Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1933.

III. volební období.

9. zasedání.

Tisk 1186.

Podepsaní navrhují:

Slavný senáte račiž se usnésti:

ze dne . . . . . . . . . . . . . . .,

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně.

Jako druhý odstavec §u 1 zák. ze dne 21. března 1929, č. 43 Sb. z. a n., platí následující usnesení:

Rovněž československým státním příslušníkům, kteří by povahou svého životního povolání byli účastni pojištění podle zákona ze dne 10. června 1925, č. 148 Sb. z. a n., o pojištění osob samostatně hospodařících pro případ invalidity a stáří, mohou býti poskytovány podle tohoto zákona ze státních prostředků starobní renty, jakmile osoby ty dovrší 65. rok věku a jsou nemajetné a výdělku neschopné.

Ustanovení § 1, odst. (2) tohoto zákona nabude účinnosti 1. lednem 1934; provésti jej náleží ministerstvu sociální péče v dohodě se zúčastněnými ministry.

Československá republika uskutečnila pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří zákonem ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n., a byl přijat též zákon ze dne 10. června 1925, č. 148 Sb. z. a n., o pojištění osob samostatně hospodařících pro případ invalidity a stáří.

Kdežto první zákon vstoupil v platnost 1. červencem 1926, nebyl zákon o pojištění osob samostatných dosud aktivován a může se tak státi vládním nařízením.

Ježto nemohli se do pojištění starobního pojmouti dělníci, kteří dne 1. července 1926 dosáhli nebo překročili 60. rok svého věku, vydán byl zákon ze dne 21. března 1929, č. 43 Sb. z. a n., který umožnil, aby těmto osobám, jakmile dovrší 65. rok věku a jsou nemajetné a výdělku neschopné, dostalo se ze státních prostředků starobní podpory. Možnost získati starobní podporu přiznána byla tímto zákonem i těm, kteří dnem 1. července 1926 dosáhli nebo překročili 60. rok svého věku a kteří by povahou svého životního povolání byli účastni pojištění podle zákona ze dne 10. června 1925, č. 148 Sb. z. a n., o pojištění osob samostatně hospodařících pro případ invalidity a stáří.

U vrstev zaměstnaneckých doplnil takto zákon mezeru, která vznikla tím, že zaměstnanci, kteří dovršili nebo překročili 1. července 1926 šedesátý rok svého věku, byli vyloučeni ze starobního a invalidního pojištění.

Opatření toto bylo pro vrstvy zaměstnanecké dostačujícím, poněvadž těm, kteří po 1. červenci 1926 dovrší šedesátý rok, je dána možnost získati starobní rentu podle zákona ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n., a jak výkazy Ústřední sociální pojišťovny dosvědčují, požívá 10.500 osob starobních důchodů.

Jest proto spravedlivo, aby až do doby, kdy aktivován bude zákon ze dne 10. června 1925, č. 148 Sb. z. a n., byla dána možnost získati starobní státní podporu osobám, na něž se pojištění toto má vztahovati, když dovrší 65. rok.

K odůvodnění tohoto návrhu po stránce finanční stačí poukázati na to, že stát ušetřil na příspěvcích k rentám podle zákona č. 148/1925 nejméně 20 mil. korun čsl. a že též ušetřil tím, že nevyplatil bezúročnou zálohu, která měla býti ze státních prostředků poukázána.

Byl-li zákon č. 43 Sb. z. a n. ze dne 21. března 1929 sociálně spravedlivým opatřením, pak vydání tohoto doplňujícího zákona jest nezbytností sociální, poněvadž v dnešní hospodářské krisi má řada osob samostatných, která se octla v nouzi a v bídě bez vlastního zavinění, plný nárok, aby v 65. roce dostalo se jim z veřejných prostředků starobní podpory.

V Praze, dne 21. prosince 1933.

Sláma, Kianička, Vraný, dr inž. Botto, Kotrba, dr Bačinský, Danko, Dresler, Fr. Novák, Stržil, Horák, Thoř, Měchura.