Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1933.
III. volební období.
9. zasedání.
Tisk 1162.
Návrh
senátorů dr Miloty, dr Kloudy, dr Veselého a druhů
na vydání zákona, kterým se doplňuje § 5 zákona č. 3/1878 ř. z. a § 434 tr. por. zák. čl. XXXIII/1896 ustanovení řádu soudu trestního o stížnostech zmatečných.
Navrhujeme, aby slavný senát usnesl se na tomto zákoně:
Zákon
ze dne . . . . . . . . .,
kterým se doplňuje § 5 zákona č. 3/ 1878 ř. z. a § 434 tr. por. zák. čl. XXX/III 1896 ustanovení řádu soudu trestního o stížnostech zmatečných.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Do § 5 zákona ze dne 31. prosince 1877, č. 3 ř. z. z r. 1878 vkládá se tento nový odstavec:
Rovněž může rozhodovati zrušovací soud v neveřejném sedění o zmateční stížností i ve věci samé, když se strany zřekly veřejného líčení, vyjímajíc případ, že jde o věc, náležející do oboru působnosti porotního soudu. Zřeknutí veřejného líčení se předpokládá, neučinil-li návrh na konání veřejného líčení stěžovatel ve lhůtě stanovené k provedení zmateční stížnosti nebo odpůrce ve lhůtě dané pro odpověď.
§ 2.
K odstavci prvnímu § 434 tr. por. zák. čl. XXXIII/1896 připojují se tyto věty:
Rovnako môže najvyšší súd rozhodnúť v zasedaní senátu o zmätočnej sťažnosti aj vo veci samej, keď sa strany zriekly pojednávania, okrem prípadu, že ide o takú vec, ktorá náleží do oboru pôsobnosti porotného súdu. Zrieknutie sa pojednávania sa predpokláda, jestliže návrh na konanie pojednávania neučinil sťažovateľ v lehote stanovenej k prevedeniu zmätočnej sťažnosti lebo odporca v lehote danej pre odpoveď.
§ 3.
(1) Účinnost tohoto zákona nastává dnem vyhlášení.
(2) O zmatečních stížnostech do této doby již podaných platí, že strany se zřekly veřejného líčení, jestliže některá strana neprohlásí nejdéle do jednoho měsíce od účinnosti tohoto zákona, že žádá, aby se o zmateční stížností jednalo ve veřejném líčení.
§ 4.
Provésti tento zákon se ukládá ministru spravedlnosti.
Odůvodnění.
Podle § 4 zák. č. 3/1878 ř. z. lze v historických zemích pří neveřejné poradě zmateční stížnost zamítnouti, když ji měl zamítnouti již sborový soud první stolice podle § 1 uvedeného zákona, když uplatňovaný důvod zmatečnosti byl již odstraněn rozhodnutím zrušovacího soudu, v téže věcí vyneseným, nebo když zmateční stížnost se opírá jen o formální důvody zmatečnosti a zrušovací soud jednohlasně je toho mínění, že zmateční stížnost má býti zamítnuta jako zjevně bezdůvodná.
Podle § 5 téhož zákona může nejvyšší soud za souhlasu generální prokuratury rozhodnouti při neveřejné poradě o zmateční stížnosti ve prospěch obviněného podané, pokud jí vyhovuje a když ve věci samé rozhodnouti nemůže.
Jinak je tomu však na Slovensku a Podkarpatské Rusi podle § 434 tr. por. Tu je možno v neveřejném zasedání senátu vyříditi zmateční stížnost jen, když nejvyšší soud případ zmatečnosti již přezkoumal dřívějším svým rozhodnutím v téže věci vydaným nebo když zmateční stížnost odmítá proto, že je opozděna, zákonem vyloučena, neoznačena nebo byla podána osobou neoprávněnou. Jinak se musí věc vždy odkázati veřejnému líčení.
Lze tu tedy stranám prostým vznesením jakékoli námitky právního obsahu, třeba zřejmě neodůvodněné, dosáhnouti veřejného roku, na němž se často rozebírají se značnou ztrátou času a nákladným způsobem, jak pro stát tak pro strany, právní otázky, které nejvyšší soud již opětně řešil a o nichž právní názor je ve vědě i v judikatuře ustálen. Avšak tímto způsobem obžalovaný může zároveň docíliti opozděného vyřízení trestní věci a tím při zatížení nejvyššího soudu též odsunutí výkonu trestu na dobu mnoha měsíců.
V důsledku tohoto stavu věci, jak jsme zjistili, projednal nejvyšší soud ve veřejném líčení v roce 1932 celkem 1290 případů a z těch zamítnul zmateční stížnost jako bezdůvodnou v 947 případech. Byly tedy téměř tři čtvrtiny zmatečních stížností projednávány ve veřejném roku úplně zbytečně.
Tento nežádoucí stav vedl již kodifikační komisi ministerstva spravedlnosti k tomu, že v osnově nového sjednoceného trestního řádu zařadila pod § 380 ustanovení: >Zřekly-li se strany ústního líčení, může nejvyšší soud rozhodnouti v neveřejném sedění také ve věci samé.< Z důvodů technických nedá se očekávati uzákonění nového trestního řádu v nejbližší době. Avšak právě dnešní doba vyžaduje naléhavě, aby trest následoval co nejrychleji za zločinem a aby nákladný aparát nebyl uváděn v chod, kde toho není odůvodněná potřeba. Žádá toho jak zájem státu, tak i dnešní tíživé finanční poměry stran. Jeví se proto účelným, i pro zjednodušení agendy nejvyššího soudu, aby platné předpisy již nyní byly doplněny ustanovením, které shora navrhujeme.
Uzákonění tohoto návrhu nemá pro stát v zápětí žádné výdaje, naopak značí úsporu, a proto není třeba návrhu podle § 41 ústavní listiny.
V Praze, dne 5. prosince 1933.
Dr Milota, dr Klouda, dr Veselý,
Riedl, inž. Marušák, Pichl, Plamínková, Klofáč, Berkovec, Hubka, Černý, Šťastný.