Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1934.

III. volební období.

10. zasedání.

Tisk 1243.

Zákonem z 11. července 1922, č. 241. Sb. z. a n., o potírání pohlavních chorob měla se učiniti přítrž prostituci jako nejzávažnější příčině šíření pohlavních chorob. Prostituce však nezmizela, ale uchýlila se ze zrušených nevěstinců do podniků jiných, kde bují dále a kde působí neméně zhoubně, ba namnoze ještě zhoubněji, jako v bývalých, zdravotně přece jen třeba nedostatečně kontrolovaných domech.

V posledních několika letech staly se útočištěm a semeništěm prostituce t. zv. masérské salony. Tato skutečnost jest tím nebezpečnější, že živnostenský řád připouští jen málo možnosti kontroly masérské živnosti, která jako živnost svobodná nepodléhá ustanovením živnostenského řádu ani ohledně živnostensko-policejní úpravy. Kontrola zdravotní této tajné prostituce byla pak úplně vyloučena. Tomuto nedostatku má odpomoci předložený vládní návrh zákona, kterým se živnost masérská a pěstění lidského těla podrobuje jako živnost koncesovaná všem ustanovením živnostenského řádu, pokud svobodu, živnostenského podnikání při koncesovaných živnostech obmezují. Nad to pak obsahuje vládní návrh značné zostření i těchto svobodu omezujících ustanovení živnostenského řádu i podmínek pro udělení koncese a zostřuje trestní sankce pro přestupky předpisů, jež se vztahují k provozování této živnosti.

Nová koncesovaná živnost se obmezuje na masáž těla na osobách zdravých a jiné neléčebné pěstění těla a jednotlivých jeho částí, vylučuje však nadobro jakýkoli zákrok léčebný, který zůstává vyhrazen lékařům. Stejně se vylučuje z platnosti nového zákona činnost, vyhrazená řemeslné živnosti holičské, kadeřnické a vlásenkářské, jakož i činnost podniků a škol, zabývajících se tělovýchovou.

S řemeslnou živností holičskou, už trvající, může naproti tomu i v budoucnosti býti spojen výkon manikury a přikrašlování obličeje, zatím co novým majitelům této řemeslné živnosti ku provádění těchto výkonů bude třeba koncese, podmíněné průkazem o absolvování zvláštního odborného kursu.

K udělení koncese podle tohoto zákona, plné neb obmezené na jednotlivá oprávnění (dle § 2), vyžaduje se dvouletá praxe a k oprávnění masérskému kromě toho ještě zvláštní odborný kurs, který je předepsán také pro pomocný personál této konc. živnosti.

Sociálně-politický výbor vyslovil ve své schůzi dne 13. března 1934 plný souhlas s ustanoveními vládního návrhu. Toliko v § 5odst. 2, vynechal slovo “zpravidla”. Projevil tak velmi naléhavé přání, aby výjimky ze zásadního ustanovení, že koncese se má vykonávati osobně majitelem koncese, byly co nejřidší a povolovány toliko v případech nejnezbytnější nutnosti.

Sociálně-politický výbor doporučuje slavnému senátu, aby přijal osnovu zákona ve znění dole uvedeném.

V Praze dne 13. března 1934.

V. Johanis v. r.,
předseda.

Karel Riedl v. r.,
zpravodaj.

Důvody, proč vláda předložila shora citovanou osnovu zákona, jsou všeobecně známy. Kotví hlavně v následujících okolnostech:

1. že masérské salony vůbec nevykonávaly své poslání podle svého určení, nýbrž sloužily více ke zbohatnutí majitelů a hlavně majitelek jejich a na vykořistění “masérek” tam činných;

2. že svým účelem a působením obcházely a znemožňovaly provádění zákona z 11. července r. 1922, čís. 241 Sb. z. a n., o potírání prostituce;

3. že další jejich trvání přináší navštěvovatelům vedle mravní úhony také úhonu na zdraví, která jest daleko závažná;

4. že tyto salony byly určeny pro něco jiného než pro pěstění lidského těla a živnost masérskou, vidno z toho, co zřízení jejich předcházelo.

Až do r. 1923 nebylo vůbec v Praze masérských salonů v dnešním slova smyslu. Existovalo v Praze, podobně jako v lázeňských místech, několik masérů a masérek, kteří živnost masérskou provozovali po domech, v mizivé menšině ve vlastním bytě, který pro provozování této živnosti byl nedostatečně vybaven. Maséři a masérky tehdy byli lidé nemajetní, jimž masérství bylo jediným prostředkem k výživě. Živnost tato ani v době největší finanční a hospodářské konjunktury (r.1919-1921) nebyla nikterak lukrativní, ba mnohdy stačila sotva na pouhé živobytí, takže maséři a masérky byli nuceni ucházet se u obce pražské o přijetí do obecních lázní.

Další vývoj vykazuje zřízení několika masérských salonů, které se skutečně zabývaly pěstěním pleti, manikurou a pedikurou bez jakékoliv postranní činnosti. Pak v r. 1927 a následujících objevily se v Praze první masérské salony, jaké jsou dnes a jejichž vzorem jsou masérské salony v Berlíně, které tam vznikly po vydání aboličního zákona, kterým byly zrušeny nevěstince a které pod rouškou masérství převzaly úkoly těchto zrušených nevěstinců.

Brzy vešlo ve všeobecnou známost, k čemu masérské salony vlastně jsou zřízeny a proč jich tolik přibývá, takže početně jich vzrostlo k dnešnímu dni až na 300 s tisíci až 1.500 zaměstnaných masérek. Proto bylo voláno po zrušení těchto masérských salonů. Vedle stránky hygienické a zdravotní hrálo tady také důležitou roli sociální postavení “masérek”, které byly majiteli a majitelkami masérských salonů tak hanebně placeny, že za plat sotva pořídily byt a byly poukázány pak na mimořádnou štědrost návštěvníků masérských salonů.

Proto vláda uznávajíc, že masérské salony, pokud budou živností svobodnou, vymykají se z jakéhokoli zásahu úřadů živnostenských i policejních, zejména, že nelze nad nimi vykonávati živnostensko-policejní úřední kontrolu a provésti jejich živnostensko-policejní úpravu, předložila senátu Národního shromáždění návrh zákona, kterým živnost masérská prohlašuje se za živnost koncesovanou.

Osnova zákona vytyčuje předem oprávnění, která obsahuje živnost masérství a pěstění lidského těla. Dále má ustanovení, co podle tohoto zákona má se rozumět pod pojmem masáže na lidech zdravých. Vymyká z oprávnění této živnosti všecky zásahy, při nichž je zapotřebí nějakých operativních zákroků vůbec a také zakazuje použití elektrických přístrojů, jimiž vchází proud bezprostředně do těla. Prohlašuje, že samostatná masáž k účelům léčebným náleží mezi úkony lékařské, takže se tento zákon a ustanovení živnostenského řádu na tuto masáž nevztahují. Maséři mohou tuto masáž vykonávati toliko na lékařský předpis za dozoru a zodpovědnosti lékaře a v této činnosti nejsou považováni za samostatné podnikatele, nýbrž za pomocný lékařský personál.

V §u 4 vlád. osnovy stanoví se podmínky pro dosažení koncese k provozování této živnosti v celém anebo částečném rozsahu. Zcela pochopitelně a přirozeně trvá i tato osnova na nabytých právech holičů, vlásenkářů a kadeřníků a dále stanoví, že živnost masérství a pěstění lidského těla nesmí bez svolení okresního úřadu provozována býti současně se žádnou jinou živností, vyjímaje se živnostmi vyjmenovanými: holičů, vlásenkářů a kadeřníků.

Velmi důležité je ustanovení, že masáž na osobách zdravých smějí prováděti pouze osoby stejného pohlaví s osobou, která se dá masírovat a že k provádění této masáže nesmí se používat jako zaměstnanců osob mladších 21 let a těch, které při tom předloží průkaz, že absolvovaly zvláštní odborný kurs v §u 4, odst. 2, osnovy zákona uvedený. Zcela pochopitelné je další ustanovení, že při živnosti této mohou býti zaměstnávány pouze osoby bezúhonné, které netrpí nějakou nakažlivou neb odpor vzbuzující nemocí. Koncesi uděluje okresní úřad a to v místech, pro něž je zřízen státní úřad policejní, po dohodě s tímto hledě k místní potřebě, k místním poměrům, ke způsobilosti provozovny a možnosti policejního i zdravotního dozoru, jakož i se zřetelem na to, není-li obavy, že živnosti zneužito bude k účelům mravnost ohrožujícím anebo nedovoleným účelům léčebným. Oprávnění, jež tvoří obsah této živnosti, může býti okresním úřadem odňato navždy nebo na určitý čas již při prvém potrestání pro přestupek předpisů tohoto zákona.

To jsou hlavní ustanovení osnovy. Výbor živnostensko-obchodní pojednal o osnově této a usnesl se schváliti shora uvedený vládní návrh. Vedle toho připojil se i k dvěma nepatrným změnám v §u 5, které učinil sociálně-politický výbor a navrhuje proto, aby slavný senát schválil osnovu zákona ve znění dole otištěném.

V Praze, dne 14. března 1934.

Pastyřík v. r.,
předseda.

Vilém Votruba v. r.,
zpravodaj.

ze dne.......................................................................1934,

Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Živnost masérství a pěstění lidského těla prohlašuje se za koncesovanou.

§ 2.

(1 ) Živnost masérství a pěstění lidského těla obsahuje tato oprávnění:

a) masáž těla na osobách zdravých;

b) jiné neléčebné pěstění těla nebo jednotlivých jeho částí (manikuru, pedikuru, odstraňování kuřích ok, pěstění krásy, přikrašlování obličeje a pod.).

(2) Oprávnění tato mohou býti udělena buď všecko najednou nebo jen některá z nich a buďtež výslovně uvedena v koncesní listině.

§3.

(1) Masáží na osobách zdravých [§ 2, písm. a)] rozumějí se úkony sloužící k soustavnému pěstění kůže a svalstva zdravého lidského těla, při nichž třením, hnětením, natahovánín a ohýbáním prováděným buď ručně nebo pomocí různých k tomu sloužících přístrojů hledí se vzpružiti celková činnost lidského těla nebo činnost jednotlivých jeho částí, jako masáž v očistných lázních, masáž sportovní, masáž mechanická (přístroji), ve všech případech bez použití prostředků vázaných lékařskými předpisy a bez operativních zákroků jakéhokoliv druhu.

(2) Oprávněním podle § 2, písm. b) rozumí se provádění takových úkonů neléčebných, jež mají vzhled těla nebo jeho části zkrášliti, pokud se tím neporušuje struktura těla nebo některé jeho části, a to bez použití elektrických přístrojů, při nichž proud vchází do těla, a bez operativních zákroků vůbec, úprava nehtů a odstraňování kuřích ok, mozolů a jiných zatvrdlin, ve všech případech způsobem nekrvavým bez používání koncentrovaných kyselin a žíravin.

(3) Samostatná masáž k účelům léčebným náleží mezi úkony lékařské, takže se tento zákon a ustanovení živnostenského řádu (zákona) na ni nevztahují. Takovou masáž smí maséři vykonávati toliko na lékařský předpis, za dozoru a zodpovědnosti lékaře a jest je v této činnosti považovati za pomocný zdravotnický personál. Do rozsahu živnosti uvedené v § 2 nespadá dále ani činnost, jež je vyhrazena řemeslné živnosti holičské, kadeřnické a vlásenkářské, ani činnost podniků a soukromých škol, zabývajících se tělovýchovou.

§ 4.

(1) Žadatelé o koncesi k provozování této živnosti v celém rozsahu nebo pouze s některým v § 2, písm. a) a b) uvedeným oprávněním musí splniti všeobecné podmínky předepsané pro dosažení každé živnosti koncesované, musí dále s výjimkou případu uvedeného v odstavci 5 prokázati, že jsou tělesně i duševně způsobilí, že s úspěchem absolvovali aspoň školu občanskou (měšťanskou) a že byli aspoň 2 leta zaměstnáni v podniku (ústavu), umožňujícím žadateli nabýti odborných vědomostí a zkušeností potřebných k řádnému výkonu tohoto oprávnění podle § 2, o něž žádají. Výjimečně může býti upuštěno od podmínky úspěšného absolvování občanské (měšťanské) školy v případech, kde uchazeč nemohl absolvovati školu občanskou (měšťanskou) a vychodil s dobrým prospěchem školu obecnou.

(2) Žadatelé o koncesi k provozování masáže na osobách zdravých [§ 2, písm. a)] musí kromě toho prokázati, že absolvovali zvláštní odborný kurs. Podrobné předpisy o tomto kursu budou vydány vládním nařízením.

(3) Holiči, vlásenkáři a kadeřníci, kteří nabyli živnostenského oprávnění k provozování této své živnosti do vyhlášení tohoto zákona, jsou v souvislosti s provozováním vlastní živnosti oprávněni prováděti přikrášlování obličeje a manikuru.

(4) Těm, kteří nabyli živnostenského oprávnění k provozování živnosti holičské, kadeřnické a vlásenkářské po vyhlášení tohoto zákona, může býti udělena koncese k provozování přikrašlování obličeje a manikury ve spojení s provozováním vlastní živnosti, prokáží-li, že absolvovali zvláštní odborný kurs. Podrobné předpisy o tomto kursu budou vydány vládním nařízením.

(5) Slepota není překážkou pro udělení koncese s oprávněním podle § 2, písm. a).

§ 5.

(1) Koncesi k provozování této živnosti lze uděliti do odvolání nebo s určitým časovým omezením.

(2) Živnost tato nesmí býti vyjma případ uvedený v § 4, odst. 3 a 4 bez svolení okresního úřadu provozována současně s žádnou jinou živností, podrobena jest živnostenskopolicejní úpravě podle § 54, odst. 2 živnostenského řádu (§ 70, odst. 2 živnostenského zákona), jakož i zdravotně-policejnímu dozoru příslušného okresního úřadu a budiž provozována osobně majitelem koncese. Úřad koncesi udělující může však ze závažných důvodů povoliti, aby živnost tato byla provozována náměstkem (§ 55 živnostenského řádu, § 71 živnostenského zákona).

§ 6.

(1) Masáž těla na osobách zdravých [§ 2, písm. a)] smějí prováděti pouze osoby stejného pohlaví s osobou, která se dá masírovati.

(2) K provádění této masáže smí se používati jako zaměstnanců osob ne mladších 21 let a které předloží průkaz, že absolvovaly zvláštní odborný kurs (§ 4, odst. 2). Při provozování živnostenských oprávnění uvedených v § 2, písm. a) a b) smějí býti zaměstnávány pouze osoby bezúhonné a netrpící nějakou nakažlivou nebo odpor vzbuzující nemocí. Osoby takové musí majitel živnosti do 3 dnů ode dne, kdy byly ustanoveny, oznámiti okresnímu úřadu s udáním jména a příjmení, stáří, rodiště, domovské obce a bydliště a s připojením průkazu, že osoby ty absolvovaly zvláštní odborný kurs (§ 4, odst. 2), že jsou bezúhonné a netrpí nakažlivou neb odpor vzbuzující nemocí. Témuž úřadu jest do 3 dnů oznámiti též každé zrušení pracovního poměru těchto osob. Tato povinnost přihlašovati a odhlašovati pomocný personál nevztahuje se na holiče, vlásenkáře a kadeřníky provádějící v souvislosti s vlastní živností přikrašlování obličeje a manikuru.

§ 7.

Koncesi uděluje okresní úřad, a to v místech, pro něž je zřízen státní úřad policejní, po dohodě s tímto hledě k místní potřebě, k místním poměrům, ke způsobilosti provozovny a možnosti policejního a zdravotního dozoru, jakož i se zřetelem na to, není-li obavy, že živnosti zneužito bude k účelům mravnost ohrožujícím nebo k nedovoleným účelům léčebným.

§ 8.

(1) Oprávnění k úkonům, které tvoří obsah živnosti podle § 1, nabyté na základě tohoto zákona nebo předpisů dřívějších může býti okresním úřadem odňato navždy nebo na určitý čas již při prvém potrestání pro přestupek předpisů, jež se vztahují k provozování této živnosti.

(2) Činnosti, tvořící obsah živnosti podle § 1, avšak provozované na základě živnostenských oprávnění nabytých před účinností tohoto zákona, podrobeny jsou ustanovením § 5, odst. 2 a § 6 tohoto zákona.

§ 9.

Jinak platí pro živnost podle § 1 ustanovení živnostenského řádu (zákona).

§ 10.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr průmyslu, obchodu a živností v dohodě s ministrem veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy, s ministrem vnitra a s ministrem školství a národní osvěty.