Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1933.

III. volební období.

8. zasedání.

Tisk 1054.

V senátě podali pod č. 1047 senátoři V. Donát a spol. návrh, aby změněna byla některá ustanovení jednacího řádu, pokud ke změně jejich jest zapotřebí zákona.

Návrh ten odůvodňují navrhovatelé takto:

Jednací řád senátu: zákon ze dne 15. dubna 1920, č. 326 Sb. z. a n., který měl býti prozatímním řádem voleného senátu, trvá téměř plných 13 let v účinnosti bez podstatných změn. Jest to dokladem, s jakou důkladností a prozíravostí byl pracován a jak se v zásadě dobře osvědčil.

Podávají-li podepsaní návrh na změnu některých jeho ustanovení, má to pouze ten důvod, že jest nutno aspoň některá jeho ustanovení, zvláště ta, jejichž výklad byl v praxi sporný, vyjasniti a doplniti, jednak přizpůsobiti jeho ustanovení změněným poměrům dnešním. Vůdčími motivy navržené novely k jednacímu řádu jest povznesení a upevnění parlamentního zřízení proti útokům a proti snahám parlamentarismus odstraniti neb ochromiti, jakož i povznesení a upevnění práv, svobody, autority a vážnosti parlamentu.

Účelem navrhovaných změn pak jest především: zvýšiti zájem o jednání v plenu senátním, povznésti jeho úroveň (§§ 2, 3, 12, 20), zabezpečiti klidnou a věcnou práci a pořádek ve schůzích (§§ 10, 50, 51, 52) a zhodnotiti interpelační právo sněmoven (§§ 68 a 69).

Výbor ústavně-právní podrobil všechny navrhované změny bedlivé úvaze, vyslechl o nich jako znalce pana JUDra Otakara Krouského, advokáta v Praze, bývalého člena revolučního Národního shromáždění, zpravodaje výboru pro změnu jednacího řádu a původce dosud platného jednacího řádu a dospěl k tomu přesvědčení, že jest zákon doplniti jen těmi ustanoveními, jichž je třeba k zajištění dělnosti senátu a řádného a důstojného chodu zákonodárných prací v něm.

Výbor jest si sice vědom toho, že starou bolest všech sněmoven, t. j. nedostatečnou účast na schůzích, nelze léčiti jediné veřejnou důtkou, pranýřováním nedbalosti a majetkovou újmou, přece však sáhl k zavedení přísnějších opatření proti senátorům, kteří neplní svých povinností, zanedbávajíce schůze. Ovšem jest připomenouti, že v senátě nedospěla až na některé výjimky nedostatečná účast té míry, aby tím ohrožována byla důstojnost sněmovního jednání a proto výbor upustil od stanovení určitého počtu přítomných senátorů jako předpokladu zahájení schůze a jednání.

Účast na schůzích může podle názoru výboru zabezpečiti jen zvýšené vědomí zodpovědnosti u senátorů, řádná organisace senátorských klubů a kontrola občanstvem při zachování zásady veřejnosti celého politického života.

Příčiny, pro něž někteří senátoři zanedbávají schůze senátní, jsou často hlubší a nebývá to vždy jen nedbalost anebo dokonce snad pohodlnost. Jistě, že by účast senátorů na schůzích parlamentu byla čilejší, kdyby se podařilo zvýšiti zájem o vlastní zákonodárnou a kontrolní praktickou činnost parlamentu jako lidového zastupitelstva.

K tomu má přispěti změna § 20 j. ř., jež cílí k tomu, aby o důležitých vládních návrzích z podnětu vládního nebo na základě usnesení předsednictva konána byla v plné schůzi předběžná rozprava, v níž vyjasní své stanovisko vláda a v níž senátorské kluby dají prohlásiti svůj názor o předmětu jednání.

V této rozpravě ovšem není možno podávati věcné návrhy, zejména nelze podati návrh, aby se přešlo přes vládní návrh k pořadu, tak aby vládní návrh byl zamítnut bez porady výborové.

V § 5 uznal výbor za vhodné jasně vyjádřiti, že volba celého předsednictva během volebního období koná se jen tehdy za předsedání předsedy vlády, nefunguje-li řádně dosavadní předsednictvo.

Pokud jde o disciplinární řízení proti těm senátorům, kteří nedodržují zúmyslně platné předpisy a dokonce svévolně maří nebo jinak porušují svobodu jednání, objevila se potřeba dosavadní opatření jednacího řádu zostřiti. Náš jednací řád znemožňuje a také napříště má znemožniti mechanickou, svévolnou, a slepou obstrukci. Náš jednací řád nechce obmezovati jednotlivců ani celků senátorských, obmezuje však právem svévoli, a to v zájmu republiky, jejímž je parlament orgánem.

Pořádek v parlamentním jednání je podstatnou částí svobody občanské. Z tohoto vysokého hlediska demokracie sluší posuzovat předpisy jednacího řádu, jež zabraňují výstřelkům jednotlivců proti zájmům obecným.

Kárné řízení proti těm, kdož při jednání senátním dopustili se urážek slovených nebo činů násilných, vyžaduje nové úpravy.

Dosavadní § 51 obmezil kárné řízení na případy urážky jiného senátora a člena nebo zástupce vlády. Návrh rozšiřuje kárné řízení i na urážky poslanců, obou sněmoven a orgánů těchto sněmoven, ježto jde o okruh osob, jejichž součinnost jest k legislativě nutna. Po stránce formální ponechal ústavně-právní výbor dosavadní řízení kárné v platnosti s tím pouze rozdílem, že provedl stylistické změny, odpovídající změněným materielním ustanovením. Pokud jde o trest, jest výbor toho názoru, že důtka sněmovny je sice vysokým morálním trestem sama o sobě, ale při těžkých urážkách jest záhodno, aby s ní spojena byla ztráta senátorských náhrad; tato ztráta jest omezena jen nahoru, tak aby byla přípustna i ztráta částečná.

O potrestání provinilého senátora rozhodne, jako dosud, plná schůze sněmovny. Toto ustanovení jednacího řádu poměrům v senátě plně vyhovovalo, osvědčilo se a proto výbor neshledal vhodným, aby plenum rozhodovalo a debatovalo také o návrhu výboru, jímž potrestání obviněného senátora byla odmítnuto.

Interpelační právo přijal výbor ve stejném znění, jak jest upraveno pozměněným jednacím řádem poslanecké sněmovny, neboť jest záhodno, aby interpelační právo s hlediska rovnosti obou sněmoven bylo pro senát stejné jako pro poslaneckou sněmovnu.

Ústavně-právní výbor usnesl se ve své schůzi konané dne 29. května 1933 navrhnouti, aby slavný senát schválil osnovu zákona ve znění dole otištěném.

V Praze, dne 29. května 1933.

Dr Witt v. r.,
předseda.

Dr Havelka Otakar v. r.,
zpravodaj.

ze dne ...................................................1933,

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Ustanovení zákona ze dne 15. dubna 1920, č. 326 Sb. z. a n., o jednacím řádu senátu Národního shromáždění, mění a doplňují se takto:

(⁴) Na písemnou nebo telegrafickou žádost udělí předseda dovolenou do 7 dnů senátoru zaneprázdněnému nezbytnou nebo důležitou záležitostí. O dovolené delší rozhoduje senát na návrh předsedův bez rozpravy prostým hlasováním. O udělení nebo neudělení dovolené budiž senátor ihned písemně uvědoměn. Dodatečná písemná omluva neúčasti se uzná a senátoru potvrdí, uvede-li senátor zároveň překážky, jež mu zabránily vyžádati si potřebnou dovolenou, a pošle-li omluvu předsednictvu, když překážky přestaly. O platnosti dodatečné omluvy rozhoduje předseda, šlo-li o neúčast na schůzích nepřesahující 7 dnů, senát na návrh předsedův bez rozpravy prostým hlasováním, šlo-li o neúčast delší. Předseda může žádati, aby důvody, jichž se senátor dovolává, byly osvědčeny.

(⁵) Ustanovení odstavce čtvrtého se nevztahuje na senátory, kteří jsou členy vlády.

Odstavec (⁵) zákona stává se odstavcem (⁶).

(²) Nezúčastní-li se senátor bez platné omluvy 6 plenárních schůzí za sebou jdoucích, ale v různé dny konaných, usnese se předsednictvo senátu, aby mu byla udělena veřejná důtka. O tomto svém usnesení zpraví předsednictva senát v nejbližší plné schůzi a kromě toho zpraví písemně předsednictvo klubu, jehož je senátor členem. Nadto ztrácí senátor nárok na celou náhradu podle § 81 na jeden měsíc.

(³) Byl-li senátor v témže roce třikráte podle odst. 2 pokutován, přikáže předseda senátu věc výboru imunitnímu, aby podal senátu zprávu s návrhem. Výbor může navrhnouti, aby senátoru byla udělena senátem veřejná důtka a aby bylo toto usnesení senátu vyhlášeno v úředním listě a rozhlášeno úřední korespondencí. Výbor může dále navrhnouti ztrátu nároků podle § 81 nejvýše na 6 měsíců nejblíže následujících. O návrhu výboru rozhodne senát bez rozpravy prostým hlasováním.

(¹) Nově zvolený senát ustaví se v plné schůzi do 6 týdnů po vyhlášení výsledků volby (§ 2 zákona o složení a pravomoci senátu a § 55 řádu volení do poslanecké sněmovny).

(²) Schůzi tu zahájí a řídí předseda vlády, přijme slib senátorů (§ 6, odst. 1), dá neprodleně provésti volbu předsedy a dotáže se ho, zda volbu přijímá. Při tom příslušejí předsedovi vlády všechna práva, která má předseda senátu při řízení plné schůze.

(⁶) Zvolení členové předsednictva podrží své funkce až do provedení nové volby.

(⁷) Kdyby během volebního období senátu nastala nutnost voliti znovu celé předsednictvo, a dosavadní předseda neb úřadující místopředseda neprovedl volbu do čtyř týdnů, svolá předseda vlády nejpozději do dalších dvou týdnů senát k volbě nového předsednictva (odst. 2 a 3). I tato volba je konečná.

(¹) Plná schůze předsednictva usnáší se za předsednictví předsedy neb úřadujícího místopředsedy:

a ) o závazném výkladu jednacího řádu;

b) o veřejné důtce senátoru nedbalému (§ 3, odst. 2), o odvolání senátora vyloučeného (§ 52, odst. 1) nebo senátora, jemuž bylo odňato slova (§ 50, odst. 3); o vyloučení senátora a návrhu na odnětí náhrad senátoru vyloučenému (§ 52, odst. 2 až 4);

n) o provedení předběžné rozpravy o vládních návrzích tiskem rozdaných (§ 20, odst. 1);

o) o provedení druhého čtení ihned po čtení prvém (§ 54, odst. 1).

(¹) Předseda svolává plné schůze senátu (§ 40), řídí je, pečuje, aby zachován byl jednací řád a při schůzích pořádek (§§ 50 až 52), dává slovo, stanoví a klade otázky při hlasování a prohlašuje jeho výsledek.

(²) Kdyby byl porušen pořádek ve schůzi, může schůzi přerušiti nebo skončiti; ruší-li schůzi posluchači, dá rušitele vyvésti. Je-li potřeba, dá vykliditi galerii nebo některou její část.

(³) Předseda ukončuje schůzi (§ 40).

(¹) Když byl vládní návrh tiskem rozdán, dá předseda předběžnou rozpravu o něm na pořad některé z nejbližších pěti schůzí senátu, požádá-li o to vláda nebo usneslo-li se na tom předsednictvo.

(²) Předběžnou rozpravu zahájí člen vlády. V rozpravě může promluviti z každého klubu toliko jeden jeho člen a jeden řečník ze senátorů mimo kluby. V předběžné rozpravě nejsou přípustny věcné návrhy.

(³) Po skončené předběžné rozpravě, anebo nebyla-li tato konána, přikáže předseda vládní návrh nejpozději ve schůzi příští jednomu nebo několika výborům, jež považuje za příslušné. Navrhne-li některý senátor, aby vládní návrh přikázán byl výboru jinému nebo dalšímu, rozhodne o tom senát bez rozpravy prostým hlasováním.

(⁴) Vláda může své návrhy odvolati, dokud senát nepřikročil ke druhému čtení.

Ustanovení § 47, odst. 3 se škrtá, odst. 4 označí se jako (³).

Do § 48, odst. 1 vsunuje se jako druhá věta tato ustanovení:

Návrhu na zamítnutí nelze činiti, nýbrž jen návrh, aby se přešlo k pořadu, s odůvodněním nebo bez něho.

(¹) Odchyluje-li se řečník od věci projednávané, volá jej předseda k věci. Za projevy a činy porušující jednací řád, urážející slušnost či mrav anebo trestuhodné volá předseda k pořádku. Předseda může řečníka přerušiti, žádá-li to výkon jeho úřadu.

(²) Předseda může odníti slovo řečníkovi, kterého volal za jeho řeči třikráte k věci nebo k pořádku, jakož i řečníkovi, který překročil dobu řeči určenou podle § 45. Bylo-li řečníku odňato slovo, přestane se další jeho řeč těsnopisecky zaznamenávati.

(³) Bylo-li senátoru odňato slovo, nesmí v téže rozpravě mluviti. Ztratil-li slovo (§ 45, odst. 7), může se v téže rozpravě přihlásiti již jen jednou (§ 45, odst. 50). Senátor, jemuž bylo slovo odňato, může se odvolati k předsednictvu, které rozhodne před zakončením rozpravy.

(⁴) Projevy a návrhy směřující zřejmě k tomu, aby senátní jednání mařily nebo svévolně zdržovaly, může předseda se svolením senátu vyloučiti z jednání. Senát udílí tato svolení bez rozpravy prostým hlasováním.

(¹) Urazí-li senátor u výkonu mandátu (§ 23 úst. list.) při jednání senátním člena Národního shromáždění, člena nebo zástupce vlády spíláním nebo zlým nakládáním nebo přednese-li obvinění, dotýkající se cti těchto činitelů způsobem, jaký se nesnáší s důstojností senátu, může uražený do 8 dnů žádati písemně u předsedy senátu, aby proti provinilému bylo zavedeno kárné řízení. Žádost přikáže předseda s urychlením výboru imunitnímu. Urazí-li senátor u výkonu mandátu (§ 23 úst. list.), při jednání senátním některou sněmovnu nebo její orgán, navrhne předseda do 8 dnů písemně výboru imunitnímu, aby zavedl kárné řízení.

(²) Imunitní výbor vyslechne obviněného, případně žadatele a svědky události (§ 28) a rozhodne do 8 dnů, zda je senátor vinen. V tom případě podá předsedovi písemnou zprávu se všemi doklady a s návrhem, aby byl provinilý potrestán veřejnou důtkou, spojenou podle vážnosti případu se ztrátou senátorských náhrad nejvýše na jeden měsíc.

(³) Návrh výboru na potrestání provinilého senátora se rozdá tiskem a dá se na pořad nejbližší schůze senátu. Senát vyslechne toliko zpravodaje, provinilého, po případě i žadatele, a po doslovu zpravodajově rozhodne o návrhu výboru, po případě o návrzích podaných podle §§ 47 a 48.

(¹) Urazil-li senátor ve schůzi presidenta republiky, nebo urazil-li ve schůzi (§ 51) předsedu senátu, předsednictvo senátu nebo jeho členy, vládu, předsedu nebo člena vlády pro výkon jejich funkcí, nebo odpírá-li předsedovým nařízením aneb opatřením, anebo maří-li jednání senátní, může předseda vyloučiti provinilého na dobu trvání této schůze, po případě na dobu až šesti schůzí dalších. Z tohoto opatření může se vyloučený odvolati k předsednictvu senátu ve lhůtě 8 dnů.

(²) Maří-li senátor jednání takovým způsobem, že se nemůže v jednání pokračovati, nebo dopustí-li se násilností, může předsednictvo senátu vyloučiti jej až na dobu dvaceti schůzí senátu. Při tom ztrácí vyloučený náhradu senátorskou na 1 měsíc.

(³) Nepodrobí-li se vyloučený senátor dobrovolně rozhodnutí, kterým byl vyloučen, ztrácí nadto senátorskou náhradu na 1 měsíc. Předsednictvo může v případě odstavce 2 navrhnouti senátu snížení náhrady senátoru vyloučenému až na jednu třetinu i na dobu další, nejvýše však úhrnem na dobu 6 měsíců. O návrhu tom rozhodne senát bez rozpravy prostým hlasováním.

(⁴) Byl-li senátor v témže zasedání podle odst. 1 neb 2 již jednou vyloučen, ztrácí při každém dalším vyloučení senátorskou náhradu na 1 měsíc. Předsednictvo může navrhnouti senátu snížení náhrady senátoru vyloučenému až na jednu třetinu i na dobu další, nejvýše však úhrnem na 6 měsíců. O návrhu tom rozhodne senát bez rozpravy prostým hlasováním.

(⁵) V době vyloučení není vyloučenému senátoru dovolen vstup do zasedací síně a do místností výborových.

(¹) Při druhém čtení hlasuje se o celé osnově nejdříve za 24 hodiny po skončení čtení prvého. Druhé čtení osnov naléhavých může býti z usnesení předsednictva provedeno v téže schůzi.

(¹) Je-li takový dotaz podepsán vedle prvého z tazatelů, uvedených v záhlaví, ještě aspoň 10 jinými senátory, jest dotázaný povinen na tuto interpelaci odpověděti písemně nebo v plné schůzi ústně, nebo týmž způsobem odpověď odepříti s udáním důvodů. Jestliže vláda nebo dotázaný její člen do 3 měsíců na interpelaci neodpoví nebo neodepře odpověděti, vyzve předseda senátu dotázaného, aby odpověděl nejdéle do dalších 30 dnů. Nedojde-li v této lhůtě odpověď, aneb její odepření, bude věc dána na pořad plné schůze, požádá-li o to do 8 dnů písemně 11 senátorů. Jednání omezí se na projev k věci jednoho z tazatelů, označeného v žádosti, a dotázaného.

(²) Interpelace i písemná odpověď nebo její odepření podává se kanceláři senátní a rozdává se tiskem. Tazatelé mohou interpelaci a svoje podpisy, podpisovatelé pak svoje podpisy odvolati, dokud interpelace nebyla rozdána tiskem.

(³) Nejpozději ve schůzi, která následuje po rozdání odpovědi nebo jejího odepření, může býti navrženo, aby se o odpovědi nebo jejím odepření rokovalo. Pro návrh a rokování platí § 65.

(⁴) K žádostí člena vlády musí předseda pro odpověď na, interpelaci prohlásiti schůzi za důvěrnou; v tom případě se odpověď nevytiskne, leč by se senát jinak usnesl. Případný návrh na zahájení rozpravy učiniti jest ihned ve schůzi důvěrné a senát usnášeje se o zahájení rozpravy rozhodne zároveň, zda rozprava provede se ve schůzi veřejné či důvěrné (§§ 37 a 38).

(⁵) Tato ustanovení nevztahují se na interpelace, které v době, kdy tento zákon nabyl účinnosti, jsou již předmětem senátního projednávání.

(¹) Je-li interpelace kromě podpisů tazatelů uvedených v záhlaví opatřena ještě dalšími 25 podpisy senátorů, a je-li závažnost a naléhavost případu v interpelaci věcně odůvodněna, pokládá se interpelace tato za naléhavou a dotázaný musí do 14 dnů odpověděti buď písemně nebo v plenární schůzi ústně nebo stejným způsobem odepříti odpověď s udáním důvodů. Nejpozději ve schůzi po rozdání odpovědi tiskem nejblíže příští nebo po 14denní lhůtě uplynulé bez odpovědi může tazatel navrhnouti, aby se rokovalo o předmětu interpelace. O návrhu tom usnáší se senát bez rozpravy prostým hlasováním a v usnesené rozpravě náleží slovo nejprve jednomu z tazatelů uvedených v záhlaví interpelace. Dotázaný musí se v rozpravě ujmouti slova, jestliže do zahájení rozpravy nebyla odpověď rozdána tiskem.

(²) Ustanovení §§ 67 a 65 platí obdobně.

(³) Tato ustanovení nevztahují se na naléhavé interpelace, které v době, kdy tento zákon nabyl účinnosti, jsou již předmětem senátního projednávání.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Provedou jej všichni členové vlády.