Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1933.

III. volební období.

9. zasedání.

Tisk 1126.

o opatřeních pro zaměstnance zastavených periodických tiskopisů.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

(1) Pracovní (služební) poměr osob zaměstnaných při redakci, administraci a expedici periodického tiskopisu a technického personálu zaměstnaného při jeho tisku nemůže býti zrušen bez výpovědi proto, že vydávání periodického tiskopisu bylo zastaveno.

(2) Pozbyl-li některý z těchto zaměstnanců svého zaměstnání, protože zaměstnavatel pro něho vzhledem k tomu, že vydávání periodického tiskopisu bylo zastaveno, nemá práci, může se, bez újmy nároků, které mu přísluší podle platných ustanovení proti zaměstnavateli, domáhati na vlastníku a vydavateli periodického tiskopisu a na osobách nebo sdruženích, na kterých byl tento tiskopis závislý nebo které jeho hospodářství kryly, aby mu rukou společnou a nerozdílnou nahradili škodu. Náhrada škody se rovná platu, který by zaměstnanci příslušel podle smlouvy, počínajíc skončením pracovního (služebního) poměru za dobu, po kterou je vydávání periodického tiskopisu zastaveno, nejdéle za tři měsíce; zaměstnanec si musí dáti započísti na plat, co ušetřil tím, že prací nekonal, jakož i co vydělal jiným zaměstnáním nebo co vydělati úmyslně zameškal.

(3) Redaktoři periodického tiskopisu nemohou se dovolávati tohoto ustanoveni, jestliže činností prováděnou proti výslovným příkazům zaměstnavatele zavinili, že vydávání tiskopisu bylo zastaveno.

§ 2.

Práva podle § 1, odst. 2 přísluší i zaměstnancům, které zaměstnavatel vypověděl a nahradil některým ze zaměstnanců v § 1 jmenovaných.

§ 3.

Stejně jako vlastník nebo vydavatel periodického tiskopisu jsou zavázáni podle tohoto zákona ti, kdož byli vlastníky nebo vydavateli periodického, tiskopisu v době tří měsíců před tím, než jeho vydávání bylo zastaveno.

§ 4.

(1) Zastavením vydávání periodického tiskopisu rozumí se v tamto zákoně zastavení podle zákona na ochranu republiky ze dne 19. března 1923, č. 50 Sb. z. a n., a zákaz vydávání podle zákona ze dne .. 1933, č. ... Sb. z. a n., a zastavování činnosti a o rozpouštění politických stran.

(2) Ustanovení § 1, odst. 2 platí obdobně o zaměstnancích, kteří byli vypověděni vzhledem k tomu, že soud padle § 34, č. 1 zákona na ochranu republiky vyslovil, že vydávání periodického tiskopisu může býti zastaveno.

§ 5.

Ustanovení §§ 1 a 2 (§ 4, odst. 2) platí obdobně o zaměstnancích, jejichž pracovní (služební) poměr se skončil v posledních třech měsících před účinností tohoto zákona.

§ 6.

Práva zaměstnanců podle tohoto zákona nemohou býti smlouvou zkrácena. ani zrušena.

§ 7.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr spravedlnosti v dohodě se zúčastněnými ministry.

Podle platných zákonných předpisů bylo v poslední době zastaveno vydávání některých periodických tiskopisů, protože jejich obsahem spáchány byly opětovně trestné činy.

Takovým, zastavením mají býti postiženi vlastník a vydavatel periodického tiskopisu, ale v praxi se jeho důsledky přesunují na osoby, které pro zastavený periodický tiskopis pracovaly. Zaměstnavatelé se zbavují personálu, pro který po zastavení časopisu nemají práci.

Tím způsobem unikají vlastní vinníci újmám, které si svým jednáním přivodili, a místo nich jsou zasaženy, osoby zcela nevinné.

Zaměstnanci, kteří dosud pracovali pro zastavený časopis, mají v platném právním řádě ochranu podle § 1155 obč. zák., v zemi Slovenské a Podkarpatoruské podle § 7 zákona č. 244/1922 Sb. z. a. n. Zastaví-li se vydávání periodického časopisu, je to "okolnost na straně zaměstnavatele" ve smyslu uvedených předpisů; zaměstnanci nemohou býti pro takovou překážku v práci propouštěni bez výpovědi a mají, třebas nepracují, zásadně stejné právo na plat (mzdu), jako by měli, kdyby práci konali, a jen za určitých v zákoně přesně vymezených podmínek může jim býti plat o jisté částky snížen. Zaměstnavatel není však nijak obmezen v právu vypověděti zaměstnance, a ví-li, že překážka v práci potrvá delší dobu, zbaví se výpovědí závazků, které mu § 1155 obč. zák. a § 7 zákona č. 244/1922 Sb. z. a n. ukládají.

Takovou výpovědí utrpí zaměstnanci citelnou škodu, neboť za dnešních. poměrů na pracovním trhu není naděje, že by našli brzy nové zaměstnání. Osnova činí proto opatření, aby se postiženým zaměstnancům dostalo náhrady škody.

V podrobnostech budiž k jednotlivým paragrafům osnovy poznamenáno:

K § 1:

Při vymezeni okruhu osob, kterým se má dostati ochrany, přidržuje se osnova názvosloví v praxi běžného a v odborném jazyku zdomácnělého. Třeba zdůrazniti, že technickým personálem zaměstnaným při tisku periodického tiskopisu rozuměti sluší také personál zaměstnaný při sazbě, stereotypii atp. Rozhodnou je povaha práce, nikoli postavení zaměstnavatele. Technický personál zaměstnaný při tisku periodického tiskopisu může se tedy dovolávati osnovy i tehdy, když jeho zaměstnavatel pro časopis, který někdo jiný vydává a který někomu jinému náleží, obstarává na základě smlouvy o dílo jen tisk.

Osnova nečiní rozdílu mezi periodickými tiskopisy podle toho, v jakých časových obdobích jsou vydávány, a neobmezuje se na deníky, ač ovšem při zastavení denních listů jsou zaměstnanci nejvíce ohroženi.

§ 1 vytýká především v odstavci 1, že okolnost, že vydávání periodického tiskopisu bylo zastavena, není dostatečným důvodem k okamžitému zrušení pracovního (služebního) poměru osob při časopise zaměstnaných. Toto ustanovení není novotou proti platnému právu a bylo do osnovy pojato jen pro úplnost a z krajní opatrnosti. Jinak není v literatuře a v judikatuře vážného sporu o tom, že "okolnost na straně zaměstnavatele" ve smyslu § 1155 obč. zák. neopravňuje zaměstnavatele, aby pracovní poměr bez výpovědi zrušil.

Těžisko § 1 osnovy je v jeho odstavci 2, jenž se týká zaměstnanců, kteří zastavením časopisu pozbudou zaměstnání. Takovým zaměstnancům přiznává osnova po skončení pracovního poměru zvláštní náhradu škody. Práva, která podle platných ustanovení má zaměstnanec proti zaměstnavateli; zůstávají osnovou nedotčena. Na př. tedy až do projití doby výpovědní bude míti zaměstnanec nárok na plat proti svému zaměstnavateli, po této době pak nárok na náhradu škody podle osnovy. Výše náhrady škody je v osnově určena podle zásad vytčených v § 1162 b) obč. zák. (§ 21 zákona č. 244/1922 Sb. z. a n.). Zásadně bude tedy příslušeti zaměstnanci smluvený plat, z něhož lze sraziti jen to, co zaměstnanec ušetřil tím, že prací nekonal, a co vydělal jiným zaměstnáním nebo co vydělati úmyslně zameškal. Časově je obmezen nárok na náhradu škody na dobu, po kterou trvá zastaveni časopisu, nejvýše na tři měsíce.

Náhradou škody jsou zaměstnanci povinni ti, kdož a zastavený časopis odpovídají, t. j. především jeho vlastník a vydavatel. Ale zaměstnancům má býti zároveň otevřena cesta k finančním prostředkům osob (ať fysických nebo právnických) nebo sdružení, které, ač s tím přímo nevystupují na veřejnost, ve skutečnosti mají osud časopisu v rukou, zvláště tím, že hradí schodky jeho hospodaření. Podobná závislost časopisu na třetích osobách nebývá neobvyklá a vyskytuje se i tam, kde na př. zvláštní společnost je zároveň vydavatelem, vlastníkem a tiskařem časopisu. Lze jistě očekávati, že většině zaměstnanců je taková závislost známá a že vědí, kde hledati v případě potřeby úkojné zdroje, které osnova má na mysli.

O subjektech, které osnova zavazuje k náhradě škody, dalo by se asi zpravidla říci, že zastavení časopisu zavinili a tím že zavinili i škodu, která zaměstnancům vzešla ze ztráty práce. Osnova zbavuje zaměstnance důkazního břemene, že je příčinná souvislost mezi zaviněním oněch subjektů a škodou.

Výjimečně nemá míti nárok na náhradu škody redaktor, který zavinil, že bylo vydávání periodického tiskopisu zastaveno, ovšem jen tehdy, když to zavinil činností prováděnou proti výslovným příkazům zaměstnavatele. Redaktor, který list vede nebo do něho píše takovým způsobem, že dojde k zastavení, nikoli proti vůli zaměstnavatele, nýbrž s jeho vědomím nebo dokonce na jeho příkaz, není z ochrany vyloučen. Ostatní zaměstnanci časopisu nemají na jeho obsah vliv a proto pro ně podobných ustanovení není zapotřebí.

K § 2:

V podnicích, které vedle zaměstnanců pracujících pro časopis mají i zaměstnance obstarávající jiné práce na př. v tiskárně, kde se vedle zastaveného časopisu tisknou jiné časopisy a provádějí vůbec jiné tiskařské práce), mohl by se obejíti předpis § 1 i tím, že by se vypověděl zaměstnanec, který dosud pro časopis nepracoval, a nahradil některým ze zaměstnanců, kteří podle § 1 osnovy požívají ochrany. Takovému obcházení chce čeliti § 2.

K § 3:

Aby se osoby finančně silné nevymkly ze závazků, které jim jako vlastníkům nebo vydavatelům časopisu ukládá § 1, odst. 2, a nepostavily na své místo někoho, na kom zaměstnanci náhradu škody nebudou moci dobýti, ustanovuje § 3, že při změně v osobě vydavatele nebo vlastníka, ke které došlo v posledních třech měsících před zastavením časopisu, není dřívější vlastník nebo vydavatel odpovědnosti podle § 1 osnovy zproštěn.

K § 4:

Osnova se obmezuje na ty případy zastavení časopisu, které padle své povahy jsou delšího trvání. Nevztahuje se tedy na př. na zastavení časopisu soudem podle §§ 20 nebo 22 zákona č. 124/1924 Sb. z. a n. ve znění zákona č. 108/1933 Sb. z. a n. (§§ 9 a 11 vyhlášky č. 145/1933 Sb. z. a n.). Práva zaměstnanců podle osnovy mohla by ubýti snadno zmařena tím, že by jim ubyla dána výpověď už v době, kdy zastavení časopisu hrozí. Proto staví osnova zastavená časopisu na roveň soudní výrok podle § 34, č. 1 zákona na ochranu republiky, kterým jsou zaměstnavatelé varováni, aby se zastavením počítali.

K § 5:

Osnova by se do značné míry minula s cílem, který si vytkla, jestliže by se obmezila na ochranu zaměstnanců po dni, kdy nabude účinnosti (§ 7). Bylo naznačeno v úvodu této zprávy, že u některých zastavených časopisů zaměstnanci už byli vypověděni. Je tedy nezbytné, přiznati ochranným ustanovením osnovy zpětnou působnost.

K§§ 6 a 7:

Mají-li býti ustanovení osnovy plně účinná, třeba jim dáti povahu iuris cogentis. Závěrečný paragraf obsahuje jen obvyklou doložku o účinnosti. a provedení zákona.

V Praze, dne 21. října 1933.

Předseda vlády:

J. Malypetr v. r.

Ministr spravedlnosti:

Dr Meissner v. r.