Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1934.

III. volební období.

10. zasedání.

Tisk 1230.

Podepsaní navrhují:

Senáte račiž se usnésti:

Vláda se vybízí, aby předložila návrh zákona o dočasné úpravě výkonu exekucí proti majitelům nemovitostí, kteří po 28. říjnu 1918 byli knihovně zatížení zástavními právy.

§ 1.

(1) V exekucích k vymáhání hypotekárně zajištěných pohledávek a jejích vedlejších poplatků, které proti vlastníkům nemovitostí, jež v době po 28. říjnu 1918 byly knihovně zatíženy, zahájeny byly na základě návrhu, podaného v době od účinností tohoto zákona až do 31. prosince 1934, smí se dražba (prodej) nemovitých nebo movitých věcí prováděti teprve po 31. prosinci 1934.

V exekučních věcech proti majitelům nemovitostí, uvedeným v odstavci 1, které v den účinností zákona byly již zahájeny, odloží exekuční soud na návrh dlužníkův výkon dražby (prodeje) nemovitých nebo movitých věcí na dobu po 31. prosinci 1934.

§ 2.

Do lhůt, jichž uplynutí je podle zákona pro věřitele spojeno s právní újmou, nevčítá se v případech uvedených v § 1. odst. 1, doba od podání návrhu na povolení exekuce až do 1. ledna 1935, a v případech uvedených v § 1. odst. 2, doba, pro kterou výkon exekuce byl odložen.

§ 3.

Ustanovení §u 1 neplatí o pohledávkách mzdy a pohledávkách výživného, které je dlužník povinen oprávněnému podle zákona poskytovati, dále o pohledávkách ze zápůjček, na základě kterých byly vydány zástavní listy nebo dílčí dlužní úpisy zajištěné na nemovitostech, konečně o pohledávkách, které proti dlužníkovi vznikly po dni účinnosti tohoto zákona. Rovněž nevztahují se ustanovení §u 1 na věci, které by v době, pro kterou výkon dražby (prodeje) je odložen, podlehly zkáze.

§ 4.

Tento zákon nabude účinnosti dnem vyhlášení, provedou jej ministři spravedlnosti, financí a vnitra v dohodě se zúčastněnými ministry.

Odůvodnění.

Československá koruna doznala v posledních letech zvýšení své vnitřní hodnoty. Devalvace měny postavila hypotekární dlužníky poválečné doby tím před nutnost, spláceti zápůjčky v měně deflací zhodnocené, platiti tudíž více, nežli pro vnitřní cenu obdrželi. Dlouho trvající krise, zachvacující všechny hospodářské obory, značně snížila výdělečnou schopnost majitelů domů stejně jako jejích nájemníků, takže nájemné značně pokleslo. Zúžení peněžního trhu, podmíněné krisí, skoro úplně ochromilo hypotekární úvěr.

Pro všechny tyto okolností octli se četní hypotekární dlužnicí poválečné doby a obzvláště majitelé obytných domů v katastrofální finanční situací. Věřitelé tísní je všemi exekučními prostředky a požaduje se bezodkladné zaplacení pohledávek buď smlouvou anebo soudcovským rozhodnutím zástavním právem zajištěných.

Při nemožností sjednati nové anebo konvertovati stávající zápůjčky a pří poklesu příjmů z budov samotných jakož i výdělečných příjmů je brzké zaplacení nemožné. Stává se tudíž často, že se ničí hospodářská existence majitelů takových nemovitostí, kteří by své věřitele mohli uspokojiti, kdyby se jim pro placení ponechala určitá lhůta, Takovéto přenáhlené nucené dražby přinášejí těžké ztráty a zničení životního díla nejen dlužníkovi, nýbrž také těm věřitelům, jejichž pohledávky zajištěny jsou na realitě ve špatném pořadí a kteří se tudíž při přenáhlené nucené dražbě nedostanou na řadu, takže takovéto dražby mají nepříznivý vliv také na veškeré národní hospodářství. K takovýmto exekucím dochází většinou aniž by na své špatné majetkové situaci měli vinu postižení, kteří očekávajíce s oprávněním normální vývoj hospodářství a dlužíce si prováděli novostavby, přestavby a přístavby a tím účinně bojovali proti bytové nouzi a nezaměstnanosti.

Ještě neúčelnějším nežli nucené dražby nemovitých věcí jsou z pravidla dražby movitých věcí, které se provádějí k vymáhání hypotékárních pohledávek. Výtěžek dražby kryje vzhledem k tomu, že hypotekární pohledávky obyčejně jsou relativně vysoké, ve většině případů jen zcela nepatrnou měrou pohledávky, takže dlužníci svých závazků nebývají zproštěni a vydražené movitosti, odňaté svému hospodářskému účelu, se promarňují. V tom také zákon ze dne 21. prosince 1932, č. 1 Sb. z. a n. z roku 1933, o zvýšení nejmenšího podání, mohl přivoditi jen částečné, nepostačující zlepšení. Je tudíž naléhavě zapotřebí učiniti opatření, kterým se hypotekárním dlužníkům doby poválečné umožňuje, aby spláceli své hypotekární závazky v době pozdější, hospodářsky příznivější. Věřitelům a to i těm, kteří by bezodkladným provedením exekuce došli plného zaplacení, takovýmto opatřením nepůsobí se žádná podstatná škoda, ježto tříleté nedoplatky úroků z jejich kapitálu požívají stejného zástavního práva jako jejich pohledávky na dluzích. Mnozí věřitelé však, jejichž pohledávky by při bezodkladném provedení dražby vyšly na prázdno, mohou tím způsobem dojíti plného zaplacení. Dlužno také přihlédnouti k tomu, že obzvláště při hypotekárním úvěru, poskytnutém na bytové reality, věřitel zpravidla počítal s pomalým splácením, takže odkladem nucené dražby neodebírají se hospodářství takové kapitály, s jejíchž rychlým oběhem resp. splácením se kalkulovalo. Konečně budiž poukázáno k tomu, že za platností zákona Sbírky č. 1 z 21. prosince 1932 ex 1933, kterým zvýšeno bylo nejnižší podání, beztak převážná většina provedených nucených dražeb pro nedostatek nabídky byla bezvýslednou, takže praktický dosah přechodného odkladu nucených dražeb nelze přeceňovati.

Návrh na úhradu odpadá, ježto státu nevznikají žádné výlohy.

V ohledu formálním navrhuje se přikázati věc výboru iniciativnímu a sociálně-politickému.

V Praze, dne 5. března 1934.

dr Szilassy, Füssy, dr Korláth, Keresztury, Richter, Kreibich, dr Feierfeil, Fr. Scholz, Stolberg, dr Hilgenreiner, Böhr, Reil.

Die Unterzeichneten beantragen:

Der Senat möge beschliessen:

Die Regierung wird aufgefordert, den Entwurf eines Gesetzes betreffend die zeitweilige Regelung des Vollzuges der Exekutionen gegen Eigentümer von Liegenschaften die nach dem 28. Oktober 1918 grundbücherlich durch Pfandrechte belastet wurden, vorzulegen.

(1) Bei Exekutionen zur Herenbringung von hypotekarisch sichergestellten Forderungen und deren Nebengebühren, die gegen Eigentümer von Liegenschaften, die in der Zeit nach dem 28. Oktober 1918 grundbücherlich belastet wurden, auf Grund eines in der Zeit vom Wirksamkeitsbeginne dieses Gesetzes bis zum 31. Dezember 1934 gestellten Antrages eingeleitet werden, darf die Versteigerung (der Verkauf) unbeweglicher oder beweglicher Sachen erst nach dem 31. Dezember 1934 vollzogen werden.

(2) In Exekutionsangelegenheiten gegen solche im Punkte 1.genannten Eigentümer von Liegenschaften, die am Tage des Wirksamkeitsbeginnes des Gesetzes bereits eingeleitet waren, verschiebt das Exekutionsgericht auf Antrag des Schuldners den Vollzug der Versteigerung (des Verkaufes) unbeweglicher oder beweglicher Sachen auf einen Zeitpunkt nach dem 31. Dezember 1934.

In die Fristen, deren Ablauf nach dem Gesetze für den Gläubiger mit einem Rechtsnachteile verbunden ist, wird in den im § 1, Abs. 1 angeführten Fällen die Zeit von der Einbringung des Antrages auf Bewilligung der Exekution bis zum 1. Jänner 1935 und in den im § 1, Abs. 2 angeführten Fällen die Zeit, für welche der Vollzug der Exekution aufgeschoben wurde, nicht eingerechnet.

Die Bestimmungen des § 1 gelten nicht für Lohnforderungen und Forderungen des Unterhaltes, zu dessen Leistung an den Berechtigten der Schuldner nach dem Gesetze verpflichtet ist, ferner für Darlehensforderungen, auf Grund welcher Pfandbriefe oder Teilschuldverschreibungen ausgegeben wurden, die auf Liegenschaften sichergestellt sind, endlich für Forderungen, die gegenüber dem Schuldner nach dem Tage des Wirksamkeitsbeginnes dieses Gesetzes entstanden sind,.Ebenso wenig erstrecken sich die Bestimmungen des § 1 auf Sachen, die während der Zeit, für die der Vollzug der Versteigerung (des Verkaufes) aufgeschoben ist, dem Verderben unterliegen, würden.

Dises Gesetz tritt mit dem Tage der Kundmachung in Wirksamkeit, es wird von den Ministern der Justiz, der Finanzen und des Innern im Einvernehmen mit den beteiligten Ministern durchgeführt.

Die čechoslovakische Krone hat eine Steigerung ihres inneren Wertes in den letzten Jahren erfahren. Die Währungsdevalvation versetzte die Hypothekarschuldner der Nachkriegszeit dadurch in die Notwendigkeit, die empfangenen Darlehen in der durch Deflation aufgewährteten Währung zurückzuzahlen, daher mehr zu zahlen, als sie durch inneren Wert erhalten haben. Die langdauernde, alle Wirtschaftsgebiete erfassende Krise hat die Erwerbskapazität der Hausbesifzerschaft selbst ebenso, wie die ihrer Mieter, erheblich herabgesetzt, sodass die Mietzinse bedeutend gesunken sind. Die krisenbedingte Verknappung des Geldmarktes hat den Hypothekarkredit nahezu lahm gelegt.

Durch alle diese Umstände sind zahlreiche Hypothekarschuldner der Nachkriegszeit und insbesondere die Eigenüimer von Wohnhausrealitten in eine katastrophale finanzielle Lage geraten. Sie werden von den Gläubigern mit al1en Exekutionsmitteln bedrängt und es wird die sofortige Bezahlung der entweder durch Vertrag oder richterlichen Entscheidung pfandrechtlich sichergestellten Forderungen verlangt.

Bei der Unmöglichkeit der Aufnahme neuer oder Konvertierung bestehender Darlehen und dem Sinken des Einkommens aus dem Gebäude selbst, sowie des Erwerbseinkommens ist die eheste Bezahlung unmöglich. Es kommt daher häufig vor, dass die wirtschaftliche Existenz solcher Liegenschaftseigentümer vernichtet wird, welche ihre Gläubiger dann befriedigen könnten, wenn ihnen eine gewisse Zeit zur Zahlung gelassen wird, Derartige überteilte Zwangsversteigerungen bringen nicht nur dem Schuldner schwere Verluste und die Vernichtung seines Lebenswerkes, sondern auch jenen Gläubigern, deren Forderung in schlechter Rangordnung auf der Realität sichergestellt sind und daher bei einer übereilten Zwangsversteigerung nicht zum Zuge gelangen, sodass derartige Versteigerungen auch die Gesamtvolkswirtschaft ungünstig beeinflussen. Derartige Exekutionen erfolgen meist, ohne dass die Betroffenen ein Verschulden an ihrer schlechten Vermögenslage trifft, welche in der berechtigten Erwärtung nach seiner normalen Fortentwicklung der Wirtschaft unter Contrahierung von Schulden Neu-, Um- und Zubauten aufgeführt und hiedurch Wohnungsnot und Arbeitslosigkeit wirksam bekämpft haben.

Noch unzweckmässiger als die Zwangsversteigerung unbeweglicher Sachen ist in der Regel die Versteigerung der Mobilien, welche zur Hereinbrigung von Hypothekarforderungen durchgeführt werden. Die Versteigerungserlöse decken mit Rücksicht darauf, dass die Hypothekarforderungen gewöhnlich relativ hoch sind, in den meisten Fällen nur in ganz geringem Masse die Forderungen, sodass die Schuldner von ihren Verbindlichkeiten nicht befreit werden und die versteigerten, ihren witschaftlichen Zweck entzogenen Fahrnisse, werden verschleudert. Hierin konnte auch das Gesetz vom 21. Dezember 1932, Slg. Nr. 1 vom Jahre 1933 über die Erhöhung des geringsten Gebotes nur teilweise eine unzureichende Besserung herbeiführen. Es ist deshalb dringend notwendig, eine Verfügung zu treffen, durch die den Hypothekarschuldnern der Nachkriegszeit die Zurückzahlung ihrer Hypothekenverbindlichkeiten in einem späteren, wirtschaftlich günstigeren Zeitpunkte ermöglicht wird. Den Gläubigern und zwar selbst denjenigen, die durch sofortige Durchführung der Exekution volle Bezahlung erhalten würden, wird durch eine solche Verfügung kein wesentlicher Nachteil zugefügt, zumal die dreijährigen Zinsrückstände ihrer Kapitalien das gleiche Pfandrecht geniessen, wie ihre Schuldforderungen. Viele Gläubiger jedoch, deren Forderung bei sofortiger, Durchführung der Versteigerung leer ausgehen würden, können auf diese Art vollständige Zahlung erlangen. Es muss auch berücksichtigt werden, dass speziell bei dem auf Wohnrealitäten gewährten Hypothekarkredit der Gläubiger in der Regel mit einer langsamen Rückzahlung gerechnet hat, sodass durch eine Aufschiebung der Zwangsversteigerung nicht solche Kapitalien, der Wirtschaft entzogen werden, mit deren raschen Umlauf. bzw. Rückzahlung kalkuliert wurde. Schliesslich sei darauf verwiesen, dass unter der Geltung des Ges, Slg. Nr. 1 vom 21. Dezember 1932 ex 1933, mit welchem das geringste Gebot heraufgesetzt wurde, ohnehin die überwiegende Mehrheit der durchgeführten Zwangsversteigerungen mangels Anbot erfolglos verlief, sodass die praktische Tragweite einer vorübergehenden Aufschiebung der Zwangsversteigerungen nicht überschätzt werden kann.

Die Bedeckungsvorlage erübrigt sich, da dem Staate keinerlei Kosten erwachsen.

In formaler Hinsicht wird die Ueberweisung an den Initiativ- und sozialpolitischen Ausschuss beantragt.

Prag, am 5. März 1934.

Dr. Szilassy, Füssy, Dr. Korláth, Keresztury, Richter, Kreibich, Dr. Feierteil, Fr. Scholz, Stolberg, Dr. Hilgenreiner, Böhr, Reil.