Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1933.
III. volební období.
9. zasedání.
Tisk 1178.
Zpráva
I. sociálně-politického výboru
II. rozpočtového výboru
k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1169) o vládním návrhu zákona, kterým se prodlužují a doplňují zákony týkající se bytové péče.
I.
Dosavadní zákony, vztahující se k bytové péči a terminované 31. prosincem t. r., pozbudou tímto dnem platnosti. Vláda předložila návrh na krátkodobé jejich prodloužení, poněvadž definitivní návrh bytového zákona nemohl býti dosud připraven. Jelikož tu jde o prosté prodloužení účinnosti dnes platných zákonů, usnesl se sociálně-politický výbor jednomyslně připojiti se k usnesení poslanecké sněmovny a doporučuje slavnému senátu, aby přijal osnovu zákona ve znění senátního tisku č. 1169.
V Praze, dne 20. prosince 1933.
V. Johanis v. r.,
předseda.
B. Karpíšková v. r.,
zpravodaj.
II.
Účinnost platných bytových zákonů zejména o ochraně nájemníků končí 31. prosince 1933. Do této doby nebude možno podle dosavadního postupu prací, ústavně projednati vládní návrh dlouhodobého bytového zákona, který byl již předložen poslanecké sněmovně tiskem č. 1805 z r. 1932. Proto předložila vláda Nár. shromáždění tiskem 2440 posl. sněm. návrh zákona o prodloužení účinnosti bytových zákonů do konce února 1934, do kdy se předpokládá, že bude moci býti zákonně provedena definitivní úprava celé otázky.
V par. 2 a 3 předloženého zákona prodlužují se výhody daňové a dávkové na celý rok 1933 a přirážkové na celý rok 1934, což plyne z povahy těchto daní a dávek, které lze předepisovati toliko na celý rok.
Výbor rozpočtový uznal nutnost, aby byla zachována právní kontinuita mezi stavem vytvořeným dosavadními bytovými zákony a definitivním uspořádáním. Proto se usnes1 doporučiti slavnému senátu, aby schválil beze změny usnesení poslanecké sněmovny, jak je uvedeno v tisku 1169.
V debatě pojednal specielně o par. 4 odst. 5. zák. čís. 166 Sb. z. a n. z r. 1930, doplňující ustanovení par. 9 zák. č. 44 Sb. z. a n. z r. 1928 o přípustnosti zvýšiti nájemné z objektů najmutých státem, zeměmi, okresy, obcemi a jejich podniky na částku převyšující základní nájemné o 340%. Tímto ustanovením byly jak stát, tak autonomní svazky finančně velmi zatíženy, a to tím více, že šlo mnohdy o nájmy, při nichž základní nájemné nebylo počítáno ve výši z r. 1914, nýbrž ve výši již značně zvýšené podle ustanovení bytových zákonů; mimo to veškeré úpravy a udržování najmutých objektů a místností spadalo na vrub státní resp. autonomní správě tak, že ani z tohoto titulu nebylo zvýšení nájemného odůvodněno. V rozpočtovém výboru bylo vysloveno přání, aby při definitivní úpravě bytových zákonů bylo zmíněné ustanovení podrobeno revisi též z důvodů deflačního procesu.
Konečně bylo pojednáno o žádosti hlav. města Prahy, aby při definitivní úpravě bytových zákonů byl vzat zřetel k potřebě Prahy a velkých měst vůbec a bylo v zákoně stanoveno, že stavební úřad může odepříti parcelační a stavební povolení v částech obecního území, které nemá nezbytných zařízení komunikačních, kanalisačních a vodovodních, neusnese-li se městské zastupitelstvo závazně, že obec tato zařízení provede v takové lhůtě, aby stavby vznikající podle dotčených povolení, mohly býti účastny již těchto zařízení anebo není-li provedení těchto zařízení do téže lhůty zabezpečeno jiným způsobem.
Rozpočtový výbor uznal plně oprávněnost tohoto požadavku, neboť neekonomické povolování staveb v částech města bez jmenovaných zařízení znamenalo nehospodárné zatěžování rozpočtů měst nákladnými investicemi, kterých nebylo dostatečně využíváno a doporučuje slavnému senátu, aby schválil osnovu zákona beze změny tak, jak je otištěna v sen. tisku č. 1169.
V Praze, dne 20. prosince 1933.
Dr J. Karas v. r.,
předseda.
F. F. Plamínková v. r.,
zpravodaj.