Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1933.

III. volební období.

8. zasedání.

Tisk 1027.

l. sen. dra Budayho a spol. na pána ministra školstva a nár. osvety vo veci obchádzania úradného jazyka slovenského skrze ”Vědeckou zkušební komisi pro učitelství na středních školách v Bratislavě”.

2. sen. Fr. Nováka a Pavelky na pana ministra železnic v záležitosti zastavení přezkoušení zaměstnanců německé národnosti ze služebního jazyka v podniku ČSD a poskytnutí zvláštních výhod a ohledů těmto zaměstnancům.

3. sen. Kereszturyho a druhov ministrovi školstva a národnej osvety vo veci opozdievajúceho sa schvaľovania synodálnych zákonov generálnej cirkvi reformovanej, o krivdení reformovaným duchovným vo veci kongrui a štátneho občianstva a o započítaní ich služobných rokov.

4. sen. Reyzla, dr Hellera a soudr. na ministra vnitra stran konfiskační praxe okresního úřadu ve Varnsdorfu.

Vláda na jednu našu interpeláciu vo veci Komenského univerzity odpovedala: »za daného stavu vecí nemôže vláda nútiť vysokoškolského docenta, aby vo svojích prednáškach používal českého lebo slovenského znenia jednotného štátneho jazyka...«

My síce sme presvedčení, že i táto odpoveď vlády protiví sa zákonu lebo dľa neskoršieho rečového zákona i na Komenského univerzite v Bratislave malo by sa zpravidla slovensky prednášať.

Ale posito non concesso že by odpoveď vlády i platila o univerzite, neplatí zaiste o »Vědecké zkušební komisi pro učitelství na středních školách v Bratislave«.

Skúšobná komisia je štátny úrad, ktorý s autonomiou univerzity nemá nič spoločného. Pre skúšobnú komisiu platia, vlastne majú a musia platiť vládne nariadenia, ktoré boly vo veci užívania slovenčiny v štátnych úradoch na Slovensku vydané. Sú to:

a) usnesenie ministerskej rady zo dňa 30. júna 1922, ktorým bol úradníctvu na Slovensku daný dôrazný pokyn, aby sa učilo a naučilo slovenčine,

b) pokyn predsedníctva ministerskej rady zo dňa 20. oktobra 1926, čís. 6097/47/2-S, že § 4 zák. čís. 122 Sb. z. a n. zo dňa 29. febr. 1920 bolo výslovne uložené všetkým úradom na Slovensku, aby... úradovaly na Slovensku zpravidla po slovensky,

a konečne

c) prípis predsedníctva ministerskej rady zo dňa 10. novembra 1927, čís. 7012/47/2-S-27, ktorý opätovne vyzýva úrady na dodržanie usnesenia ohľadom užívania slovenčiny v úradoch na Slovensku.

»Vědecká zkušební komise« v Bratislave je štátny úrad, podliehajúci pravomoci ministerstva školstva, teda platia preň všetky vyššie citované usnesenia vlády resp. min. rady. A ako to, tento úrad nielen, že neúraduje po slovensky, ale všetky úradné dokumenty, ako vysvedčenia prof. spôsobilosti, iné vysvedčenia o skúškach atď. ― vystavuje po česky, všetky úradné tlačivá má len české, ba i úradné razítko je len české.

Riaditeľom skúšobnej komisie je univ. prof. Václav Chalupecký. Ustanovený bol ministerstvom školstva.

Pýtame sa p. ministra školstva a nár. osvety či má vedomie o tomto protizákonnom počínaní a či miení tomu odpomôcť?

V Prahe, dňa 29. marca 1933.

Dr Buday,

dr Kovalik, Hancko, Janík, Rovňan, Janček, Reil, Volko, dr Krčméry, Ďurčanský, Trnobranský.

1. Podle získaných přesných informací zastavilo ministerstvo železnic dodatečné zkoušky z úředního jazyka u zaměstnanců německé národnosti, u kterýchž bylo dozorčími orgány zjištěno, že služební jazyk neovládají vůbec, aneb ani v takové míře, jak toho bezpečnost u železniční služby vyžaduje.

Zákaz tento odporuje sdělení ministerstva železnic na podobný dotaz ze dne 3. VI. 1932, kde bylo interpelantům pod čís. pres. 927-ex 32 sděleno, že »po uplynutí období dovolených jsou v mezích služební potřeby jazykové zkoušky opět konány a to od počátku měsíce září 1932, jako obvykle.«

2. Ministerstvo železnic vychází těmto zaměstnancům německé národnosti ještě dále vstříc a nařizuje ředitelstvím stát. drah »kdyby z bezpečnostních důvodů bylo nutno přezkoušeti jazykovou způsobilost, musí ředitelství každý jednotlivý případ postoupiti ministerstvu železnic k prozkoumání. Zaměstnanci, kteří při zkoušce ze služebního jazyka neobstáli, mají možnost odvolati se k ministerstvu železnic«.

3. Na politický nátlak, ne ze služebních důvodů, připravuje se v ministerstvu železnic výnos dalekosáhlého významu a to:

»zaměstnancům německé národnosti, kteří při jazykových zkouškách neobstáli a v důsledku toho, jako nezpůsobilí, mají špatnou kvalifikaci, zastavený postup a povýšení, mají býti prominuty důsledky špatné kvalifikace a vráceno bývalé pořadí sice bez finančních účinků.«

4. Zaměstnanci národnosti německé, kteří byli přeloženi ke služebnám v krajinách českých a to z toho důvodu, aby se snáze naučili českému jazyku, mají býti na vlastní žádost opět přeloženi do původního působiště.

5. Zaměstnanci německé národnosti nemají býti posíláni na dočasný neb trvalý odpočinek pro úplnou neznalost služebního jazyka.

Podotýkáme, že splnění těchto požadavků mělo by zdrcující morální účinky nejen v řadách zaměstnanců národnosti české, nýbrž i národností německé, kteří projevili nejenom snahu, nýbrž i píli a služební jazyk si dostatečnou měrou osvojili.

Splněním těchto přemrštěných a neodůvodněných požadavků byla by podlomena veškerá důvěra ve spravedlnost a nestrannost nejvyššího úřadu železniční správy a znehodnocen i význam výkonných a dozorčích orgánů jednotlivých ředitelství státních drah.

Beze vší zaujatosti proti zaměstnancům německé národnosti táží se Vás, vážený pane ministře, podepsaní:

a) Z jakého důvodu a na čí popud a rozkaz zastavilo ministerstvo železnic přezkoušení zaměstnanců německé národnosti ze služebního jazyka?

b) Jaké stanovisko zaujímáte, pane ministře, ke splnění ostatních požadavků zaměstnanců německé národnosti v ministerstvu železnic projednávaných?

c) Tážeme se dále, pane ministře:

Vyžaduje snad zájem státu, jeho bezpečnost a národní ráz, aby tyto požadavky zaměstnanců německé národnosti byly splněny a tím posílen byl u větší části těchto zaměstnanců vzdor, že se služebnímu jazyku učiti nemusí?

V Praze, dne 20. března 1933.

Kavan, dr Hruban, Jílek, Šachl, Kopřiva, dr Karas, ing. Koubek, Šabata, J. J. Krejčí, dr Reyl, dr Žiška.

Už je tomu desať rokov, čo generálna cirkev reformovaná na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi konala svoju ústavodarnú synodu. Vládu na tejto synode zastupoval býv. minister dr Slávik. Zákony vynesené na tejto synode v jazyku maďarskom boly slovenskými úradnými prekladateľmi svojho času preložené do jazyka slovenského a v príslušnom počte exemplárov podané boly k potvrdeniu ministerstvu školstva a národnej osvety, avšak po celú túto dlhú dobu až do dneska neboly tieto zákony vládou sankcionované. Táto liknavosť vlády stavia generálnu cirkev reformovanú pred dilema, ― a to i v tom prνpade, keby tieto zákony boly teraz potvrdené, ― že kedže synodálné obdobie desať ročné už vypršalo, nebudú tieto potvrdené už zákony nič na plat generálnej cirkvi reformovanej, lebo vlastne bolo by povinnosťou svolať novú synodu.

Kongruálné pôžitky na r. 1919 a 1920, náležiace duchovenstvu reformovanému, vláda nepoukázala tomuto duchovenstvu a tieto peniaze, zabezpečené im zákonom, buďto zbudly v štátnej pokladni ako úspory, alebo boly vyplatené duchovenstvu iných cirkví. Toto jednanie vlády je protizákonné a vo svrchovanej miere poškodilo hmotne duchovenstvo cirkvi reformovanej.

Reformovaným duchovným, ktorých štátny prevrat už tuná našiel a ktorí už pred prevratom tuná po dlhú dobu ako riadni duchovní slúžili, i keď sa po prípade na území Slovenska alebo Podkarpatskej Rusi narodili a po nekonečných pochôdzkach a kľučkovaní a po zaplatení často tisícikorunových poplatkov obdržali dekret o štátnom občianstve, ― započítáva sa služobná doba až odo dňa vystavenia dekretu o štátnom občianstve, duchovní zaraďujú sa do počiatočnej platovej triedy s pôžitkami 9.000 Kč, odníma sa im možnosť trojročnej služby, ba požaduje sa od nich i vrátenie kongruálnych pôžitkov 30, 40 až 50 tisíc korún, poukázaných im zákonite do dňa vystavenia dekretu o štátnom občianstve, resp. obnosy tie srážajú sa im z ich teraz poukazovanej kongrui.

Nevyžadujem si obdobného postupu voči učiteľstvu, ― ale prečo je to, že učiteľom, i keď museli žiadať o štátne občianstvo a dekret o štátnom občianstve obdržali v najnovšej dobe, boly im všetky v službe strávené roky započítané, ba ponechala sa im nerušene i štátna podpora im prv poukázaná.

Tážem sa preto pána ministra:

Prečo nepotvrdila vláda po tak dlhú dobu zákony vynesené synodou generálnej cirkvi reformovanej?

Či je vláda ochotná tieto zákony potvrdiť, a jestliže nie, z akého dôvodu?

Prečo nezapočíta vláda duchovným cirkvi reformovanej služobnú dobu do nadobudnutia štátneho občianstva a prečo nejedná s nimi v tomto ohľade obdobne ako s učiteľstvom a prečo znemožňuje živobytie veľkého počtu reformovaných duchovných odnímaním kongruálnych pôžitkov poukázaných im už vo forme zákonitej?

Či je vláda ochotná poskytnúť i duchovenstvu reformovanému výhodu, ktorú poskytuje učiteľstvu, a jestliže nie, z akého dôvodu?

V Prahe, dňa 30. marca 1933.

Tichi, dr Szilassy, Teschner, Fűssy, Wenzel, Kreibich, Köhler, Eichhorn, dr Korláth, Richter, dr Jesser.

Az egyetemes református egyház közössége Szlovenszkón és Ruszinszkóban immáron tiz esztendeje, hogy megtartotta alkotmányozó zsinatát. A zsinaton a kormányt Slávik dr volt miniszter képviselte. Az e zsinaton magyar nyelven hozott törvények hivatalos szlovák forditók által annak idején lefordittattak szlovák nyelvre s a megfelelő példányszámban be is nyujtattak megerősités végett az iskolaügyi minisztériumban, azonban ily hosszu idő óta a mai napig sem lettek ezek a törvények a kórmány által szentesitve. A kormánynak ez a halogatása az egyetemes református egyházat az elé a dilemma elé állitja, ― még az esetben is, ha e törvények most szentesíttetnének, ― hogy, mivel a tiz éves zsinat ― tartási idő lejárt, a megerősitett tőrvényeknek semmi hasznát nem fogja venni az egyetemes református egyház, mert tulajdonképen uj zsinat tartása lenne kötelező.

A református papságot illető 1919. és 1920. évi kongrua-járandoságokat a kormány a református papságnak ki nem utalta s ez a törvény által számukra biztosított összeg az állampénztárban maradt mint megtakarítás, vagy pedig más felekezetek lelkészeinek adatott ki. A kormánynak ez az eljárása törvényellenes s a református papságot anyagilag a legnagyobb mértékben megkárosította.

Azoknak a református papoknak, akiket az államfordulat itt talált, akik itt már az államfordulat előtt is hosszú ideig mint rendes lelkészek szolgáltak, ha esetleg nem a mai Szlovenszko vagy Ruszinszko területén születtek és hosszu utánjárás ― kilineselés után, sokszor ezrekre menő illeték lefizetése után megkapták is állampolgársági okmányukat: szolgálati idejüket csak az állampolgársági okmány kiállítása napjától számítják, beosztják őket a 9000,― koronás kezdő fizetési osztályba, elveszik tőlük a három éves szolgálati lehetőséget, sőt az állampolgárság kiállitási napjáig számukra már törvényesen kiutalt kongrua-összeget sokszor 30-40-50 ezer korona erejéig is visszakövetelik, illetve a most folyósitandó kongruájukból levonják.

Anélkül, hogy analog eljárást kivánnék a tanitósággal szemben, miért van az, hogy a tanítók, ha állampolgárság kérésére voltak utalva és megkapták állampolgársági okmányukat a legközelebbi idán belül is, számukra minden szolgálatban eltöltött idő beszámmittatott, sőt a részükre kiutalt államsegély is érintétlenül birtokukban hagyatott meg?

Kérdem ezért a Miniszter Urat:

miért nem erősitette meg a kormány ily hosszú időn keresztül az egyetemes református zsinat által hozott törvényeket?

Hajlandó-e ezeket a törvényeket megerősiteni, s ha nem, miért?

Miért nem utalta ki a kormány a református lelkészek szamára a költségvetésileg megállapított kongruát az 1919.-1920. évekre? Hajlandó-e e jogtalanul és igazságtalanul az állampénztár részére visszatartott összegeket a református lelkészek részére kiutalni, s ha nem, miért?

Miért nem számítja be a református lelkészek részére a kormány az állampolgárság megszerzéséig eltöltött szolgálati éveiket a tanitósággal szemben tanusított eljárással egyöntetüen s miért teszi lehetetlenné a református lekészek nagy számának életét a már törvényes formák közt kiutalt kongrua visszavételével?

Hajlandó-e a református lelkészeknek is megadni azt a kedvezményt, amit gyakorolt a tanítósággal szemben, ha pedig nem, miért?

Prága, 1933, március 30.

Tichi, Dr. Szilassy, Teschner, Fűssy, Wenzel, Kreibich, Kőhler, Eichhorn, Dr. Korláth, Richter, Dr. Jesser.

Německá sociálně demokratická strana dělnická ve Varnsdorfu svolala na neděli, dne 19. března t. r. projev na obranu proti haknkrajclerskému fašismu, pro práci, svobodu a ochranu obětí krise, jenž byl úřadem schválen. Také plakáty úřadu předložené byly schváleny a následkem toho vyvěšeny. Plakáty byly již dva dny vyvěšeny, když tu náhle přišlo od úřadu sdělení, že následující část textu byla zabavena a že má býti na plakátech přelepena:

»Vraždíc a loupíc žene se fašistická šelma dělnickými byty v německých městech a vesnicích. Nesnesitelný žal vnesl se do tisícerých rodin. Nedejte, aby tento vražedný teror přišel na naši zemi«.

Okresní hejtman ve Varnsdorfu chrání tedy německý haknkrajclerský fašismus a přeje si, aby vražedný teror, jenž řádí v Německu, přišel také na naši zemi.

Tážeme se pana ministra vnitra:

1. Je pan ministr ochoten dát vyšetřiti, na čí intervenci okresní hejtman ve Varnsdorfu nařídil tuto dodatečnou konfiskaci vyvěšených již plakátů?

2. Je pan ministr ochoten poučiti okresního hejtmana ve Varnsdorfu, že výzva k našemu obyvatelstvu, aby nedalo přijíti takovémuto vražednému teroru na naši zemi, neobsahuje nic zabavitelného?

3. Je pan ministr ochoten naříditi okresnímu hejtmanu ve Varnsdorfu, aby se příště takovéhoto přehmatu již nedopouštěl?

V Praze, dne 29. března 1933.

Just, Niessner, Jokl, dr Holitscher, Palme, Jarolim, Beutel, Stark, Polach.

Die deutsche sozialdemokratische Arbeiterpartei in Warnsdorf hatte für Sonntag den 19. März d. J. eine Abwehrkundgebung gegen Hakenkreuzfaszismus, für Arbeit, Freiheit und Schutz der Krisenopfer einberufen, die von der Behörde genehmigt wurde. Auch die der Behörde vorgelegten Plakate wurden genehmigt und infolgedessen plakatiert. Die Plakate waren schon zwei Tage affichiert, als plötzlich von der Behörde die Mitteilung kam, dass der nachfolgende Teil des Textes konfisziert wurde und auf den Plakaten zu überkleben sei:

»Mordend und plündernd rast die faszistische Bestie durch die Arbeiterquartiere in deutschen Städten und Dörfern. Unerträgliches Leid zog in Tausende von Familien ein. Lasset diesen Mordterror nicht über unser Land kommen.«

Der Bezirkshauptmann von Warnsdorf schützt also den deutschen Hakenkreuzfaszismus und wünscht, dass der in Deutschland wütende Mordterror auch über unser Land komme.

Wir fragen den Herrn Minister des Innern:

1. Ist der Herr Minister bereit, untersuchen zu lassen, über wessen Intervention der Bezirkshauptmann von Warnsdorf diese nachträgliche Konfiskation der schon affichierten Plakate angeordnet hat?

2. Ist der Herr Minister bereit, den Bezirkshauptmann von Warnsdorf zu belehren, dass die Aufforderung an unsere Bevölkerung, einen solchen Mordterror nicht über unser Land kommen zu lassen, nichts Konfiskables beinhaltet?

3. Ist der Herr Minister bereit, dem Bezirkshauptmann von Warnsdorf den Auftrag zu geben, dass er in Zukunft einen solchen Uebergriff nicht mehr begeht?

Prag, den 29. März 1933.

Reyzl, Dr. Heller,

Just, Niessner, Jokl, Dr. Holitscher, Palme, Jarolim, Beutel, Stark, Polach.