Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1933.

III. volební období.

9. zasedání.

Tisk 1123.

1. ministrů obchodu, financí, vnitra, železnic, pošt a telegrafů na interpelaci sen. Donáta, Kroihera, Hubky, Pichla, J. J. Krejčího, Šachla, Kříže, Johanise a druhů ve věci zabezpečení pravidelné, přesné a levné autodopravy (tisk 697/4)

2. vlády na interpelaci sen. dr Hellera, Palme, Niessnera a soudr. stran vpádu ozbrojených hakenkrajclerských tlup ze Saska do severních Čech a pokusu vraždy na dělnících (tisk 1013/2)

3. ministrů vnitra a financi na interpelaci sen. Füssyho a druhů o hromadném odnímání cestovních pasů obyvatelům v Komárně (tisk 1063/4)

4. ministra školství a národní osvěty na interpelaci sen. dr Szilassyho a druhů ve věci pensionování Ludvíka Scherera, profesora státního reálného gymnasia v Lučenci (tisk 1063/2)

Požadavkům interpelace o zavedení pořádku při pravidelné dopravě motorovými vozidly a o ochraně vůči neregulované soutěži bylo v podstatné míře vyhověno zákonem ze dne 23. prosince 1932, č. 198 Sb. z. a n. a prováděcím nařízením k němu ze dne 16. února 1933, č, 36 Sb. z. a n.

Uvedený zákon béře v úvahu všechny vytýkané nedostatky, zejména: Stanoví dopravní povinnost, nařizuje přiměřené pojištění motorových vozidel, předepisuje přiměřenou jistotu, jako záruku za splnění všech povinností zákonem uložených, poskytuje možnost úředního zásahu tam, kde zamýšlená doprava by účelně nekryla místní potřebu, vyzbrojuje úřady dostatečnými prostředky proti podnikatelům dopravu bez koncese provozujícím nebo rozsah svého oprávnění překročujícím, případně daně, zákonem o dopravě motorovými vozidly zavedené, zkracujícím.

Soustředění veškeré státní autobusové dopravy v resortu ministerstva železnic umožňuje konečně s jednotného hlediska organisovati péči o dopravu osob po silnicích a vhodně tak doplňovati stávající spojení po kolejích jíž obstarávané.

V Praze, dne 21. srpna 1933.

Ministr obrany:
Dr Matoušek v. r.

Ministr financí:
Dr Trapl v. r.

Ministr vnitra:
Černý v. r.

Ministr železnic:
Rud. Bechyně v. r.

Ministr pošt a telegrafů:
Dr Franke v. r.

Případ, v interpelaci uvedený (pokus vraždy na Albínu Schmiederovi v Hoře Sv. Kateřiny dne 15. března 1933) byl neprodleně co nejdůkladněji vyšetřen.

Podle výsledku tohoto šetření jest důvodné podezření, že pachateli jsou říšskoněmečtí státní příslušníci Reinhard Rudolf Bilz (Pili), Herbert Kurt Zimmermann a Werner Morgenstern. Poněvadž jmenovaní se zdržují ve státě domovském, nebylo možno požádati o jejích vydání z Německa, avšak ministerstvo spravedlnosti požádalo saské ministerstvo spravedlnosti v Dráždanech o převzetí jich trestního stíhání. V tuzemsku pak bylo nutno trestní řízení přerušiti do dopadení pachatelů na území Československé republiky. Za tím účelem byl na ně vydán zatykač.

Mimo to zakročila u německé vlády prostřednictvím čsl. vyslanectví v Berlíně československá vláda, která v tomto případě i v několika obdobných případech vyslovila německé vládě požadavek, aby tato učinila se své strany opatření, jež by znemožnila, by se takovéto případy v budoucnu opakovaly.

Ve zvláště znepokojovaných pohraničních úsecích byl stav bezpečnostních orgánů a finanční stráže zvýšen. Bezpečnostní služba je tam prováděna co nejintensivněji a učiněna byla všechna vhodná opatření, aby byl podezřelým osobám přechod přes státní hranici znemožněn a zamezeny násilnosti zločinných živlů. K tomu cíli provádějí bezpečnostní orgány a finanční stráž prohlídky osobních dokladů a zadržování podezřelých osob s největší obezřetností a s patřičným zajištěním osobní bezpečnosti. Finanční stráž byla při tom poukázána, aby v případech závažných byla případně vyžádána součinnost četnictva.

V Praze, dne 10. října 1933.

Předseda vlády:
Matypetr v. r.

Der in der Interpellation angeführte Fall (Mordversuch an Albin Schmieder in Katharinaberg am 15. März 1933) wurde unverzüglich eingehendst erhoben.

Nach dem Ergebnisse dieser Erhebungen besteht der begründete Verdacht, dass die Täter die reichsdeutschen Staatsangehörigen Reinhard Rudolf Bilz (Pilz), Herbert Kurt Zimmermann und Werner Morgenstern sind. Nachdem sich die Genannten im Heimatstaate aufhalten, war es nicht möglich, um ihre Auslieferung aus Deutschland anzusuchen, das Justizministerium hat jedoch das sächsische Justizministerium in Dresden um Uebernahme der strafrechtlichen Verfolgung derselben ersucht. Im Inlande war sodann die Unterbrechung des Strafverfahrens bis zur Ergreifung der Täter auf dem Gebiete der Čechoslovakischen Republik notwendig. Zu diesem Behufe wurden gegen dieselben Steckbriefe erlassen.

Ausserdem schritt bei der deutschen Regierung durch Vermittlung der čechoslovakischen Gesandtschaft in Berlin die čechoslovakische, Regierung ein, welche in diesem und in einigen analogen Fällen der deutschen Regierung die Forderung zum Ausdrucke brachte, dieselbe, möge ihrerseits Massnahmen treffen, welche eine Wiederholung derartiger Fälle in Hinkunft unmöglich machen würden.

In besonders beunruhigten Grenzabschnitten wurde der Stand der Sicherheitsorgane und der Finanzwache erhöht. Der Sicherheitsdienst wird dort womöglichst intensiv ausgeübt und wurden alle geeigneten Massnahmen getroffen, um verdächtigen Personen die Ueberschreitung der Staatsgrenze unmöglich zu machen und Gewalttätigkeiten verbrecherischer Elemente vorzubeugen. Zu diesem Behufe nehmen die Sicherheitsorgane und die Finanzwache Durchsuchungen der Personalnachweise und die Anhaltung verdächtiger. Personen mit der grössten Umsicht und mit gebührender Sicherung der persönlichen Sicherheit vor, Die Finanzwache wurde hiebei angewiesen, in wichtigen Fällen eventuell die Mitwirkung der Gendarmerie anzufordern.

Prag, am 10. Oktober 1933.

Der Vorsitzende der Regierung

Malypetr m. p.

Podle § 7, odst. 1., písm. e), zákona o cestovních pasech ze dne 29. března 1928, čís. 55 Sb. z. a n., smí býti cestovní pas odepřen osobám, jež dluží daně nebo jiné dávky veřejné v poměrně značnější výši, takže jejích cestou do ciziny mohly by býti ohroženy zájmy státu nebo jiných veřejnoprávních korporací, leda že by za tyto daně a dávky byla dostatečná jistota.

Majíc na zřeteli toto zákonné ustanovení, požádala expositura finančního ředitelství v Komárně, resp. na její pokyn berní úřad v Komárně, příslušný pasový úřad, aby odepřel cestovní pas třinácti daňovým dlužníkům, bydlícím v městě Komárně a jedenácti daňovým dlužníkům, bydlícím v okresu Komárno. Po bedlivém přezkoumání všech těchto případů zmíněná expositura finančního ředitelství však ještě před podáním interpelace odvolala toto dožádání u pasového úřadu ohledně sedmi daňových dlužníků z města Komárna a ohledně třech dlužníků z komárenského okresu; zůstalo tedy původní dožádání v platnosti jen ohledně šesti dlužníků z města a osmi dlužníků z okresu Komárno. Uváží-li se, že v celém okresu komárenském je okolo 20.000 poplatníků a že jen třinácti z nich byl cestovní pas pro dlužné daně odňat, dále, že z těchto jen šest bydlí ve městě Komárně, nelze mluviti o hromadném odnímání cestovních pasů v Komárně.

Důvody, které vedly k onomu zákroku expositury finančního ředitelství v Komárně, nalézají oporu ve shora citovaném zákonném ustanovení. Jednalo se vesměs o dlužníky, kteří dluží daně poměrně značné výše a dostatečně nezajištěné; proti pěti z nich pak bylo zavedeno trestní řízení pro zkrácení daní. Z vykázaných osob podaly jen některé žádost za vrácení cestovního pasu; expositura finančního ředitelství téměř ve všech těchto případech upustila od svých námitek, když žadatelé složili dostatečnou jistotu.

Z poplatníků, jimž byl cestovní pas na požádání expositury finančního ředitelství v Komárně odňat, není žádný zemědělec, který by měl pozemky na maďarském území.

Vydáním cestovního pasu nenabývá strana nesporné a výlučné vlastnictví k tomuto cestovnímu průkazu, naopak cestovní pas již vydaný pozbývá platnosti, nastanou-li důvody, pro které by nesměl býti vydán a může pak býti straně odebrán.

Vzhledem k tomuto stavu věci není důvodu k žádanému opatření.

Zodpovědění této interpelace převzal ministr vnitra v dohodě s ministrem financí, ježto interpelace stěžuje si na postup vnitrostátních úřadů správních a finančních, tedy v záležitosti, jež nespadá do působnosti ministerstva zahraničních věcí.

V Praze, dne 27. září 1933.

Ministr vnitra:
Černý v. r.

Ministr financí:
Dr Trapl v. r.

Az utlevelekről szóló 1928, március 29.-i 55. tgysz. törvény 7. § 1. bek. e) pontja értelmében az utlevél kiadása megtagadható oly személyektöl akik adókkal vagy más köztartozásokkal aránylag jelentékenyebh összeg erejéig vannak hátrálékban, úgyhogy azon személyek külföldi utazása az állam vagy más közjogi testület érdekeit veszélyeztetné, feltéve, hogy az ily adók és köztartozásokra elegendö biztosíték nem nyujtatnék.

Az idézett tőrvényes rendelkezés szemelőttartásával a komáromi pénzügyigazgatósági kirendeltség, illetőleg ennek utasítására a komáromi adóhivatal megkereste az illetékes utlevélhivatalt, hogy Komárom városában lakó 13 és Komárom kórzetében lakó 11. adóhátrálékosnak az utlevél kiadását tagadja meg, Nevezett pénziigyígazgatóságí kirendeltség azonban valamennyi eset gondos megvízsgálása után eme megkeresését az utlevélhívatalnál Komárom városában lakó 7 adóhátralékos és a komáromi járásban lakó 3 adóhátrállékos írányában visszavonta; az eredetí megkeresés tehát esupán 6 kom.áromí és 8 Íiomáromi járásbeli lakos iránt maradt érvényben. Ha számbavesszúk azt, hogy az egész komáromi járásban kb. 20.000 adózó lakik, s hogy ebből utlevél adótartozások miatt esupán 13-tól vétetett el, továbbá hogy ezek ktiziil is csupán 6 lakik Komáromban, akkor a komáromí utlevelek tőmeges bevonásáról szó nem lehet.

Az indokok, amelyek a komáromí pénzügyigazgatóságí kirendeltséget erre a lépesre késztették, a fentidézett tórvényes rendellsezésékre támaszkodnak. Valamennyi esetben aly adózókról volt szó, akik aránylag jelentékeny tisszegú s kell6leg nem biztosított adókkal vannak hátrálékban; közülg öt ellen adómegrövídítés miatt bííntetóeljárás ís indíttatott. Az említett személyek kóziil az utlevél visszaadása iránt csak némelyek folyamodtak; a pénziígyigazgatóságí kirendeltség, amidón a folyamodók megfeleló biztositékot nyujtottak, kífogásaitól esaknem valamennyi esetben elállott.

Amaz adózók kőzőtt, akiktől az utlevél a komáromí pénzügyiigazgatósági kirendeltség által elvéteteti, nincs egyetlen olyan földmüves sem, aki Magyarországon főldkkel birna.

A fél az utlevél kiadásával emez uti igazolványhoz való kétségtelen és kizárólagos tulajdonjogát még nem szerzi meg, ellenkezőleg, a kiadott utlevél hatályat veszti ha oly okok merülnek fel, amelyek miatt az nem volt kiadható, s ez esetben a féltől elvehető.

Az űgy ilyetén állapotához képest valamiféle intézkedés foganatosítására ok nincsen.

A jelen interpelláció megválaszolását, a belügyi miniszter a pénzügyi miniszterrel egyetérőleg magára vállalta, minthogy az interpelláció belállami kőzigazgatási és pénzügyi hatóságok eljárásával szemben emel panaszt oly ügyben, amely a külügyi miniszterium hatáskörén kívül esik.

Praha, 1933. szeptember 27.-én.

A belügyi miniszter:
Černý s. k.

A pénzűgyi miniszter:
Dr. Trapl s. k.

1123/4. (původní znění).

Odpověď

Profesor Ludvík Scherer nebyl podle ustanovení zákona, čís. 269/1920 Sb. z. a n., a vládního nařízení, čís. 226/1923 Sb. z. a n., převzat do služeb státu Československého a nebyl též státním československým profesorem v pragmatikálním poměru, nýbrž byl v době od 1. října 1919 do 31. července 1929 pouze profesorem smluvním. Výpověď mu byla dána podle ujednané služební smlouvy, kterou sám dne 11. října 1922 podepsal. Jeho žádost o převzetí do státní školské služby a ustanovení státním profesorem v pragmatikálním poměru byla zamítnuta a podle ustanovení § 8 vládního nařízení, čís. 226/1923 Sb. z. a n., byl přeložen do trvalé výslužby s právní platností od 1. října 1929, při čemž mu byly pensijní požitky vyměřeny podle zásad § 6 zákona čís. 269/1920 Sb. z. a n. Stížnost, kterou podal do dekretu, jímž bylo zmíněné pensionování provedeno, zamítl nejvyšší správní soud nálezem ze dne 25. února 1933, čís. 3011/1933.

Při pensionování byla prof. Schererovi započtena pro výměru pense nejen celá jeho služební doba, kterou odsloužil v školské službě býv. státu uherského, nýbrž i celá služební doba, kterou konal v smluvním poměru ve státní školské službě v Československé republice. Nároku na výměru pense podle zákona čís. 103/1926 Sb. z. a n., a podle zákona čís. 7011930 Sb. z. a n. neměl, ježto nebyl nikdy československým státním profesorem pragmatikálním.

V Praze, dne 16. října 1933.

Ministr školství a národní osvěty:
Dr Dérer v. r.

Scherer Lajos tanár nem vétetett át a 269/1920. Tgysz, törvény s a 226/1923. Tgysz. kormányrendelet intézkedései szerint a Csehszlovák állam szolgálatába és nem volt pragmatikális viszonyú csehszlovák állami tanár, hanem az 1919, október 1.-től 1929. július 31.-ig terjedő időben csupán mint szerzdődéses tanár működött. A felmondást ama megkötött szerződés alapján kapta, amelyet ő maga 1922. október 11.-én aláírt. Az állami iskolai szolgálatba való átvétele s pragmatikális állami tanárrá való kinevezése iránti kérelmével elutasíttatott s a 226/1923. Tgysz. kormányrendelet 7. §-a értelmében 1929. október 1.- vel kezdődő joghatállyal véglegesen nyugdíjaztatott, amikor is neki a 269/1920. Tgysz. törvény 6. §-nak elvei alapján jaró nyugdij állapíttatott meg. A jelzett nyugdíjaztatást végrehajató határozat ellen benyujtott panaszát a legfelsőbb közigazgatási biróság 1933. február 25.-én kelt 3011/1933 sz. határozatával elutasította.

A nyugdijaztatás alkalmával Scherer tanárnak a nyugdijösszeg megállapítása szempontjából nemcsak a volt magyar állam iskolai szolgálatában elttölttött ideje, hanem a csehszlovák ktöztársaság iskolai szolgálatában szerződéses viszonyban elttöltött szolgálati évei is beszámíttattak. A 103/1926. és a 70/1920. Tgysz. törvények szerinti nyugdijmegállapításra igénnyel nem birt, minthogy pragmatikális csehszlovák állami tanár sohasem volt.

Praha, 1933. október 16.-án.

Az iskola- és nemzetművelődésügyi miniszter:
Dr. Déter s. k.