Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1933.
III. volební období.
9. zasedání.
Tisk 1142.
Zpráva
ústavně-právního výboru
o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1140) k vládnímu návrhu zákona, kterým se prodlužuje mimořádná moc nařizovací podle zákona ze dne 9. června 1933, č. 95 Sb. z. a n., a blíže upravuje její použití.
Vláda předložila poslanecké sněmovně nahoře uvedený návrh zákona a odůvodňuje jej mimořádnou tísní hospodářskou, která vedla k zákonu čís. 95/1933 Sb. z. a n. a která trvá dosud, doléhajíc tíživě na celý náš hospodářský organismus a vývoj a jest proto v naléhavém zájmu státu a jeho obyvatelstva nezbytně nutno, aby mimořádné zmocnění, dané jí zákonem č. 95/1933 Sb. z. a n. bylo časově prodlouženo. Prodloužení toto se v čl. I. vládního návrhu navrhuje do 30. června 1934.
Uvedeným důvodům nelze odepříti oprávněnosti, ano není vyloučeno, že všechny tíživé poměry hospodářské, zahraniční i vnitřní sotva se změní do konce požadované lhůty, takže tato mimořádnost potrvá asi déle než do 30. června 1934 a již z tohoto důvodu je požadavek lhůty řádně odůvodněn.
Mimořádná moc nařizovací zůstává jako dosud omezena pouze na věci hospodářské a není rozšířena na věci politické, tedy na věcném obsahu mimořádné plné moci, jakož i jinak na dosavadním znění zákona č. 95/1933 Sb. z. a n. není a nemá býti nic měněno.
Rozšíření dosavadního zmocnění vlády obsahuje čl. II. a rozšíření to je pouze v tom, že vláda bude míti nyní právo k mimořádným nařízením, vydaným podle zmocňovacího zákona, vydávati také obyčejná vládní nařízení, t. zv. prováděcí nařízení jako k zákonům.
Důvodem k tomu je úkaz dosavadní prakse, že totiž do nařízení vydávaných na základě mimořádného zmocnění nelze často, jak tomu ostatně zpravidla bývá i u zákonů, pojmouti ty které jednotlivosti a podrobnosti, zvláště závisejí-li od okolností ještě neznámých nebo zcela přechodných nebo stále se měnících.
Na tato prováděcí vládní nařízení nebudou se vztahovati předpisy §§ 2, 3 a 5 zák. č. 95/1933 Sb. z. a n., platné pro mimořádná vládní nařízení. Nemohou totiž zrušiti ustanovení ani zákonů, ani mimořádných vládních nařízení upravujících týž obor, nebudou míti podpisu presidenta republiky a nebudou předkládána oběma sněmovnám Národního shromáždění, to znamená, že nebudou podléhati kontrole ani presidenta republiky, ani Národního shromáždění a nemohou nabýti moci zákona, jako je to při mimořádných vládních nařízeních.
Čl. II. byl změněn i ústavně právním výborem i plenem poslanecké sněmovny za tím účelem, aby byly vyloučeny jakékoli pochybnosti, že by cestou obyčejného vládního nařízeni mohla býti i v hlavním bodě řešena látka, která je vyhrazena mimořádnému zmocnění.
Tak, jak je čl. II. nyní formulován, účelu toho je dosaženo a zvláště zdůrazněno, že v prováděcím nařízení nesmí býti učiněno žádné nové opatření podle zákona č. 95/1933 Sb. z. a n., nýbrž že podle čl. II nového zákona může upravovati jen podrobnosti k mimořádnému nařízení.
Ústavně-právní výbor projednav ve své schůzi konané dne 14. listopadu 1933 usnesení poslanecké sněmovny, usnesl se doporučiti slavnému senátu, aby schválil osnovu zákona beze změny tak, jak je otištěna v senátním tisku č. 1140.
V Praze, dne 14. listopadu 1933.
Dr Witt v. r.,
předseda.
Dr Ot. Havelka v. r.,
zpravodaj.