Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1933.

III. volební období.

8. zasedání.

Tisk 1114.

1. ministra vnitra a ministra spravedlnosti na interpelaci sen. Nedvěda, Pilze a soudr. ohledně protizákonného vyhoštění dělníka Nováčka z Velkého Meziříčí a protizákonného držení ve vazbě (tisk 277/1)

2. vlády na interpelaci sen. inž. Marušáka, Riedla, Merty a spol. v záležitosti zřízení projekční kanceláře při Ústředí moravskoslezských měst, obcí a okresů v Brně (tisk 492/1)

3. ministra veřejných prací na interpelaci sen. Šelmece a spol. ve věci prodloužení 5%ní slovenské výhody při státních a veřejných dodávkách slovenských a podkarpatoruských oferentů (tisk 953/4)

4. vlády na interpelaci sen. F. Scholze a druhů stran státních starobních podpor (tisk 964/1)

5. ministra spravedlnosti na interpelaci sen. dr Budaye a spol. ve věci nemístného konfiskování deníku “Slovák” (tisk 1104)

6. ministra školství a národní osvěty na interpelaci sen. Kereszturyho a druhů ve věci opozděného schvalování synodálních zákonů generální církve reformované, o křivdění reformovaným duchovním ve věci kongruy a státního občanství a o započítání jejich služebních let (tisk 1027/3)

7. ministra zemědělství na interpelaci sen. Kříže a soudr. ve věci pronájmu vypuštěných rybničních ploch na Třeboňsku (tisk 1078/1)

Ve Velkém Meziříčí a Osové Bitýšce bylo 27. srpna 1930 zatčeno pět osob, mezi nimi truhlář Jindřich Nováček z Velkého Meziříčí, vesměs pro podezření, že v noci na 27. srpna 1930 rozšiřovali letáky trestného obsahu, určené pro vojáky.

Vzhledem k tomu, že bylo ve věci zavedeno trestní řízení a soudem uvalena vyšetřovací vazba, není pochybností, že postup četnictva (t. j. zatčení podezřelých osob) byl podle platných předpisů okolnostmi případu odůvodněn a není proto příčiny k opatřením, která ohledně četnictva jsou v interpelaci žádána.

Proti usnesení městského zastupitelstva ve Velkém Meziříčí, kterým byl jmenovaný již Nováček z obce vyhoštěn, podáno bylo odvolání k okresnímu úřadu ve Velkém Meziříčí. Učinil jsem opatření, aby o tomto odvolání bylo v řádném postupu instančním rozhodnuto s největší pečlivostí.

Pokud se interpelace týká ministerstva spravedlností, odpovídám:

Nováček byl, když nejdůležitější svědci byli vyslechnuti a důvody vazby odpadly, z vazby propuštěn.

Trestní řízení proti Jindřichu Nováčkovi a spol. bylo zastaveno, třebaže podezření nebylo zcela vyvráceno.

V Praze, dne 18. července 1933.

Ministr spravedlnosti:

Dr Meissner v. r.

Ministr vnitra:

Černý v. r.

Na dotaz interpelace se sděluje:

Ad 1. Podle zprávy zemského úřadu v Brně je Ústředí moravských obcí, měst a okresů v Brně soukromou institucí (volným sdružením), která nemá právního podkladu v organisaci správy veřejné, netvoří součást veřejné správy a nepodléhá dohledu a kontrole, jíž úřady a orgány této kontrole správy jsou podle zákona podrobeny.

Organisační a jinou činnost Ústředí a činnost technické kanceláře jím zřízené možno proto posuzovati jen s hlediska všeobecných právních předpisů.

Podle toho není tedy technická kancelář při Ústředí, resp. jeho »technické oddělení« veřejným orgánem Ústředí, ani veřejným orgánem obcí a okresů, nýbrž soukromou technickou kanceláří, za kterou, pokud jde o oprávnění k technickým výkonům odpovídá a na venek musí vystupovati jen vedoucí této kanceláře. Vlastní (smluvní) poměr mezi kanceláří a Ústředím jest pro posuzování výkonů a oprávnění technických irelevantní a nemůže býti respektován, i když se uplatňuje na venek (na př. když Ústředí insercí opatřuje jako zaměstnavatel práce této kanceláři). Jako každá jiná soukromá technická kancelář musí se tudíž také toto t. zv. »technické oddělení« podříditi všeobecným předpisům o provádění technické praxe, a to jako samostatný subjekt. Vystoupí-li jménem této kanceláře (jako zaměstnavatel) Ústředí, nelze k jeho nabídkám úkonů, pro něž jsou předepsány zvláštní podmínky, jež splnili jen úředně autorisovaní civilní technikové, vůbec přihlížeti a pokud by jeho kancelář (technické oddělení) - předpokládajíce, že je jinak k úkonům oprávněná - používala Ústředí, disponujícího vlivem a styky v interpelaci vylíčenými, k získávání práce na úkor jiných oprávněných kanceláří, jest věcí soudu, aby na podnět těchto kanceláří zkoumal, zda nejsou porušeny předpisy o nekalé soutěži.

Ad 2. Úřady okresní i zemský jsou povinny v každém jednotlivém případě se přesvědčiti, pokud technická kancelář Ústředí je sama oprávněna k technickým úkonům také vzhledem k tomu, že oprávnění civilních techniků je osobní a nemůže býti vykonáváno právnickými osobami, které mohou naproti tomu nabýti koncese k provozování živností stavebních, vyhoví-li předpisům živnostenského řádu; budou-li se civilní technikové pokládati za poškozené činností nebo vlivem Ústředí, je na nich, aby uplatňovali své požadavky pořadem práva, a šlo-li by o porušení stavovských povinností člena inženýrské komory jako orgánu Ústředí, aby zakročili u této komory.

Úkoly bývalého zemského stavebního úřadu i pokud jde o jeho poradní činnost vzhledem k obcím přešly provedením organisačního zákona na zemský úřad a na úřady okresní. Nenastala tím tedy potřeba zříditi nějakou novou institucí obdobnou a nepokládáme zřízení technického oddělení při Ústředí nutné. Jelikož však - jak řečeno - jde o ryze soukromou instituci, která nepodléhá stálému úřednímu dozoru, lze její činnost posuzovati jen v mezích platných zákonů.

Nemůže však jíti o vydržování uvedené technické kanceláře z jiných veřejných prostředků než jen těch, které k tomu dobrovolně poskytnou účastněné obce, uváživše v oboru své působnosti účelnost a přípustnost takového výdaje.

V Praze, dne 24. srpna 1933.

Předseda vlády:

Malypetr v. r.

Ministr veřejných prací:

Ing. Dostálek v. r.

Ministr vnitra:

Černý v. r.

Ministr obchodu:

Dr Matoušek v. r.

Jako příslušný ministr k zodpovědění předmětné interpelace sděluji po dohodě s ministrem financí a ministrem obchodu toto:

Poskytování výhod slovenským a podkarpatoruským uchazečům o státní dodávky a práce, určené pro zemi Slovenskou nebo zemi Podkarpatoruskou, bylo usnesením ministerské rady z 29. prosince 1932 prodlouženo v dosud platném rozsahu o další 1 rok, t. j. do konce roku 1933.

V Praze, dne 31. srpna 1933.

Ministr veřejných prací:

Ing. Dostálek v. r.

Za dnešního stavu státních financí není zvýšení státních starobních podpor podle zákona č. 43/1929 Sb. z. a n. možné, ježto pro vyšší náklad, jehož by si navrhovaná úprava vyžádala, nebylo by lze najíti úhrady ve finančních prostředcích státní pokladny.

V Praze, dne 18. září 1933.

Předseda vlády:

Malypetr v. r.

Bei der heutigen Lage der staatlichen Finanzen erscheint eine Erhöhung der staatlichen Altersunterstützengen nach dem Gesetze Nr. 43/1929 Sl. d. G. u. V. nicht möglich, nachdem für den höheren Aufwand, welchen die beantragte Regelung erfordern würde, in den finanziellen Mitteln der Staatskassa keine Bedeckung zu finden wäre.

Prag, am 18. September 1933.

Der Vorsitzende der Regierung:

Malypetr m. p.

na interpelaci senátora dr Budaye a spol.

Zabavení v interpelaci uvedených míst z č. 137 časopisu »Slovák« z 18. června 1933 bylo soudem přezkoušeno a potvrzeno. Opravné prostředky nebyly podány. Prvé v interpelaci uvedené místo zabaveno bylo v souvislosti s dalšími místy, jež je činily závadným.

V Praze, dne 23. srpna 1933.

Ministr spravedlnosti:

Dr Meissner v. r.

Členové býv. uherské reformované církve na Slovensku a Podkarpatské Rusi přikročili teprve v roce 1923 na generálním synodu v Levicích k organisování samostatné reformované církve v Československé republice. Návrh církevní ústavy, usnesený na tomto synodu, byl reformovanou církví vzat zpět a se zástupci církve i ministerstva školství a národní osvěty pak došlo později k poradám pro usnadnění revise tohoto návrhu. V roce 1928 byly ministerstvu školství a národní osvěty předloženy slovenské a maďarské exempláře přepracovaného návrhu církevní ústavy, usneseného na synodu reformované církve v Bratislavě. Ježto však slovenský překlad nevyhovoval, byl vrácen v roce 1929 předsednictvu církve k nové úpravě. Konečný elaborát dosud ministerstvu školství a národní osvěty ke schvalovacímu řízení nebyl předložen.

Podle ustanovení zákona čís. 122/1926 Sb. z. a n., a vládního nařízení čís. 124/1928 Sb. z. a n., nelze počítati duchovním do jejich celkové doby služební též dobu, ztrávenou před nabytím československého státního občanství v činné veřejné duchovní správě nebo v jiné veřejné církevní službě. Ježto pak podle cit. zákonných ustanovení je možno přiznati a poukázati duchovnímu doplněk kongruy teprve od 1. dne měsíce, následujícího po dni složení státoobčanské přísahy, bylo nutno v případech, v nichž duchovní dosud nenabyl státního občanství, žádati vrácení částek, vyplacených z titulu doplňku kongruy.

Poznamenávám, že na služební poměry duchovenstva církví a náboženských společností státem uznaných, případně recipovaných, nelze vztahovati ustanovení zákonů, upravujících služební poměry učitelstva, neboť není pro to zákonných předpokladů.

V Praze, dne 11. září 1933.

Ministr školství a národní osvěty:

Dr Dérer v. r.

A volt magyar református egyház szlovenszkóí és podkarpatszka-ruszi tagjai csak az 1923. évben Levicén megtartott egyetemes zsinaton láttak hozzá a csehszlovák köztársasági önálló református egyház megszervezéséhez. A jelzett zsinaton elfogadott egyházi alkotmány tervezete a református egyház által viszszavonatott s utóbb az egyház és az iskola és népművelődésügyi minisztérium képviselői között e tervezet revíziójának megkönnyítése érdekében tanácskozások folytak. A református egyház bratiszlavai zsinatján elfogadott egyházi alkotmány átdolgozott tervezete az iskola és nemzetművelődésügyi minisztériumhoz az 1928. évben szlovák és magyar példányban terjesztetett be. Minthogy azonban a szlovák fordítás meg nem felelt, az az 1929. évben az egyház elnökségének ujabb megszerkesztés céljából visszaküldetett. A végleges elaborátum az iskola és nemzetművelődésügyi minisztériumhoz a jóváhagyási eljárás megejtése céljából ezideig még be nem érkezett.

A 122/1926. tgysz. törvény, valamint a 124/1928. tgysz. kormányrendelet rendelkezései értelmében a lelkészek együttes szolgálati éveibe a lekészi hivatalban vagy egyéb egyházi közszolgálatban a csehszlovák állampolgárság megszerzése előtt eltöltött tényleges szolgálati időt beszámítani nem lehet. Minthogy továbbá a kongruakiegészítés a lekésznek az idézett törvényes rendelkezések értelmében csak az állampolgársági eskü letételét követő hónap 1. napjától kezdve ismerhető el és utalható ki, következőleg azon esetekben, ahol a lelkész az állampolgárságot ezideig még nem szerezte meg, a kongruakiegészítés cimén kifizetett összegek visszatérítését kellett megkövetelni.

Megjegyzem, hogy a tanítók szolgálati viszonyainak rendezéséről szóló törvények intézkedéseit az állam által bevett, esetleg elismert egyházak és vallási társulatok lelkészségének szolgálati viszonyaira törvényes alap hiján alkalmazni nem lehet.

Praha, 1933. szeptember 11.-én.

Az iskola és nemzetművelődésügyi miniszter:

Dr. Dérer s. k.

Zemědělci v obvodu rybníků na Třeboňsku domáhali se po převzetí těchto rybníků československým státem, aby některé rybníky byly vypuštěny z důvodu, že voda z těchto rybníků podmáčí jejich pozemky. Správa státních rybníků snažila se vyjíti požadavkům vstříc, snížila normály u některých rybníků a držela tyto na menší vodě. Přes to však následkem tísnivých poměrů hospodářských veřejnost stále vedla stížnost na některé rybníky a žádala o jejich vypuštění.

Aby tudíž nebylo příčin k stížnostem a to zvláště při provádění melioračních prací, byly vypuštěny: rybník »Prkenný«, »Utopený«, »Sousedský« a »Nový u Mláky«. Okolní zemědělci domáhali se však dále toho, aby ještě jiné rybníky byly vypuštěny a jim přiděleny za tím účelem, aby rozšířili svoje hospodářství. Vyšlo se tudíž, pokud zájmy rybniční nebyly dotčeny, těmto žádostem vstříc a byly postradatelné rybníky drobným zemědělcům pronajaty.

Byly to zvláště rybníky obklopené kol do kola cizím majetkem, jehož majitelé za podmáčení a vytápění svých pozemků požadovali nepřiměřeně vysokých náhrad.

Dále byly to rybníky, které měly velkými přívaly strhané splavy, jichž rekonstrukce by si byla vyžádala nerentabilních nákladů.

Pak také rybníky, které byly značně vzdáleny a trpívaly nedostatkem vody, takže musely býti někdy již v červenci z nouze odloveny.

Na základě došlých žádostí byly roku 1932 vypuštěny rybníky »Mařka« a »Řepovský« a předány zájemcům pro luční kulturu.

V roce 1933 byly pak pronajaty rybníky v počtu 15 o celkové ploše cca 30 1/2 ha za průměrné roční nájemné z 1 ha 192.93 Kč.

Neodpovídá však skutečnosti, že pronájem děl se se stranickou tendencí, neboť o všech žádostech o pronájem rozhodováno bylo v pořadí, jak docházely a vycházelo se nejen příslušníkům republikánské strany, ale také příslušníkům jiných stran politických vstříc a to také tím způsobem, že byl-li již rybník přidělen, byly žadatelům odprodány traviny z volné ruky. Zvláště třeba poukázati v tomto směru na rybníky »Mařka« a »Řepovský«, »Pohořelec«, »Křtěný«, »Nový«, »Pražský«, »Pěšák«, »Blaník«, »Dobrá vůle« a »Měkký«.

Ministerstvo zemědělství při pronájmu rybníků nebo při prodeji travin vedla jen snaha pomoci drobnému zemědělci bez ohledu na jeho politickou příslušnost a mohlo samozřejmě rozhodovati pouze o těch žádostech, které jej včas došly, před zadáním nájmu rybníků aneb před prodejem travin. Pronájmem neutrpěl podnik »Státní lesy a statky« žádné finanční škody, ježto průměrné nájemné z vypuštěných rybníků ve výši 192.93 Kč odpovídá zcela poměrům a jest dokonce i vyšší než by se při veřejné dražbě pícnin a stýle letos bylo docílilo. Také rybniční hospodářství vypuštěním, resp. pronájmem těchto rybníků neutrpělo, neboť byl rozšířen rybník »Podsedek« nově zvýšenou hrází o 44 ha a mimo to má býti vybudován z částí rybníka »Starý Hospodář« nový rybník ve výměře 64 ha. Práce tato jest podnikána za účelem zmenšení nezaměstnanosti.

Neodpovídá dále skutečnosti, že i následující rybníky v interpelaci uvedené, byly pronajaty, neboť na rybníku »Adamovském«, »Stehlíku«, »Šípovu«, »Švambírku« byly prodány traviny ve veřejné dražbě. Rybník »Pohořelec« jest obhospodařován jako rybník, rovněž tak rybník »Kukla malá«, rybník »Točník« a rybník »Černičný«. Rybníky »Melounek malý« a »velký«, »Mísovský« se letní.

Při pronajímání rybničních ploch mělo, jak již řečeno, ministerstvo zemědělství jen tu snahu, opatřiti půdu těm nejpotřebnějším drobným zemědělcům a usnadniti jim existenci při čemž ovšem brán zřetel na to, aby pronajatý pozemek byl řádně hnojen, a správně obhospodařován a neutrpěl na své produktivní substanci půdy.

Jelikož pronájem půdy dál se legální cestou, nájemní smlouvy jsou již uzavřeny a stát nikterak nebyl poškozen, není možno vyhověti návrhu na zrušení pachtovních smluv.

V Praze, dne 29. srpna 1933.

Ministr zemědělství:

Dr M. Hodža v. r.