Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1933.

III. volební období.

8. zasedání.

Tisk 1039.

ze dne.....................................1933

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Čl. I.

Ustanovení § 4 zákona ze dne 29. února 1920, č. 125 Sb. z. a n., o volebním soudě, se mění a zní takto:

“Členové volebního soudu mají nárok na náhradu, jejíž výši stanoví vládní nařízení”.

Čl. II.

Tento zákon nabývá účinnosti prvým dnem měsíce následujícího po dni vyhlášení; provede jej ministr vnitra v dohodě s ministry spravedlnosti a financí.

Nároky na náhradu za funkce členů ústavního, volebního a státního soudu jsou upraveny způsobem značně vzájemně odlišným, ač činnost těchto soudních tribunálů jest zásadně stejnorodá a stejně zodpovědná.

I.

1. § 5 zákona ze dne 9. března 1920, č.162 Sb. z. a n., o ústavním soudě poskytuje všem členům ústavního soudu nárok na náhradu, jejíž výši stanoví vládní nařízení.

Vládní nařízení ze dne 11. května 1923, č. 159 Sb. z. a n., stanoví, že mají všichni členové tohoto soudu nárok na paušální náhradu a sice předseda na částku 24.000 Kč ročně, ostatní členové na 9.000 Kč ročně. Kromě toho členové, kteří nebydlí v sídle ústavního soudu, mají nárok na náhradu jízdného podle býv. IV. hodnostní třídy státních úředníků. Náhradníci mají pak nárok na denní náhradu 200 Kč za dny účasti při schůzích a za dny jízdy.

Členů ústavního soudu jest 7, předsedu v to počítaje. Členy mohou býti jen osoby práva znalé. 3 členy jmenuje president republiky a sice jednoho k návrhu poslanecké sněmovny, jednoho k návrhu senátu a jednoho k návrhu sněmu Podkarpatské Rusi, nyní vlády, dva členové vysíláni jsou plénem nejvyššího právního soudu ze členů tohoto soudu a dva plánem nejvyššího soudu z jeho členů.

2. Zákon ze dne 29. února 1920, č. 125 Sb. z. a n., o volebním soudě, stanoví sám v § 4, že členové nejvyššího právního soudu a pomocné síly nemají nároku na zvláštní odměnu a dále že přísedící mají nárok na cestovné a stravné, a to ve výši, kterou určí vládní nařízení.

Podle vládního nařízení ze dne 4. května 1920, č. 364 Sb. z. a n., mají přísedící volebního soudu nárok na stravné, a to nehledíc k bydlišti částkou 100 Kč denně a nárok na cestovné podle býv. V. hodnostní třídy státních úředníků.

Presidentem volebního soudu jest I. president nejvyššího správního soudu, vicepresidentem jest II. president nejvyššího správního soudu. Dále jest 12 přísedících volených poslaneckou sněmovnou a potřebný počet stálých referentů přidělených volebnímu soudu presidentem nejvyššího správního soudu z radů téhož soudu. Všichni členové volebního soudu mají býti osoby práva znalé. Volební soud rozhoduje pravidelně ve schůzích plenárních, jinak v senátech (4 senáty). Plenární schůze vyžaduje přítomnosti presidenta nebo vicepresidenta, aspoň pěti přísedících a jednoho stálého referenta. Schůze senátu vyžaduje přítomnosti presidenta nebo senátního presidenta, tří přísedících a jednoho stálého referenta.

Ačkoli zákon o ústavním soudě a zákon o volebním soudě byly vydány v témž měsíci r. 1920, vycházejí oba zákony z různých zásad.

3. Zákon ze dne 19. března 1923, č. 51 Sb. z. a n., o státním soudě, stanoví, že jen přísedícím přísluší nárok na náhradu, a to za ztrátu času, a nebydlí-li v místě soudu, také náhrada za cestu, nocleh a stravu ve výši, kterou určí nařízení; nařízení to má zároveň stanoviti výši náhrady obhájcům zřízeným z moci úřední.

Podle vládního nařízení ze dne 26. dubna 1923, č. 91 Sb. z. a n., mají přísedící státního soudu a obhájci zřízení z moci úřední nárok na náhradu za ztrátu času, způsobenou jim účastí na hlavním přelíčení, a to v částce 150 Kč denně a, nebydlí-li v místě, kde soud koná hlavní přelíčení, nárok na náhradu za nocleh a stravu 100 Kč denně a jízdné dle bývalé IV. hodnostní třídy státních zaměstnanců.

Státní soud skládá se z předsedy, jeho náměstka, potřebného počtu soudců z povolání a přísedících. Předsedu a jeho náměstka jmenuje na návrh vlády president republiky. Soudce z povolání ustanovuje president nejvyššího soudu ze členů tohoto soudu nebo sborových soudů II. stolice. Týž ustanovuje jejich náhradníky. Počet přísedících určuje vláda a jmenuje je k návrhu vlády president republiky. Všichni členové státního soudu mají býti znalí práva. Státní zaměstnanci mimo vysokoškolské profesory nemohou býti přísedícími státního soudu.

Státní soud judikuje ve dvou senátech složených ze tří soudců z povolání, z nichž jeden předsedá, a ze tří přísedících. Proti rozsudku jeho jsou přípustny jedině dovolací stížnost k nejvyššímu soudu, a to ze dvou důvodů v zákoně výslovně uvedených a zmateční stížnost k zachování zákona.

II.

Jak z výše uvedeného patrno, jest mezi těmito třemi tribunály značná podobnost, a to jednak v tom, že složeny jsou jen z osob práva znalých a že do nich vysíláni jsou soudcové nejvyššího správního soudu a nejvyššího soudu, jednak v tom, že právní otázky tribunály těmi řešené jsou rázu odborného, takže vyžadují specielní právní erudice, jednak v tom, že jsou prvou a zároveň poslední instancí (mimo státní soud) a že tedy rozhodnutí jejich jsou konečná, takže členové těchto tribunálů nesou nejvyšší zodpovědnost, jednak konečně i v tom, že činnost těchto tribunálů není stálou, nýbrž jen sporadicky se vyskytující (ústavní soud v letech 1921 až 1931 konal 13 schůzí plenárních, 4 veřejná líčení, 8 neveřejných schůzí, volební soud konal v r. 1930 schůze dvě, v roce 1931 schůzí 7, v roce 1932 schůze 3, státní soud měl v r. 1930 schůzi jednu, v roce 1931 schůzi jednu).

Z těchto důvodů jest účelno, aby i náhrady členů těchto tribunálů byly pokud možno jednotně upraveny a aby tedy zmíněné zákony zněly v tomto směru jednotně. Aby však bylo možno přihlédnouti při stanovení náhrad k rozdílům mezi nimi, které přece jen v jejich organisaci a zejména, ve způsobu rozdělení práce a ve způsobu řízení jsou, jest potřebí, aby zmocnění bylo upraveno stejně jako je vyslovil zákon o ústavním soudě.

Výrazem “náhrada” rozumí návrh předložený nejenom náhradu za výlohy spojené s výkonem funkce (stravné, nocležné, cestovné), nýbrž i náhradu za ztrátu času a odměnu za vykonanou práci.

V Praze, dne 9. května, 1933.

Předseda vlády:
J. Malypetr v. r.

Ministr pro sjednocení zákonův a organisace správy:
Šrámek v. r.