Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1933.

III. volební období.

9. zasedání.

Tisk 1170.

Poněvadž se páni interpelanti ve své původní interpelaci dovolávali §u 4 jazykového zákona, jakožto dokladu pro své tvrzení, že jím bylo ustanovení § 1 zákona ze dne 27. června 1919, č. 375 Sb. z. a n., o jazyku přednášek na Komenského universitě v Bratislavě zrušeno, upozornila vláda ve své odpovědi ze dne 24. února 1932, že zmíněný paragraf jazykového zákona mluví o úřadech a úřadování a ne o školách a vyučování a že tedy znění zákona neposkytuje dostatečného důvodu pro jejich právní náhled o derogaci.

Také nové vývody o derogaci v odst. III.A nynější interpelace míjejí se cíle. O tom, která ustanovení jazyková byla jazykovým zákonem zrušena, platí § 9 tohoto zákona, nikoliv normy citované v interpelaci. Zvláště mylný jest názor, že § 1 zákona č. 375/1919 derogován byl proto, že byl vydán před ústavní listinou, neboť podle § 9 zákona jazykového záleží na tom, že norma nepochází z doby před 28. říjnem 1918. Otázku, zda úřadováním rozumí jazykový zákon také vyučování, možno považovati za spornou. Právní teorie považuje však za neobvyklé, aby vyučování se kategorisovalo jako druh úřadování (Slovník veřejného práva sv. II. str. 69).

Poněvadž odpověď vlády ze dne 24. února 1932 se týkala specielního případu jazyka přednášek na Komenského universitě, je neodůvodněné činiti závěry o vyučovacím jazyku ve veškerém ostatním školství na Slovensku, kterého se ani interpelace ani odpovědi netýkaly, nebo dokonce o vyučovacím jazyku ve školství v zemích Českých.

Odpověď vlády ze dne 23. listopadu 1932 nedává oprávněné příčiny k rozhořčení, jaké projevuje interpelace, neboť vyjadřuje jen běžný výklad zásady o pravidlu a výjimce, obvyklý při interpretaci právních norem. O tendenci, přesunouti jazykovou oblast v neprospěch slovenštiny nemůže býti řeči. Ale názor vyslovený v 2. bodu konečného petitu interpelace, že je nutno při každém úředním výkonu na Slovensku přidržeti se bezvýjimečně slovenštiny, nesrovnává se se zákonem, který nevylučuje výjimky.

Během let dala vláda republiky opětovně výraz své vůli, aby předpisy jazykového zákona o užívání slovenštiny byly přesně plněny. V tom ohledu možno z posledních let poukázati na oběžníky ze dne 20. října 1926 č. 6077 m. r. a ze dne 18. listopadu 1927 č. 7012 m. r., jimiž byla všechna ministerstva vyzvána, aby na zachovávání předpisů těch dohlížela a proti nedbajícím úřadům v zájmu zákona a státní autority přísně zakročovala.

Poněvadž interpelace teprve nyní jmenuje (str. 6) jednotlivé resorty, úřady a služební místa, kde se prý předpisy nedodržují, učiní vláda po vyšetření potřebná opatření.

Místa v interpelaci, v nichž je vláda hrubě napadena a urážena, stát tupen a jsou vyslovovány vyhrůžky proti celistvosti a trvání republiky, nutno se vším důrazem a rozhodností odmítnouti, ač by spíše bylo na místě odepření odpovědi ve smyslu § 67 zákona č. 89/33, což na příště při podobném postupu se stane.

V Praze, dne 12. prosince 1933.

Předseda vlády:

J. Malypetr v. r.