Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1934.

III. volební období.

10. zasedání.

Tisk 1252.

Podepsaní navrhují:

Slavný senáte račiž se usnésti na tomto zákoně:

ze dne........

o malém pohraničním styku.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

a) Právo na bezcelný dovoz zemědělských plodin v malém pohraničním styku přísluší jen vlastníkům nebo nájemcům těch zemědělských objektů, které byly rozděleny změnou státní hranice (novou státní hranicí podle mírových smluv) a musí býti jednotně obhospodařovány.

b) Majitelé takovýchto hospodářství musí prokázati jednou pro vždy místně příslušnému okresnímu úřadu tuto okolnost zároveň s udáním, jak veliká výměra půdy v zahraničí patřila k jejich hospodářství v r. 1920.

c) Patřila-li k těmto hospodářstvím také najatá půda, nacházející se v celní cizině, přiznávají se výhody malého pohraničního styku jen na plodiny sklizené na pozemcích najmutých nejdéle v r. 1920 a jen do vypršení nájemních smluv z tohoto roku.

d) Na pozemky koupené, nebo najmuté v zahraničí později než v r. 1920 nevztahují se výhody malého pohraničního styku a dovoz plodin sklizených na těchto pozemcích podléhá clu a všem ostatním ustanovením o dovozu.

§ 2.

Majitelé nebo nájemci takovýchto hospodářství (§ 1) jsou povinni každoročně ohlásiti před počátkem zemědělské kampaně, nejpozději však do 1. června každého roku u příslušného okresního úřadu veškerá data a informace týkající se jejich zemědělského závodu; jmenovitě: své jméno, bydliště, číslo domu, čísla a rozlohu parcel pozemků jimi obhospodařovaných v ČSR a v zahraničí, roztřídění těchto podle způsobu obhospodařování (orná půda, luka, pastviny atd.) s udáním jejich bonity, počet dobytka tažného a užitkového, soupis hospodářských strojů a budov, seznam zaměstnanců stálých a sezonních a konečně osevní plán.

§ 3.

Před počátkem sklizně na pozemcích v celní cizině jsou povinni majitelé a nájemci hospodářství uvedení v § 1 podati svému okresnímu úřadu žádosti o vystavení osvědčení, která opravňují majitele k bezcelnému dovozu plodin do ČSR. Současně musí sděliti přibližný odhad sklizně. Okresní úřad a orgány jím určené mají právo přesvědčiti se o pravděpodobnosti těchto odhadů a žadatelé jsou povinni dáti jim veškeré informace a všemožně jim přispěti k tomu, aby mohly se přesvědčiti o správnosti odhadů.

§ 4.

Majitelé hospodářství podle §u 1 jsou povinni hospodařiti na pozemcích v celní cizině pomocí hospodářských strojů československého původu a používati čeledě a sezonního dělnictva z republiky Československé. Příslušnému okresnímu úřadu náleží vésti evidenci o těchto věcech. Za tím účelem jsou majitelé hospodářství povinni, kromě předložení soupisu podle § 3, ohlásiti okresnímu úřadu též každý nově získaný, nebo nově přes celní hranici převezený hospodářský stroj, a dále každou změnu stavu stálých nebo sezonních dělníků.

§ 5.

Přestupky tohoto zákona a nařízení na základě něho vydaných trestají se podle ustanovení celního zákona.

§ 6.

Provedením tohoto zákona pověřují se ministři: financí a vnitra v dohodě se súčastněnými ministry a den platnosti zákona bude stanoven vládním nařízením.

Zákony o malém pohraničním styku a úmluva s Maďarskem o téže věci měly za účel odstraniti nesnáze, které vznikly majitelům hospodářství v pohraničí z toho, že novou státní a tím také celní hranici utvořenou na základě mírových smluv, byly pozemky příslušející k těmto hospodářstvím rozděleny, takže část zůstala v Československu, část v celní cizině. Majitelé hospodářství, kde budovy zůstaly v Československu, měli pak právo za určitých záruk dovézti úrodu (sklizeň) z pozemků, které zůstaly v celní cizině, bezcelně do Československa. Bohužel této výhody v posledních letech začíná se soustavně využívati a zneužívati k ohromnému dovozu zemědělských plodin do Československa z důvodů spekulačních. Celá řada spekulantů zakoupila si v československém pohraničí hospodářství a najmula na druhé straně hranic velké výměry půdy a dováží k nám bezcelně z nich úrodu. Možno odhadnouti, že takovýmto způsobem bylo v r. 1933, a sice od srpna do listopadu dovezeno k nám asi 6.000 vagonů pšenice z Maďarska.

Tento stav poškozuje naše zemědělství, neboť je s to znehodnotiti veškerá opatření, učiněná k jeho ochraně, ať již zavedením cel a celních přirážek, nebo stížením dovozu příslušnými syndikáty. Netřeba zdůrazňovati, že státní pokladna přichází zde o ohromné obnosy na clech, neboť clo při výše uvedených 6.000 vagonech obnášelo by 45 milionů Kč. Při tom upozorňujeme, že z titulu malého pohraničního styku prováží se k nám bezcelně ještě kukuřice, živočišné výrobky atd. Je samozřejmé, že tyto okolnosti jsou také nevýhodné z hlediska naší obchodní politiky, neboť tímto způsobem k nám dovezená ohromná kvanta zemědělských výrobků jsou ze státu, s kterým nemáme obchodní smlouvu, zaplňují náš trh a znemožňují tak dovoz těchto produktů ze států, s kterými máme obchodní smlouvy, které poskytují celní výhody a úlevy při dovozu našich průmyslových výrobků a odebírají naše průmyslové výrobky.

Z těchto všech důvodů je patrno, že dosavadní úprava tak zv. malého pohraničního styku neodpovídá daným hospodářským poměrům a že je třeba změny v tom směru, aby výhody malého pohraničního styku byly poskytovány jen těm, pro které byly původně určeny a kde pro to mluví hospodářské důvody a zamezen byl jakýkoliv spekulativní dovoz. K tomu cíli směřuje náš návrh.

V § 1 je určeno, kdo má nárok na výhody malého pohraničního styku a jaké podmínky musí splniti, aby tohoto práva dosáhl. Nárok na výhody mají jen majitelé nebo nájemci těch zemědělských objektů, které byly novou celní hranicí rozděleny na dvě části. Jedna s budovami zůstala v Československu, druhá část bez budov v celní cizině a je nutno obě obhospodařovati společně. Majitel, nebo nájemce takovéhoto hospodářství má právo dovézti si bezcelně úrodu z části, která zůstala za hranicemi, ale jenom z těch polí, které již v r. 1920 k zemědělské usedlosti patřily. Proto výslovně se uvádí, že nárok na výhody z malého pohraničního styku nevztahuje se na pozemky, které byly v zahraničí po roce 1920 koupeny nebo najmuty.

§§ 2 a 3 stanoví podmínky, které musí majitelé usedlostí dodržovati, aby zaručena byla kontrola, že není malého pohraničního styku zneužíváno.

§ 4 stanoví, že k obdělávání pozemků v celní cizině má se používati jen našich dělníků a podmínky kontroly tohoto ustanovení. Totéž platí o hospodářských strojích.

Podle §u 5 přestupky tohoto zákona trestají se podle zákona celního, protože jedná se o event. zkrácení výnosu cel.

Podle §u 6 jsou pověřeni provedením zákona ministři financí a vnitra v dohodě se súčastněnými ministry. Den platnosti zákona má stanoviti vláda vládním nařízením. Toto ustanovení pojato do návrhu proto, aby vláda a příslušná ministerstva měly čas připraviti provádění zákona po stránce administrativní a i s hlediska mezinárodně-obchodně-politického.

V Praze, dne 10. dubna 1934.

Kroiher, Fr. Novák, Dresler, dr Havelka, Sehnal, dr Krno, dr ing. Botto, Šimonek, Danko, Ušák, dr Rozkošný, Chlebounová, Sechtr, Hrubý, Měchura.