Senát Národního shromáždění R. Čs. 1934.

III. volební období.

9. zasedání.

Tisk 1203.

I.

Veliká stávka horníků v severočeské uhelné pánvi z jara 1932 a obtížné její překonání ministerstvem veřej. prací, dala poslední impuls ministerstvu tomuto k podání novely obecného horního zákona z r. 1854.

Tuto novelu podala vláda senátu; zde po projednání v příslušných výborech byla s některými změnami a doplňky s urychlením schválena plenem senátu ze dne 14. června 1932.

Aby dosažena byla lepší ochrana osazenectva - jak ve směru bezpečnosti, tak i ve směru sociálním, - a aby bylo vyvarováno neštěstím při dolování, zvýšeny byly peněžité pokuty na nedodržení nařízení příslušných báňských úřadů; ba zavedeny byly i nové účinné tresty, dosavadnímu zákonu neznámé, a sice trest na svobodě, trest vnucené správy a dokonce i trest úplného odnětí horního oprávnění.

Tyto nové tresty setkaly se jak v lůně výborů, tak i v plenu senátu s vážnými námitkami a s ostrou kritikou.

Takto upravená a schválená osnova zaslána byla v červnu 1932 poslanecké sněmovně. Tam námitky proti oněm novým trestům došly silnější odezvy, tak že ústavně-právní výbor poslanecké sněmovny nepřikročil k meritornímu její projednání.

Teprve kruté neštěstí, které dne 3. ledna 1934 postihlo důl Nelson III u Oseku a smrt 142 horníků vyburcovalo poslaneckou sněmovnu a ji přesvědčilo o nedostatečnosti dosavadních trestních sankcí horního zákona, že bez zostření trestů ničeho se nedocílí oproti hrabivosti, ba přímé bezcitnosti mnohých těžařů. Ono dalo zároveň nežádanou sice, ale přece jen nejlepší satisfakci ministerstvu veřejných prací, které včas chtělo touto novelou předejíti podobným neštěstím a vědělo, že po dobrém to nepůjde.

Nyní jak příslušné výbory, tak i plenum poslanecké sněmovny nejen že s největším urychlením onu předlohu vyřídily, a ona zostření shledaly odůvodněnými, ale zostření ona ještě značně zesílily.

Tak poslanecká sněmovna ještě zvýšila tresty senátem schválené, ale sama zavedla ještě další nové tresty i na nařízení ve smyslu dalších paragrafů horního zákona, a to § 240 (čl. I, odstavec 4.) a § 249 (čl. I, odst. 7.) a § 250 (čl. I, odst. 8. nové osnovy). Ono dokonce rozšířilo možnost zavedení vnucené správy mimo případy paragrafů 174 a 175 jak senát zamýšlel, i na případy § 176 hor. zákona (čl. III, § 1, odst. [1] ) a připustilo i nový další případ té možnosti v posledním (třetím) odstavci čl. III, § 1, kdy nedodržení bezpečnostních opatření ohrožuje život nebo zdraví zaměstnanců, vesměs to případy, pro něž zkušenost ze dne 3. ledna 1934 dává poučení.

Možnost úplného odnětí horního oprávnění (ve čl. II. změnou § 240 hor. zákona senátního usnesení) ulehčena ještě připojením nového odstavce k takto změněnému § 240 (druhý odstavec 4. bodu čl. I. usnesení poslanecké sněmovny), a rozšířením možnosti použíti jeho i na případ § 170 písmena a) a § 243, odst. 2. nové textace (čl. I. bod 5. odst. 2.).

Kromě toho poslanecká sněmovna neštěstí Oseckého použila k dalšímu doplnění materielních předpisů horního zákona doplněním §§ 171 a 221 (čl. I. bod 1. a 2. a hlavně připojením nových ustanovení čl. IV. (zabezpečení funkcionářů a zaměstnanců před propuštěním) a čl. V. požadavkem jazykové kvalifikace za účelem dorozumění se orgánů provozu se zaměstnanci.

V ostatním poslanecká sněmovna pouze textově upravila na některých místech usnesení senátu, po případě je podrobněji rozvedla. Tak zejména novou instituci vnucené správy, jejíž proceduru senát ve čl. VI. odst. 2. odkázal v podstatě na ustanovení exekučního práva, poslanecká sněmovna na radu profesora soudního řádu na Karlově universitě v Praze dra Hory rozvedla podrobně ve čl. III v paragrafech 2-12, aby umožnila jak úřadům báňským, tak i soudům hladké a účinné provedení této instituce, bude-li třeba k ní sáhnouti.

Jak doplnění zákona horního, tak i v jednotlivostech úprava textu usnesení senátu odpovídá zkušenostem z nešťastného případu Oseckého čerpaným a mají za účel předejíti, pokud to v silách lidských jest, podobným případům pro budoucnost.

Z důvodů těch výbor ústavně-právní rád vítá zostření původního usnesení senátu a doporučuje sl. senátu schválení usnesení poslanecké sněmovny beze změny ve znění sen. tisku č. 1196.

Zároveň navrhuje slavnému senátu přijetí resoluce, jíž se vláda vyzývá, aby podala senátu zprávu o provedeném šetření neštěstí Oseckého.

Při projednávání případu Oseckého v Národním shromáždění i ve veřejnosti upozorňováno bylo na nedostatek personálu báňských orgánů, který nemůže při omezeném stavu svých sil vykonávati nutnou inspekci, jak by si bylo přáti.

Upozorňováno zejména na tu skutečnost, že báňské hejtmanství v Mostě má dnes méně sil, než jich mělo za Rakouska.

V tomto směru upozorňuje ústavně-právní výbor, že ministerstvo nemůže ustanoviti více sil, než kolik mu jich povolí systemisační komise při presidiu ministerské rady, že tento počet povolených sil je plně obsazen, že nedostatečné honorování báňských právníků (služební třída I.a. veřej. zaměstnanců), chudákům těm svěřujeme kontrolu velkých pánů! způsobuje nedostatek takto plně kvalifikovaných sil a že nutí ministerstvo, aby je nahrazovalo silami s kvalifikací nižší, buď jen právní nebo jen technickou, jak ukazuje seznam, připojený k rozpočtu ministerstva veřejných prací na r. 1934 na str. 160.

Proto navrhuje ústavně-právní výbor přijetí připojené resoluce. Rovněž tak navrhuje i přijetí resolucí poslanecké sněmovny dole otištěných.

V Praze, dne 23. ledna 1934.

Dr. Witt v. r.,

předseda.

Dr. J. Karas v. r.,

zpravodaj.

II.

Vláda předložila poslanecké sněmovně návrh zákona, jímž se mění a doplňují některá ustanovení obecného horního zákona z r. 1854. Tento zákon byl sice již za Rakouska několikráte doplňován a doplňky týkaly se pracovní doby horníků, mezd horníků, pojištění a pod. Za Československé republiky byly také provedeny některé změny, a to opětně v otázkách mzdových, pracovních a sociálních, zřízení závodních, revírních a podnikových rad. Pokud se týká provozu a bezpečnostních předpisů zůstalo vše při starém. Až v červnu 1932 předložila vláda senátu předlohu zákona (tisk 787), jímž se mění některá ustanovení obecného horního zákona z r. 1854.

Předloha tato byla senátem schválena, nebyla však poslaneckou sněmovnou vyřízena, nemohla tedy nová ustanovení vstoupiti v platnost. Nová ustanovení předlohy vládní z r. 1932 týkala se hlavně trestních sankcí při porušení jednak bezpečnostních předpisů neb přerušení dolování bez povolené lhůty vyměřením pokut, které byly oproti r. 1854 podstatně zvýšeny. Podnikatel hor mohl býti dle schválené předlohy senátem r. 1932 stíhán i trestem na svobodě a dle článku VI. předlohy, byl-li ohrožen zvláště důležitý veřejný zájem, mohl býti ustanoven k provozování závodu na útraty držitele hor nucený správce.

Události v hornictví v poslední době zvýšily však pozornost celé veřejnosti a zejména poslední katastrofa na dole Nelson III. v Oseku, které padlo za oběť 142 lidských životů a která připravila 122 rodin a 192 dětí o své živitele a otce dokázala, že je nutno poměrům v dolování věnovati zvýšenou pozornost a upravit hlavně bezpečnostní předpisy v dolování tak, aby takové katastrofy v budoucnu nemohly se opakovati.

Vláda proto předložila poslanecké sněmovně návrh zákona, jímž se doplňují některá ustanovení obecného horního zákona z r. 1854 citelným zostřením trestních sankcí tak, aby bylo přesné dodržování předpisů a nařízení do budoucna zabezpečeno. Za podklad k tomuto vládnímu návrhu sloužilo usnesení v senátu ze dne 14. června 1932, které bylo ještě některými ustanoveními doplněno. Především doplňuje novela ustanovení materielního práva horního §§ 171, 221 (čl. I. č. 1, 2). Dále se mění a doplňují trestní sankce obec. hor. zákona jednak tím, že se valorisují peněžité pokuty v §§ 236-239, 241-242, 244-246 (čl. I. č. 3) a jednak zvyšují se peněžité pokuty za porušení těch ustanovení o. h. zákona, kde je buď přímo nebo alespoň spoludotčen zájem veřejný (čl. I. č. 4-8).

Nejpodstatněji se zvyšují vládním návrhem sazby pokut v § 240 (čl. I. č. 4), jímž se stanoví tresty pro porušení bezpečnostních předpisů. Zároveň se rozšiřují trestní ustanovení tohoto paragrafu i na porušení ustanovení § 170 a).

Není zajisté třeba zvlášť odůvodňovati, že nikdy nebude možno určiti všechna opatření, zajišťující dosažitelnou bezpečnost v provozování hor. Toho zajisté si byl vědom i zákonodárce ob. hor. zákona, jak zřetelně vyplývá z toho, že při normování ustanovení § 171 o. h. zákona užil stylisace, která označuje, že výpočet bezpečnostních opatření je pouze a výhradně demonstrativní, t. j. příkladný. Úplný výpočet bezpečnostních opatření je nemožný již z té příčiny, že s rozvojem techniky, který stále pokračuje, mění se jak zdroj nebezpečí, tak i rozsah dosažitelné bezpečnosti v provozování hor. Určení nutných bezpečnostních opatření pro ten který stav technického rozvoje nutno tedy přenechati příslušným státním dozorčím úřadům, t. j. úřadům báňským, je však nutné dáti těmto úřadům možnost, aby plnění všech bezpečnostních opatření mohly vynutiti týmiž pokutami, které jsou stanovené pro porušení bezpečnostních předpisů. Dalším doplňkem tohoto paragrafu je ustanovení, obsažené v druhém odstavci, totiž ustanovení o fakultativní možnosti, aby z trestu odňaté horní oprávnění bylo převzato státem.

Stejným ustanovením byl doplněn i § 243 v odst. 3 (čl. I. č. 5).

Trest na svobodě, který se nově zavádí v čl. II., není v oboru práva veřejného neznámý a používá se ho jako účinného donucovacího prostředku k plnění veřejnoprávních povinností. Návrh zákona zavádí trest na svobodě pouze jako trest náhradní pro případy, že plnění trestu peněžitého je nedobytné. Další zvláštní novota k zajištění udržování v provozování hor ve stálém provozu nebo s náležitým osazenstvem a provedení bezpečnostních opatření upravuje se v čl. III. ustanoveními o zavedení vnucené správy báňského závodu. Do tohoto článku převzala poslanecká sněmovna předpisy, které v usnesení senátu obsaženy byly v čl. VI., ovšem že s některými závažnými změnami.

Další významná změna, kterou poslanecká sněmovna provedla na usnesení senátu, týká se způsobu, jak je vymezen vlastní obsah správy a zvláště činnost nuceného správce. V zásadě schválena byla myšlenka, že z důležitých důvodů lze odníti držiteli hor všechny disposice s jeho báňským majetkem a uvaliti na tento majetek vnucenou správu. Podle usnesení senátu bylo takovými důvody toliko, že držitel zavinil přerušení provozu v dolových měrách, nebo že zavinil jeho obmezení, za té další podmínky, že těmito skutečnostmi byl ohrožen zvláště důležitý veřejný zájem, zejména veřejný pořádek a pokoj. Těmto případům má býti podle textu přijatého poslaneckou sněmovnou naroveň postaven případ, že se na dole vyskytly v bezpečnostních opatřeních závady, ohrožující život nebo zdraví zaměstnanců, a že tyto závady přes vyzvání báňského úřadu nebyly odstraněny. Držiteli hor, který včas neuposlechne příkazu, nelze dobře ponechati správu báňského majetku, když jeho chování ukazuje, že není ochoten spravovati majetek způsobem, který odpovídá zákonným předpisům a nařízením báňských úřadů podle těchto předpisů vydaným. Je proto samozřejmé, aby mu správa jeho báňského majetku byla odňata a svěřena osobě, kterou báňský úřad uzná za způsobilou a která je vybavena potřebnou pravomocí, aby provoz na dole po stránce bezpečnostní dala do pořádku.

K čl. III. vládní předlohy budiž k jednotlivým paragrafům poznamenáno: § 1 odst. 1 a 2 přejímají v zásadě čl. VI. odst. 1 usnesení senátu. V odstavci 2 byla učiněna změna v tom, kdy lze zavésti vnucenou správu. Do 3. odstavce § 1 pojata byla novota, že za určitých podmínek lze zavésti vnucenou správu pro závady bezpečnostních opatření.

V § 2 je ustanovení kompetenční, které odpovídá celkem čl. VI. odst. 2 a) usnesení senátu. Povinnosti a práva vnuceného správce jsou vymezeny v §§ 3 a 4. Porušení povinnosti bude míti za následek, že vnucený správce bude své funkce zbaven.

§ 3 se týká hlavně finanční stránky hospodaření vnuceného správce a ustanovení odst. 2 odpovídá článku VI. odst. 2 písmeny b) a c) usnesení senátu.

§ 6 řeší po vzoru § 16 odst. 2 zákona č. 118/1920 Sb. z. a n. kolise mezi vnucenou správou, zavedenou báňským hejtmanstvím a exekuční vnucenou správou soudní.

§ 7 je důsledkem toho, že báňský úřad má dozor nad činností vnuceného správce a že může tedy kdykoliv zakročiti, jakmile by se ustanovený správce neosvědčil.

§§ 8 a 9 přejímají z článku VI. usnesení senátu předpisy odst. 2 písmeny d) a e).

§ 10 rozšiřuje myšlenku, která v usnesení senátu byla vyjádřena v odst. 3.

§ 11 odpovídá čl. VI. odst. 4 usnesení senátu. Odvolací lhůta byla všeobecně zkrácena, aby se tím řízení ve věcech vnucené správy urychlilo.

Další změna proti usnesení senátu spočívá v tom, že se dopouští, aby báňský úřad i odvolání, které podle zákona nemá odkládacího účinku, tento účinek přiznal, jestliže tomu nebrání nějaký důležitý zájem veřejný a nejsou-li jím ohroženy účinnost i význam rozhodnutí proti němuž odvolání směřuje.

Vládní předloha zákona přináší také nová ustanovení v článku IV. a V.

Článek IV. zaručuje zaměstnancům báňských závodů, kteří vypovídali pravdivě jako svědkové v řízení o bezpečnostních poměrech na dole ochranu obdobnou jako mají členové závodních rad.

Článek V. pak stanoví, že vláda vydá nařízení, kterým bude upravena otázka přiměřené jazykové způsobilosti dozorčích orgánů báňských závodů, jakož i předpisy k ochraně zaměstnanců proti ztrátě zaměstnání pro příslušnost národnostní.

Sociálně-politický výbor projednal usnesení poslanecké sněmovny ve své schůzi dne 23. ledna 1934 a usnesl se doporučiti sl. senátu, aby předlohu přijal tak, jak se na ní usnesla poslanecká sněmovna a jak je otištěna v sen. tisku č. 1196 i s resolucemi níže uvedenými.

V Praze, dne 23. ledna 1934.

V. Johanis v. r.,

předseda.

Jos. Koukal v. r.,

zpravodaj.

Vláda se vyzývá:

1. aby vhodným doplněním systemisace odborných sil pro báňské úřady umožnila jim účelné uplatňování horního zákona oproti těžařům;

2. aby po vyšetření všech okolností neštěstí Oseckého podala senátu zprávu;

3. aby v nejkratší době předložila osnovu zákona, jímž by se řešila otázka zabezpečení domovního majetku na místech ohrožených poddolováním, jakož i rekultivace pozemků poddolovaných a pamatováno bylo i na otázku pramenů vodních;

4. aby zabezpečila všemožně dozor svěřený báňským úřadům nad bezpečností báňských zaměstnanců a všech osob provozováním těžby ohrožených a postarala se o to, aby báňské úřady byly vybaveny dostatečným počtem kvalifikovaných a podle jejich kvalifikace také náležitě odměňovaných sil;

5. aby zajistila neodvislost bezpečnostní služby tím, že vybaví náležitě úřady všemi k službě potřebnými prostředky, zejména vozidly, pokud toho vyžaduje výkon služby;

6. aby předložila k ústavnímu projednávání osnovu zákona, podle níž bude umožněno těm, kdož jsou na svém majetku poškozeni provozováním dolů, uplatňovati nároky na náhradu škody způsobem snadnějším a levnějším nežli dosud;

7. aby předložila s urychlením vládní návrh zákona o změně § 11 zák. č. 144/1920 Sb. z. a n. za účelem existenčního zabezpečení členů závodních rad ustanovených k plnění úkolu závodních rad uvedeného v bodu 1 § 2 cit. zákona;

8. aby změnila a doplnila vládní nařízení č. 434/1920 Sb. z. a n. za účelem umožnění a zaručení účinnějšího plnění úkolu závodních rad uvedeného v bodu 1 § 2 zák. č. 144/1920 Sb. z. a n.

1. Vládě se ukládá, aby učinila co nejdříve opatření, aby ceny otopného uhlí pro domácnosti byly všeobecně sníženy.

2. Vláda se vyzývá, aby v nejkratší době upravila báňskou správní službu, zejména náležitým zostřením instrukcí pro zajištění bezpečnostních opatření, jimiž se mají báňské úřady při vykonávání dohlédací služby říditi.

3. Vláda se vyzývá, aby v době nejkratší připravila zákon o zdokonalení organisace báňské inspekce, jímž se umožní báňským úřadům přibírati ku svým inspekčním úkonům na dolech tam zaměstnané dozorce a horníky, při čemž těmto náležitá ochrana proti správě dolů zaručena budiž.

4. Ministerstvu veřejných prací se ukládá, aby lépe vybavilo báňské revírní úřady dostatečným počtem kvalifikovaných úředníků, je však nejvýše nutno, aby kvalifikovaní báňští úředníci revírních úřadů byli lépe honorováni než dosud.

5. Ministerstvu veřejných prací se ukládá, aby pro horníky pořádány byly zvláštní kursy o záchranné bezpečnostní službě na dolech a o bezpečnostních předpisech hornopolicejních.