Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1933.

III. volební období.

8. zasedání.

Tisk 1011.

Bylo by zbytečné ztráceti slov o vývoji světově hospodářské krise v uplynulých 3-4 letech a jejich důsledcích. Stačí uvésti pouze nebývalý pokles světových velkoobchodních cen a zejména katastrofálního poklesu cen zemědělských výrobků, dumpingové politiky některých států, hospodářské autarkie téměř všech evropských států, zvýšeného protekcionářství, celních hradeb, devisových opatření, kompensačních obchodů a p. a p. a k tomu všemu stačí přimysliti si panující politické poměry v Evropě a konec konců v celém světě, vzájemnou nedůvěru všech států, špatné výsledky odzbrojovací konference, snahy o revisi hranic, měnového problému států, jichž měna dosud byla pokládána nedotknutelnou, problému zahraničních dluhů a p. a p., abychom dostali ponurý obraz světové krise, zachvacující bezpodmínečně všechny státy a národy a rovněž bylo aby zbytečné podávati obšírnějšího důkazu, že náš stát nemohl a také nezůstal imunním oproti této světové pohromě a to tím více jakožto stát eminentně vývozní, a že světovou krisí bylo krutě postiženo i naše národní hospodářství a to ve všech jeho oborech a součástech. To vše jsou známé, tisíckráte opakované věci a stejně je známo a samozřejmo, že v dohledné době není ani pomyšlení na blízké a pronikavé zlepšení světových hospodářských vztahů a že naděje kladené do příští světové hospodářské konference, která má býti konána v Londýně, mohou býti doprovázeny pouze částečnými výsledky a i to je otázkou, na níž bylo by těžké dáti positivní odpovědi, nebo úprava hospodářských poměrů jde ruku v ruce s úpravou a uspořádáním politických otázek a tu, jak ukazují události na př. v Německu a Rakousku, vývoj směřuje spíše opačným směrem, než ke klidu a míru, naprosto nezbytných však to předpokladů ke klidnému řešení otázek hospodářských. Světová hospodářská deprese není naším výmyslem, ani dílem, naopak, snad žádný ze států nepřičiňoval se tolik o zachování míru a možnost přátelského soužití a to nikoli snad pouze pokud jde o zahraniční politiku, ale i pokud jde o otázky hospodářské, uzavírání obchodních smluv a p. Nutno tu také vzpomenouti naší účinné podpory Briandovy myšlenky. Vůli jsme měli leč neměli jsme moci přivoditi opak, důsledky však neseme a poneseme ještě dlouho. Souvislost s hospodářskou krisí světovou je, pokud jde o nás, v tom, že hospodářství státní, ať jde o příjmy i výdaje, je spoluurčováno naším národním hospodářstvím, neboť snížením vývozu na méně než třetinu, docházíme k pasivní obchodní bilanci, což se projevuje v státních příjmech, vybudovaných na soukromé výrobě, výnosu a důchodu. Zastavením nebo omezením výroby vzniká nezaměstnanost jdoucí bezmála již do jednoho milionu, a tak setkáváme se s paradoxem, že na straně jedné neustále klesají státní příjmy následkem poklesu průmyslové výroby a katastrofálního poklesu cen zemědělských výrobků, neboť není dostatek občanů, aby platili daně jako v dobách dobré konjuktury, a na straně druhé vznikají státu nové a mimořádné úkoly jak hospodářské, tak i sociální, t. j. pomáhati v době deprese průmyslu i zemědělství zvláštními, mimořádnými opatřeními, a pokud jde o nezaměstnané, poskytovati jim mimořádné podpory. Tudíž na straně jedné snížené příjmy a na straně druhé zvýšené výdaje. Tato disparita v příjmech a výdajích vedla přirozeně k porušení rozpočtové rovnováhy a opětně bylo by zbytečno výkládati, že pokračování v disparitě státních příjmů a výdajů vedlo by k měnové derutě. Proto bylo třeba provésti na straně příjmů některá nepopulární opatření formou nových nebo zvýšených daní a na straně výdajů restrikci celé řady položek, aby zachována byla nezměnitelnost dnešní hodnoty československé koruny. Tudíž deflace všech t. zv. hospodářských čísel, i když na př. zvyšování daní a poplatků je v tomto procesu zjevem zdánlivě nelogickým, opakuji zdánlivě, neboť jinak znamená také deflaci důchodů a příjmů. Dali jsme se na cestu deflace, druhé již od převratu, a nezbývá nám než na ni setrvat a provésti ji do všech důsledků.

Je nutno poohlédnouti se, jak a v čem jsme až dosud provedli druhou deflaci. V každém národohospodářském procesu setkáváme se se dvěma nezbytnými a nevyhnutelnými činiteli: prací a kapitálem, jako ve fysice s hmotou a sílou. Každá porucha této dynamiky, vlastně jejích složek, vedla by k poruše celého národního hospodářství, a tomu nutno zabránit, nechceme-li dojít k nevítaným koncům. Deflační proces, t. j. snižování čísel, s nimiž operujeme v našem veřejném i soukromém hospodářství, nemůže se proto zastaviti pouze u jedné složky, nýbrž musí důsledně provésti se ve všech hospodářských a finančních oborech. Až dosud prováděli jsme deflaci pouze takřka výhradně na účet prvního činitele v národohospodářském procesu, t. j. práce, tím, že jsme snížili mzdy, platy, krátce důchody všech vrstev, ať jde o dělníka, soukromého nebo veřejného zaměstnance, živnostníka, rolníka nebo průmyslníka, buď přímým snížením, pokud jde o mzdy a platy, nebo nepřímým, t. j. zvýšením daní a poplatků nebo i jiným zatížením důchodů.

Druhý činitel v národohospodářském procesu: kapitál zůstal až dosud deflačním procesem ušetřen. Nemůže však a nesmí zůstat ušetřen, má-li býti cíl, t. j. všeobecné snižování hospodářských čísel dosažen. I kapitál musí přinésti oběti na udržení nezměnitelnosti dnešní hodnoty čsl. koruny, a možno směle říci, že by měl přinášeti logicky oběti snad ještě větší než činitel práce, neboť udržet korunu na dosavadní výši je v jeho nejvlastnějším zájmu. V čem se má tato oběť projevit? Samozřejmě, že nejmírnějším zákrokem je snížení úrokové míry, jakožto ulehčení dlužníkovi a umožnění úvěru, jakožto nezbytného předpokladu nového rozproudění a oživení výroby a každého dalšího podnikání. Bylo by zbytečno dokazovat, že, pokud jde o úrokovou míru, panují u nás orientální poměry a že dluhy kontrahované v dobách dobré konjunktury dnes v době klesajících důchodů stávají se nesnesitelným břemenem a kdybychom nesáhli k určitým opatřením, vedly by k naprostému zničení veškerého podnikání. Není možno zničit občana, který podnikal a riskoval vše a chránit občana, který ukládal a neriskoval nic. Tím bychom zničili podnikatelskou chuť vůbec. Již dnes je to patrno. Mnozí, ať zemědělci nebo průmyslníci, kteří místo uložení peněz na dobré úroky, vložili je do podniku, přicházejí v důsledku krise o vše, kdežto druzí vkladatelé, podílníci dobrých úroků, skupují jejich objekty mnohdy za směšnou cenu. Je proto úplně na místě, aby se sáhlo také na tuto skupinu, neboť kapitál sám o sobě nesmí býti cílem, nýbrž pouhým prostředkem k dosažení vyššího cíle, t. j. jakési harmonie celkového našeho národního hospodářství a zejména výrobního procesu. Budiž zdůrazněno, snížení úrokové míry je poměrně nejmírnějším zásahem, ačkoliv v jiných státech formou moratorií a jinými pronikavějšími opatřeními hledělo se docíliti rovnováhy mezi oběma zmíněnými činiteli: prací a kapitálem. Vzpomeňme jen na př. drsných opatření Brüningových v Německu.

Předloha o dani kuponové a o snížení úroků z některých cenných papírů pevně zúročitelných, je podobným opatřením, jež má za účel dokončiti deflační proces a umožniti hospodářský proces v našem státě na podkladě snížených čísel. Je pokračováním započatého hospodářského a finančního programu, směřujícího jednak k udržení koruny a jednak k umožnění výroby a práce jestliže se za panujících poměrů nemůžeme spoléhati na rozvinutí obchodu s cizinou a musíme se spoléhati sami na sebe, musíme přirozeně hledati všechny prostředky, jak bychom si pomohli sami sobě. K těmto prostředkům patří, jak bylo již řečeno, snížení mezd, platů, restrikce výdajů v státním rozpočtu, různá daňová opatření i také nedávno schválený zákon o nekalé soutěži v peněžnictví a o úpravě úrokové míry, dále v projednávání jsoucí zákon o půjčce práce a také osnova o dani z kuponů.

Daň z kuponů není vlastně ničím jiným, než jakousi konversí státních papírů. Ve Francii i Anglii sáhlo se k přímé konversi, t. j. úrok ze státních obligací byl snížen o určité procento a občan měl na vůli, buď se s novým úrokem smířit nebo papír prodat, kdežto u nás sahá se k zvláštní dani kuponové, kterou se dociluje nepřímo snížení úrokové míry z obligací. K tomuto opatření musilo dojíti, jestliže zákonem o nekalé soutěži a o úpravě úrokové míry dochází právě k snížení úroku v soukromém peněžnictví, aby byla vytvořena nová základna hospodářských čísel na nižší úrovni také pro úvěr, jakožto nezbytný předpoklad pro oživení výroby a práce. U soukromého peněžnictví děje se regulace úrokové míry dohodou, kdežto u veřejného děje se tak zákonným zásahem.

Tímto zákonem chce vláda provésti snížení úrokové míry, čili deflaci úroků jednak při státních obligacích a jednak i při obligacích soukromých, pokud jsou tyto pevně zúročitelny. Má se tak státi u státních obligací zavedením zvláštní daně kuponové ve výši 16²/₃%, t. j. že z úroků srážeti se bude ¹/₆ a u soukromých obligací má se provésti konverse úrokové míry o ¹/₆ t. j. také o 16²/₃% má se snížiti úroková sazba. Snížení je tudíž v obou případech stejné, u státních papírů připadá ovšem snížení k dobru státní pokladny a u emisí soukromých k dobru dlužníka. Tímto opatřením klesne zúročení státních papírů, jichž standardní úroková sazba jde přes 6%, na něco přes 5%. Možno předpokládati, že sazba 5% bude asi napříště sazbou standardní a půjčka práce také již s ní počítá. Ovšem, má-li se tak skutečně stát a nemá-li dojíti k výkyvům směrem nahoru, k výkyvům vynuceným zejména státním hospodářstvím, musí býti rozpočet státní v rovnováze a finanční správa nesmí přespříliš apelovati na peněžní trh, jinak při nedostatku peněz 5% standard byl by pouze na papíře. Budeme-li řádně a šetrně hospodařit, může úroková míra jíti i pod 5%, neboť úroková míra se nediktuje, nýbrž tvoří reálným hospodářstvím.

Sleduje tudíž tato osnova vytknutý cíl, jak byl stanoven hospodářským programem vlády: pokračovat na cestě deflace a přizpůsobovat celý hospodářský život nižším hospodářským číslům a tak chránit korunu před možným výkyvem, což prospěje v prvé řadě vkladatelům a majitelům státních i jiných podobných papírů.

Stručný obsah osnovy je tento:

Sestává ze dvou částí, první jedná o zavedení kuponové daně, které podléhají úroky z vnitřních státních dluhopisu, druhá jedná o snížení úroků z některých cenných papírů pevně zúročitelných (zástavních listů a dílčích dlužních úpisů).

Kuponové dani podléhají úroky vnitřního státního dluhu, jichž splatnost nastane ihned při účinnosti zákona. Výjimečně nepodléhají této dani úroky ze státních pokladničních poukázek a úroky z půjčky práce. Daň činí 16²/₃% úroků, jež mají býti vyplaceny majiteli papíru. Tím se sleduje snížení úrokové sazby cenných papírů, jehož se má docíliti u státních emisí vybráním kuponové daně ve výši ¹/₆ úroků a za druhé snížením úroku o 16²/₃% u ostatních, pevně zúročitelných cenných papírů. Daň se vybírá srážkou při výplatě úroků.

Touto 16²/₃% srážkou se snižují také úroky ze zástavních listů a jiných pevných zúročitelných dílčích dlužních úpisů, znějících na Kč a vydaných přede dnem účinnosti zákona, nevztahuje se však toto ustanovení na dluhopisy vydané fondem pro zmírnění ztrát z válečných poměrů a všeobecným fondem peněžních ústavů a na základní úpisy Zemské banky.

Osnovou nejsou dotčeny papíry dividendové, vyjma takové, kde je dividenda kýmkoli zaručena. Smysl výjimky je v tom, že při dividendě jde o výnos podniku a ne o úrokový důchod.

O stejnou částku se snižují i úroky ze zápůjček, na jejichž podkladě byly i před dnem účinnosti zákona vydány zástavní listy nebo jiné dílčí dluhopisy. Aby toto ustanovení se neobcházelo, jest zakázáno zároveň od dlužníků vybírati správní příplatky nebo jiná vedlejší plnění pod míru platnou od 1. března 1933 (zákon o úrokové míře) a jednání proti tomuto nejsou právně závazná.

Zaručené dividendy z akcií, vydaných před účinností zákona, snižují se rovněž o 16²/₃% na tak dlouho, dokud společnost ručiteli plně nesplatí všechny ze záruky poskytnuté zálohy.

Ode dne účinnosti zákona smějí být vydávány cenné papíry s úrokovou mírou nanejvýš 5%.

Přirozeně, že na započaté cestě deflace musíme setrvat, a že musí nyní přijíti na řadu cenová politika, kde rovněž musí dojíti k snížení čísel. Kartelový zákon stává se tudíž nezbytností. K tomu cíli směřuje také do jisté míry ustanovení tohoto zákona, že napříště smějí býti vydávány cenné papíry s úrokovou mírou nejvýše 5%ní.

V důsledku zavedení kuponové daně, která nepřímo znamená snížení úrokové sazby ze státních dluhopisů o 1%, ulehčeno bude přirozeně úrokové službě, po případě daň tato bude znamenati zvýšení státních příjmů.

Jaký asi bude finanční efekt pro státní pokladnu?

Podle státního závěrečného účtu za rok 1931 činil vnitřní státní dluh (dluh založený) částku (kapitál) 20.428,183.550 Kč, na úrok připadala částka (platba) 1.117,664.527 Kč, takže by snížení o 1% vyjádřené 16²/₃%ní kuponovou daní činilo okrouhle asi 200 milionů Kč, o něž by se snížila buď úroková služba nebo zvýšily příjmy státní pokladny. Kromě toho nutno počítati též s úlevou pro službu úmorovou, na kterou je v rozpočtu na rok 1933 pamatováno, pokud jde o úmor po 1. dubnu 1933, částkou okrouhle 287 milionů Kč. (Celkem je rozpočteno na celý rok 362,714.984 Kč.)

Výnos kuponové daně činil by tudíž, bude-li zákon v platnosti od 1. dubna 1933, okrouhle asi 150 milionů Kč.

Rozpočtový výbor pojednal o předloze a usnesl se doporučiti slavnému senátu, aby schválil osnovu tak, jak se na ní usnesla poslanecká sněmovna a jak je otištěna v sen. tisku č. 1007.

V Praze, dne 17. března 1933.

Dr J. Karas v, r.,
předseda.

Pánek v. r.,
zpravodaj.