Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1933.

III. volební období.

9. zasedaní.

Tisk 1135.

1. sen. Thoře, Pastyříka, Kotrby, Slámy, Kianičky, Horáka a druhů na p. ministraprůmyslu, obchodu a živností ve věci zákazu obchodů s jednotnými cenami

2. sen. ing. Wintra a soudr. na p. ministra železnic ve věci výpovědi železničnímu lékaři ředitelstvím říšsko-německých drah v Novém Bohumíně

3. sen. Šelmeca, dr Bačinského a spol. na p. ministra financií vo veci zneuživania ustanovení úmluvy o malom pohraničnom styku

4. sen. F. Scholze a soudr. na veškerou vládu stran neudržitelných poměrů v pohraničních územích následkem uzávěry hranic pro živnostenské podniky

---------------------------------------------------------------------------

Dne 28. prosince m. r. podali podepsaní na p. ministra průmyslu, obchodu a živností interpelací, aby po způsobu jiných států byl vydán také v našem státě zákaz obchodů s jednotnými cenami, na kteroužto interpelaci dostalo se jim dne 17. března t. r. odpovědi, slibující nápravu.

Ačkoliv min. obchodu v odpovědi slíbil urychlené šetření a ačkoliv od té doby uběhlo již 7 měsíců, nebylo učiněno žádné opatření k ochraně malých a středních podnikatelů, a naopak počet obchodů s jednotnými cenami se nebezpečně rozmnožil.

Nechceme opakovati to, co jsme již v prvé interpelaci uvedli, ale jsme nucení upozorniti na nebezpečné odsávání zisků cizinou, ježto někteří spolumajitelé těchto obchodů s jednotnými cenami jsou cizinci, čímž stát je poškozován. Rovněž je stát značně poškozován daňově, ježto méněcenným zbožím, jímž se obchody s jednotnými cenami zabývají, dociluje se zmenšeného obratu, jenž má zejména vliv jak na daň obratovou, tak i na daně ostatní.

V důsledku toho podepsaní žádají:

Vláda nechť vydá zákaz t. zv. obchodů s jednotnými cenami, který by se vztahoval na celé území republiky Československé.

V Praze, dne 17. října 1933.

Sláma, Kianička, Horák, dr Buday, Janík, Ďurčanský, Volko, Hancko, Janček, Rovňan.

senátora ing. Wintera a soudruhů na pana ministra železnic

Ředitelství říšskoněmeckých drah dalo ke dni 30. září >z principielních důvodů< výpověď svému železničnímu lékaři v Novém Bohumíně, který byl československým příslušníkem, a vypsalo konkurs na obsazení tohoto místa.

Až potud by nebylo námitek proti postupu říšskoněmeckých drah. Avšak pro obsazení lékaře předepisují německé dráhy podmínky, jaké nynější vláda předepisuje pro přijímání úředníků v Německu, tedy nejenom odbornou kvalifikaci, nýbrž také průkaz arijského původu.

Ústřední jednota čsl. lékařů vyhlásila proto na toto místo >Cavete< a zakázala svým členům, že se o toto místo nemají ucházeti.

Podepsaní se táží:

Je tento postup ředitelství říšskoněmeckých drah panu ministru železnic znám?

Je pan ministr železnic ochoten upozorniti příslušné ředitelství říšskoněmeckých drah, že na území Československé republiky platí československé zákony i pro úřady říšskoněmeckých drah a že ústava ČSR. zaručuje všem občanům rovná práva, a že se těmto zákonům musí podříditi v mezích hranic ČSR. také říšskoněmecká dráha?

V Praze, dne 24. října 1933.

Ing. Winter,

Filipínský, Johanis, Dundr, Kříž, Modráček, F. V. Krejčí, dr Witt, Koukal, Pocisk, Havránek, Časný, Petřík, Havlena, A. Novák, dr Farkas.

Záujmy obyvateľov pohraničného pásma medzi Československom a Maďarskom boly upravené úmluvou zo dňa 31. mája 1927 o úprave pohraničného styku.

V smysle § 4 tejto úmluvy, ktorej platnosť ani výpoveďou obchodnej smlúvy s královstvom Maďarským nebola zrúšená, vydávajú sa pohraničné priepustky zemedelcom, majitelom pôdy a nájomcom pôdy atď. a členom ich rodín, aby si mohli obrábať svoje polnosti a vinice v súsednom štáte.

§§ 15 a 16 hovoria o tom, že majitelia pohraničných pozemkov môžú bez cla dovážať cez hranicu hospodársky dobytok, hospodárske náradie, osivo a plodiny, získané obrábaním vlastných pozemkov na území súsedného štátu.

§ 17 upravuje prepravu dobytka na pastvu do súsedného štátu, alebo ztadial.

V doplňku k § 15 tému a 16 tému tejto úmluvy je povedané, že preprava vymláteného obilia povolí sa len vtedy, keď obilie bolo vymlátené na poli a ztadial ihneď prevezené cez hranice. Avšak vymlátené obilie môže sa previesť cez hranice i pozdejšie, až do 15. dec. sklúdzňového roku, pri čom je podmienkou, aby roľník dokázal výkazom, že množstvo dovážaného obilia skutočne zodpovedá výťažku z mlatby a že je v pomere s rozlohou majetku alebo nájmu.

V tomto doplňku je zmienka aj o produktoch viničných, ktoré sa môžu dovážať do konca novembra skludžňového roku za týchže podmienok ako obilie.

Roľníctvo východného Slovenska a Podkarpatskej Rusi, obývajúce pohraničné pásmo na úseku od Slov. Nov. Mesta až po Ťačovo, žaluje sa na bezmierné pašovanie obilia a dobytka na územie nášho štátu živlami, ktorí zneužívajú ustanovenia úmluvy o malom pohraničnom styku tým, že kupujú pozemky alebo prenajímajú polnosti a vinice v Maďarsku len so špekulatívným úmyslom, aby mali príležitosť bez cla dovážať s vlastnou produkciou tiež obilie nakúpené a iné produkty zemedel. Takovýmto spôsobom získávajú bez námahy a bez zvláštného risika až 70 Kč na jedinom dovezenom q pšenice.

Na územie Slovenska a Podk. Rusi sa takýmto spôsobom nedávno dopravilo niekoľko tisíc vaganov špekuláčnej pšenice, čo neostalo bez škodlivého vlivu na vývoj cien domáceho obilia. Rozpiatie zhúbneho vlivu na ceny na trhu, na príklad v Král. Chlumci, odhaduje sa na 25-30 Kč.

Pri prepravovaní dobytka na pastvu do územia súsedného štátu špekuluje sa i s časom nie len s číslicami. Vyháňa sa dobytok mladý a za nepomerne krátku dobu priháňa a priváža sa zpät dobytok ťažký.

Je néodškricpitelné, že sa nášmu roľníctvu katastrofálne krivdí a ľahko sa môže stať, že budeme svedkami tej skutočnosti, že celé maďarské pohraničie bude v majetku alebo v prenájme naších domácich špekulantov.

Uvádzajúc toto, tážeme sa pána ministra financií:

1. Či mu je známo, že sa zneužíva, a jakým spôsobom sa zneužíva, ustanovenie úmluvy o malom pohraničnom styku, čím sa poškodzuje nie len domáce roľníctvo, ale i štátna pokladnica,

2. či je ochotný urobiť také opatrenie, alebo vydať nariadenie, ktoré by znemožnilo toto zlo, páchané proti vlastnému roľníctvu a proti štátnej pokladnici,

3. či je ochotný upraviť toto nariadenie tak, aby v budúcnosti nebol možný vzrast dovozu zemedelských výrobkov na základe malého pohraničného styku tým, že nebol by uznávaný za dôvod v malom pohraničnom styku dovoz plodín s poľa, alebo z vinice, ktoré naši občania kúpili anebo najmuli v Maďarsku, na pohraničí, v rokoch po 1. januári 1923.

V Prahe, dňa 25. októbra 1933.

Danko, dr Havelka, Stržil, Měchura, Hrubý, Stodola, dr Rozkošný, Kroiher, Ušák, Sehnal, dr ing. Botto, F. Novák, Šimonek, Olejník, Donát, Sechtr.

Události, které se v přítomné době odehrávají v pohraničních územích, ukládají zástupcům lidu povinnost, aby upozornili vysokou vládu na tyto poměry, by tak měla příležitost všímati si volání stísněného obyvatelstva o pomoc. Již před několika měsíci konaly se velké protestní projevy spojeného obchodnictva a živnostnictva, kde poukazováno bylo na dnešní neudržitelné poměry. Resoluce k tomu se vztahující předloženy byly vysoké vládě a také v osobních rozhovorech se zástupci příslušných ministerstev poukazováno bylo na stav trvale neudržitelný. Poměry se nezlepšily. Následkem uzávěry hranic v pohraničních územích hospodářská bída se ještě zvětšila. Tisíceré živnostenské podniky jsou odkázány na cizinecký ruch. Na sta obcí čerpá svou obživu z pohraničního styku a nyní, kdy tento styk je přerušen, ohrožena je také existenční možnost nesčetných podniků velikých mass pracujících a tvořících lidí a také obce nemohou již dostáti závazkům, jež jsou jim přikázány. Společné nouzové projevy, které pořádal říšský svaz německých svazů hostinských společenstev společně s příslušnými korporacemi řezníků, pekařů a obchodníků v různých pohraničních krajinách, podaly strašlivý obraz bídy, která vnikla do těchto pohraničních území. Pokud to bylo možno, chopily se sice jednotlivé svazy přiměřených opatření. Tak vytvořil říšský svaz svazů německých hostinských společenstev zvláštní nouzové poradny pro své členy, aby jim v případech hospodářské tísně mohl pomáhati a býti podporou. Se všech stran činí se pokusy, aby se vydobyly dlužné závazky a nelze se tudíž diviti, jsou-li na denním pořádku nucené prodeje a nucená propachtování realit a obchodů. Je třeba pro mimořádnou tíseň sáhnouti k přiměřeným opatřením, aby zabráněno bylo úpadku nesčetných obchodů.

Hostinské podniky v pohraničních územích jsou převážně poukázány na říšskoněmecké hosty. Následkem trvajících potíží pohraničních octly se v mimořádně obtížné situaci. Tisíce lidí již neví, jak dostáti převzatým závazkům, jak vydělati na pachtovné a jak se postarati o živobytí rodin. Tato hospodářská tíseň se však také rozšiřuje ještě dále. S hostinskou živností trpí ostatní živnosti a povolání, tak řezníci, pekaři a obchodníci s koloniálním zbožím. Jestliže nyní tyto živnosti přicházejí o jakýkoli pramen příjmů, pak nedostává se také pramenů příjmů obcím, které jedině z výsledků obchodního ruchu mohou dostáti svým závazkům.

Počet nezaměstnaných v těchto pohraničních územích je nesmírně veliký. Peníze, jimiž stát poskytuje podporu, nedostačují k tomu, aby poskytly možnost existence postiženým, kteří následkem toho poukázáni jsou na péči obce. Bylo by třeba prováděti nouzové práce, aby bylo možno zjednati zaměstnání pro ty, kdož dychtí po práci. Následkem hospodářského úpadku nemohou mnohé obce dostáti tomuto svému závazku a tak zasahuje hospodářská krise z jednoho kruhu do druhého a vytvořuje hospodářskou bídu, jíž statisíce padají za oběť.

Od mnoha týdnů jsou hranice uzavřeny, byť také nebyly uzavřeny zákonem a nařízením, ale opatření podnikaná na té i na oné straně hranic znemožňují styk. Osoby, které věrny jsouce starému zvyku, chtějí své volné hodiny ztráviti na oné straně hranic, podrobovány jsou nejpřísnějším výslechům a aby unikly zlým opatřením, která pak následují, zříkají se navyklého styku a vystříhají se návštěvy území na oné straně a poslušní jsou hesla, jež se téměř stalo státní akcí:

>Zůstaň v zemi a navštěvuj domácí obchody a podniky!<

Následek tohoto stavu jsou trosky, ve kterých se octly mnohé obchodní podniky, ležící v pohraničních územích. Okrajová území poskytují obraz údolí běd, jemuž není rovno, jak v pohraničních obcích Rudohoří, tak také v pohraničních územích okresů šluknovského, georgswaldského, varnsdorfského, jakož i v pojizerských pohraničních obcích okresů frýdlantského, Hrádku n. Nisou a cvikovského shledáváme tutéž nouzi. Cizinecký ruch v horských obcích Krkonoš přináší tytéž zjevy a není divu, když nyní po nezdařené saisoně musí nastati úpadek nesčetných hostinských živností a turistických chat a rovněž tak jinakých obchodů, nedostane-li se jim přiměřené pomoci. Tytéž neblahé poměry shledáváme také ve slezských pohraničních územích, zkrátka odevšad přicházejí hrůzné zprávy o poměrech, jaké tam nastaly.

Vláda nemůže déle přihlížeti klidně těmto poměrům, musí sáhnouti k přiměřeným opatřením. Hospodářské svazy, jednoty pro cizinecký ruch, zastupitelstva obcí, požadují společně akcí k obnovení pohraničního styku, jaký tu byl před rokem. Má býti vytvořena možnost volného styku, pohraničním orgánům má býti nařízeno, aby vůči cizincům dbali největší ochoty. Až do doby změny dnešního systému střežení hranic buďtež poškozená území prohlášena za nouzové okresy a budiž jim poskytnuta možnost, aby dosáhly přiměřených úlev. Dlužné daně obyvatelstva těchto nouzových území nesmějí býti vymáhány exekucí, nýbrž budiž dána lhůta tak, aby k placení nedoplatků došlo až po odstranění dnešních pohraničních potíží.

Vznášíme k vládě obzvláště výzvu, aby přihlédla přiměřeným způsobem k výkřiku nouze pohraničního obyvatelstva a aby provedla opatření, která mohou zmírniti nouzi, jaká se projevuje v pohraničních územích.

Podepsaní dovolují si vznésti k panu ministerskému předsedovi Malypetrovi dotaz, zdali je pan ministr ochoten zaříditi další ve smyslu tohoto volání nouze pohraničního obyvatelstva.

V Praze, dne 25. října 1933.

dr Hilgenreiner, Böhr, Eichhorn, Stolberg, Kreibich, Tichi, Janček, Hancko, dr Kovalik, dr Korláth, Rovňan.

Die Vorgänge, die sich zur Zeit in den Grenzgebieten abspielen, machen es dem Volksvertreter zur Pflicht, die hohe Regierung auf diese Zustände aufmerksam zu machen, um so Gelegenheit zu haben, auf die Hilferufe der bedrängten Bevölkerung eingehen zu können. Schon vor Monaten fanden grosse Protestkundgebungen des vereinigten Handels- und Gewerbestandes statt, wo auf die unhaltbaren Zustände von heute verwiesen wurde. Darauf bezughabende Entschliessungen wurden der hohen Regierung unterbreitet und auch in persönlicher Aussprache mit den Vertretern der in Betracht kommenden Ministerien auf den für die Dauer unhaltbaren Zustand verwiesen. Die Verhältnisse sind nicht besser geworden. Durch die in den Grenzgebieten geschaffene Grenzsperre ist das Wirtschaftselend ein noch grösseres geworden. Tausende von Gewerbeunternehmungen sind auf den Fremdenverkehr angewiesen. Hunderte von Gemeinden schöpfen ihren Unterhalt aus dem Grenzverkehr und nun, wo dieser gesperrt erscheint, ist such die Existenzmäglichkeit ungezählter Betriebe, grosser Massen arbeitender und schaffender Menschen gefährdet und auch die Gemeinden sind nicht mehr imstande, den ihnen zugewiesenen Verpflichtungen entsprechen zu können. Die gemeinsamen Notstandskundgebungen, die der Reichsverband der deutschen Gastwirtegenossenschaftsverbände gemeinsam mit den in Betracht kommenden Korporationen, der Fleischer, Bäcker und Kaufleute in den verschiedensten Grenzdistrikten unternommen hat, haben ein schreckliches Bild des Elends, das in diesen Grenzgebieten Einzug gehalten hat, zu Tage gefördert. Die einzelnen Verbände haben wohl, soweit es möglich war, entsprechende Massnahmen ergriffen. So hat der Reichsverband der deutschen Gastwirtegenossenschaftsverbände eigene Notberatungsstellen für seine Mitglieder geschaffen, um diesen in Fällen wirtschaftlicher Not helfend und stützend beistehen zu können. Von überall her werden Versuche unternommen, rückständige Verbindlichkeiten zur Eintreibung zu bringen und es ist daher nicht wunderzunehmen, wenn Zwangsverkäufe und Zwangsverpachtungen von Realitäten und Geschäften an der Tagesordnung sind. Es ist notwendig, infolge der ausserordentlichen Notlage zu entsprechenden Massnahmen zu greifen, um den Verfall ungezählter Geschäfte hintanhalten zu können.

Die Gaststätten in den Grenzgebieten sind zum übergrossen Teil auf reichsdeutsche Gäste angewiesen. Durch die bestehenden Grenzschwierigkeiten sind dieselben in eine ausserordentlich schwierige Situation gebracht worden. Tausende wissen nicht mehr, wie sie die eingegangenen Verpflichtungen erfüllen sollen, wie sie die Pachtzinse ins Verdienen bringen und wie sie für den Lebensunterhalt der Familie Sorge tragen sollen. Diese Wirtschaftsnot zieht aber auch noch weitere Kreise. Mit dem Gastgewerbe leiden die übrigen Gewerbe und Berufe, so die Fleischer, Bäcker und Kolonialwarenhändler. Wenn nun diese Gewerbe jedweder Einnahmsquelle entblösst sind, dann fehlt es auch an den Einnahmsquellen für die Gemeinde, die einzig und allein aus den Ergebnissen des Geschäftsverkehres imstande ist, ihren Verpflichtungen nachkommen zu können.

Die Zahl der Arbeitslosen in diesen Grenzgebieten ist eine überaus grosse. Die Unterstützungsgelder des Staates reichen nicht aus, um den Betreffenden die Möglichkeit der Existenz zu bieten und die infolgedessen auf die Fürsorge der Gemeinde angewiesen sind. Notstandsarbeiten wären durchzuführen, um Beschäftigung für die nach Arbeit Lechzenden schaffen zu können. Infolge der daniederliegenden Wirtschaft sind viele Gemeinden nicht imstande, dieser ihrer Verpflichtung entsprechen zu können und so greift die Wirtschaftskrise von einem Kreis in den anderen und schafft ein Wirtschaftselend, dem Hunderttausende zum Opfer fallen.

Seit Wochen sind die Grenzen gesperrt, wenn auch nicht gesperrt durch Gesetz und Verordnung, aber die Massnahmen, die jenseits und diesseits der Grenze unternommen werden, machen den Verkehr zur Unmöglichkeit. Personen, die ihrer alten Gewohnheit getreu ihre freien Stunden jenseits der Grenze verbringen wollen, werden den strengsten Verhören unterzogen und um sich der schlimmen Massnahmen zu entziehen, die dann folgen verzichten sie auf den gewohnten Verkehr und meiden den Besuch des jenseitigen Gebietes und befolgen die Parole, die förmlich zu einer Staatsaktion geworden ist:

>Bleibe im Lande und besuche die heimischen Geschäfte und Unternehmungen!<

Die Folge dieses Zustandes ist ein Trümmerfeld, in das die vielen, in den Grenzgebieten gelegenen Geschäftsunternehmungen geraten sind. Ein Jammertal sondergleichen bieten die Randgebiete dar, sowohl in den Grenzorten des Erzgebirges, als auch in den Grenzgebieten der Bezirke Schluckenau, Georgswalde, Warnsdorf, sowie auch in den Isergebirgs-Grenzorten des Friedländer, Grottauer und Zwickauer Bezirkes at dieselbe Notlage anzutreffen, Der Fremdenverkehr in den Gebirgsorten des Riesengebirges zeitigt dieselben Erscheinungen und es ist nicht wunderzunehmen, wenn jetzt nach einer missglückten Saison ungezählte Gastwirtschaften und Baudenbetriebe, ebenso auch sonstige Geschäfte zusammenbrechen müssen, wenn ihnen nicht die entsprechende Hilfe geboten wird. Wir treffen dieselben Misstände auch in den schlesischen Grenzgebieten an, kurz, von überall her kommen Schreckenskunden über die dort zu Tage getretenen Verhältnisse.

Die Regierung kann diesen Zuständen nicht länger ruhig zusehen, sie muss zu entsprechenden Massnahmen greifen. Die wirtschaftlichen Verbände, die Fremdenverkehrsvereinigungen, die kommunalen Vertretungen fordern gemeinsam eine Aktion zur Wiederherstellung des Grenzverkehres, wie derselbe vor Jahresfrist bestand. Es soll die Möglichkeit des freien Verkehres geschaffen werden, die Grenzorgane sollen beauftragt werden, sich den Fremden gegenüber des grössten Entgegenkommens zu befleissigen. Bis zur Zeit der Aenderung des heutigen Systems in der Bewachung der Grenzen sind die benachteiligten Gebiete als Notstandsbezirke zu erklären und diesen die Möglichkeit zu bieten, entsprechende Erleichterungen zu erlangen. Rückständige Steuerbeträge der Bevölkerungskreise dieser Notstandsgebite dürfen nicht auf dem Wege der Exekution hereingetrieben werden, sondern sind in der Weise zu befristen, dass die Bezahlung derselben nach Behebung der heutigen Grenzschwierigkeiten zu erfolgen hat.

Wir richten an die Regierung die besondere Aufforderung, den Notschrei der Grenzbevölkerung in entsprechender Weise zu berücksichtigen und Massnahmen zu ergreifen, die imstande sind, die zu Tage getretene Not in den Grenzgebieten zu lindern.

Die Unterzeichneten gestatten sich, an den Herrn Ministerpräsidenten Malypetr die Anfrage zu richten, ob der Herr Minister bereit ist, im Sinne dieses Notrufes der Grenzbevölkerung das Weitere veranlassen zu wollen.

Prag, am 25. Oktober 1933.

Dr. Hilgenreiner, Böhr, Eichhorn, Stolberg, Kreibich, Tichi, Janek, Hancko, Dr. Kovalik, Dr. Korláth, Rovňan.