Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1933.

III. volební období.

8. zasedání.

Tisk 1014.

Ústavně-právní výbor v celku nemá proti vládnímu návrhu zásadních námitek. Zejména projevil souhlas s ustanovením § 1, 2, 4 až 10, ve kterých provedl jen menší stylistické změny většinou pro zjednodušení a větší srozumitelnost dikce zákona. Jen v § 2 kromě takové stylistické úpravy přijal dodatek, že zatímním vyměřením není dotčeno promlčení platební povinnosti, že tedy se běh promlčecí lhůty ani nestaví ani nepřetahuje. Bez tohoto dodatku by táto otázka mohla býti sporná a mohlo by se navrhovaného ustanovení využíti na úkor poplatníka k umělému prodlužování promlčecí doby.

Pronikavější změnu přijal však ústavněprávní výbor v § 3. Uznal sice, že v postupu navrhovaném vládou lze spatřovati vítaný pokrok a že povinnost poplatníka, zapraviti poplatek bez průtahu, znamená výhodu jak pro stát, který dávku, na niž má právo, dostane co nejdříve, tak i pro poplatníka, který ji platí v době, kdy trvá ještě jeho prospěch získaný právní skutečností, z níž dávku má zapraviti. Avšak ústavně-právní výbor si uvědomil, že všeobecná plná moc, kterou vláda ve svém návrhu požaduje, by mohla v některých případech způsobiti poplatníku neodůvodněnou a nespravedlivou újmu. Dnešní poplatková ustanovení jsou velmi komplikovaná a mnohdy je třeba již dobré odborné znalosti, aby poplatník mohl si přesně určiti správně svoji platební povinnost.

Z té příčiny ústavně-právní výbor nemůže doporučiti tak rozsáhlou pravomoc vlády, jakou vládní návrh požaduje, a obmezil tuto pravomoc striktním ustanovením tak, že vypočítal v § 3 vyčerpávajícím způsobem případy, ve kterých vláda má právo stanoviti nařízením, aby poplatník dávku ihned zaplatil nevyčkávaje úředního vyměření a vyzvání. Jsou to vesměs případy jednoduché poplatkové povinnosti, při níž poplatek je přesně stanovena může býti snadno vypočítán. Podobá se proto takové přímé placení poplatku placení kolky, které nepůsobí v praksi obtíže.

Druhá změna, kterou ústavně-právní výbor učinil v navrhovaném znění § 3, záleží v tom, že byla zeslabena sankce, jež má býti ustanovena na porušení poplatníkovy povinnosti. Podle vládní osnovy má finanční úřad míti právo poplatníkovi, který by své povinnosti nevyhověl buď vůbec nebo částečně nebo nikoli včas, předepsati kromě úroků z prodlení ještě zvýšení do výše dvojnásobku úroku z prodlení z částky včas nezaplacené, kteréžto zvýšení má býti omezeno na dvojnásobek úroků z prodlení jen za jeden rok, jestliže poplatník zaplatil větší část dávky podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Ústavně-právní výbor uznal sice, že toto ustanovení by bylo podstatně mírnější než by byla sankce § 9 zák. č. 54/1925, která by tu jinak platila a podle níž by finanční správa mohla předepsati zvýšení do částky poplatku samého, avšak přece pokládá i navrhovanou, sankci za příliš přísnou. Proto obmezil právo finanční správy předepsati zvýšení poplatku na dvojnásobek úroku z prodlení pouze za dobu jednoho roku, neboť je nutno hleděti jednak na to, že ustanovení o přímém placení poplatků je nové a vyžádá si určitý čas, než se vžije, jednak hrozící zvýšení i v tomto rozsahu znamená již postačitelnou újmu, pro kterou se poplatník bude snažiti dostáti včas a správně svojí povinnosti; obmezením pak doby, která tvoří základ pro zvýšení poplatku, bude finanční správa vedena k tomu, aby poplatek stanovila definitivně co nejdříve. Zástupce vlády, zmocněn byv p. ministrem financí, prohlásil nad to vůči ústavně-právnímu výboru, že ministerstvo financí vydá výnos, ve kterém uloží finančním úřadům, aby plné zvýšení poplatku ve výši dvojnásobných úroků z prodlení požadovaly jen tam, kde průtah v zaplacení poplatku nastal jedině zaviněním poplatníka.

Konečně navrhuje ústavně-právní výbor senátu, aby přijal níže uvedené resoluce k tomu konci, aby jednak se co nejdříve učinil konec dnešní komplikovanosti a nejednotnosti ustanovení o poplatcích a aby pro přechodní dobu se dostala finančním úřadům spolehlivá i občanstvu přístupná pomůcka pro vyměřování poplatků, jednak aby se urychlil provoz u finančních úřadů vůbec, z čehož by vyplynul prospěch zejména státu, trpícímu finanční a hospodářskou krisí, jednak, aby se usnadnilo poplatnictvu vyhověti ustanovení § 3 nového zákona a konečně, aby se chránil poplatník v případech, kde toho je zvlášť zapotřebí, proti nesprávné praksi některých finančních úřadů.

Ústavně-právní výbor navrhuje slavnému senátu, aby schválil osnovu zákona ve znění níže otištěném s připojenými resolucemi.

V Praze, dne 21. března 1933.

Dr. Witt v. r.,
předseda.

Dr. Milota v. r.,
zpravodaj.

Vládní návrh tisk 978 spadá do serie vládních návrhů zákonů, kterých si vyžaduje rovnováha státního rozpočtu na r. 1933. Ministerstvo financí míní tímto chystaným zákonem docíliti výnosu pro státní pokladnu 50 mil. Kč pro rok 1933. Takto odhadnutého obnosu má se docíliti pro tento rok hlavně tím, že kolkování, poplatky a dávky v osnově zákona uvedené se budou platiti hned při předložení listiny, resp. po jejím vyhotovení, při vznesení úředního podání a při proplacení úředních výkonů, které platby se dosud většinou konaly až po vyměření a obdržení platebního rozkazu nebo také až po vyřízení odvolání, což trvalo mnohdy rok, dva i více. Mimo to zvyšuje se poplatková hranice, podle níž se poplatky mají zaplatiti kolkovými známkami.

Rozpočtový výbor projednal předložený vládní návrh ve své schůzi dne 21. března, vyslovil souhlas s osnovou zákona ve znění upraveném ústavně-právním výborem a provedl v ní některé další změny v §u 3 a 10, jež i výbor ústavně-právní přijal.

Rozpočtový výbor se připojil taktéž souhlasně k resolucím přijatým ústavně-právním výborem.

Rozpočtový výbor doporučuje slavnému senátu osnovu zákona a resoluce ke schválení ve znění dole otištěném.

V Praze, dne 21. března 1933.

Dr. J. Karas v. r.,
předseda.

Frant. Zimák v. r.,
zpravodaj.

ze dne...........................................................1933

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Hranice 10 Kč a 50 Kč, stanovené pro povinné placení poplatků kolky v §§ 4 B a 5 B poplatkového zákona č. 50/1850 ř. z., v § 6 B a C b zákona č. 89/1862 ř. z. a v § 12 C zákona č. 48/1928 Sb. z. a n., se zvyšují na 300 Kč. Totéž platí o hranicích 50 Kč a 56 Kč, stanovených v §§ 4, 5 a 24 uh. popl. prav. a v § 49, odst. 8. zák. čl. XLIII/1914, a o hranici 100 Kč, stanovené v §§ 71 a 94 zák. čl. XI/1918.

§ 2.

(1) Finanční úřad jest oprávněn poplatky a daň z obohacení, které se platí přímo po úředním vyměření, zatímně vyměřiti a předepsati k placení s výhradou jich vyměření pozdějšího po konečném zjištění vyměřovacího základu. Za základ zatímního vyměření buďtež vzaty údaje poplatníkovy a okolnosti, které jsou zřejmé z poplatkového spisu. Toto vyměření budiž výslovně označeno jako zatímné.

(2) Zatímným vyměřením promlčecí lhůta není dotčena.

§ 3.

(1) Vláda může stanoviti nařízením, že z poplatků, které se platí přímo po úředním vyměření, mají býti zaplaceny přímo bez vyčkání úředního vyměření tyto poplatky:

a) z dlužních úpisů o peněžitém plnění,

b) z úplatných postupů peněžitých pohledávek,

c) z listin o zřízení jistoty (zástavy, hypotéky) pro plnění peněžitá,

d) z listin o rukojemství za plnění peněžitá,

e) z kvitancí,

f) ze smluv trhových o věcech movitých, včetně dražeb věcí movitých a smluv o dílo s dodávkou hmoty,

g) ze smírů, pokud se strany dohodly na určité peněžité částce,

h) ze soudních odhadů (dobrovolných),

ch) ze smluv trhových (postupních) o nemovitostech, včetně dražeb nemovitostí, avšak jen pokud poplatek připadá na trhovou (postupní) cenu,

i) ze vkladů a záznamů do veřejných knih pro pohledávky peněžité,

j) z knihovních poznámek vnucené správy a zavedení dražebního řízení a

k) ze zápisů poznámek pořadí pro zadlužení.

(2) Vládním nařízením se ustanoví též, v jakém rozsahu, od které z osob podle platných ustanovení k placení poplatku povinných, do které doby a jakým způsobem se má poplatek zaplatiti.

(3) Nebyl-li poplatek zaplacen včas nebo správným penízem, nastane povinnost platiti úroky z prodlení z částky včas nezaplacené. Mimo to může býti předepsáno zvýšení až do výše dvojnásobku úroků z prodlení z částky včas nezaplacené za jeden rok.

§ 4.

Ustanovení § 148 uh. popl. prav. a §§ 101 a 112 zák. čl. XI/1918 se mění potud, že se k odvolání proti platebnímu rozkazu stanoví jediná lhůta 30denní. Odvolání nemá odkládacího účinku. Odvolání podaná po uplynutí této lhůty se odmítnou jako opožděná.

§ 5.

Poplatky, daň z obohacení a z obchodu cennými papíry, dávky za úřední úkony ve věcech správních a daně dopravní, úroky z nich, zvýšení a pokuty zajišťují a vymáhají se způsobem, stanoveným pro zajišťování a vymáhání přímých daní.

§ 6.

Ustanovení zákona o přímých daních, týkající se práva nahlédnouti do knih, platí též v oboru poplatků, daně z obohacení a z obchodu cennými papíry a daní dopravních.

§ 7.

Znění poznámky 5 k sazbě zákona č. 337/1921 Sb. z. a n. nahrazuje se tímto zněním: Manželka zůstavitelova, prokáže-li nemajetnost, platí při nápadech nepřevyšujících 10.000 Kč polovici dědické daně.

§ 8.

Pokud §§ 2, 3 a 4 neobsahují nic odchylného, platí o dávkách v nich uvedených všeobecná poplatková ustanovení, zejména ustanovení o ohlašování k vyměření poplatků (daně z obohacení), o opravných prostředcích a o pořadu stolic.

§ 9.

Pro řízení o dávkách za úřední úkony ve věcech správních, jež konají úřady uvedené v § 1, odst. 1., vládního nařízení č. 8/1928 Sb. z. a n., čítajíc v to i řízení vykonavací (exekuční), platí ustanovení zákona o organisaci politické správy č. 125/1927 Sb. z. a n., a ustanovení na jeho základě vydaná. Odvolání nemá odkládacího účinku.

§ 10.

(1) Zákon tento nabude účinnosti dnem 1. května 1933. Týmž dnem se ruší ustanovení tomuto zákonu odporující, zejména ustanovení § 7 zákona č. 50/1850 ř. z., § 41 zák. čl. XXXIV/1881, zák. čl. XI/1909 a zák. čl. LIII/1912, pokud se týkají způsobu zajišťování a vymáhání poplatků, dále § 97, odst. 2., č. 1, a § 103 zák. čl. XI/1918 a § 8 zákona č. 31/1920 Sb. z. a n.

(2) Ustanovení § 4 nevztahuje se na odvolání proti platebním rozkazům, vydaným před účinností tohoto zákona.

(3) Provedení tohoto zákona se ukládá ministrům financí, vnitra a spravedlnosti v dohodě se zúčastněnými ministry.

Vláda se vyzývá:

1. aby všemožně urychlila práce na návrhu jednotného poplatkového zákona a aby do doby, než tento zákon bude moci vejíti v účinnost, vydala snos poplatkových ustanovení ve státním jazyku,

2. aby se vynasnažila vybaviti finanční úřady dostatečným personálem, neboť šetření v tomto směru je šetřením na nepravém místě,

3. aby stanovila u berních úřadů úřední dny, ve kterých by se poplatníci mohli informovati o své poplatkové povinnosti, zejména podle ustanovení § 3 tohoto navrhovaného zákona,

4. aby ve všech dodatečných předpisech kolkových bylo upuštěno od ukládání zvýšeného poplatku, jde-li o pouhé opominutí a nikoli o zřejmý úmysl zkrátiti poplatkový erár,

5. aby v poplatkových věcech bylo ukládáno zvýšení poplatku v nejvyšší zákonné výměře jen tam, kde je to odůvodněno výjimečnými okolnostmi případu,

6. aby v případech konverse a jiných zákonem zaručených poplatkových úlev byla strana na svou žádost uvědoměna, zda úleva byla přiznána.