Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1933.

III. volební období.

9. zasedání.

Tisk 1160.

Zákonem ze dne 16. července 1931, č. 124. Sb. z. a n., provedla Československá republika "Mezinárodní úmluvu o jízdě automobily ze dne 11. října 1909", k níž přistoupila v r. 1922. Při této příležitosti byly upraveny ještě některé další otázky, jak si je vynutil vzrůstající provoz automobilové dopravy. Úprava týkala se však toliko nejnaléhavějších otázek a celková úprava jízdy motorovými vozidly byla ponechána pragmatikální a systematické úpravě zvláštním automobilovým zákonem. Taková úprava celého komplexu otázek automobilového provozu na našich silnicích jest krajně potřebnou a nejvýše naléhavou. Vláda slíbila, že nový, definitivní automobilový zákon předloží Národnímu shromáždění k ústavnímu projednání již tehdy, když předkládala svůj návrh zákona na provedení Mezinárodní úmluvy a terminovala také tento návrh dnem 31. prosince 1933. Poslanecká sněmovna, která návrh první projednávala, zdůraznila potřebu definitivního řešení automobilové dopravy jednak resolucí, ke které se pak připojil také senát, jednak obmezením účinnosti zákona dnem 31. prosince 1932. Vláda však předložila do této lhůty toliko návrh na prodloužení účinnosti zákona č. 124/1931 do 31. prosince 1933 s jedinou nepodstatnou změnou, týkající se trestních sankcí. Senát, který tento návrh jako první projednával, přijal sice vládní návrh, ale doplnil § 1 osnovy novým odstavcem, který určuje, že účinnost předpisů vydaných na základě zmocnění § 3 zákona č. 124 z r. 1931 nemůže býti stanovena na dobu delší než do konce června 1934. Kromě toho přijal resoluci, ve které vybízí vládu, aby co nejdříve předložila Národnímu shromáždění k ústavnímu projednání předlohu definitivního zákona.

Nový odstavec k § 1 i resoluce jsou jasným výrazem přání senátu, aby nebylo zbytečných průtahů při jednání o definitivním automobilovém zákoně. Stanovený termín - 30. červen 1934 -, přes nějž nesmí jíti podle nového senátem zařazeného odstavce účinnost případného prováděcího nařízení k zákonu 124/1931, je ve shodě se skutečností, že vláda vydala už 30. července 1932 ve Sbírce zákonů a nařízení pod č. 107 uvedené prováděcí nařízení, které sama terminovala tímto dnem, ačkoliv účinnost zákona, k němuž prováděcí nařízení bylo vydáno, končila už 31. prosince 1932. Ústavně-právní výbor vytkl tento postup, který po jeho názoru není ve shodě s ústavními ustanoveními. Nicméně předkládá vláda nyní opět návrh zákona, kterým se toliko prodlužuje účinnost zákonů 124/1931 a § 2 zákona 208/1932 beze změny. Tentokráte jen na půl roku, t. j. do 30. června 1934. Nový návrh nebere však zřetele na doplněk, který vložil senát do zákona č. 208/1932 jako 2. odst. § 1.

Vláda odůvodňuje svůj návrh na pouhé nezměněné prodloužení okolností, že "řešení jiných neodkladných otázek znemožnilo zamýšlené včasné předložení připravené již osnovy všeobecného zákona o jízdě motorovými vozidly Národnímu shromáždění."

Těžké hospodářské poměry a starosti, které z toho plynou, zabírají zajisté plně všechen čas i celou mysl rozhodujících vládních činitelů, přes to však vyslovuje ústavně-právní výbor opětně výzvu, aby vláda slíbenou osnovu předložila co nejdříve tak, aby definitivní automobilový zákon mohl býti ústavně projednán do 30. června 1934. Ke zdůraznění tohoto svého přání doplnil ústavně-právní výbor vládní návrh ustanovením, že bude také prodloužena účinnost 2. odstavce § 1 zákona č. 208/1932. Navrhuje tudíž ústavně-právní výbor dle svého usnesení z 5. prosince 1933, aby slavný senát přijal osnovu zákona o novém prodloužení účinnosti zákona 124/1931 a 208/1933 v připojeném znění.

V Praze, dne 5. prosince 1933.

Dr Witt v. r.,

předseda.

Karel Riedl v. r.,

zpravodaj.

Když vláda předložila poslanecké sněmovně v r. 1931 návrh zákona, kterým se provádí Mezinárodní úmluva o jízdě motorovými vozidly a vydávají některé zatímní předpisy o jízdě motorovými vozidly, terminovala tento zákon do konce r. 1933. Poslanecká sněmovna však pokládala definitivní úpravu jízdy motorovými vozidly za tak důležitou, že tento termín zkrátila o celý rok a vyzvala vládu, aby co nejdříve předložila k ústavnímu projednání návrh definitivního zákona o jízdě motorovými vozidly a o otázkách s tím souvisejících, zejména o dopravním řádu na veřejných cestách. S tímto názorem poslanecké sněmovny vyslovil svůj souhlas také senát, který ve zprávách výboru ústavně-právního a technicko-dopravního zdůraznil naléhavou nutnost definitivní úpravy těchto otázek.

Bohužel ukázalo se, že tyto výzvy obou sněmoven nebyly nic platny a tak bylo nutno zákonem z 23. prosince 1932, čís. 208 Sb. z. a n., účinnost zákona prodloužiti přece do konce r. 1933, jak vláda původně žádala. Avšak ani tento termín nebyl zachován a proto přichází vláda s návrhem, aby účinnost zákona ze 16. července 1931, čís. 124 Sb. z. a n., byla opět prodloužena, tentokrát již jen na půl roku, do 30. června 1934.

Tento krátký termín má asi býti důkazem, že osnova definitivního zákona jest již tak dalece připravena, že během půl roku může se státi zákonem.

Kdyby účinnost zákona ze dne 16. července 1931, čís. 124 Sb. z. a n., nebyla prodloužena, utrpěl by hospodářský život republiky, poněvadž by byl podvázán automobilový ruch, a nezbývá proto nic jiného, než zákon opět prodloužiti a vysloviti politování, že definitivní úprava tak důležité otázky trvá tak dlouho.

Výbor technicko-dopravní proto navrhuje, aby slavný senát schválil vládní návrh zákona ve znění tisku čís. 1148 s doplněním § 1, (poslední věta), které provedl výbor ústavně-právní a připojenou resoluci.

V Praze, dne 5. prosince 1933.

Artur Pavelka v. r.,

místopředseda.

Ing. Winter v. r.,

zpravodaj.

ze dne.................................................1933

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Účinnost zákona č. 124/1931 Sb. z. a n., prodloužená zákonem ze dne 23. prosince 1932, č. 208 Sb. z. a n., do konce roku 1933, se prodlužuje opět až do nové všeobecné zákonné úpravy jízdy motorovými vozidly, nejdéle však do 30. června 1934. Do téže doby prodlužuje se také účinnost druhého odst. § 1 a § 2 zák. č. 208/1932 Sb. z. a n.

§ 2.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1934; provedou jej ministři vnitra a veřejných prací.

Vláda se vyzývá, aby v termínu do 30. června 1934, který si sama určila, definitivní návrh zákona opravdu předložila.