Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1934.
III. volební období.
9. zasedání.
Tisk 1201.
Zpráva
ústavně-právního výboru
o vládním návrhu (tisk 413) zákona,
kterým se upravují některé služební poměry soudců.
Projednání tohoto návrhu, o němž uvažoval ústavně-právní výbor již ve svém zasedání dne 23. dubna 1931 a ve schůzi zvoleného subkomitétu dne 10. května 1932, se zdrželo proto, že se ve výboru i jeho komitétu ozval odpor proti první části tohoto návrhu. Tento odpor byl odůvodněn tím, že v této části ukládají se soudcům zvláštní povinnosti, a to ještě mnohdy způsobem, který by mohl vzbuditi ve veřejnosti klamné mínění o celém soudcovském stavu, aniž by zároveň byly tyto povinnosti vyváženy právy, jež soudcům pro jejich zvláštní ústavní postavení zajisté náležejí. Též stavovské korporace soudcovské odmítaly naprosto takovou kusou úpravu. Uvažovalo se proto nejprve, zda by bylo možno rozšířiti ustanovení tohoto zákona na celý komplex pragmatiky soudců, avšak ukázalo se, že tomu brání nepřekonatelné překážky. Proto byla sjednána konečně dohoda s ministerstvem spravedlnosti, aby z vládního návrhu byla první část úplně vynechána a aby zákon byl omezen pouze na ustanovení o pensionování soudců při dosažení určitého věku, a to ve znění, které se níže připojuje.
K tomuto znění třeba podotknouti pouze, že v podstatě se srovnává se zákonem č. 23/1932 o překládání vojenských soudců do výslužby a že nynější personální stav soudců a nerušený výkon soudnictví vyžadoval, aby věková hranice pro pensionování soudců byla stanovena nejprve na 67. rok věku a aby postupně byla vždy po 3 letech snižována o 1 rok, takže by od 1. ledna 1940 konečná věková hranice soudcovské služby činila 65 roků.
V § 19 vládního návrhu (§ 3 usnesení ústavně-právního výboru) bylo vynecháno ustanovení, že pensionovaný soudce má právo stížnosti proti rozhodnutí kárného senátu vrchního soudu, ježto kárný soud musí ex offo zjistiti věk soudcův a pensionování je pak jen důsledkem stanoveným podle zákona, z něhož není výjimek.
Pro omezení obsahu zákona bylo nutno změniti též jeho titul.
Ústavně-právní výbor navrhuje proto, aby vládní návrh byl přijat v připojeném znění.
V Praze, dne 23. ledna 1934.
Dr Witt v. r.,
předseda.
Dr Milota v. r.,
zpravodaj.
Zákon
ze dne.............................................1934,
o překládání soudců do výslužby podle věku.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
(1) Soudce (§ 2 zákona o organisaci soudců) musí odejíti do trvalé výslužby, dovršil-li šedesátýsedmý rok svého věku. Proti jeho vůli se tak může státi jen na základě pravoplatného nálezu kárného senátu.
(2) Tato věková mez se snižuje od 1. ledna 1937 na šedesátýšestý a od 1. ledna 1940 na šedesátýpátý rok věku.
§ 2.
(1) K vydání nálezu (§ 1, odst. 1) jest příslušný:
a) kárný senát nejvyššího soudu, jde-li o soudce činné u nejvyššího soudu, čítajíc k nim i prvního a druhého presidenta nejvyššího soudu, neb o presidenty vrchních soudů;
b) kárný senát vrchního soudu, jde-li o soudce činné u vrchního soudu mimo jeho presidenta, neb o soudce činné u soudů v obvodu vrchního soudu.
(2) Kárný senát rozhoduje v neveřejném sedění.
§ 3.
(1) Nález, který musí býti vydán do osmi dnů po dni, kterého soudce dosáhl rozhodného věku, zjistí jen, kterým dnem soudce tohoto věku dosáhl a že do toho dne nepodal žádost o přeložení do výslužby, a vysloví, že z toho důvodu musí býti dán do trvalé výslužby z moci úřední.
(2) Nález nabývá účinnosti dnem usnesení, dodá se soudci do vlastních rukou a není proti němu opravného prostředku.
§ 4.
Přeložení do trvalé výslužby a zproštění činné služby se provede nejpozději koncem měsíce následujícího přímo po měsíci, v kterém byl vydán nález, a připadne-li den vydání nálezu na první den v měsíci, koncem téhož měsíce.
§ 5.
(1) U soudců, kteří v den účinnosti tohoto zákona již dovršili šedesátýsedmý rok věku, počíná se dnem účinnosti osmidenní lhůta stanovená v prvním odstavci § 3.
(2) Ustanovení předchozího odstavce platí obdobně při postupném snižování věkové meze podle druhého odstavce § 1.
§ 6.
Předpisy tohoto zákona, které platí pro soudce činné u nejvyššího soudu, platí obdobně též pro soudce činné u nejvyššího správního soudu.
§ 7.
Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem měsíce následujícího po jeho vyhlášení; jeho provedení se ukládá, pokud jde o ustanovení § 6, předsedovi vlády, jinak ministru spravedlnosti.