Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1933.

III. volební období.

9. zasedání.

Tisk 1145.

Proti senátoru Josefu Reyzlovi byl inž. Willy Weberem, průmyslníkem ve Šluknově, jako vydavatelem a J U Drem Rudolfem Pilousem, jako redaktorem týdeníku >Die Vernunft<, podán soukromý obžalovací spis, v němž soukromí žalobci uvádějí, že se senátor Josef Reyzl ve schůzi dne 29. března 1933 v hostinci >Zum Adler< ve Šluknově konané vyjádřil: >Ich würde mich in den Arsch hinein schämen, wenn ich der Redakteur von so einem Wurschtblattl wäre<, při čemž držel jedno číslo týdeníku >Die Vernunft< v ruce. Okresní soud ve Šluknově žádá za vydání senátora Josefa Reyzla k trestnímu stíhání pro přestupek proti bezpečnosti cti.

Imunitní výbor navrhuje, aby slavný senát nedal souhlas k trestnímu stíhání senátora Josefa Reyzla.

Při zkoumání otázky, zda senát má dáti souhlas k trestnímu stíhání sen. Reyzla, nutno úvážiti toto:

Výrok sen. Reyzla je sice velmi drastický, ale ve svém smyslu obsahuje pouze kritiku časopisu >Die Vernunft<. Kritika je v takovém případě odůvodněna a je jistě v zájmu veřejném, aby veřejně vycházející časopisy byly takové kritice podrobeny. Též musí býti především členům Národního shromáždění přiznáno právo pronésti svůj odůvodněný úsudek o veřejných věcech. Z toho důvodu by zajisté též soud podle § 6 zák. č. 18/1933 připustil důvody pravdy.

K objektivnímu posouzení případu s této stránky je zapotřebí znáti úroveň tohoto týdeníku. Každý, kdo čte tento list, pochopí rozhořčení senátora Reyzla a omluví i poněkud drsný způsob jeho kritiky. Tento časopis pro hospodářství a politiku, který vychází od listopadu 1932, >aby vyplnil citelnou mezeru<, má ráz vysloveně hakenkrajclerský, nebere to tedy s pravdou příliš přesně. Tvrdí na příklad, že byly sníženy všechny platy a mzdy s jedinou výjimkou diet členů Národního shromáždění; cituje ovšem Hitlerovu řeč v rozhlasu; prohlašuje, že v Československu vládne mamon spolu s Marxem; opakuje žvanění o 60ti milionové pozůstalosti min. dr Viškovského; činí rudou morálku zodpovědnou za všechnu korupci; krátce řečeno, každé číslo nese ráz skandálního listu, který tak demagogicky ostouzí, překrucuje a pomlouvá, že slušný člověk jej s odporem a rozhořčením zahodí. Za těchto okolností možno pochopiti, že senátor Reyzl jasně a srozumitelně svoji nevoli dal na jevo, a nutno mu přiznati právo na jeho kritiku.

Z těchto důvodů navrhuje imunitní výbor, aby senát nedal souhlas ke stíhání senátora Reyzla pro tento výrok.

V Praze, dne 15. listopadu 1933.

Šelmec v. r.,
předseda.

Dr Holitscher v. r.,

zpravodaj.