Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1933.

III. volební období.

8. zasedání.

Tisk 1092.

Řád volení v obcích republiky Československé ze dne 31. ledna 1919, č. 75 Sb. z. a n., doznal změny už dvakráte: novelou ze dne 14. července 1922, č. 253 Sb. z. a n., a zákonem ze dne 8. dubna 1927, č. 56 Sb. z. a n., o volebním právu příslušníků branné moci a četnictva, provedeným vládním nařízením ze dne 28. května 1927, č. 67 Sb. z. a n.

Nyní dochází k nové změně zákona č. 75/1919: vyhovuje se tím jednak potřebám, které se ukázaly průběhem praxe, jednak také přání veřejnosti (uvolnění vázanosti kandidátních listin, výčep lihových nápojů a j.) a v řadě neposlední také potřebám vyvolaným mimořádnými poměry dneška.

Vládní osnova byla poslaneckou sněmovnou, které byla předložena, v některých bodech pozměněna a takto usnesená předkládá se senátu k ústavnímu projednání.

Předloha obsahuje řadu podstatných změn proti dosud platným ustanovením a řadu změn méně významných, které si vyžádala buď judikatura nebo dosavadní zkušenosti, získané při provádění obecních voleb a praktikování volebního řádu.

Z podstatných změn, které předložená osnova přináší, dlužno uvésti na prvém místě prodloužení volebního období ze 4 na 6 let ode dne pravoplatnosti volby starosty, náměstků a městské rady. Delší volební období jest plně odůvodněno. Zavádí se v prvé řadě proto, aby se členové obecních zastupitelstev mohli náležitě zapracovati do obecní agendy, což nutno zdůrazniti jmenovitě v dnešních těžkých dobách hospodářských, kdy tyto poměry přinášejí obcím už samy sebou nové a těžké úkoly, nehledě k tomu, že i státní správa ukládá obecní správě stále nové a nové povinnosti. Děje se tak jak opatřeními správními, tak také leckterými ustanoveními nových zákonů. Že i otázka výdajů spojených s prováděním obecních voleb - aspoň ve větších městech - není v dnešních dobách hospodářské tísně bez významu, netřeba zajisté připomínati. Nelze popříti, že při prodlužování volebního období právě v této době nezůstal bez povšimnutí ani ohled na potřebný klid a jistou stabilitu ve státě i samosprávě. Jakékoli volby, a volby do obcí v prvé řadě, zůstavují v řadách obyvatelstva jistý neklid a napětí, jehož je radno se dnes vyvarovati.

Právě okolnost, že služeb obecní samosprávy je víc a více používáno jako důležitého pojítka mezi obyvatelstvem a správou, způsobila, že vyniká vždy více také funkce představitele obce - obecního starosty. Obecní starosta representuje obec, je jejím představitelem, ale řádný starosta je také zárukou spořádaných poměrů uvnitř obce i zdravého poměru občanů obce ke státu. Tento zvláštní význam starostův došel svého výrazu dosud jen u velkých městských obcí tím, že mu bylo přiznáno zvláštní postavení potvrzováním jeho volby nebo přímo jeho jmenováním. Nová předloha přináší potvrzování všech starostů: starostů okresních měst ministerstvem vnitra, ostatních starostů příslušným zemským úřadem. Předpisy o potvrzování pražského primátora presidentem republiky, starostů měst s vlastním statutem vládou a jmenování starostů z voleného presidia ve městech se zřízeným magistrátem zůstávají v platnosti. Jest jen důsledkem intencí sledovaných novým zákonem, že ustanovení o potvrzování starostů týká se také starostů už úřadujících, a že se stanoví sankce rozpuštění proti zastupitelstvům obcí, které by proti výroku o nepotvrzení demonstrovaly pasivním odporem aneb opětným zvolením nepotvrzeného starosty.

Nevýznačnější novotou jest však změna volebního systemu.

Dosavadní vázanost kandidátních listin se novými předpisy uvolňuje. Důvodová zpráva k vládnímu návrhu obsahuje vyčerpávající »Přehled předpisů poměrného zastoupení na podkladě volných nebo vázaných kandidátních listin ve státech evropských«. Z tohoto přehledu je možno se poučiti o volebních systemech v jednotlivých státech Evropy. Zvláštní poměry Československé republiky nepřipouštějí ovšem pouhé napodobení kteréhokoli systemu a bylo třeba přihlédnouti ke specielním poměrům u nás, mělo-li se užíti i jen hlavních zásad volebního řádu jinde platného. Ve veřejnosti se uvažovalo ponejvíce o systemu švýcarském a belgickém, při čemž se dávala přednost systemu belgickému jako systemu jednoduššímu. Nicméně odchylné poměry u nás, v prvé řadě velký počet stran a volebních skupin, a úsilovná snaha, aby různými praktikami nebylo možno při těchto poměrech s úspěchem obmyslně porušiti skutečnou vůli volební skupiny i většiny voličů, byly příčinou, že ani system belgický nebyl převzat, ačkoli jeho stěžejní zásady se rýsují dosti zřejmě v navrhované úpravě. Dlužno zdůrazniti, že navrhovaný system je technicky jednodušší nežli system belgický, chrání kategoricky před dekapitací vůdců a zaručuje přidělení mandátů podle projevené vůle volební skupiny i voličů tím, že mandát obdrží vždy kandidát, který je na listině první, za ním pak následují kandidáti volební skupiny podle pořadí a na konec kandidáti s přednostním votem, pokud jejich osobní hlasy dosáhly aspoň volebního čísla. Pořadí kandidátů přednostních řídí se počtem hlasů, který obdrželi; je-li počet hlasů stejný, rozhoduje pořadí podle kandidátní listiny.

Toto ustanovení poslední věty pozměněného odst. 3, § 50 neplatí však pro pořadí náhradníků, jak bylo ústavně-právním výborem zvlášť zdůrazněno.

Návrh zavádí všeobecně poměrné volení. Odpadají tedy napříště naprosto volby podle zásady relativní většiny. Volby dle zásady poměrného zastoupení se vžily tak, že výjimka dosud platného volebního řádu pro malé obce do 700 obyvatel se ukázala nepraktickou. Novým ustanovením je zásada poměrného zastoupení provedena do všech důsledků. Ke stejnému cíli směřuje změna uvedená v § 49: volební skupina, která obdržela více mandátů, než měla kandidátů, nebude napříště volbou svých zástupců na obci obsazovati zbývající mandáty, nýbrž mandáty neobsazené připadnou skupinám ostatním. Principu demokratickému také lépe vyhovuje ustanovení § 54, podle něhož námitky proti volbám nemůže napříště podávati i jen jediný volič. Volební akt nutno chrániti před zvůlí a zlomyslností.

Uspokojivým způsobem je řešena otázka ztráty mandátů v důsledku vyloučení ze strany. Dosavadní ustanovení nestačilo. Byl-li vyloučen zmocněnec nebo nechtěl-li zmocněnec vyvoditi důsledky z usnesení strany o vyloučení, nebylo lze zjednati zákonu průchod. Tomu odpomáhá nové ustanovení, že o zbavení mandátu může žádati i strana zástupcem, který ji podle organisačních řádů zastupuje na venek.

Judikatura vyvolala změnu ustanovení § 4, odst. 1, vhodnost pak změnu § 22 o určení pořadí kandidátních listin.

Zákaz podávání alkoholických nápojů od 21. hod. dne předvolebního až do konce volebního aktu jest změnou vhodnou a všeobecně žádanou. Zkušenost ukázala, že dosavadní zákaz byl zbytečně široký.

Z důvodů slušnosti a spravedlnosti zavádí se změna v § 64, odst. 2 a § 66, odst. 1. Dosud volila při doplňovacích volbách náměstka starosty, člena obecní rady nebo komisí ona skupina, k níž odpadlý funkcionář (člen) náležel. Napříště zůstává toto ustanovení v platnosti jen tehdy, když skupině, které zmínění náleželi, by také toto místo příslušelo podle zásady poměrného zastoupení. Jinak spadá právo doplňovací volby na onu skupinu, která volbu provedla nebo jíž by mandát podle zásady poměrného zastoupení byl připadl.

Ostatní změny jsou jednak stylisační a souvisejí se změnami, které byly v hlavních rysech uvedeny, nebo jde o změny rázu technického či o doplňky, které se ukázaly nutnými vzhledem na dosavadní praxi nebo v důsledku nových ustanovení tohoto zákona.

Ústavně-právní výbor projednal zevrubně usnesení poslanecké sněmovny ve své schůzi dne 4. července 1933 a usnesl se doporučiti senátu, aby předlohu přijal tak, jak se na ní usnesla poslanecká sněmovna a jak je otištěna v senátním tisku 1088.

Při projednávání předlohy přijal ústavně-právní výbor dole otištěnou resoluci, jejíž přijetí slavnému senátu rovněž doporučuje.

V Praze, dne 4. července 1933.

Dr Veselý v. r.,

místopředseda.

Karel Riedl v. r.,

zpravodaj.

Vláda se vyzývá, aby pro podzimní zasedání Národního shromáždění připravila novelu zákona o stálých voličských seznamech v tom směru, že by řízení o voličských seznamech podstatně bylo zjednodušeno.