Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1933.

III. volební období.

8. zasedání.

Tisk 1013.

1. sen. Reyzla, dr Hellera a soudr. na p. ministra vnitra stran ztýrání dělníka četníky ve Cvikově.

2. sen. dr Hellera, Palme, Niessnera a soudr. na vládu stran vpádu ozbrojených hakenkrajclerských tlup ze Saska do severních Čech a pokusu vraždy na dělnících.

3. sen. dr Korlátha a druhov ministrovi sociálnej pečlivosti o tom, že rodičom zatajuje sa miesto pobytu detí, odvezených orgánmi spolku Červeného kríža československého z Podkarpatskej Rusi do Čiech, a že deti sa odnárodňujú.

4. sen. Janíka a spol. na pána ministra orby vo veci zneužitia osivovej akcie v okrese Michalovskom.

Ve čtvrtek dne 2. března 1933 ve ³/₄8 ráno navštívil Josef Hübner, 67 roků starý zedník, bytem ve Cvikově č. 197/I, svého přítele, běliče Antonína Schillera ve Cvikově 458/II v jeho bytě. Asi za 10 minut po svém příchodu viděl oknem, že několik osob, o kterých se domníval, že chtěly k demonstracím do Rumburku, rozehnáno a pronásledováno bylo silným oddílem četnictva. Lidé prchali na všechny strany a také kolem domu Schillerova. Několik jich prošlo otevřenými dom. dveřmi a chtělo dům opustiti zase dvorem. Jeden z pronásledovaných vkročil do bytu Schillerova. Dříve nežli Schiller nebo Hübner měli čas otázati se muže, co se děje, vrazili do pokoje dva četníci, kteří tohoto muže ihned vyzvali, aby místnost opustil. Muž tomuto vyzvání také ihned vyhověl. Do tohoto úředního jednání nezasáhl ani Schiller ani Hübner.

Pak žádali četnici, aby také Hübner pokoj opustil. Tento prohlásil klidně, že s celou věcí nemá nic společného a že jen navštívil svého přítele, aby si vypůjčil nějaké nářadí. Četníci však toho nedbali, popadli Hübnera za krk a vystrčili ho z pokoje do předsíně. Hübner nekladl odporu. V předsíni bušili četníci gumovými obušky do něho, ačkoli byl ochoten dům opustit. Když po delším týrání dům opustil, byl na ulicí zase bit. Doma zjistil, že na šíji a na zádech měl červené a modré skvrny. Bolesti v zádech a v hlavě měl ještě dlouho.

Toto vniknutí četníků do bytu klidných obyvatelů a nesmírné ztýrání naprosto nezúčastněného 67 roků starého muže dokazuje takovou brutálnost, že nesmí zůstati bez trestu. Podepsaní táží se tudíž:

1. Je pan ministr vnitra ochoten vzíti oba četníky co nejpřísněji k odpovědnosti?

2. Jest ochoten učiniti opatření, aby se takovéto případy již neopětovaly?

V Praze, dne 14. března 1933.

Niessner, Jokl, Just, Jarolim, Beutel, Polach, dr Holitscher, Stark, Palme.

Am Donnerstag, den 2. März 1933 um ³/₄8 Uhr morgens besuchte der 67 Jahre alte Maurer Josef Hübner, wohnhaft in Zwickau Nr. 197-I, seinen Freund, den Bleicher Anton Schiller in Zwickau 458-II in dessen Wohnung. Ungefähr zehn Minuten nach seiner Ankunft sah er durch das Fenster, dass eine Anzahl von Personen, von welchen er annahm, dass sie zur Demonstration nach Rumburg wollten, von einem starken Gendarmerieaufgebot zersprengt und verfolgt wurde. Die Leute flüchteten nach allen Richtungen und kamen auch an dem Hause Schillers vorbei. Ein Teil nahm den Weg durch die offenstehende Haustüre und wollte das Haus durch den Hof wieder verlassen. Einer der Verfolgten betrat die Wohnung Schillers, Bevor Schiller oder Hübner Zeit hatten, den Mann zu fragen, was es gäbe, stürmten zwei Gendarmen in das Zimmer, die sofort den Mann aufforderten, den Raum zu verlassen. Der Mann kam der Aufforderung auch sofort nach. In diese Amtshandlung mischte sich weder Schiller noch Hübner ein.

Dann verlangten die Gendarmen, dass auch Hübner das Zimmer verlasse. Dieser erklärte ruhig, dass er mit der ganzen Sache nichts zu tun hätte und nur seinen Freund aufgesucht habe, um sich ein Werkzeug auszuborgen. Die Gendarmen hörten jedoch nicht darauf, packten Hübner am Nacken und stiessen ihn aus dein Zimmer ins Vorhaus. Hübner leistete keinen Widerstand. Im Hausflur schlugen die Gendarmen mit Gummiknütteln auf ihn ein, obwohl er bereit war, das Haus zu verlassen. Als er nach längeren Misshandlungen das Haus verlassen hatte, wurde er auf der Gasse wieder geschlagen. Zu Hause stellte er fest, dass er im Nacken und am Rücken rote und blaue Flecken hatte. Schmerzen im Rücken und im Kopfe hatte er noch lange.

Dieser Einbruch der Gendarmen in die Wohnung ruhiger Einwohner und die ungeheuerlichen Misshandlungen eines vollkommen unbeteiligten 67 Jahre alten Mannes beweisen eine derartige Brutalität, dass sie nicht ohne Ahndung bleiben dürfen. Die Unterzeichneten fragen daher:

1. Ist der Herr Innenminister bereit, die beiden Gendarmen strengstens zur Verantwortung zu ziehen?

2. Ist er bereit, Vorkehrungen zu treffen, dass sich derartige Fälle nicht mehr wiederhollen?

Prag, am 14. März 1933.

Niessner, Jokl, Just, Jarolim, Beutel, Polach, Dr. Holitscher, Starrk, Palme.

Ve středu, dne 15. března večer překročila tlupa říšskoněmeckých členů úderných oddílů u Hory sv. Kateřiny hranice a podnikla pochůzku na československém území. 6 ozbrojených mužů přišlo k hostinci >Adler< v Hoře sv. Kateřiny s úmyslem, aby tam umístěné politické uprchlíky ze Saska přepadli a přepravili přes hranice. Když po 10. hodině večer dva dělníci z Hory sv. Kateřiny, 22letý Albín Schmider a 19letý F. Vogel šli kolem hostince >Adler<, zadrželi je členové úderných oddílů a vyzvali je s napřaženými revolvery, aby zvedli ruce. Když se Schmider pohrůžkou nedal zastrašiti, byl dvěma výstřely, z nichž jeden zasáhl plíce, těžce zraněn. Po činu bandité uprchli.

Vražedný pokus byl plánovitě přípraven, neboť ozbrojená tlupa byla až k hranicím dopravena na nákladních autech úderných oddílů a na hranicích očekávána větším oddílem úderníků. Všechny okolnosti nasvědčují tomu, že takováto organisovaná vražedná přepadení na československém území mohli by říšskoněmečtí haknkrajcleři podnikati také v budoucnosti, kdyby se proti tomu ihned neučinila nejostřejší opatření.

Podepsaní táží se tudíž vlády:

1. Jsou vládě známy události, které se dne 15. března odehrály v Hoře sv. Kateřiny?

2. Jaká opatření učinily příslušné úřady, aby v budoucnosti znemožněna byla přepadení se strany říšskoněmeckých haknkrajclerských tlup na československém území?

V Praze, dne 17. března 1933.

Polach, Just, Johanis, Reyzl, Ant. Novák, inž. Winter, Beutel, Stark, Dundr.

Mittwoch, den 15. März 1933 abends überschritt eine Bande reichsdeutscher SA-Leute bei Katharinaberg die Grenze und unternahm einen Streifzug auf čechoslovakisches Gebiet. Sechs bewaffnete Männer kamen zu dem Gasthof Adler in Katharinaberg mit der Absicht, die dort untergebrachten politischen Flüchtlinge aus Sachsen zu überfallen und über die Grenze zu schaffen. Als nach 10 Uhr abends zwei Arbeiter aus Katharinaberg, der 22 jährige Albin Sehmider und der 19 jährige F. Vogel am Gasthaus Adler vorüberkamen, wurden sie von den SA-Leuten angehalten und mit vorgehaltenen Revolveren aufgefordert, die Hände zu heben. Als Schmider sich durch die Drohung nicht abschrecken liess, wurde er durch zwei Schüsse, von welchen einer die Lunge traf, schwer verletzt. Nach der Tat flüchteten die Banditen.

Der Mordversuch war planmässig vorbereitet, denn die bewaffnete Truppe wurde bis zur Grenze auf Lastautos der SA gebracht und an der Grenze von einem grösseren SA-Aufgebot erwartet. Alle Umstände deuten darauf hin, dass derartige organisierte Mordüberfälle auf čechoslovakischem Gebiet von reichsdeutschen Hakenkreuzlern auch in Zukunft unternommen werden könnten, wenn nicht sofort schärfste Gegenmassnahmen getroffen werden sollten.

Die Unterzeichneten fragen daher die Regierung:

1. Sind der Regierung die Vorfälle, welche sich am 15. März in Katharinaberg abgespielt haben bekannt?

2. Welche Massnahmen haben die zuständigen Behörden getroffen, damit Ueberfälle reichsdeutscher Hakenkreuzbanden auf čechoslovakischem Gebiet in Zukunft unmöglich gemacht werden?

Prag, am 17. März 1933.

Polach, Just, Johanis, Reyzl, Ant, Noväk, Ing. Winter, Beutel, Stark, Dundr.

Peter Román, bytom v Užhorode, dal v minulom roku svoje dve malé dcéry do opatery perečinskej odbočky Červeného kríža. Učinil tak v nádeji, že jeho deti zostanú i naďalej na tomto území a že styk s nimi nebude prerušený. Z doslechu dozvedel sa však za krátko, že perečinský Červený kríž dopravil jeho dve deti do Čiech. Pod dojmom tejto zprávy rodičia zo strachu o osud svojich detí pochodili tunajšie orgány Červeného kríža, medzi iným i v Perečíne a v Užhorode, aby obdržali presné informácie, kde sa deti zdržujú a ako sa im vedie. Vysvetlenia však sa im ani na jednom mieste nedostalo, ba čo viac, ako to sami rodičia uvádzajú, dostalo sa im hrubého odmietnutia, keď neliehali, aby im deti boly vrátené. Pod dojmom tohoto odmietnutia zúfalí rodičia teraz už obracali sa a behali kde ku komu, a tak dostala sa ich vec tlačou do verejnosti.

Až keď vec bola prevetrávaná v listoch, obdržal Peter Román niekolko riadkovú písomnú zprávu o tom, kde sa deti zdržujú. Vyšlo najavo, že obidve jeho deti sú skutočne umiestené v Čechách. S touto zprávou však rodičia neboli uspokojení a požadovali, aby deti boly dopravené nazpät. Naproti tomu však prednostenstvo Červeného kríža neukazovalo k tomu ochoty, aspoň v tomto smysle nutno si vyložiť jednanie, že v minulých dňoch vyslalo k rodičom užhorodského učiteľa Č. Pavelku, aby on podal Červenému krížu zprávu o majetkových, bytových atd. pomeroch rodiny. Pán učiteľ Pavelka všemožne sa snažil podľa udania strán prehovoriť rodinu Romána, aby rodičia ponechali detí i naďalej v Čechách, a keď rodičia tento jeho návrh odmietli, riekol im, že bude trvať i dva až tri mesiace, než im budú deti vrátené.

Pane minister! Tento krátko vylíčený skutkový stav, ktorý, ako som už povedal, bol prevetrávaný i v novinách, ďalej sťažnosti rodičov, ktorí boli zúfalí pre osud ich detí, nezostaly bez účinku na obyvateľstvo Podkarpatskej Rusi a takto vyvolaný účinok nie je ani trochu lichotivý pre činnosť Červeného kríža československého. Vyšlo najavo predne, že deti odovzdané do opatery Červeného kríža dopravuje Červený kríž ako dajaké predmety obchodné bez vedomia, svolenia a spytovania rodičov do ďalekých zemí a do naprosto cudzieho prostredia. Poburuje všetky človečenské city okolnosť, že Červený kríž neinformuje rodičov o mieste pobytu detí takto odvezených a utajuje pred nimi toto miesto. Nemožno naozaj chápať, že takéto veci môžu sa diať v XX. století a to ešte v štáte, ktorý nestačí dosť zhusta zdôrazňovať, že je položený na sociálné a demokratické základy. Je zjavné podruhé i to, že keď Červený kríž československý importuje deti chudobných odvekých obyvateľov Podkarpatskej Rusi do Čiech, dopravuje tam nielen lacné pracovné sily, ale podporuje aj počeštěnie týchto detí a ich vyvrátenie zo svojej národnej podstaty.

Pane minister! Proti podobnému dejstvovaniu Červeného kríža protestujem v mene tunajšieho odvekého obyvateľstva čo najrozhodnejšie. Červený kríž, ktorý požíva značné štátné subvencie, nech zariadí na území Podkarpatskej Rusi náležitý počet detských útuľní a nech tunajšie deti od prvého až do posledného umiesti v týchto útuľniach. Nenáráža to na žiadné prekážky, treba k tomu len špetky sociálneho citu. Zariaďovanie takýchto inštutucií v tunajšom území prospievalo by i s hladiska hospodárskeho ubohému, náschvál zničenému obyvateľstvu Podkarpatskej Rusi.

Tážeme sa pána ministra:

1. Či ste ochotný súrne zakročiť, aby Petrovi Románovi, bytom v Užhorode, boly v dobe čo najkratšej vrátené jeho dve deti, ktoré boly dopravené do Čiech?

2. Či ste ochotný učiniť energické opatrenia, aby nazpäť dopravené a v tunajšom území umístené boly tiež ostatné deti z Podkarpatskej Rusi vyvezené, a aby zabránené bolo dalšiemu vyvážaniu detí odvekého obyvateľstva.

V Prahe, dňa 10. marca 1933.

Dr Korláth,

Richter, dr Szilassy, Füssy, Kreibich, Keresztury, Eichhorn, Tichi, dr Jesser, Teschner, Wenzel.

Román Péter užhorodi-ungvári lakós az elmult évben a perecsenyi Vörös-Kereszt-fiók gondozásába adta két leánygyermekét. Tette ezt abban a reményben, hogy gyermekei továbbra is e területen maradnak s közöttük az érintkezés meg nem szakad. Hallomásból arról értesült azonban rövidesen, hogy mindkét gyermekét Csehországba vitte a perecsenyi Vörös-Kereszt. E hir hatása alatt a gyermekeiért aggódó apa és anya sorrajárták a Vörös-Kereszt itteni szerveit, köztük a perecsenyit és az užhorodit, hogy gyermekeik hollétéről és hogylétről pontos felvilágositást kapjanak. E felvilágositást egyik helyen sem kapták meg, sőt amint a szülők előadják, amint gyermekeik visszahozatalát sürgették, durva elutasitásban volt részük, Az elutasitás hatása alatt még jobban kétségbeesett szülők most már fühöz-fához szaladgáltak, s igy került ügyük a sajtó utján nyilvánosságra. Csupán a hirlapi szellőztetés útán kapott Román Péter néhány sorban irásbeli tájékoztatást gyermekei hollétéről. Kisült, hogy tényleg mindkét gyermeke Csehországban nyert elhelyezést. E tájékoztatással a szülők nem elégednek meg s követelik gyermekeik visszahozatalát. Viszont a Vörös-Kereszt vezetősége erre nézve nem mutat hajlandóságot, legalább is erre kell magyarázni azon eljárását, hogy az elmult napokban Č. Pavelka nevü užhorodi tanitót küldte ki a családhoz, hogy az a Vörös-Keresztet a család vagyoni állapotáról, lakási viszonyairól stb. tájékoztassa. Pavelka tanitó úr - felek előadása szerint mindenképen arra igyekezett rábirni Románékat, hogy a gyermekeket hagyják továbbra is Csehországban s midőn ezirányu ajánlatát a szülők visszautasitották kijelentette előttük, hogy két-három hónap is beletelik, mig gyermekeiket visszakapják.

Miniszter Ur! Ez a röviden leadott tényállás, mely - mint mondottam hirlapilag is ismertetve lett, továbbá a gyermekeik sorsa miatt kétségbeesett szülők panaszkodása nem maradt hatás nélkül a Podkarpatská Rusi lakosságra s ez kiváltott hatás, cseppet sem hizelgő a csehszlovák Vőrös-Kereszt mükődéséré. Nyilvánvaló lett előszőr, hogy a Vörös-Kereszt által gondozásba vett gyermekeket, mint valami forgalmi tárgyakat, szülőik tudta, beleegyezése és megkérdezése nélkül szállitja a Vörös-Kereszt messze vidékre, vadidegen környezetbe. Minden emberi érzést fellázit aztán az a körülmény, hogy az ilyen módon elszállitott gyerekek hollétéről a Vörös-Kereszt nem tájékoztatja a szülőket, titokként kezelve tartozkodási helyüket. Igazán erhetetlen, hogy ilyen dolgok előfordulhatnak a XX-ik században s hozzá még egy olyan államban, amelyik szocialis es demokrata alapokra helyezettségét nem győzi elég gyakran hangoztatni. Nyilvánovaló másodszor az is, hogy a csehszlovák Vörös-Kereszt, akkor amikor a szegény podkarpatska rusi őslakos gyermekeket Csehországba importálja, olcsó munkaerők szállitásán kivül ezeknek a szegény gyermekeknek nemzeti mivoltukból való kiforgatását, elcsehesitését segiti elő.

Miniszter Ur! A Vörös-Kereszt ilyenirányu ténykedései ellen az itteni őslakosság nevében a leghatározottabban tiltakozom. A jelentős állami támogatást élvező Vörös-Kereszt rendezzen be Podkarpatská Rus területén megfelelő számu gyermek-menhelyet s az idevaló gyerekek elsőtől az utolsóig ezekben a gyermek-menhelyekben helyeztessenek el. Ennek semmi akadálya nem lehet, csupán egy csöppszocialis érzék szükséges hozzá. Ilyen intézmények itteni létesitése gazdasági szempontból is javára válna Podkarpatská Rus mesterségesen tönkretett szerencsétlen lákosságának.

Kérdem a Miniszter Urat:

1. Hajlandó-e sürgősen intézkedni, hogy Román Péter uzhorodi lakos Csehországba szállitott két gyermekét a legrövidebb időn belül visszakapja,

2. hajlandó-e a Podkarpatská Rusból elvitt többi gyermekeknek visszahozatalára s itteni elhelyezésére s az őslakos gyermekek további kiszállitásának megakadályozására erélyes intézkedéseket tenni.

Praha, 1933. márc 10.

Richter, Dr Szilassy, Füssy, Kreibich, Keresztury, Eichhorn, Tichi, Dr. Jesser, Teschner, Wenzel.

Rok 1931 bol v Zempline na úrodu veľmi zlý. Roľníci slovenskí nedostali pri sobraní úrody ani to, čo zasiali. Preto vláda zahájila tak zv. osivovú akciu pre postihnuté kraje, ktorá mala poškodeným roľníkom pomáhať aspoň tým, aby mohli dostať za ľavnú cenu osivo jasenné a jarné, cestou notáriatov, poťažne okresných úradov.

Túto príležitosť v okrese Michalovskom využili niektorí páni a sice: dirigent Roľníckej vzájomnej pokladnice v Michalovciach, Jozef Rybár, Karol Rybárik, tajomník agrárnej strany v Košiciach, Singer, tajomník spolku veľkostatkárov v Michalovciach, a Kubík, majiteľ zbytkového statku vo Veľkých Zalužiciach, firma Wieder-Lázar, obchod. obilím v Michalovciach. Menovaní páni osivovú akciu zneužili. Ako máme zistené, menovaní od viacerích roľníkov v Michalovciach a na okolí povyberali po 100 Kč jako preddavok na zbožie, ktoré im z osivovej akcii dodať mali. Potom si vymohli pod titulom osivovej akcie dovolenie dovozu 20 vagonov pšenice z Rumunska a sice bez cla. Keď obdržali osivo medzi zaujemcami ho nerozdelili, ale k svojim súkromným obchodom použili.

Z tejto príčiny uctive žiadame p. ministra orby, aby vec dal prísne vyšetriť a tiež zistiť, či im pri tomto zneužití osivovej akcii k súkromným obchodom nepomáhaly úrady, a sice okresný úrad v Michalovciach ako i okolite obvodné notariáty?

V Prahe, dňa 17. marca 1933.

Rovňan, dr Kovalik, dr Buday, Janček, Hancko, Volko, Sláma, Kotrba, dr Krčméry, Ďurčanský.