Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1933.

III. volební období.

8. zasedání.

Tisk 1033.

Účelem předloženého vládního návrhu zákona o finančních prokuraturách je v prvé řadě formální i materielní unifikace předpisů o zastupování hmotných zájmů státu a jiných veřejných korporací, i unifikace organisace zástupčích úřadů samotných.

V zemích historických mají sice finanční prokuratury za sebou daleko do minulosti sahající vývoj a také věcně je jejich kompetence vymezena, ale na Slovensku a Podkarpatské Rusi změněné státoprávní poměry si sice vynutily pro státní zástupčí úřady nová administrativní opatření, ale materielně zůstaly v platnosti z části staré předpisy uherské. Také organisace zástupčích úřadů pro Slovensko a Podkarpatskou Rus je jiná nežli v zemích historických. Tyto skutečnosti a úvaha, že v historických zemích jsou finanční prokuratury organisovány na podkladě zákona, na Slovensku a Podkarpatské Rusi zástupčí úřady jsou však organisovány vládním nařízením anebo toliko nařízením ministerstva financí, vyvolává v soudních sporech pochybnosti, které poškozují materielní zájmy státu. Jest tedy potřeba unifikačního zákona velmi naléhavá.

Kromě toho zamýšlel vládní návrh přizpůsobiti ustanovení o zastupování státu novému právnímu stavu, jak jej vytvořil zákon ze dne 14. července 1927, č. 125 Sb. z. a n., o nové organisaci politické správy. Po správní reformě stojí v čele správy jmění svazků samosprávných i jmění státu týž orgán, ale pro zastupování finančních zájmů státu a finančních zájmů samosprávy platí předpisy různé. Byl tedy úmysl vlády provésti unifikaci i po této stránce a obsahoval proto vládní návrh také ustanovení o povinném (obligatorním) zastupování zemí i okresů finančními prokuraturami.

Proti tomuto ustanovení byly v ústavně-právním výboru předneseny dvě námitky: předně vyslovil ústavně-právní výbor mínění, že obligatorním zastupováním zemí a okresů finančními prokuraturami byla by súžena dosud platná práva svazků územní samosprávy, a neméně důrazně dal dále průchod svému přesvědčení, že by obligatorní zastupování samosprávy ― měl tu v prvé řadě na mysli okresy ― znamenalo nikoli zlevnění, nýbrž zdražení proti dosavadnímu stavu, když by i nejvzdálenější okresy měl zastupovati úředník finanční prokuratury z Prahy, Brna, Bratislavy a Užhorodu. Ústavně-právní výbor nechtěl připustiti ani okleštění práv samosprávy ani zdražení právního zastupování.

Výsledkem jednání o těchto sporných otázkách je změna ve vládním návrhu v ten smysl, že obligatorní zastupování zavádí se jen pro země; pro okresy navrhuje se zastupování toliko fakultativní.

Také pochybnosti ústavně-právního výboru o možném zdražení zastupování změnou dnešního stavu byly odstraněny novým zněním § 8 vládního návrhu, podle něhož nesmí náhrada nákladů finanční prokuratuře za zastupování činiti více, nežli by příslušelo místnímu advokátu. Svému stanovisku, že si nepřeje zasahování do práv samosprávy, dal ústavně-právní výbor výraz také změnou 2. odst. § 7, připustiv sice, aby vláda nařízením směla zřizovati nebo rušiti expositury finančních prokuratur, ale vyloučiv možnost, aby mohla o své újmě měniti i obvody finačních prokuratur; jsou to obvody finančních prokuratur podle ustanovení navrhovaného zákona totožné s territoriemi zemí. Vyžádají-li si poměry neb účelnost změnu obvodu, jest nová úprava ponechána moci zákonodárné.

Vládní návrh obsahuje dvě důležitější zmocňovací ustanovení: v § 2 je ponecháno vládnímu nařízení, aby určilo zastupování úřadů (orgánů) v nesporných věcech, § 6 dává pak vládě dalekosáhlé zmocnění, aby služební instrukcí upravila všechny otázky, související s působením finančních prokuratur, pokud nejsou vyřešeny předloženým zákonem.

Ústavně-právní výbor senátu zaujímá principielně kritické stanovisko ku všem zmocňovacím ustanovením ať jde o kteroukoli projednávanou předlohu zákona, a vyslovil se také kriticky o zmocňovacích ustanoveních této předlohy. Nicméně bylo třeba uznati, že by musel zákon jíti do přílišných detailů, kdyby měl vyřešiti všechny ony otázky, které jsou v návrhu ponechány vládnímu nařízení a jmenovitě služební instrukci. U vědomí, že jde o rámcový zákon, který má vytýčiti hlavní zásady pro působnost finančních prokuratur v celé oblasti Československé republiky, dal ústavně-právní výbor svůj souhlas i k zmocňovacím ustanovením § 2 a § 6, když mu byl na jeho žádost předložen hlavní obsah vládního nařízení, jež bude vydáno podle § 2, i služební instrukce pro finanční prokuratury, která bude vydána na základě § 6 navrhovaného zákona. V služební instrukci a ve vládním nařízení má býti v duchu názorů ústavně-právního výboru vyřešena také diskutovaná otázka kolise a dále rozvedena otázka náhrady za zastupování finanční prokuraturou tak, aby to znamenalo pro zastupované podněty úsporu a aby se rozlišovala výše náhrady také podle kategorie úředníka, který jménem finanční prokuratury jedná.

Ústavně-právní výbor projednal v několika schůzích velmi zevrubně vládní návrh zákona o finančních prokuraturách a navrhuje, aby slavný senát přijal předlohu tak, jak je dole otištěna.

V Praze, dne 25. dubna 1933.

Dr. Z. Witt v. r.,
předseda.

Karel Riedl v. r.,
zpravodaj.

ze dne..................................................1933

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

(¹) Finanční prokuratury jsou státní úřady povolané k tomu, aby obstarávaly pro stát úkoly právního zástupce, totiž:

a) zastupovaly jej před soudy, pokud nejsou stanoveny výjimky (§ 2),

b) zastupovaly jej na žádost před úřady,

c) podávaly státním úřadům (podnikům) právní posudky a spolupůsobily při právních jednáních jimi sjednávaných a jiných právních úkonech v míře stanovené služební instrukcí (§ 6), budou-li jimi o to požádány.

(²) V rozsahu stanoveném v odst. 1. obstarávají finanční prokuratury úkoly právního zástupce také pro země a okresy; pro okresy toliko, jsou-li jimi o to požádány. Zastupování okresů nemění však ustanovení o místní příslušnosti soudu.

(³) Služební instrukce (§ 6) stanoví, zda a pokud mají finanční prokuratury obstarávati úkoly právního zástupce ještě pro jiné právnické osoby nebo jmění, vyžaduje-li toho veřejný zájem nebo bylo-li jim zastupování státními úřady zástupčími dosud přiznáno. Nedotčena však zůstávají ona ustanovení zákonů, podle nichž státní úřady zástupčí obstarávají již pro jednotlivé právnické osoby nebo jmění úkoly právního zástupce.

(⁴) Finančním prokuraturám náleží též zastupovati veřejné zájmy před soudy a úřady v případech, kde jsou k tomu státní úřady zástupčí podle zvláštních předpisů povolány anebo kde není o zastupování důležitých veřejných zájmů jinak postaráno.

§ 2.

(¹) Ve věcech knih pozemkových, železničních a horních zastupují stát ve svém oboru působnosti ministerstva veřejných prací a železnic nebo úřady (orgány) jim podřízené, které k tomu zmocní. Vládní nařízení určí, které úřady (orgány) a pokud zastupují stát ještě v těchto věcech anebo v jiném soudním řízení, ve kterém není předepsáno zastoupení advokátem, samy a jaká náhrada nákladů řízení v takovýchto případech státu přísluší. Nedotčena však zůstávají zvláštní ustanovení zákonů, podle nichž úřady (orgány) již samy před soudy jednají.

(²) Finanční prokuratury převezmou i v těchto případech (odst. 1.) zastoupení na žádost úřadů (orgánů). Takovéto opatření nemění však ustanovení o místní příslušnosti soudu.

(³) Ustanovení druhé a třetí věty odst. 1. a ustanovení odst. 2. platí obdobně také pro zastupování zemí a okresů (§ 1, odst. 2.).

§ 3.

(¹) V řízení před soudy a úřady mají finanční prokuratury práva advokáta a jsou před nimi zmocněny ke všem úkonům, a to i takovým, ke kterým jest podle obecných předpisů třeba zvláštní plné moci.

(²) Veřejné úřady jsou povinny podporovati finanční prokuratury, pokud tomu nebrání platné předpisy. Se stejným obmezením jsou soudy a státní úřady povinny zasílati finančním prokuraturám na požádání spisy k nahlédnutí, pokud tím není znemožněn jiným osobám výkon práva nahlížeti do spisů.

§ 4.

(¹) Každá finanční prokuratura jest oprávněna jednati před soudy a úřady v celém státním území.

(²) V případech, ve kterých je předepsáno zastoupení advokátem, může se finanční prokuratura dáti zastupovati advokátem nebo jinou finanční prokuraturou, v ostatních případech též jiným způsobilým k tomu úřadem neb orgánem.

§ 5.

Finanční prokuratury jsou ve věcech osobních, disciplinárních, režijních a v dohledu nad výkonem služby přímo podřízeny ministerstvu financí.

§ 6.

Služební instrukce pro finanční prokuratury, kterou vydá vláda nařízením, stanoví kromě jiných předpisů v tomto zákoně instrukci vyhrazených také bližší předpisy o jejich působnosti, o místní příslušnosti, poměru ke státním úřadům (podnikům) a orgánům právních podmětů jimi zastupovaných, určí, zda-li a koho má finanční prokuratura zastupovati, jestliže by v téže věci měla podle § 1 zastupovati obě sporné strany (několik účastníků řízení), stanoví dále zvláštní oprávnění a povinnosti přednosty úřadu a úřednictva prokuraturního, jakož i základní předpisy o výkonu veškeré služby a vnitřní organisaci.

§ 7.

(¹) Dosavadní finanční prokuratury v Praze a Brně jsou finančními prokuraturami ve smyslu tohoto zákona, a to první pro obvod země České a druhá pro obvod země Moravskoslezské. Právní oddělení (finanční prokuratury) generálního finančního ředitelství pro Slovensko v Bratislavě a hlavního finančního ředitelství v Užhorodě se přeměňují ve finanční prokuratury ve smyslu tohoto zákona, a to pro obvod země Slovenské se sídlem v Bratislavě a pro obvod země Podkarpatoruské se sídlem v Užhorodě.

(²) Vládním nařízením mohou býti podle potřeby zřízeny nebo zrušeny expositury finančních prokuratur.

§ 8.

Právní podměty naznačené v § 1, odst. 2. a 3., jsou povinny nahraditi státu veškeré náklady, které vzniknou z obstarávání úkolů právního zástupce pro ně finančními prokuraturami [§ 1, odst. 1., pím. a) až c)], a to měrou, kterou stanoví služební instrukce (§ 6). Náhrada těchto nákladů nesmí činiti více, než by příslušelo advokátu v sídle zastoupeného podmětu nebo jeho správy.

§ 9.

Nařízení vlády republiky Československé ze dne 27. března 1919, č. 279 Sb. z. a n., o zastupování státního majetku na Slovensku, se zrušuje. Dosavadní předpisy o věcech, které mají býti upraveny vládními nařízeními (též služební instrukcí) vydanými podle tohoto zákona, zůstávají však v platnosti, pokud tomuto zákonu neodporují, až do vydání těchto vládních nařízení.

§ 10.

Ustanovení tohoto zákona o obstarávání úkolů právního zástupce zemí a okresů finančními prokuraturami, pokud se dosud již nedělo, nabudou účinnosti za rok po vyhlášení zákona. Ostatní ustanovení nabývají účinnosti 15. dnem po vyhlášení. Zákon tento provede ministr financí v dohodě se zúčastněnými ministry.