Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1933.

III. volební období.

8. zasedání.

Tisk 1042.

Podepsaní navrhují, aby se senát Národního shromáždění usnesl na tomto zákoně:

ze dne.........,

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

§ 13 zákona ze dne 19. března 1920, čís. 195 Sb. z. a n., o úpravě služebních požitků československého vojska se doplňuje takto:

1. Ostatní mužstvo, totiž poddůstojníci, jimž služba vojenská není povoláním a mužstvo bez hodnosti, mají nárok na denní plat (žold), stravu, chléb, kuřivo, ubytování, ošacení a jednadvacetidenní řádnou dovolenou s plnými požitky.

2. Nároky na zákonnou dovolenou podle odstavce 1. tohoto zákona může mužstvo uplatniti v průběhu čtrnáctiměsíční aktivní služby buď najednou, nebo na dvakrát nebo na třikrát; přání a potřeby mužstva při volbě termínu nastoupení dovolené i jejího časového rozdělení buďtež respektovány.

3. O zákonnou dovolenou nesmí býti mužstvo nijakým způsobem zkráceno ani z titulu trestu ani proto, že příslušník mužstva měl dovolenou z důvodů hospodářských, či rodinných (nemoc v rodině, úmrtí, svatba a pod.), či z důvodů rodinné hospodářské katastrofy (požár, povodeň a pod.). Dovolené tohoto jakož i jiného druhu, nelze započítávati do zákonné dovolené podle zákona.

4. Cestovní dny na dovolenou a zpět se do dovolené nepočítají. Na vzdálenost přes 500 km trati má dovolenec nárok na jízdu rychlíkem.

5. Při odjezdu na dovolenou podle zákona obdrží dovolenec plné požitky v penězích (žold i stravné) pro celou dobu dovolené předem. Kromě toho pro každý cestovní den na dovolenou a zpět 10 Kč cestovní diety.

6. Jízdné drahou případně autobusy čsl. státních drah hradí za dovolence vojenská správa.

§ 2.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení, a provede jej ministr národní obrany.

Příslušníci mužstva československé armády nemají až dosud zákonně upravené dovolené. Jejich dovolená závisela velmi často na dobrém zdání, či libovůli velitelů. Při udělování dovolené bylo velmi často postupováno nespravedlivě a mužstvo v dovolené zkracováno. Ve velmi častých případech byli vojíni zkracováni o dovolenou za trest, anebo v důsledku disciplinárního trestu. V jiných případech byli nuceni udělenou dovolenou po vypršení presenční služby nasluhovati. Tyto skutečnosti způsobovaly v dovolených chaos, u vojínů pocit nespravedlnosti a persekuce. Náš návrh na jednadvacetidenní zákonnou dovolenou má za účel dáti dovolené ráz právního nároku. Dnešní služba vojenská je i pro mužstvo tak napínavá, že požadavek zákonné dovolené je plně i z tohoto důvodu oprávněn.

Nynější hluboká krise, dotýkající se veliké většiny rodin aktivně sloužících vojínů zhoršuje podstatně i sociální postavení nemajetného vojína. On často neuchází se o potřebnou dovolenou z důvodu, že by připadl na ní na obtíž rodině, jež velmi často je v hospodářské tíži, ba dokonce v bídě. To se netýká rodin jen dělníků nezaměstnaných nebo částečně zaměstnaných, ale i dělníků zaměstnaných, vrstev rolnických i vrstvy živnostníků a řemeslníků. Tyto okolnosti plně odůvodňují požadavek našeho návrhu, aby vojenská správa dovolence plnými požitky zabezpečila. Vojín má po čas dovolené míti nejen žold, ale i relutum, připadající na stravu, jakož i hrazení jízdného a cestovní denní dietu na dovolenou a zpět.

Náklad finanční vzniklý tímto zákonem lze uhraditi v rámci řádného rozpočtu ministerstva národní obrany. Nové zatížení vzniká pouze ustanovením cestovních diet dovolenců, jež lze odhadnouti asi 7 miliony Kč.

Formálně navrhujeme, aby tento návrh po výboru iniciativním byl projednán výborem branným a rozpočtovým.

V Praze, dne 15. května 1933.

Kindl, Hajníková, Stejskalová, Douda, Pilz, Kello, Fidlík, Mező, Hlávka, Langer, Vydrová, Mikulíček.