Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1933.

III. volební období.

9. zasedání.

Tisk 1137.

ze dne....................................................................................1933,

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Čl. I, č. 1 zákona ze dne 23. května. 1922, č. 168 Sb. z. a n., kterým se částečně zrušuje zák. čl. LXIII/1912 o výjimečných opatřeních a mění některá ustanovení o stanném právu, se doplňuje takto:

Vláda odvolá dále nařízení, která byla vydána nejen podle uvedených zákonů, nýbrž zároveň i podle zákona ze dne 24. července 1917, č. 347 ř. z., jímž se vláda zmocňuje za příčinou mimořádných válkou vyvolaných poměrů vydávati potřebná opatření v oboru hospodářském, jakož i nařízení ministra s plnou mocí pro správu Slovenska, pokud není již příčin, pro něž byla vydána.

§ 2.

V čl. II, odst. 1 zák. č. 168/1922 Sb. z. a n. (ve znění § 1 zákona ze dne 11. prosince 1930, č. 203 Sb. z. a n.) a v § 7 zákona ze dne 18. prosince 1931, č. 209 Sb. z. a n., kterým se prodlužuje účinnost a mění některá zákonná ustanovení v oboru trestního soudnictví, nahrazují se slova "31. prosince 1933" slovy "31. prosince 1936".

§ 3.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1934; provedou jej všichni členové vlády.

Dnem 31. prosince 1933 pozbudou účinnosti některá zákonná ustanovení v oboru trestního soudnictví, jejichž platnost byla zákonem z 11. prosince 1930, č. 203 Sb. z. a n., pokud se týče zákonem z 18. prosince 1931, č. 209 Sb. z. a n., stanovena resp. prodloužena do konce roku 1933. Jsou to tato zákonná ustanovení:

1. Čl. I, §§ 1 až 8, 11 zák. č. 471/1921 Sb. z. a n., čl. I, č. 1 zák. č. 259/1923 Sb. z. a n., § 2 zák. č. 209/1931 Sb. z. a n. Těmito ustanoveními byla

a) snížena trestní sazba u zločinů krádeže, zpronevěry, podvodu, kde podle trestního zákona platného v zemích České a Moravskoslezské pro vyšší hodnotu předmětu trestného činu (přes 20.000 Kč) platila trestní sazba přes 5 let, a u zločinu padělání kolků na bankovky tak, že místo zákonné sazby vyšší než pět let nastupuje sazba od jednoho roku do pěti let, uzná-li soud tuto sazbu za dostatečnou přihlížeje k povaze činu; tím se staly pak pro takové činy příslušny krajské soudy na místě soudů porotních; ustanoveni o snížení trestu platí také pro soudy vojenské;

b) zavedena instituce samosoudců na místě tříčlenných senátů ve věcech trestních u krajských a divisních soudů v těch případech, kde veřejný žalobce, přihlížeje k povaze činu, považuje jako hlavní trest za dostatečný trest na svobodě do šesti měsíců a obžalovaný, resp. jeho obhájce nepodal proti přikázání věci samosoudci odpor. (V trestních věcech podle zákona na ochranu republiky nejsou samosoudci přípustní).

2. Čl. I, č. 3, 4 a 11 zák. č. 1/1920 Sb. z. a n., kterými byl počet členů trestních senátů u krajských soudů v zemi České a Moravskoslezské v hlavních přelíčeních a při rozhodování o opravných prostředcích a o návrzích na obnovu trestního řízení snížen ze 4 na 3, počet členů trestních senátů u vrchních soudů v zemi České a Moravskoslezské pak z 5 na 3. (V zemích Slovenské a Podkarpatoruské byly zavedeny tříčlenné senáty - a to definitivně - již dříve).

3. § 1 zák. č. 209/1931 Sb. z. a n., kterým byla lhůta k sepsání rozsudků v trestním řízení před občanskými nebo vojenskými soudy prodloužena na 8 dnů a zjednodušeno sepisování odůvodnění trestních rozsudků okresních nebo brigádních soudů, byl-li obviněný při vyhlášení rozsudku přítomen a nebyly-li včas ohlášeny opravné prostředky.

B. Podle zákona č. 203/1930 Sb. z. a n.

4. Čl. I, č. 1 zák. č. 168/1922 Sb. z. a n., podle něhož se všechna opatření, učiněná podle zák. čl. LXIII/1912 o výjimečných opatřeních nebo podle dodatečných zákonů k němu vydaných ať vládami, ať ministrem s plnou mocí pro správu Slovenska zachovávají v platnosti (s výjimkou řízení tiskového a se změnami řízení stanného) a vládě se ukládá, aby odvolala ta z nich, u kterých již není příčin, pro něž byla učiněna.

5. Čl. I, č. 2 a k němu se vztahující čl. II, odst. 4 zák. č. 168/1922 Sb. z. a n., kterým bylo zavedeno na Slovensku a v Podkarpatské Rusi řízení ve věcech tiskových podle obdoby práva platného v zemích České a Moravskoslezské.

6. Čl. I, č. 3, § 1 a k němu se vztahující čl. II, odst. 3 zák. č. 168/1922 Sb. z. a n., kterým bylo upraveno stanné řízení v zemi Slovenské a Podkarpatoruské, a čl. I, č. 3, § 2 a čl. III zák. č. 168/1922 Sb. z. a n., jímž bylo ustanoveno, že o prohlášení stanného práva v kterémkoliv obvodě Československé republiky musí vláda podati neprodleně zprávu Národnímu shromáždění a že je musí zrušiti na žádost některé sněmovny nebo Stálého výboru Národního shromáždění.

Ministerstvo spravedlnosti vyžádalo si o tom, zdali a v jakém rozsahu se doporučuje tato ustanovení zachovati v platnosti, zprávy presidií všech vrchních soudů a všech vrchních státních zastupitelstev, která jsou jednomyslně toho názoru, že příčiny, pro které došlo k těmto zákonným změnám, dosud nepominuly a že bez ohrožení spořádaného chodu trestního soudnictví a zájmů veřejných není dosud možné jich se vzdáti. Některé uvedené instituce i mimo jejich hlavní účel úlevy přetíženým soudům se osvědčily a není příčiny, aby byly odstraněny, ba mají býti zachovány i v osnovaném jednotném československém trestním řádě. Jde hlavně o instituci samosoudců, která se podle zpráv dobře osvědčila a získala si také důvěry obyvatelstva, jak vyplývá z toho, že se takřka nepodává vůbec odpor se strany obžalovaných nebo jejich obhájců proti přikázání věcí samosoudcům. Kromě toho ministerstvo spravedlnosti, provádějíc resoluci přijatou poslaneckou sněmovnou při projednávání zákona č. 209/1931 Sb. z. a n., uložilo státním zastupitelstvím, aby návrhy na projednání některé trestní věci před samosoudci činila toliko tehdy, když jde o věc po stránce právní a skutkové jednoduchou, takže stížnosti na instituci samosoudců se již nevyskytují. Jakou úlevu znamená tato instituce pro krajské soudy, ukazují číslice o počtu samosoudcovských věcí u krajských soudů. U těchto soudů bylo vyřízeno trestních věcí po hlavním přelíčení:

Tyto číslice dokazují, jak značný počet trestních věcí byl projednáván místo před tříčlenným senátem před jediným soudcem, s čímž je samozřejmě spojena značná úspora personální.

Totéž platí o snížení počtu členů trestních senátů ze 4, resp. u. vrchních soudů z 5 na 3. Třebas nutno uznati, že větší počet členů senátu znamená dokonalejší záruku pro nalézání pravdy a dobré konání spravedlnosti, nelze přece při dnešních poměrech, kde jednak se dosud nepodařilo zaplniti stav soudců na systemisovaný počet (podle stavu k 1. srpnu 1933 chybělo na 2473 systemisovaných soudcovských míst 135 soudců), jednak agenda trestních soudů oproti stavu v dřívějších letech neklesá, pomýšleti na to, aby počet členů senátů bez vážného ohrožení chodu trestního soudnictví byl zase zvýšen na původní stav.

Následující číslice ukazují zatížení trestních soudů v letech 1925 až 1932:

Počet trestních věcí, které napadly:

Tytéž důvody vyžadují i další prodloužení předpisů cit. ad 1 a).

Pokud jde o úlevy uvedené pod č. 3, osvědčily se dobře a neohrožují nijak správné konání trestního soudnictví. Zejména zkrácené vyhotovování rozsudků okresních soudů, jak je zavedl § 1, odst. 2. zák. čís. 209/1931 Sb. z. a n., neskrývá již onoho nebezpečí pro řádný chod trestního soudnictví a pro dobrý výcvik soudcovského dorostu jako dřívější rozsudkové záznamy, které tímto ustanovením byly odstraněny. Neboť podle cit. ustanovení sepisuje se vždy úplný protokol o hlavním přelíčení a úplný výrok rozsudkový a jen rozsudkové důvody se nahrazují v určitých případech stručným záznamem důvodů výroku o vině a o soukromoprávních nárocích.

Z těchto důvodů navrhuje vláda další prodloužení všech uvedených ustanovení, která měla za účel přinésti přetíženým soudům úlevu, bez níž dosud nelze se obejíti.

Pokud jde o další skupinu ustanovení, jichž účinnost byla prodloužena zákonem č. 203/1930 Sb. z. a n., a to předně o čl. I, č. 2 a 3 a k němu se vztahující čl. II, odst. 3 a 4 zák. č. 168/1922 Sb. z. a n., t. j. o řízení tiskové a stanné v zemi Slovenské a Podkarpatoruské, navrhuje vláda rovněž jejich prodloužení, neboť jde o věci, které mají býti definitivně upraveny novým jednotným trestním řádem a novým zákonem tiskovým. Přípravy k této definitivní úpravě již dosti pokročily. Osnova tiskového zákona byla dokonce již Národním shromážděním projednávána, byly však z ní uzákoněny jen úseky nejnaléhavější a celková reforma odsunuta, při čemž byla zároveň přijata resoluce, aby návrh nového tiskového zákona byl v příhodné době znovu předložen. Návrh jednotného trestního řádu byl v ministerstvu spravedlnosti již vypracován a podroben meziministerskému řízení, práce nemohly však dosud býti ukončeny pro jiné naléhavé legislativní úkoly. Přes obsáhlost a veliký význam těchto osnov vyžadujících pečlivého a důkladného projednávání je odůvodněná naděje, že v dohledné době bude možno zrušiti ustanovení, jichž prodloužení se navrhuje.

Pokud konečně jde o ustanovení čl. I., č. 1 zák. č. 168/1922 Sb. z. a n., předpokládalo se, že do konce roku 1933 bude možno provésti revisi všech opatření učiněných podle zák. čl. LXIII/1912 a novel k němu vydaných. Práce s tím spojené mohly však býti dokončeny jen ohledně nařízení vydaných na uvedeném zákonném podkladě před převratem. Tyto práce byly provedeny ministerstvem unifikací se spolupůsobením ostatních zúčastněných ministerstev a jejich výsledkem je osnova vládního nařízení, kterým se zrušují všechna býv. uherská opatření učiněná na základě býv. uherských výjimečných zákonů až na některá nařízení dosud nepostradatelná. Možno počítati s tím, že toto vládní nařízení bude do konce tohoto roku vyhlášeno. Během těchto revisních prací se však ukázalo, že bude nutno revisi těchto nařízení značně rozšířiti. Neboť vedle nařízení, která byla vydána jen podle zmocňovacích zákonů uherských, jsou i taková, která byla vydána vládou československou na základě právě citovaném a současně i na základě zmocňovacího zákona č. 307/1917 ř. z. a která z důvodů unifikačních musí býti rovněž revidována, neboť nebylo by srovnatelné s tendencí unifikační, kdyby taková nařízení byla zrušena jen pro zemi Slovenskou a Podkarpatoruskou. Mimo to vydána byla řada nařízení ministra s plnou mocí pro správu Slovenska, která se z části opírají výlučně o zmocňovací válečné zákony uherské, z části jak o tyto zákony, tak i současně o jiné zákony, zejména o zákon z 10. prosince 1918, č. 64 Sb. z. a n., o mimořádných přechodných ustanoveních na Slovensku, nebo která konečně neuvádějí vůbec, o který zákonný podklad se opírají. V zájmu právní jistoty je nutno provésti revisi všech těchto nařízení a zrušiti ta z nich, která jsou již postradatelná. Také hospodářské kruhy slovenské, zejména Ústredné sdruženie slovenského priemyslu v Bratislavě, domáhají se zrušení těchto nařízení. Tato akce byla již v ministerstvu unifikací započata a byl pořízen seznam všech příslušných nařízení, takže lze doufati v její brzké ukončení. Ke zrušení těchto nařízení, pokud se neopírají výhradně o válečné zmocňovací zákony uherské, neposkytuje však dosavadní znění čl. I., č. 1 zák. č. 168/1922 Sb. z. a n., dostatečného právního podkladu. Aby byl takový právní podklad zajištěn, navrhuje se změna tohoto ustanovení uvedená v § 1 osnovy.

§ 2 osnovy obsahuje pak prodloužení všech shora uvedených ustanovení o další tři roky z důvodů, o nichž bylo shora blíže jednáno.

Provedení osnovy nevyžádá si nákladů.

V Praze, dne 4. listopadu 1933.

Předseda vlády:

J. Malypetr v. r.

Ministr spravedlnosti:

Dr Meissner v. r.