědy lékařské zanáší do organismu rozkládající bacily tyfu skvrnitého.

Autorem tohoto článku byl Štěpánem Galem označen senátor Jan Richter.

Imunitní výbor navrhuje, aby slavný senát dal souhlas k trestnímu stíhání senátora pana Richtera pro přečin proti bezpečnosti cti podle §§ 487, 488 a 491 tr. z., spáchaný tiskem.

Obsah článku může tvořiti skutkovou podstatu přečinu proti bezpečnosti cti podle §§ 487, 488 a 491 tr. z., činu to trestního povahy soukromoprávní a není proto důvodu, proč by neměl býti dán průchod trestnímu řízení.

V Praze, dne 2. března 1933.

A. Šelmec v. r.,
předseda.

Dr Havelka Otakar v. r.,
zpravodaj.