Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1933.

III. volební období.

8. zasedání.

Tisk 1080.

Nové zpracování zákonných ustanovení o ochraně cti stalo se žádoucím, když značně přibylo žalob po přijetí zákona ze 30. května 1924, čís. 124 Sb. z. a n. Vláda vyhověla této potřebě a předložila svůj návrh.

Návrh ten zpracoval nově celou zákonnou látku o ochraně cti, a po úpravě, kterou provedla poslanecká sněmovna, jest pozoruhodným dílem právním.

V oddíle prvém §§ 1, 2, 3 a 4 definují nově právní pojmy útoků na čest a § 1 přikazuje soudní příslušnosti také urážky, které se staly beze svědka nebo písemně. Tyto urážky byly dosud stíhány jen úřady policejními.

Ani §§ 2, 3 a 4 nevyžadují přítomnosti několika svědků, nýbrž stačí jediná třetí osoba.

Osnova rozeznává urážku, která se stává nadávkou, zlým nakládáním, vyhrůžkou zlého nakládání, vydáváním v posměch nebo jinak, a pomluvu, kterou se rozumí sdělování skutečnosti, jež by mohla pomluveného vydati v opovržení nebo snížiti v obecném mínění.

Utrháním na cti (§ 3) pak jest pomluva, při níž vinník jest si vědom, že skutečnost jím tvrzená jest nepravdivá.

§ 4 nahrazuje dosavadní § 497 tr. z. a požaduje se nově jen, aby žalobce nezavdal příčiny k takové výčitce, a aby výčitka se stala před třetí osobou.

§ 5 rozšiřuje okruh osob, které ochrany cti požívají, také na zákonodárné sbory, jejich předsednictva, výbory, komise, vládu, soudy a takové úřady a sbory, které jsou povolány k výkonu správy veřejné, dále na korporace zákonně uznané a politické organisace. Za politické organisace nutno pokládati politické strany.

Činy uvedené v §§ 1, 2 a 4 nejsou trestny, pokud byla plněna právní povinnost a nebyly překročeny meze oprávnění nebo věcného posuzování vědeckého, uměleckého nebo jiného podobného výkonu.

Úsudek, zdali byla překročena příslušná mez, bude si tvořit soudce zkoumaje, jde-li o pouhý věcný, objektivní posudek, nebo lze-li zjistit zlý úmysl.

Trestnost jest vyloučena, byl-li proveden důkaz pravdy, nebo aspoň důkaz omluvitelného omylu. Právní pojem omluvitelného omylu se tu nově zavádí do trestní praxe.

§ 6 také vysvětluje, co rozumí veřejným zájmem, a to poněkud odchylně od §u 4 tiskové novely. Slova, uvedená v odst. 1 § 6 »nebo jiného, podobného výkonu« vztahují se zejména také na výkony živnostenské nebo sportovní.

Na návrh žalobcův vysloví i soud v rozsudku, zdali pravdivost tvrzené skutečnosti byla dokázána (§ 7 [3]).

Novým jest také ustanovení, že soud může upustit od uložení trestu, jestliže žalobce navrhl toliko, aby obviněný byl uznán vinným, ale nežádal, aby také byl potrestán, anebo jestliže obviněný vykonal to, co soud pokládal za přiměřené zadostiučinění.

§ 11 připouští, aby za každé časově oddělené zanedbání povinné péče byl uložen samostatný trest.

Vzhledem na právo, platné na Slovensku a Podkarpatské Rusi, prohlašuje zákon i pokus přečinu za trestný.

Promlčecí doba pro trestní činy v tomto zákoně uvedené se stanoví jednotně na šest měsíců, kdežto dle zákona dosavadního činila tři až dvanáct měsíců.

Oddíl druhý upravuje některé otázky o žalobě a § 14 odst. 4 připouští, aby i trestné činy, spáchané proti hlavě nebo zástupci cizího státu, byly stíhány veřejnou žalobou, je-li zaručena v cizím státě vzájemnost a požádá-li o trestní stíhání vláda cizího státu nebo její zástupce. Tohoto ustanovení v dosavadních zákonech nebylo a bývalo nahrazováno zakročením politických úřadů.

§ 15 upravuje oprávnění k žalobě za zemřelého nebo nezvěstného, a § 16 k žalobě za osobu mladší než 18 let. Za politické organisace žalují osoby, které dle organisačních pravidel jsou oprávněny je zastupovat.

Lhůty pro podání žalob činí dva měsíce (dosud šest týdnů) ode dne, kdy se žalobce dověděl o trestném činu a osobě vinníkově. Vhodné jest ustanovení, že žaloba jest pokládána za včasnou i tehdy, byla-li podána u nepříslušného soudu.

Nová a účelná jsou opatření pro žaloby vzájemné, o souběhu žalobních práv, jakož i o zmocnění.

Oddíl třetí stanoví pravidla řízení trestního a jest zajisté vhodno, že ustanovuje, aby každý obviněný dostal úplný opis žalobního spisu a nikoli pouze obsílku k přelíčení. Jako bylo dosud, § 26 připouští, aby na žádost strany soudce vyslovil, jaké zadostiučinění pokládá za přiměřené, což má závažný význam dle § 9.

Řízení smírčí znal sice už zákon čís. 59/1907 ř. z., ale nebyl nikdy uveden v život.

Vládní návrh proto upravuje nově řízení smírčí a zejména jmenování smírčích.

Jde o novou instituci, pro jejíž osvědčení nemáme nijakých zkušeností z praxe, a proto jest nutno vyčkat, zdali bude nalezeno dost osob, které by se hodily pro úřad smírčích, a které by jej také nezištně a trpělivě vykonávaly.

Zákon tu ukládá obcím povinnost, aby poskytly smírčímu potřebnou místnost a obstarávaly doručování jeho písemností.

Podrobnosti budou upraveny vládním nařízením, rovněž i poplatky. Máme pochybnost, zdali k zavedení poplatků stačí pouhé vládní nařízení (§ 111 ústavní listiny).

Nová jsou ustanovení § 34, že k útratám trestního řízení náležejí také nutná vydání stran, a že soud může přiměřeně rozdělit útraty, jestliže úspěch strany byl jen částečný. Ovšem soudy budou opatrně a pozorně zkoumat, které útraty stran byly skutečně nutny. Vzhledem k § 38 projevil výbor přání, aby řízení smírčí bylo poplatky zatíženo pokud možno nejméně.

Obviněný, který byl zproštěn jen pro omluvitelný omyl, nemá nároku na náhradu útrat trestního řízení, ale strana, která navrhovala svévolně důkazy, jen aby prodloužila řízení, může býti odsouzena k náhradě příslušných útrat, nehledíc na výsledek trestního řízení.

Oddíl pátý přizpůsobuje některá ustanovení zákona ze 30. května 1924, čís. 124 Sb. z. a n., novým ustanovením zákona o ochraně cti a připouští také, aby se strany mohly zříci účasti kmetů a spokojit se jen rozhodnutím soudců z povolání. V § 39 odst. XIV. sluší slovům »při odročeném hlavním přelíčení« rozuměti tak, že jde o nové přelíčení, které jest pokračováním přelíčení původně odročeného.

§ 40 upravuje odchylky pro řízení před soudy vojenskými a § 41 uvádí přechodná ustanovení o trestných činech, spáchaných před účinností tohoto zákona.

Pro zločin uvedený v § 209 tr. z. zavádí se nové pojmenování: »zločin křivého obvinění«, poněvadž označení »utrhání na cti« bylo připojeno k § 3.

Osnova nového zákona vyhovuje potřebám, které se při řízení trestním už dávno projevovaly a proto bude praxi soudní vítána. Kromě toho i systematicky se jí podařilo zavést zjednodušení a zjasnění do ustanovení zákonných a rozřešit i otázky, které v praxi se jevily spornými.

Ústavně-právní výbor proto navrhuje, aby slavný senát schválil usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona o ochraně cti ve znění sen. tisku č. 1064.

V Praze, dne 21. června 1933.

Dr Witt v. r.,
předseda.

Dr Veselý v. r.,
zpravodaj.