Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1933.

III. volební období.

8. zasedání.

Tisk 1057.

1. ministra spravedlnosti na interpelaci sen. Zimáka a soudr. ve věci konfiskační prakse policejního úřadu v Bratislavě (tisk 970/1).

2. ministra školství a národní osvěty na interpelaci sen. Hakena a soudr. o protizákonném postupu okresního školního výboru Praha-Venkov proti obecnímu zastupitelstvu a místní školní radě v Ruzýni (tisk 975/1).

3. ministrů financi a vnitra na interpelaci sen. F. Nováka, Donáta, Vraného, Foita, dr Šrobára a spol. v záležitosti podloudnictví na Těšínsku a na Slovensku (tisk 984/2).

4. ministra pošt a telegrafů na interpelaci sen. Trnobranského a druhů o křivdě spáchané na poštovním podúředníku v. v. Aloisu Vrabcovi a o nespravedlivém vyměření pense (tisk 998/1).

Zabavení v interpelaci uvedeného místa z vánočního čísla časopisu »Robotnické Noviny« bylo krajským soudem v Bratislavě zrušeno. Rozhodnutí jest právoplatné.

V Praze, dne 17. května 1933.

Ministr spravedlnosti:
Dr Meissner v. r.

Václav Král byl zvolen za člena místní školní rady a dne 1. prosince vykonal příslušný slib. Od té doby vykonává svou funkci. Je tudíž stížnost v interpelaci uváděná neodůvodněná.

V Praze, dne 5. května 1933.

Ministr školství a národní osvěty:
Dr Dérer v. r.

Asi od počátku roku 1932 lze pozorovati, že podloudná doprava zboží z ciziny se ve většině pohraničních krajů značně zvýšila.

Podle výsledků konaného šetření jest předmětem tohoto podloudného dovozu do tuzemska hlavně margarin, dobytek, maso, vejce, líh, víno, tedy ony druhy produktů, zvláště zemědělských, jichž cena v cizozemsku jest nižší než v tuzemsku.

Ve většině případů jde o podloudnou dopravu jen menšího množství zboží, určeného pravidelně buď pro vlastní potřebu, nebo drobný prodej mezi obyvatelstvem oněch pohraničních krajů, na něž nezaměstnanost zvlášť tísnivě doléhá a jejíchž hospodářská situace jest v důsledku toho velmi neutěšená, Podloudnictví prováděné ve větším měřítku, ať již jednotlivcem, neb větším počtem osob k tomu cíli organisovaných, bylo zjištěno jen v případech celkem nečetných.

Údaj interpelace, že k podloudné dopravě masa z Polska jest používáno také osobních automobilů, nebyl vykonaným šetřením potvrzen. Bylo však zjištěno v několika případech, že maso podloudně přes hranice již dopravené, bylo připravenými automobily odvezeno dále do vnitrozemí.

Politováníhodných případů, kdy na služební zákrok finanční stráže vůči podloudníkům jest odpovídáno násilím a případně i útokem zbraní, jest celkem poskrovnu. Poměrně velmi často jest však ― zvláště v poslední době ― finanční stráž přinucena použíti služební zbraně proti podloudníkům, snažícím se útěkem ujíti zadržení.

Nynějšímu rozmachu podloudnictví věnuje finanční správa bedlivou pozornost a snaží se všemi dostupnými prostředky mu čeliti.

Tak bylo zvláště v poslední době obyvatelstvo pohraničních krajů veřejně (vyhláškami, vybubnováním) upozorněno, že finanční stráž jest oprávněna ― šetříc ovšem ustanoveni §u 13 zákona ze dne 14. července 1927, č. 114 Sb. z. a n. (celní zákon) ― použití ve službě proti podloudníkům i zbraně.

Počet orgánů finanční stráže byl v těch pohraničních krajích, jež jsou podloudnictvím zvláště ohroženy, zvýšen a hraniční strážní služba jest tam vykonávána četnějšími hlídkami, zesílenými v případě potřeby i asistencí četnickou. Na Těšínsku a Hlučínsku byly požádány o součinnost i příslušné úřady policejní.

Také účelnému vyzbrojení finanční stráže jest věnována náležitá pozornost a pomýšlí se též v rámci investičního programu ministerstva financí na doplnění výzbroje.

Dlužno konstatovati, že Finanční stráž, jež k ostraze hranic jest v prvé řadě povolána, koná svoji začasté svízelnou a nebezpečnou službu velmi obětavě a bezvadně.

Též četnictvo podporuje všemožně finanční stráž při potírání podloudnictví a poskytuje jí vždy potřebnou asistenci.

Podle vykonaného šetření se nevyskytl případ, že by četnictvo bylo odepřelo poskytnouti pomoc orgánům finanční stráže. Přes to bylo uloženo znovu všem četnickým útvarům, které přicházejí v úvahu, aby věnovaly podloudnictví na hranicích zvýšenou pozornost.

V Praze, dne 16. května 1933.

Ministr vnitra:
Černý v. r.

Ministr financí:
Dr Trapl v. r.

Pokladna poštovního úřadu Praha 1 měla zaslati pro pondělí 30. srpna 1926 poštovnímu úřadu Příbram 1 lhůtní příděl 800.000 Kč. Příděl tento vybavila tato pokladna a podala u peněžní přepážky svého úřadu, aby do Příbramí včas došel, již v sobotu 28. srpna 1926, poněvadž 29. srpna 1926 byla neděle, kdy poštovní úřad Praha 1 neměl pokladní a kartovací služby a v pondělí 30. srpna 1926 neměl kursu, kterým by byl mohl příděl dopraviti na poštovní úřad Praha 15 pro vlakovou poštu Praha-Protivín 86, kterou měl příděl býti odeslán a která odjížděla z Prahy v 6.50 h.

Byl tedy příděl podán a vypraven od poštovního úřadu Praha 1 na poštovní úřad Praha 15 spíše z nutnosti a nikoliv pro pohodlí úředníka poštovního úřadu Praha 1. Pytel, obsahující zmíněný příděl, byl odeslán od poštovního úřadu Praha 1 v 16.30 h a na poštovní úřad Praha 15 došel asi v 17.05 h. Měl býti vložen do zvláštní dosti prostorné skříně k tomu účelu určené, ale to se nestalo a tak ležel po celou dobu od 28. srpna 1926 až do předání vlakové poště 30. srpna 1926 volně v úřední místnosti, občas bez dozoru úředníka a v přítomnosti jen jednoho zřízence.

Po příchodu pytle do Příbrami bylo zjištěno, že scházelo ze zaslaných peněz 100.000 Kč, a to 1.000 kusů stokorunových státovek. Bližším prohlédnutím pytle, který jinak zdál se býti neporušen, bylo zjištěno, že pytel byl ve svém švu na dně rozpárán, peníze odcizeny a pytel opět zašit.

Z této skutečnosti bylo usuzováno, že pytel mohl býti vyloupen jen na poštovním úřadě Praha 15, kde pachatel měl na takovouto práci dosti času. Podezření bylo proti všem zaměstnancům, kteří měli službu v době, kdy pytel ležel u úřadu. Největší podezření bylo však na poštovního podúředníka Aloise Vrabce, který měl noční službu s neděle 29. srpna 1926 na pondělí 30. srpna 1926, a to odůvodněně, neboť byl v oddělení, ve kterém pytel ležel, sám v době od 2.30-5.00 h 30. srpna 1926.

Z toho důvodu byl Vrabec 3. září 1926 ještě s dvěma jinými zřízenci a dvěma úředníky vzat do policejní vazby a, poněvadž všechny okolnosti svědčily nejvíce proti němu, byl potom předán do soudní vyšetřovací vazby. U všech súčastněných byly vykonány policií domovní prohlídky, ale bez výsledku. Proti Vrabcovi bylo zahájeno trestní řízení pro podezření ze zločinu podle § 101 tr. z., ale bylo již 29. září 1926 zastaveno podle § 109 tr. ř. Týž den byl Vrabec propuštěn z vazby.

Ačkoliv případ byl vyšetřován, jak je patrno z vylíčeného, policejně i trestně a potom i administrativně, pachatel dopaden nebyl.

Proti úředníkům, kteří měli v kritickou dobu službu, bylo zakročeno disciplinárně, pokud nekonali řádně své povinnosti, poněvadž tím mohli umožniti vyloupení pytle.

Vrabec hlásil se ihned po propuštění z vyšetřovací vazby nemocným. Byl podroben 11. listopadu 1926 lékařské prohlídce úředním lékařem ředitelství pošt a telegrafů v Praze a shledán pro rozšíření srdce a srdečnice a sklerotické změny tepen neschopným své služební místo řádně zastávati. V důsledku toho byl dán podle § 179 a 80, odst. 2, bod 1. služ. pragm. od 1. června 1927 na trvalý odpočinek. Vzhledem k jeho započitatelné služební době 35 roků, 1 měsíce, 8 dnů bylo mu přiznáno výslužné ročních 11.750 Kč, t, j. 90% pensijní základny 13.056 Kč.

Podáním z 13. prosince 1926 žádal, aby mu bylo přiznáno plné výslužné a poskytnuto odškodnění za utrpení a nemoc, kterou byl postižen v době své vazby. Poněvadž na tyto požadavky neměl žádného právního nároku, byla jeho žádost ředitelstvím pošt a telegrafů v Praze zamítnuta.

Novým podáním ze 17. ledna 1927 žádal Vrabec opětovně, aby mu bylo přiznáno plné výslužné.

Choroby, pro které byl Vrabec dán na trvalý odpočinek, nevylučovaly sice v zásadě vyhovění jeho žádosti připočtením let pro výměru výslužného podle § 62, odst. 4. služ. pragm. a § 157 platového zákona, neboť Vrabec odešel do trvalé výslužby pro nemoc těžkou, nezhojitelnou a nezaviněnou, která jej činila nejen ke službě, nýbrž i k jakémukoliv výdělku neschopným, oba citované paragrafy nedávají však zaměstnanci žádného nároku, nýbrž ponechávají vyřízení žádosti volnému uvážení ústředního úřadu. Ministerstvo pošt a telegrafů nevyhovělo pak této žádosti Vrabcově ani podle § 62, odst. 4. služ. pragm., ani podle § 157 platového zákona proto, že u něho neshledalo zvláštního zřetele hodných okolností vzhledem k jeho úřední činnosti.

Služební činnost Vrabcova totiž neuspokojovala, zejména u poštovního úřadu Praha 7, kde sloužil až do 16. záři 1925, kdy byl přeložen k poštovnímu úřadu Praha 15. Vyvíjel u úřadu Praha 7 podvratnou činnost, očerňoval bezdůvodně úředníky, že nekonali svých služebních povinností, zneužíval výroků jedněch úředníků proti úředníkům druhým, zejména ve vlakových poštách, a popouzel zřízence, aby nekonali v těchto poštách určitých úředních úkonů, tvrdě, že nejsou k tomu povinni.

Proto poštovní úřad Praha 7 žádal, aby proti Vrabcovi bylo zakročeno disciplinární cestou a aby byl přeložen k jinému úřadu, neboť jinak by byl klidný a řádný chod služby ve vlakových poštách nemožný.

Ježto pak Vrabec patřil skutečně mezi nejhorší průvodčí a měl hojně závad, byl nejprve ze služby ve vlakových poštách vyřaděn. Přicházela při tom v úvahu i jeho naprostá neznalost směrování a fysická neschopnost následkem jeho vážné srdeční choroby, již tehdy existující, tedy nikoliv snad vzniklé teprve vyšetřovací vazbou. Vrabec byl na to 16. září 1925 přeložen k poštovnímu úřadu Praha 15. Zde byl okruh jeho úřední činnosti značně omezen, ježto úřadu bylo nařízeno, aby úřední i mimoúřední činnosti Vrabcově byla věnována zvýšená pozornost, v důsledku čehož byl postaven pod zvláštní dozor. U tohoto úřadu neměl proto závad, ani nezavdal podnětu ke stížnostem, až dne 3. záři 1926, kdy byl zadržen, jak shora vyučeno, pro podezření z krádeže 100.000 Kč.

Podáními z 19. února 1928 a z 24. června 1930 žádal Vrabec opětně o povolení plného výslužného, a to podle § 157 platového zákona. Ani těmto žádostem nemohlo však býti a nebylo vzhledem k výše zmíněným důvodům vyhověno.

Z vyučeného plyne:

1. že Vrabcovi nebylo poštovní správou v ničem ukřivděno, poněvadž, pokud šlo o vyloupení onoho peněžního pytle, neměla na policejním a trestním vyšetřování žádného účastenství a neměla na ně také žádného vlivu, a pokud šlo o nepovolení plného výslužného, bylo její stanovisko zcela odůvodněno;

2. že Vrabcovi bylo vyměřeno výslužné v té výši, v jaké mu podle platných předpisů náleželo;

3. že postupem poštovní správy nebyla Vrabcovi způsobena žádná škoda, takže poštovní správa necítí se právně povinna, ani jinak vázána poskytnouti Vrabcovi nějaké odškodné;

4. že vinník nebyl dopaden.

V Praze, dne 10. května 1933.

Ministr pošt a telegrafů:
Dr Franke v. r.