Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1933.

III. volební období.

9. zasedání.

Tisk 1125.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Státní a jiní veřejní zaměstnanci v činné službě nebo ve výslužbě, jakož i pozůstalí po nich (§§ 21 až 23 zákona ze dne 28. prosince 1932, č. 204 Sb. z. a n., o úsporných opatřeních personálních), u kterých den výplaty platů předem splatných byl nebo bude posunut na pozdější den v měsíci, neoctnou se v prodlení a nemohou býti postiženi právní újmou, jestliže platy, k nimž jsou zavázáni a které jsou ve lhůtách nejvýše čtvrtletních a nejméně měsíčních splatné v době mezi prvním dnem v měsíci a dnem, ke kterému byla výplata jejich platů posunuta, budou vykonány nejposléze druhého všedního dne následujícího po dni, ke kterému byla výplata platů posunuta.

§ 2.

Tento zákon se netýká závazků, které vzniknou teprve potom, kdy nabylo účinnosti opatření; jímž výplata platů byla posunuta.

§ 3.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr spravedlnosti v dohodě se zúčastněnými ministry.

Ustanovením § 24 zákona o úsporných opatřeních personálních č. 204/1932 Sb. z. a n. byla vláda zmocněna mezi jiným k tomu, aby posunula nařízením den výplaty platů předem splatných až včetně do patnáctého dne měsíce splatnosti.

Podle tohoto zmocnění usnesla se vláda, že den výplaty platů státních zaměstnanců v činné službě odsune s prvního dne v měsíci postupně až ke dni desátému. Opatření to se týká i učitelů (zákon č. 104/1926 Sb. z. a n.) v činné službě nebo ve výslužbě a pozůstalých po nich.

Většina osob, na jejichž platy se vztahuje dotčené opatření, má své hospodaření zařízeno tak, že z platu, který dostává počátkem měsíce, platí v prvních dnech měsíce svoje pravidelně se opakující závazky. Odsune-li se těmto osobám výplata jejich platů na některý pozdější den v měsíci, nebudou moci dostáti svým závazkům, které jsou splatné na počátku měsíce, a mohly by je z toho důvodu postihnouti citelné právní újmy. Nesplněním závazků octly by se řečené osoby v prodlení a vznikla by jim povinnost platiti smluvené nebo zákonné úroky z prodlení, konvenční pokuty a pod. Zvláště vážným následkem byla by pro obmeškalé dlužníky při splátkových obchodech t. zv. ztráta lhůt (§ 3 zákona č. 70/1896 ř. z.) nebo právo prodávajícího odstoupiti od trhové smlouvy uzavřené s výhradou vlastnictví k prodané věci. Ale mohou se vyskytnouti ještě jiné následky obmeškání, jako na př. okamžité zrušení nájemního poměru při nezaplacení dvou lhůt (§ 1118 obč. zák.) nebo exekuce při závazcích založených v exekučním titulu (na př. v rozsudku nebo v soudním smíru o alimentačních dávkách).

Berouce na sebe závazek k pravidelným platům, splatným počátkem měsíce, nemohli zaměstnanci předvídati, že výplata jejich platu bude posunuta. V budoucnosti se tomu přizpůsobí, ale pokud jde o závazky z doby před posunutím výplaty, je slušné a spravedlivé, aby je právní řád uchránil před újmami, které jim hrozí.

Proto navrhuje osnova ustanovení, že ani státní a jiní veřejní zaměstnanci a jejich pozůstalí, u kterých výplata platů byla nebo bude posunuta, se neoctnou v prodlení a nemohou býti postiženi žádnou právní újmou pro to, že své pravidelně se opakující závazky, splatné v době mezi prvním dnem v měsíci a dnem, ke kterému byly výplaty posunuty, nesplní toho dne nebo v té lhůtě, kdy splněny býti měly, ovšem za té další podmínky, že závazky ony budou splněny (ať zaměstnancem samým, ať jinou osobou jeho jménem a v jeho zastoupení) dodatečně, a to nejpozději druhého všedního dne následujícího po dni odsunuté výplaty platů.

Kdo je státním nebo jiným veřejným zaměstnancem ve smyslu osnovy, vymezuje se odkazem na §§ 21 až 23 zákona č. 204/1932 Sb. z. a n. Prozatím ovšem bude osnova praktická jen pro osoby, o kterých je řeč na počátku této důvodové zprávy.

Osnova se týká toliko závazků, které se splácejí ve lhůtách nejvýše čtvrtletních a nejméně měsíčních, neboť lze zajisté míti za to, že opakující se platy, pro které jsou stanoveny lhůty delší než čtvrtletní nebo zase kratší než měsíční, nejsou do té míry připjaty na jednoměsíční plat zaměstnanců, aby bylo potřebí také pro jich placení učiniti nějaká zvláštní opatření jen z toho důvodu, že se posune den, kdy se zaměstnancům jejich měsíční plat vyplácí.

Bude se tedy osnova týkati i nájemného, splatného aspoň v největší části republiky obvykle čtvrtletně napřed. To má význam zvláště vzhledem k § 1, odst. 1, č. 1 zákona o ochraně nájemníků, č. 44/1928 Sb. z. a n., podle něhož je důležitým důvodem k výpovědi, že nájemník nezaplatil smluvené nebo v přípustné míře zvýšené nájemné po uplynutí obvyklé nebo ujednané lhůty ani do konce lhůty, kterou mu pronajímatel povolil alespoň na 24 hodiny od upomínky. Obvyklá lhůta k placení nájemného na př. v Praze je čtyři dny, podle výpovědních a stěhovacích řádů platných pro zemi Slovenskou a Podkarpatskoruskou (§ 4 nařízení č. 124/1930 Sb. z. a n., § 8 nařízení č. 134/1929 Sb. z. a n.) má býti nájemné placeno prvního dne nájemního období. I mohlo by se tedy snadno státi, že i dodatečná lhůta nejméně 24 hodin by prošla dříve, než bude zaměstnanci vyplacen plat. Nájemník by ovšem výpověď mohl odvrátiti podle § 4, odst. 3 zákona o ochraně nájemníků, ale mohla by mu vzniknouti povinnost, platiti podle § 5 zákona o ochraně nájemníků útraty pronajímatele.

§ 1 osnovy je upraven tak, aby zachytil i přechodnou dobu postupných odsunutí výplat, která byla zvolena, aby přechod k desátému dni měsíce jako dni výplatnímu nebyl příliš náhlý.

Osnova je myšlena jako ochrana zaměstnanců, ale tato ochrana se jim proti jejich vůli nevnucuje. Ode dne, kdy se stane účinnou norma, kterou výplata platů byla, posunuta, není zaměstnancům nijak bráněno, aby se zavazovali, že budou přece jen platiti přede dnem výplaty platů. Závazků, které vzniknou po účinnosti uvedené normy, se osnova - jak § 2 výslovně uvádí - vůbec nedotýká.

Vzhledem k opatřením, která se už stala, je naléhavě nutné, aby nový zákon nabyl účinnosti hned dnem vyhlášení. To je stanoveno v § 3.

V Praze, dne 21. října 1933.

Předseda vlády:

J. Malypetr v. r.

Ministr spravedlnosti:

Dr Meissner v. r.