Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1934.

III. volební období.

9. zasedání.

Tisk 1225.

Interpelace:

1. sen. Mezö a soudr. ministrům vnitra a spravedlnosti ve věci strašného stlučeni dělníka Josefa Penzeše v policejním vězení v Komárně

str. 1

2. sen. Nedvěda a soudr. ministrům spravedlnosti a vnitra ohledně neslýchané konfiskace brožury "Kdy bude lépe"

str. 2

 

1225/1.

Interpelace

senátora Mezö a soudruhů ministrům vnitra a spravedlnosti ve věci strašného stlučení dělníka Josefa Penzeše v policejním vězení v Komárně.

Dne 14. února 1934 zatkla státní policie v Komárně dělníka Josefa Penzeše jako podezřelého, že rozšiřoval nějaké letáky. Na policii jej vyslýchali a snažili se na něm vynutit, aby se přiznal, že letáky vyhotovil a rozšiřoval. Penzeš se přiznati nemohl, protože o věci vůbec nic nevěděl. Také při prohlídce, která byla u něj v bytě vykonána, nebylo ničeho nalezeno a policie proto neměla své podezření ničím doložené.

Když se policii nedařilo obyčejným výslechem příměti Penzeše, aby se přiznal, volila ostřejší formy, aby za každou cenu, když ne po dobrém, aspoň po zlém nějaké přiznání z něho vynutila. Strážnici zavlékli Penzeše do sklepa, hodili přes něj nějakou pokrývku, aby neviděl a tloukli do něho obušky tak, že má obě lopatky krví zalité, barvy černé a modré a celou řadu menších i větších odřenin a modřin po celém těle. Také do něho kopali a skákali mu po břiše.

Dne 16. února byl odveden z policejní věznice do věznice státního zastupitelství. Tam byl povolán lékař, který úředně zjišťoval jeho zranění. Dne 17. února dostavil se senátor Mezö na státní zastupitelství a žádal, aby Penzeš byl předveden a aby senátor Mézö na vlastní oči viděl stopy >policejního vyšetřování<. Když si Penzeš svlékl košili, viděl jsem nejen já, ale i oba přítomní státní zástupci, že opravdu obě lopatky v celém svém objemu jsou úplně podlité krví a také na ostatním těle bylo znáti ještě menší podlitiny a oděrky.

Penzeš, ač se přiznati nemohl, protože o ničem nevěděl a přes to, že u něho v bytě nebylo nic nalezeno, je do dnešního dne vězněn úplně bez důvodu.

Podepsaní táží se ministrů vnitra a spravedlnosti:

1. Je známo pánům ministrům, jak jednají policejní orgány se zatčenými v Komárně?

2. Je pánům ministrům známo něco o tom, proč byl zatčen a dosud je držen ve vězení Josef Penzeš? Dostali páni ministři již zprávu úřední o tom, jak tento vězeň byl na policii ztýrán?

3. Jsou páni ministři ochotni ihned vyšetřiti tento případ, potrestati policejní orgány za takové zacházení s politickým vězněm?

4. Jsou páni ministři ochotni naříditi, aby Josef Penzeš byl ihned z vězení propuštěn a aby dostal příslušnou náhradu za své poškození na těle? Jsou páni ministři ochotní naříditi, aby Josef Penzeš dostal náhradu za ušlý výdělek a hospodářskou újmu, která mu vzešla zatčením?

V Praze, dne 21. února 1934.

Mezö,

Mikulíček, Hajníková, Douda, Langer, Kindl, Pilz, Stejskalová, Fidlík, Kello, Vydrová, Hlávka.

 

1225/2.

Interpelace

senátora Nedvěda a soudruhů ministrům spravedlnosti a vnitra ohledně neslýchané konfiskace brožury >Kdy bude lépe.<

Ladislav Kopřiva, soukromý úředník, zamýšlel vydati svým nákladem brožuru >Kdy bude lépe<. Brožuru předložil censuře, která mu jí vrátila s tím, že ze 44 stran obsahu zabavila 42 stran, takže zbyly pouze dvě strany jako nezávadné. Podepsaní prohlédli si podrobně celou brožuru a po pečlivém prozkoumání shledali, že je to jedinečný případ v censurní praksi. Celý obsah brožury jest úplně věcně, klidně psán a líčí nynější hospodářské poměry a operuje věcným materiálem a fakty bez jakýchkoli výzev, hesel a pod. Censor šel tak daleko, že v této brožuře zabavil všechny zprávy státního statistického úřadu, týkající se nezaměstnanosti, mezd, daní, ba šel tak daleko, že zabavil i citáty ze státního rozpočtu republiky Československé.

Jako doklad uvádějí podepsaní některé zabavené stati. Na str. 12. jest zabaven následující odstavec:

>Proti roku 1921 pokleslo osazenstvo všech kamenouhelných a hnědouhelných revírů v ČSR ze 132.000 horníků na 86.000. To znamená, že 35% jich - 46.000 lidí - bylo propuštěno úplně a po vyčerpání gentáku je odkázáno na žebračenky. A jak je to s ostatními?

V r. 1921 bylo vyplaceno na mzdách 2 miliardy 240 milionů.

V r. 1932 už jen 790 milionů!

Úhrn vyplacených mezd horníků poklesl tedy o 1 miliardu 450 milionů ročně - t. j. o 65% které za minulý rok strčili uhlobaroni do kapsy! To znamená, že na dolech zbylé 2 třetiny horníků pracují za hluboce snížených mezd 2-3 dny v týdnu a během roku několik měsíců jsou úplně vysazeni. Ale díky vybičování pracovních výkonů, racionalisací nepoklesla uhelná těžba ani o 20%, a to ještě jen vzhledem k poklesu k odběru uhlí a ztrátě zahraničních trhů. Podívej se: Třetina horníků je vyházena, dvě třetiny pracují omezeně, 65% mezd uhlobaroni ušetřili, ale těží se skoro stejně!<

Dále byl zabaven celý odstavec, pojednávající o ziscích uhlobaronů:

>Vezměme zase ten nešťastný Nelson! Patří stonásobnému milionáři Petschkovi. Je jedním z 28 dolů >Mostecké společnosti< a >Severočeských uhelných dolů<, ovládaných vesměs Petschkem. >Mostecká< má 100 milionů Kč akciového kapitálu a 28 milionů Kč reservních a stabilisačních fondů. Zvýšila v r. 1927 hodnotu akcie ze 400 na 500 Kč a dala akcionářům na každou akcii druhou, novou zdarma. >Severočeská< je na tom ještě lépe: Zvýšila hodnotu akcie ze 400 na 800 Kč a vydala rovněž zdarma nové. Do stabilisačního fondu uložila 154 miliony Kč, má 80 milionů Kč akciového kapitálu a 100 milionů reserv. Hodnota dolů obou společností činí tři čtvrtě miliardy Kč. Ve správní radě >Mostecké< sedí: Langer, Wessely, Adler, Bäcker, Duboin, Müller, Rotky, Stein a Löcker....<

Dále jako doklad o řádění censury uvádíme odstavec, pojednávající o nezaměstnanosti ve sklářském průmyslu:

>Skláři jsou na tom ještě hůře. Drží rekord v nezaměstnanosti. Z každého tisíce sklářů je 756 bez práce. Vývoz skla klesl z hodnoty 2 miliard v r. 1921 na 611 milionů v r. 1932 a přece ještě loni poklesl. Ze 30.000 sklářů severních a severozápadních Čech nepracuje 26.000! Zbytek dělá 2-3 dny v týdnu za snížených mezd. Na mzdách ztratili skláři v r. 1932 oproti r. 1929 půl miliardy!<

Další ukázka:

>Dřevodělníci vykazují také prudký pokles mzdové úrovně:

kvalifikovaní:

v průměru všichni:

1923 - Kč 312.60 týdně

Kč 249.90

1931 - Kč 271.50 týdně

Kč 211.50

1932 - Kč 212.80 týdně

Kč 162.95

1933 - Kč 156.28 týdně

Kč 122.76<

Dále je v brožuře obsažen výňatek ze státního rozpočtu na r. 1934 tohoto znění:

>Snížení mezd a platů ve státní správě oproti r. 1931 činí 800 milionů Kč, snížení mezd a platů ve státních podnicích oproti r. 1931 činí 1.200 milionů Kč, t. j. úbytek 2 miliard na platech a mzdách.<

Dále je zabavena tabulka zisků kapitalistů různých akciových společností podle vykázaných zisků:

Zisky v milionech Kč

1931 1932

Akciová společnost mlýnů v Praze

1.18 1.18

Akciová společnost mléčného průmyslu

2.42 2.43

Cukrovary Schöller a spol.

3.40 4.10

Centrokomise

1.20 1.30

Cukrovar Krásné Březno

0.58 2.78

Živnobanka

13.30 13.60.<

Dále je zabaven odstavec, pojednávající o poklesu spotřeby životních potřeb v dělnických rodinách:

>Podle úředního šetření vydalo se v průměru na každého dospělého dělníka v letech 1930-1931 za potraviny o 200 Kč ročně méně než v období 1929-1930, za šatstvo o 80 Kč, za byt, uhlí a světlo o 35 Kč, za ostatní o 7 Kč, na dluhy o 40 Kč méně.<

Ale vrchol tomuto řádění censury dává zabavený odstavec ze státního rozpočtu o daních spotřebních, který zní takto:

>Daně spotřební:

Obratová	Kč 2.243,946.000.
cla	Kč 659,838.000.
daň z lihu	Kč 391,300.000.
dávka z droždí	Kč 1,664.900.
kontrolní poplatky	Kč 24,510.000.
spotřební daň z droždí	Kč 48,500.000.
daň z cukru	Kč 600,610.040.
daň z minerálních olejů	Kč 150,000.000.
daň ze zapalovadel	Kč 60,500.000.
daň z elektrických zdrojů záření	Kč 12,000.000.
všeobecná daň nápojová	Kč 52,000.000.
daň z piva	Kč 454,600.000.
daň z masa	Kč 117,300.000.
potravní daň na čáře	Kč 22,300.000.
daň z uhlí	Kč 180,000.000.
daně dopravní	Kč 167,500.000.
dávka z jízdného na drahách	Kč 80,000.000.
z motorových vozidel, kromě aut osobních	Kč 65,000.000.
sůl	Kč 29,204.000.
peněžité tresty a pokuty	Kč 13,700.000.
státní podíl na zisku ze zapalovadel	Kč 10,150.000.
Celkem	_____________________________ Kč 5.383,622.900.-

K daním nepřímým nutno připočítat:

z tabákové režie část. .... Kč 1.000,000.000.-

z daně důchodové a domovní polovinu placenou
pracujícími ... Kč 640,000.000.-

_______________________________

celkem nepřímých daní a dávek Kč 7.023,622.900.-.<

 

Dále se v brožuře uvádí, na co se výnos daní spotřebních vynaloží:

 

>Podle rozpočtu na r. 1934 připadá:

 

1. Na úrok a částečný úmor státních dluhů . . Kč 200.000,000.000.-

2. na rozpočet ministerstva Národní obrany . . Kč 1.252,254.970.-

3. na zvláštní rozpočet ministerstva Národní obrany . . Kč 315,000.000.-

4. na policii . . . . . . Kč 160,061.600.-

5. na četnictvo . . . . . . Kč 260,666.400.-

_______________________________

Celkem na dluhy, armádu, četníky a policii Kč 3.987,982.970,.-

 

- t. j. 4 miliardy Kč ze 7 miliard Kč nepřímých, na pracujících vybraných daních, kterými se hradí státní rozpočet ve výši 7 a půl miliardy Kč.<

Závěr brožury vyznívá v požadavky dělnické třídy, které jsou na základě snesených fakt a statistických dat formulovány takto:

>Okamžité zastavení ničení obilí a životních potřeb! Obilí, určené ke zničení, rozdělte hladovějícímu lidu! Zásoby potravin, šatstva, uhlí, obuvi, bezplatně masám lidu, žijícím v bídě!

Boj každému snižování mezd a platů!

Proti vyděračské politice cukerního kartelu!

Cukr masám, trpícím bídou!

Pryč se zlevňovacími manévry!

Za skutečné zlevnění životních potřeb!

Pryč s kartely, syndikáty a monopoly!

Za plnou podporu všech nezaměstnaných státem!

Za osvobození nezaměstnaných od placení nájemného!

Pryč s připravovaným zvýšením cen margarinu a umělých tuků!

Za legalitu dělnických organisací a dělnického tisku!

Proti zabrání dělnických družstev a jejích vyvlastnění a zfašisování! Za uhájení družstev pro třídně-dělnický boj!

Proti fašismu, jeho útokům na dělnické organisace a dělnická práva!

Proti přípravám imperialistické války! Za osvobození dělníků a rolníků!<

Podepsaní táží se pánů ministrů vnitra a spravedlnosti:

1. Jest jim tento neslýchaný a nebývalý případ censurní prakse znám?

2. Jest v intencích >obrany demokracie< zákaz publikování zpráv Státního úřadu statistického a čísel ze státního rozpočtu na rok 1934?

3. Jsou zprávy Státního statistického úřadu a státní rozpočet určeny pro veřejnost anebo mají býti drženy v tajnosti?

4. Jest pánům ministrům známo, že ještě nikdy a nikde ke konfiskaci úředních fakt a dat nedošlo a že toto je první případ podobné konfiskace?

5. Jsou páni ministři ochotni tuto konfiskaci zrušit?

6. Jsou páni ministři ochotni úředníka, který censuru prováděl, exemplárně potrestati?

7. Jsou páni ministři ochotni učiniti opatření, aby pro budoucnost takovéto konfiskace byly znemožněny?

V Praze, dne 30. ledna 1934.

Nedvěd,

Míkulíček, Hajníková, Douda, Langer, Kindl, Pilz, Stejskalová, Fidlík, Kello, Vydrová, Hlávka, Mezö.