Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1933.

III. volební období.

8. zasedání.

Tisk 1090.

I. zahraničního výboru

II. technicko-dopravního výboru

Na druhé mezinárodní konferenci pro soukromé právo letecké, svolané do Varšavy 12. října 1929, byla sjednána mezi 23 státy Úmluva o sjednocení některých pravidel o mezinárodní dopravě. Byl to první krok k zamýšlené světové unifikaci leteckého práva soukromého. Nebylo nejmenší pochybnosti, že takováto Úmluva vyžádá si se zřetelem na rozvoj letectví úpravu poměrů mezi smluvními státy, pokud se týče změny československého zákona o letectví ze dne 8. července 1925, čís. 172 Sb. z. a n., zejména oněch ustanovení, jež se týkají náhrady škody. Touto Úmluvou o sjednocení některých pravidel o mezinárodní letecké dopravě a jejím Dodatkovým protokolem byly dány určité podmínky, od nichž bylo možno očekávati příznivý rozvoj mezinárodní letecké dopravy a proto obě sněmovny Národního shromáždění projevily s ní souhlas (tisk sen. č. 663/1931 a tisk posl. sněmovny čís. 1528/1931).

Úmluva podle svého prvního článku vztahuje se jenom na mezinárodní leteckou dopravu osob a věcí, děje-li se za úplatu, nebo provádí-li ji letecký dopravní podnik, a to v tomto případě i když jde o dopravu bezplatnou. Mezinárodní dopravou dnes pak podle téhož článku je taková doprava, při které místo odletu a místo určení, ať již dojde k přerušení dopravy nebo k překládání či nikoli, jsou na území dvou smluvních států, nebo i na území pouze jednoho státu, avšak přelétá-li se při tom území druhého státu a je-li na tomto území stanovena zastávka. Vyplývá tedy z Úmluvy pro Československou republiku závazek, přizpůsobiti vnitrostátní právní řád předpisům této Úmluvy pouze pokud jde o lety mezinárodní, čili je žádoucno, aby byly stanoveny v československém právním řádě jednotné předpisy nejen pro dopravu mezinárodní, ale i pro dopravu tuzemskou. Takovéto unifikaci staví se však v cestu vážné překážky, neboť není dobře možná bez novelisace některých předpisů obchodních zákonů a zákona leteckého čís. 172/1925 Sb. z. a n. Vláda je si vědoma nutnosti této úpravy a proto nařídila příslušným resortům, aby připravily vhodné návrhy. Práce tyto nepokročily však ještě tak daleko, aby mohly býti patřičné novely uzákoněny současně s uvedením Úmluvy ve vnitrostátní účinnost. Kdyby se mělo vyčkávati až do provedení právě zmíněné novelisace, znamenalo by to oddalování přístupu Československé republiky ke shora zmíněné Úmluvě, což nelze pokládati za vhodno a proto se vláda odhodlala provésti změnu československého právního řádu prozatím jen v té míře, jak toho závazek z Úmluvy plynoucí nezbytně vyžaduje. Jde tu tedy prozatím jen o pouhé vtělení předpisů Úmluvy do vnitrostátního právního řádu československého, jímž se zmíněné smlouvě přímo přiznává po dobu její účinnosti mezinárodní též i účinnost vnitrostátní. Postup tento jest v daném případě dobře možný, poněvadž ustanovení smlouvy jsou stylisována tak, že mohou býti bez dalšího převzata za normy vnitrostátní.

Úmluvu lze označiti za prospěšnou pro rozvoj československého civilního letectví a nevzniknou z ní Československému státu břemena, která má na mysli ustanovení § 64 Ústavní listiny. Ježto pak dotýká se materií, upravovaných zpravidla obchodními zákony a obsahuje tudíž určité náznaky smlouvy obchodní, doporučuje výbor zahraniční, aby senát schválil předložený vládní návrh tak, jak je obsažen v tisku senátním čís. 785, s tou změnou, že se v § 1 škrtnou slova: - “a vyhlášených ve Sbírce zákonů a nařízení ze dne - pod čís. -.”

V Praze, dne 27. června 1933.

Václav Donát v. r.,
předseda.

Ing. Havlín v. r.,
zpravodaj.

Letectví jako nejmladší druh dopravy jest enfant terrible v oboru právním. Letadlo nepotřebuje ani přírodní cesty jako plující loď ani umělé cesty jako povoz, auto, dráha. Staré dopravní prostředky užívaly dosud buď vlastní soukromé cesty na vlastním pozemku nebo veřejné cesty na veřejném statku, ať tím veřejným statkem je cesta, silnice, ulice nebo řeka a moře.

Letadlo však pohybující se volně ve vzduchu nerespektuje ani hranic parcelních, ani katastrálních a nezadrží ho ani hranice státní s pohraničními a celními strážemi. Letadlo vniká do vzduchového sloupce nad soukromým majetkem i do vzduchového prostoru nad cizími státy.

Je dopravním prostředkem, který nerespektuje starobylých právních norem. Proto jsou pro letectví sdělávány zvláštní zákony jak vnitrostátní, tak mezinárodní.

V ČSR je letectví zákonně upraveno zákonem č. 172 z r. 1925.

Úprava mezinárodní, alespoň pokud jde o dopravu, jejíž potřeba je stále naléhavější tím, že se síť mezinárodních spojů stále víc a více zhušťuje, byla předmětem mezinárodní konference pro soukromé letecké právo ve Varšavě, kde byla 12. října 1929 sjednána mezi 23 státy Úmluva o sjednocení některých pravidel o mezinárodní letecké dopravě.

Tato Úmluva obsahuje předpisy o nákladních listinách leteckých a o odpovědnosti dopravce za škody při dopravě způsobené osobám nebo věcem. Úmluvě byla asi vzorem mezinárodní úmluva železniční.

Kdežto však v dopravě železniční není valných rozdílů mezi pravidly pro dopravu mezistátní a vnitrostátní, jsou v dopravě letecké velké diference mezi vnitrostátním zákonem o letectví z 8. července 1925 Sb. z. a n. č. 172 a mezinárodní úmluvou, hlavně pokud jde o ručení dopravcovo. Vycházejíc patrně z úvahy, že cestující nebo odesilatel má z letecké dopravy větší commodeum, uvaluje na něho “Úmluva” také větší periculum, omezujíc výši ručení a náhrady.

Předloženým vládním návrhem zákona má “Úmluvě" po dobu její mezinárodní účinnosti býti přiznána i účinnost vnitrostátní. Pro lety vnitrostátní zůstane ovšem v platnosti beze změny zákon č. 172 z r. 1925 a pouze v mezinárodní dopravě nastupují v platnost příslušná ustanovení “Úmluvy”.

Ve schůzi dne 28. června 1933 doporučil zpravodaj, aby se technicko-dopravní výbor připojil ke změně, na které se usnesl zahraniční výbor, t. j. aby v § 1 byla vypuštěna slova “a vyhlášených ve Sbírce zákonů a nařízení ze dne ... pod čís ....”.

Technicko-dopravní výbor doporučuje tudíž, aby slavný senát přijal osnovu zákona ve znění dole otištěném.

V Praze, dne 28. června 1933.

J. Havlena v. r.,
předseda.

Ing. Winter v. r.,
zpravodaj.

ze dne.......................................................1933,

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Ustanovení Úmluvy o sjednocení některých pravidel o mezinárodní letecké dopravě a jejího Dodatkového protokolu, sjednaných ve Varšavě dne 12. října 1929, mají po dobu své mezinárodní účinnosti též účinnost vnitrostátní.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej ministr veřejných prací, ministr spravedlnosti a ministr zahraničních věcí.