Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1933.

III. volební období.

8. zasedání.

Tisk 1113.

1. vlády a ministra veřejných prací na interpelaci sen. Merty, ing. Marušáka a druhů ve věci zašantročení mukačevské elektrárny (tisk 658/3)

2. vlády na interpelaci sen. Hakena a soudr. o trpění a podporování vojenských organisací ruských bělogvardějců čsl. vládou (tisk 939/2)

3. ministra financí na interpelaci sen. Eichhorna, Tichiho a druhů ve věci řezníka a hostinského Františka Hasche v Košťanech, který byl berní exekucí dohnán k sebevraždě (tisk 39/4)

4. ministra sociální péče na interpelaci sen. dr Korlátha a druhů o tom, že se zatajuje rodičům místo pobytu dětí, odvezených orgány spolku Československého Červeného Kříže z Podkarpatské Rusi do Čech a že děti se odnárodňují (tisk 1013/3)

5. ministra zemědělství na interpelaci sen. Janíka a spol. ve věci zneužití osivové akce v okrese michalovském (tisk 1013/4)

6. ministra vnitra na interpelaci sen. Reyzla, dr Hellera a soudr. stran konfiskační prakse okresního úřadu ve Varnsdorfu (tisk 1027/4)

7. ministra spravedlnosti na interpelaci sen. Nedvěda a soudr. stran zabavení pohlednice s obrazem senátora Ivana Lokoty (tisk 1063/5)

8. ministra financí na interpelaci sen. Kotrby, Thoře, Slámy, Pastyříka, Kianičky, Horáka a druhů stran nevyřizování oprávněných žádostí poplatníků za odpis daní (tisk 1078/3)

na interpelaci senátorů Merty, ing. Marušáka a druhů

Pokud jde o dotaz interpelace, zda v důsledku rozsudku vrchního soudu v Košicích ve věci mukačevské elektrárny, cítí vláda i ministerstvo veřejných prací povinnost zakročiti a potrestati každého z kompetentních úředníků, kteří jakýmkoliv způsobem ve věci té jsou angažováni, nebylo dosud možno rozhodnouti, jsou-li někteří státní stavební úředníci na Podkarpat. Rusi rozsudkem tím dotčeni do té míry, že bude nutno proti nim zakročiti a z jakých důvodů, poněvadž podle vyžádané zprávy presidia zemského úřadu pro zemi Podkarpatoruskou v Užhorodě ze dne 12. dubna 1933, č. j. 5387 pres. trestní řízení u vrchního soudu v Košicích dosud není skončeno.

Dávajíce tuto zatímní odpověď, podotýkáme, že odpověď konečná bude podána svého času na podkladě skončeného trestního řízení.

V Praze, dne 22. července 1933.

Předseda vlády:

Malypetr v. r.

Ministr veřejných prací:

Ing. Dostálek v. r.

Příslušné úřady neučinily doposud žádných pozorování, která by nasvědčovala tomu, že zdejší organisace ruských emigrantů v interpelaci míněné, zejména pak zdejší odbočka ruského vševojenského svazu vyvíjejí činnost, příčící se platným zdejším zákonům a platnému právnímu řádu. Není proto důvodu zakročiti proti těmto organisacím všeobecně způsobem v interpelaci žádaným.

Ruští uprchlíci, pokud požívají v Československé republice práva asylu a nemohou zde najíti zaměstnání a obživy, dostávají materielní podporu. Jsou to zvláště invalidé, starci, vdovy a děti. Podpory jejich jsou minimální, mají ráz výlučně charitativní, a ačkoliv již byly omezeny, nemohou býti z důvodu lidskosti nadobro zastaveny. Likvidace této podpůrné akce se postupně stále provádí.

Pokud jde o střední a vysoké školství pro ruskou emigraci, poskytuje ministerstvo školství a národní osvěty podpory v rámci rozpočtu a finančních možností a dbá, aby pedagogická práce v těchto školách byla konána bez jakýchkoliv tendencí a vlivů politických.

Státní příslušnost československá je ruským emigrantům udílena jen v případech zvlášť ohledů hodných.

Interpelace nezavdává tudíž po žádné stránce důvodu k nějakému opatření.

V Praze, dne 21. července 1933.

Předseda vlády:

Malypetr v. r.

Podle výsledku šetření provedeného o příčinách sebevraždy Františka Hasche-ho, řezníka a hostinského z Košťan, nelze finanční správě ani jejím funkcionářům přičítati zavinění smrti jmenovaného. Týž nezanechal žádný písemný projev, ze kterého by bylo lze usuzovati na motiv jeho činu, takže veškerá tvrzení o příčinách sebevraždy jsou pouhými dohady. Podle došlých zpráv byly hospodářské poměry Hasche-ho v poslední době velmi špatné, takže ani soukromí věřitelé, jejichž pohledávky daleko přesahovaly výši daňových nedoplatků, nechtěli mu poskytovati další úvěr. Podle vyjádření příbuzných se jmenovaný častěji vyslovil, že se jednou oběsí.

Postup berního úřadu i berní správy v Teplicích-Šanově při vymáhání dlužných daní na zemřelém, nelze nazvati bezohledným, neboť oba úřady vycházely jeho žádostem za posečkání daní všemožně vstříc, ačkoliv dlužník povolené lhůty, ve kterých sliboval zapraviti daňový dluh, nikdy nedodržel. O odklad dražby, vypsané na 14. XI. 1932, při níž mělo býti prodáno pouze elektrické piano (nikoliv nábytek), které bylo straně pro dlužné daně per 6,774.50 Kč zabaveno již 28. VIII. 1931, staral se exekut pozdě. Takže nebylo již vůbec technicky možno dražbu za jeho života odložiti. Písemná žádost za odložení dražby došla totiž k podacímu úřadu, t. j. k zemskému fin. řed. v Praze, až 14. XI. 1932, tedy v době, kdy žadatel byl již mrtev (zemřel týž den asi o 3. hodině ranní). U berního úřadu v Teplicích-Šanově žádal pak příbuzný zemřelého ústně za odložení dražby rovněž až po smrti exekutově.

Ostatně lze důvodně předpokládati, že pouhé nebezpečí exekučního prodeje elektrického piana, předmětu pro živnostníka zajisté postradatelného, nemohlo dlužníka zcela zbaviti duševní rovnováhy.

K ostatním vývodům pp. interpelantů podotýkám toto:

Ministerstvo financí bedlivě dbá toho, aby vymáhání dlužných daní bylo prováděno s náležitým zřetelem na hospodářské poměry jednotlivých kategorií poplatnictva, pokud se týče jednotlivých poplatníků vůbec, a dalo podřízeným úřadům v tomto ohledu již opětovně potřebné pokyny. U poplatníků liknavých, ba renitentních nutno ovšem trvati na důsledném provádění exekučního řízení, protože liberální postup v těchto případech odporoval by všem pojmům spravedlnosti a působil by zhoubně na daňovou morálku řádných poplatníků.

Pokud se týče výtky, že berní úřady při nucených prodejích zašantročují cenný majetek lidu za směšné ceny, poukazuji na zákon čís. 1 Sb. z. a n. z r. 1933, kterým je nově upravena (zvýšena) hranice nejnižších podání při dražbách. Ministerstvo financí mimo to znovu důrazně připamatovalo všem podřízeným úřadům povinnost řádného a svědomitého odhadu zabavovaných věcí odbornými a nestrannými znalci.

Že by byly stížnosti stran, jak pp. interpelanti uvádějí, ponechávány k rozhodnutí úřadům, proti jejichž rozhodnutí směřují, není mně známo. Připomínám však, že se strany často obracejí se svými nároky na úřady nepříslušné, které ovšem mají povinnost postupovati taková podání úřadům podle zákona k rozhodnutí kompetentním.

Je přirozeným důsledkem systemu správního řízení, že úřad vyšší je částečně při svém rozhodování odkázán na posudky nižších instancí. Tyto však nejsou jediným podkladem pro rozhodnutí a úřad rozhodující má právo i povinnost stejně bedlivě hodnotiti i tvrzení stran resp. provésti důkazy stranou nabídnuté.

K příkladům, které pp. interpelanti uvádějí co doklad pro domněle nejednotný postup finanční správy, podotýkám, že ani firmě Stejskal a spol., ani firmě »Union«, které patří důl »Anna« ve Strupčicích nebyly poskytnuty žádné odpisy na dlužných daních. Firma Stejskal a spol. má veškeré dlužné daně incl. r. 1932 zaplaceny. Daně připadající na důl »Anna« ve Strupčicích, jakož i ostatní dlužné daně firmy »Union« vymáhají se všemi po ruce jsoucími exekučními prostředky.

Ze všeho, co výše uvedeno, je patrno, že jsem neměl příčiny abych na základě hořejší interpelace činil nějaké opatření.

V Praze, dne 4. srpna 1933.

Ministr financí:

Dr Trapl v. r.

Nach dem Ergebnisse der über die Ursachen des Selbstmordes des Franz Hasche, Fleischhauermeisters und Gastwirtes in Kosten, gepflogenen Erhebungen kann der Finanzverwaltung noch den Funktionären derselben ein Verschulden am Tode des Genannten zur Last gelegt werden. Derselbe hinterliess keine schriftliche Erklärung, aus welcher man auf das Motiv seiner Tat urteilen könnte, so dass alle Behauptungen über die Ursachen des Selbstmordes blosse Vermutungen sind. Nach den eingelangten Berichten waren die wirtschaftlichen Verhältnisse Hasche‘s in der letzten Zeit sehr schlecht, so dass nicht einmal die Privatgläubiger, deren Forderungen die Höhe der Steuerrückstände weit übertrafen, demselben weiteren Kredit gewähren wollten. Laut Erklärung der Verwandten hat sich der Genannte öfters geäussert, dass er sich einmal erhängen wird.

Das Vorgehen des Steueramtes sowie der Steueradministration in Teplitz-Schönau anlässlich der Eintreibung schuldiger Steuern beim Verstorbenen kann nicht als rücksichtslos bezeichnet werden, zumal beide Behörden seinen Gesuchen um Stundung der Steuern tunlichst entgegenkamen, obwohl der Schuldner die bewilligten Fristen, innerhalb welcher er die Begleichung der Steuerschuld versprach, nicht einhielt. Um einen Aufschub der für den 14. November 1932 ausgeschriebenen Feilbietung, bei welcher bloss ein elektrisches Piano (nicht Möbel) veräussert werden sollte, welches der Partei wegen schuldiger Steuern per 6,774.50 Kč schon am 28. August 1931 gepfändet wurde, kümmerte sich der Exekut spät, so dass es technisch überhaupt nicht mehr möglich war, die Feilbietung zu Lebzeiten desselben zu vertagen. Das schriftliche Gesuch um Aufschub der Feilbietung langte nämlich bei der Einreichungsbehörde, d. i. bei der Finanzlandesdirektion in Prag, erst am 14. November 1932, also zu einer Zeit ein, da der Gesuchsteller bereits tot war (er starb am selbem Tage etwa um 3 Uhr früh). Beim Steueramte in Teplitz-Schönau suchte dann ein Verwandter des Verstorbenen mündlich um Aufschub der Feilbietung gleichfalls erst nach dem Tode des Exekuten an.

Im übrigen kann man begründeter Weise voraussetzen, dass die blosse Gefahr der exekutiven Veräusserung des elektrischen Pianos, eines für einen Gewerbetreibenden gewiss entbehrlichen Gegenstandes, den Schuldner nicht völlig um das seelische Gleichgewicht bringen konnte.

Zu den übrigen Ausführungen der Herren Interpellanten bemerke ich Nachstehendes:

Das Finanzministerium achtet sorgfältig darauf, dass die Eintreibung schuldiger Steuern unter gebührender Rücksichtnahme auf die wirtschaftlichen Verhältnisse der einzelnen Kategorien der Steuerträger bzw. der einzelnen Steuerträger überhaupt vorgenommen werde, und hat dasselbe den Unterbehörden in dieser Hinsicht schon wiederholt die erforderlichen Weisungen erteilt. Bei säumigen, ja renitenten Steuerträgern muss allerdings auf der konsequenten Durchführung des Exekutionsverfahrens beharrt werden, weil ein liberales Vorgehen in derartigen Fällen allen Begriffen der Gerechtigkeit widersprechen und sich verderblich auf die Steuermoral ordentlicher Steuerträger auswirken würde.

Was den Vorwurf betrifft, dass die Steuerbehörden bei Zwangsversteigerungen wertvolles Volksvermögen zu Spottpreisen verschleudern, verweise ich auf das Gesetz Nr. 1 Slg. d. G. u. V. vom Jahre 1933, mit welchem die Grenze des niedrigsten Gebotes bei Feilbietungen neu geregelt (erhöht) wurde. Das Finanzministerium hat ausserdem allen Unterbehörden neuerlich die Pflicht einer ordnungsmässigen und gewissenhaften Schätzung der gepfändeten Gegenstände durch fachmännische und unparteiische Sachverständige nachdrücklich in Erinnerung gebracht.

Dass man die Entscheidungen über Beschwerden der Parteien, wie die Herren Interpellanten erwähnen, denjenigen Behörden überlassen würde, gegen deren Entscheidungen diese gerichtet sind, ist mir nicht bekannt. Ich bemerke jedoch, dass sich die Parteien mit ihren Ansprüchen oft an nicht zuständige Behörden wenden, welche allerdings verpflichtet sind, derartige Eingaben den nach dem Gesetze zur Entscheidung kompetenten Behörden abzutreten.

Es ist eine naturgemässe Konsequenz des Systems des administrativen Verfahrens, dass die Oberbehörde bei ihren Entscheidungen zum Teil auf die Gutachten der unteren Instanzen angewiesen ist. Diese bilden jedoch nicht die einzige Grundlage für die Entscheidung und die entscheidende Behörde ist berechtigt und verpflichtet, mit gleicher Sorgfalt auch die Behauptungen der Parteien zu würdigen resp. die von der Partei angebotenen Beweise durchzuführen.

Zu den von den Herren Interpellanten als Beweis für das angeblich nicht einheitliche Vorgehen der Finanzverwaltung angeführten Beispielen bemerke ich, dass weder der Firma Stejskal und Comp. noch der Firma »Union«, welcher der Annaschacht in Trupschitz gehört, irgendwelche Abschreibungen schuldiger Steuern gewährt wurden. Die Firma Stejskal und Comp. hat alle rückständigen Steuern incl. 1932 bezahlt. Die auf den »Annaschacht« in Trupschitz entfallenden Steuern sowie die übrigen schuldigen Steuern der Firma »Union« werden mit allen zu Gebote stehenden Exekutionsmitteln eingetrieben.

Aus allem oben Angeführten ist ersichtlich, dass ich keine Veranlassung hatte, auf Grund der oberwähnten Interpellation irgenwelche Verfügungen zu treffen.

Prag, am 4. August 1933.

Der Finanzminister:

Dr. Trapl m. p.

na interpelaci senátora dr Korlátha a druhů

Ústředí Společnosti Československého Červeného Kříže podalo k předmětu interpelace tuto zprávu:

Poradna Československého Červeného Kříže v Perečíně a Zemská péče o mládež v Mukačevě zprostředkovaly dne 1. července 1932 umístění Julie a Terezie Romanových, ježto toho bezodkladně vyžadovala potřeba jejich sociálního i zdravotního zabezpečení.

Proto matka sama požádala poradnu Československého Červeného Kříže v Perečíně o brzké převzetí dětí Julie a Terezie a nabízela k umístění i třetí čtyřleté dítě. Nejmladší dítě chtěla dáti na výchovu ke známé ženě a sama chtěla jíti za prací.

Děti byly tedy umístěny se souhlasem rodičů. Mladší dcera, Terezie, byla umístěna v ozdravovně Ch. G. Masarykové v Bukovanech, starší Julie, v rodinné péči v Hrobicích u Zlína prostřednictvím okresní péče o mládež ve Strážnici na Moravě. Jedno z dětí bylo posláno na Moravu, druhé do Čech pouze proto, že nebylo možno najíti vhodné pěstounské rodiny u Rusínů, ačkoli Československý Červený Kříž snažil se je nalézti. Národnostní otázky zde tudíž nerozhodovaly, nýbrž šlo o okamžitou pomoc v naléhavém případě.

O vrácení dětí rodiče u Československého Červeného Kříže nežádali. Dne 15. února 1933 žádal Petr Roman o vydání dětí u okresního soudu ve Vel. Berezném, který předal věc okresnímu soudu v Užhorodě. Tento konstatoval, že děti byly umístěny za souhlasu rodičů na Moravě a odkázal Romana usnesením ze dne 14. března 1933 na Spolek Československého Červeného Kříže v Užhorodě s tím, aby předložil doklady, že děti budou u něho dostatečně zaopatřeny. Petr Roman podal žádost o vydání dětí spolku Československého Červeného Kříže v Užhorodě dne 16. března 1933 bez dokladů. Divise Československého Červeného Kříže v Mukačevě svým dopisem ze dne 3. dubna 1933 požádala okresní soud v Užhorodě, aby soud sám vzal děti Romanovy do ochrany a umístil je ve státním dětském domově v Mukačevě.

Není rovněž správným údaj, že by Československý Červený Kříž dopravoval do Čech tímto způsobem laciné pracovní síly, neboť šlo o umístění dětí ve školním věku v ústavní a rodinné péči a nikoli u zaměstnavatele, a o zachránění jich ze špatných sociálních poměrů, neboť rodina Romanova je živa jen z veřejné dobročinnosti.

V Praze, dne 31. července 1933.

Ministr sociální péče:

Dr Czech v. r.

A Csehszlovák vörös kereszt társulat központja az interpelláció tárgyához a következő felvilágosítást közli:

A Csehszlovák vörös kereszt perečíni tanácsadója s a mukacsevói országos ifjusági gondozó 1932. július 1.-én Roman Julia és Teréz elhelyezését közvetitették, minthogy ezt a gyermekek társadalmi és egészségügyi biztosításának szükségessége mulhatatlanul megkövetelte.

Ez okból anyjuk maga kérte fel a Csehszlovák vörös kereszt perečíni tanácsadóját gyermekei Julia és Teréznek mielőbbi átvétele iránt s az elhelyezésre harmadik négy éves gyermekét is felajánlotta. A legkisebb gyermekét egy ismerős nőhez akarta nevelésbe adni s ő maga munkába akart szegődni.

A gyermekek tehát a szülők hozzájárulásával helyeztettek el. Az ifjabbik Teréz Ch. G. Masarykné Bukovany-i üdülőjében, mig az idősebbik Julia a Strážnice-i járási ifjusági gondozó közvetitésével a Zlín melletti Hrobnicén (Morvaország) családi gondozásban talált elhelyezést. Az egyik gyermek Csehországba, a másik pedig Morvaországba csupán az okból küldetett, mert a Rusinok között rátermett gyermekgondozó családot találni nem lehetett, jóllehet a Csehszlovák vörös kereszt ilyeneket keresett. Nemzetiségi kérdések tehát itt nem határoztak, itt csupán halaszthatatlan ségélynyujtás sürgős esete forgott fen.

A szülők a gyermekek visszaszállítását a Csehszlovák vörös keresztnél nem kérelmezték. Roman Péter az 1933. február 15.-én a gyermekek átadása iránt a Vel. Bereznó-i járásbiróságnal folyamodott, amely az ügyet az Užhorodi járásbirósághoz tette át. E biróság megállapította, hogy a gyermekek a szülök beleegyezésével Morvaországban helyeztettek el s Romant 1933. március 14.-i végzésével a Csehszlovák vöröskereszt egyesület užhorodi fiókjához utasította azzal, hogy okmányolja azt, hogy a gyermekek nála elegendőképen lesznek ellátva. Roman Péter a Csehszlovák vörös kereszt užhorodi fiókjához 1933. március 16.-an intézett kérelmét okmányok nélkül nyujtotta be. A Csehszlovák vörös kereszt mukačevóí osztaga 1933. aprilis 3.-i átiratával megkereste az užhorodi járásbiróságot aziránt, hogy ez a biróság a gyermekeket maga vegye oltalma alá s hogy őket a mukačevóí állami gyermekmenhelyen elhelyezze.

Hasonlótag nem áll meg azon állítás sem, mely szerint a Csehszlovák vörös kereszt ily módon olcsó munkaerőt szállítana Csehországba, minthogy iskolaköteles korban levő gyermeknek intézeti és családi gondozásban való elhelyezése s azoknak rossz társadalmi viszonyokból leendő megmentése forgott szóban, mert a Roman-család csupán közjótékonyságból él.

Praha, 1933. július 31.-én.

A népjólétügyi miniszter:

Dr. Czech s. k.

Zemědělci a statkáři, kterým nebylo přiděleno osivo v rámci podzimní osivové akce v r. 1931, poněvadž nevyhovovali přídělovým podmínkám, zahájili svépomocnou akci a na anketě svolané do Michalovců na žádost interesovaných stran tajemníkem spolku statkářů Matějem Singrem, radili se o způsobu zajištění podzimního osiva a financování této akce.

Na uvedené poradě byla zvolena deputace, která se dožadovala jednak u osivového komitétu při zemském úřadě v Bratislavě, jednak v ministerstvu zemědělství přídělu ze státní osivové akce. Když však tyto zákroky zůstaly bezvýslednými, žádala deputace od ministerstva obchodu povolení dovozu cizozemského osiva.

Dovoz v množství 70 vagonů pšenice byl povolen, ale ne bezcelný, nýbrž se clem. Na poradě statkářů konané dne 3. září 1931 stanovena byla maximální cena pšenice 145 Kč za 100 kg z Michalovců a interesenti o osivo byli vyzváni, aby oznámili přesné množství potřeby s tím, že pšenici mohou po zaplacení v hotovosti převzíti v Michalovcích. Prováděním a financováním akce byla pověřena firma Lazar Widder v Michalovcích.

Jako osivo rozprodáno bylo asi 10 vagonů pšenice za cenu 132-135 Kč za 100 kg, zbytek byl odprodán do mlýnů, poněvadž všichni původní interesenti osivo nepřevzali buď již vzhledem na cenu osiva, anebo pro nedostatek prostředků.

Šlo tedy při celé akci o podnik výlučně soukromého rázu za součinnosti spolku zemplinských statkářů. Do této akce nebyli pojati malorolníci a nevybíralo se od nich po 100 Kč jako zálohy.

O rozdělení osiva byl kompetentní rozhodovati výlučně spolek statkářů. Vzhledem na soukromý ráz akce nepodléhalo jednání spolku kontrole politických úřadů, které také kontrolou pověřeny nebyly a nemohly se proto akce zúčastniti.

V Praze, dne 7. července 1933.

Ministr zemědělství:

Dr M. Hodža v. r.

na interpelaci senátorů Reyzla, dr Hellera a soudr.

Okresní úřad ve Varnsdorfu dodatečně omezil povolení k vylepování plakátů o pořádání veřejného shromáždění dne 19. března 1933 způsobem v interpelaci zmíněným bez jakékoli intervence, protože dodatečně dospěl k přesvědčení, že uveřejnění plakátů v původním znění mohlo by vzhledem k místním poměrům zavdati podnět k porušení veřejného blaha a pořádku. Proti tomuto omezení nebylo - přes správné poučení o opravných prostředcích - podáno odvolání a pořadatelé vzdali se tak sami nároku, aby postup okresního úřadu ve Varnsdorfu byl v instančním pořadí přezkoumán.

Nemám tudíž důvodu činiti opatření v interpelaci žádaná.

V Praze, dne 19. července 1933.

Ministr vnitra:

Černý v. r.

Das Bezirksamt in Warnsdorf hat die Bewilligung zur Affichierung von Plakaten über die Veranstaltung einer öffentl. Versammlung am 19. III. 1933 in der in der Interpellation erwähnten Weise ohne irgendwelche Intervention aus dem Grunde eingeschränkt, weil es nachträglich zur Ueberzeugung gelangt war, dass die Veröffentlichung der Plakate in der ursprünglichen Fassung mit Rücksicht auf die örtlichen Verhältnisse Veranlassung zur Störung der öffentlichen Ruhe und Ordnung geben könnte. Gegen diese Einschränkung wurde - ungeachtet der ordnungsmässigen Rechtsmittelbelehrung - keine Berufung eingebracht und die Veranstalter haben sich daher selbst des Anspruches einer Ueberprüfung des Vorgehens des Bezirksamtes in Warnsdorf im Instanzenzuge begeben.

Ich finde daher keine Veranlassung zu den in der Interpellation verlangten Verfügungen.

Prag, am 19. Juli 1933.

Der Minister des Innern:

Černý m. p.

Zabavení v interpelaci uvedené pohlednice, zařízené státním zastupitelstvím v Praze, bylo krajským soudem trestním v Praze přezkoumáno a v celém rozsahu potvrzeno. Opravné prostředky nebyly podány.

V Praze, dne 1. července 1933.

Ministr spravedlnosti:

Dr Meissner v. r.

Odpis pravoplatně předepsané daně podle § 276, odst. 2., zákona č. 76/1927 Sb. z. a n. o přímých daních provádí finanční správa, jsou-li dány zákonné předpoklady, z moci úřední, nikoliv na žádost strany. O odpisu, na který strana nemá právního nároku (srv. slova »může býti zcela nebo částečně odepsána« v zákoně použitá), není vůbec vyrozumívána, poněvadž odpis daně podle tohoto zákonného ustanovení neznamená prominutí daně t. j. zřeknutí se daňové pohledávky nýbrž toliko upuštění od vybrání (vydobytí) daně, které se daňové pohledávky nedotýká a nevylučuje pozdější znovupředepsání a vybrání daně (srv. vládní nařízení č. 175/1927 Sb. z. a n. k § 276, odst. 2., zák. o př. d.).

Interpelace má patrně na mysli vyřizování žádostí za úplné nebo částečné prominutí pravoplatně předepsané daně podle § 276, odst. 3. cit. zákona t. j. z důvodu, že by vymáháním daně byla vážně ohrožena výživa nebo přivoděna hospodářská zkáza dlužníkova. Ani na prominutí daně podle tohoto zákonného ustanovení nemají sice poplatnicí právního nároku, jak zřejmě plyne ze slov »může býti zcela nebo částečně prominuta« také v tomto zákonném ustanovení použitých a z judikatury nejvyššího správního soudu; finanční správa však odůvodněným žádostem poplatníků, dovolávajícím se tohoto zákonného ustanovení, vyhovuje. Tvrzení, že finanční správa dosud ani v jediném případě takovou žádost poplatníkovu kladně nevyřídila, neodpovídá skutečnosti.

Vzhledem k uvedenému žádaného opatření není třeba.

V Praze, dne 12. července 1933.

Ministr financí:

Dr Trapl v. r.