Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1934.

III. volební období.

10. zasedání.

Tisk 1253.

Odpovědi:

Případ zabavení motorového kola Adolfu Müllerovi německými úřady jest ministerstvu zahraničních věcí znám ze zpráv konsulátu Československé republiky v Saské Kamenici a vyslanectví Československé republiky v Berlíně. Na intervenci československého konsulátu odpovědělo saské ministerstvo zahraničních věcí, že Adolf Müller jako hlavní vůdce bývalého rudého svazu bojovníků z fronty byl protistátně činný, motorového kola používal k propagačně stranickým účelům a provinil se též nedovoleným držením zbraní. To bylo důvodem jeho vypovědění a motorové kolo mu bylo zabaveno na základě zákonů v interpelaci (odst. 4) uvedených.

Ministerstvo zahraničních věcí nařídilo československému vyslanectví v Berlíně, aby vyšetřilo, zda zabavení motorového kola Müllerovi zcela odpovídá výše zmíněným německým zákonným ustanovením a zda bylo o něm rozhodnuto pravoplatně úřadem k tomu příslušným a aby znovu intervenovalo u německé vlády.

V Praze, dne 11. dubna 1934.

Ministr zahraničních věcí:
Dr Eduard Beneš v. r.

Dohodnuv se s panem ministrem financí sděluji k shora uvedené interpelaci toto:

Přípravné práce pro vypracování regulačně-melioračního projektu vodního družstva ve Velkém Boru provedla býv. technická kancelář zemědělské rady pro Čechy a projekt vypracovala v roce 1907 firma Ing. Jos. Mysliveček z Českých Budějovic.

Vodoprávně schválen byl projekt výměrem býv. okresního hejtmanství ve Strakonicích ze dne 20. ledna 1911, čís. 53.308.

Po stránce technické schválen byl projekt již býv. min. orby ve Vídni v listopadu roku 1917, při čemž rozhodnutí o povolení příspěvku státního k nákladu stavby odloženo bylo do doby návratu normálních poměrů.

Projektem bylo předpokládáno odvodnění pozemků ve výměře 252,90 ha, z toho 165,40 ha polí a 87,5 ha luk, které určeny byly zároveň k závlaze. Kromě odvodnění pozemků mělo se provedením stavby, zejména regulacemi potoků v délce 9,3 km, prospěti také zájmům veřejným, t. j. mělo se docíliti ochrany hospodářských budov v obci Babině před zátopami a ochrany okresní silnice a cest před podmáčením a zřízením objektů v cestách mělo se dosáhnouti zlepšení poměrů dopravních.

Na provedení stavby vypsáno bylo veřejné ofertní řízení v březnu 1925. Pomůcky ofertního řízení vyzvedlo 9 oferentů, nabídky však podali jenom tři oferenti, a to:

1. Alois Ouředník, úř. oprávněný zednický mistr v Horaždovicích, na...... 1,121.164,32 Kč,

2. podnikatelství staveb J. Bubla a spol., úř. opráv. stavitel v Horažďovicích, na.... 1,742.063,18 Kč,

3. civ. Ing. J. Strnad z Prahy; úř. aut. civ. inž. stavební, na 1,788.805,28 Kč.

V příslušné zprávě předsednictva zemědělské rady pro Čechy uvedeno bylo, že jednotkové ceny v nejnižší nabídce oferované, zvláště ceny za hlavní práce, jako výkop pro regulace a pro trativody, posuzovány podle prováděných prací v tamním kraji neodpovídaly tehdy stoupající tendenci za práce a materiál a známé spodině půdy. Zvláště to platí o cenách za výkop trativodů, jelikož v tamním kraji není zapracovaného dělnictva. Ceny v uvedené ofertě jsou tak nízké, že by ani vodní družstvo nebylo s to za ně prováděti podnik ve vlastní režii. Nejnižší oferent nepodal také průkazu o tom, že podobné práce prováděl, a k řízení stavby projektu neměl odborné způsobilosti.

Podnikatelství staveb J. Bubla a spol. (tehdy společníkem byl Ing. Zvánovec, úř. aut. civ. kultur. technik ve Vimperku), předložilo průkaz, že podobné práce provádělo a dosud provádí.

V důsledku toho navrhlo předsednictvo zemědělské rady v Praze, aby usnesení vodního družstva o zadání stavby zednickému mistru A. Ouředníkovi z Horažďovic bylo zrušeno, jelikož odborná kvalifikace oferentova nevyhovuje ustanovení § 22 zadávacího řádu, vydaného ministerstvem zemědělství v dohodě se zemským výborem pro zadávání dodávek a prací při podnicích melioračních a jiných zemědělsko-technických.

Vynesením ministerstva zemědělství ze dne 8. V. 1925, č. 35.512 bylo proto sděleno předsednictvu zemědělské rady, že podle ustanovení § 22 zadávacího řádu přichází v úvahu nabídka podnikatelství staveb J. Bubla a spol. a vynesením ministerstva zemědělství ze dne 17. VI. 1925, č. 45.723 projeven pak souhlas se zadáním stavby firmě J. Bubla a spol. podle opravené nabídky ze dne 20. V. 1925. Vynesením býv. zemského správního výboru ze dne 24. VII. 1925, č. 79.902 projeven byl rovněž souhlas se zadáním stavby jmenované firmě.

Z toho patrno, že subvenční úřady neměly zájmu na zadání stavby firmě J. Bubla a spol., nýbrž při zadání stavby dbáno bylo pouze platných ustanovení zadávacího řádu.

Se stavbou započato bylo v listopadu 1925 a práce skončeny v červnu 1930. Podle smlouvy o zadání stavby ze dne 1. XI. 1925 měla býti stavba dokončena nejdéle do 31. XII. 1927. Avšak valná hromada družstva dne 5. V. 1925 stanovila lhůtu pro dokončení stavby do konce roku 1929 za podmínky uvedené v čl. 6. zadávací smlouvy, t. j. za podmínky, že v případě nedodržení stavební lhůty, z níž doba trvalého deštivého či sněživého počasí a mrazů 6° C, jakož i případně doba, pokud trvají následky pohrom živelních se vyjímá, zaplatí firma J. Bubla a spol. za každý den, o který lhůta k dokončení stavby ustanovená byla překročena, pokutu (penale) v částce 200 Kč.

Během stavby dostavila se v červenci roku 1926 povodeň, dále byly prováděny doplňovací práce, žádané zájemníky družstva a mimo to oblast potoka Baráku náležela tehdy do obvodu vojenské střelnice, takže při vojenském cvičení ve střelbě na ostro byla celá oblast uzavřena denně do 13. hod. po dobu 2 měsíců, kromě toho i kruté mrazy a abnormální spousty sněhové na jaře 1929, trvající až do dubna, patří mezi okolnosti, které ve smyslu čl. 6 zadávací smlouvy odůvodňovaly prodloužení stavební lhůty. Podnik skončen byl v červnu 1930, a to z důvodů v předu uvedených, takže placení penale nemohlo se uplatňovati, a také nikdo ze zástupců vodního družstva při technicko-ekonomické kolaudaci stavby placení penale nežádal. Stavba provedena byla za dobu 4 roků a 8 měsíců (bez ohledu na dny, ve kterých podle čl. 6 zadávací smlouvy nemohlo se pracovati), a nikoliv za 6 roků, jak se uvádí v interpelaci.

Práce drenážní zadány byly podnikatelství za jednotkové ceny podle povahy půdní spodiny s příplatky na spodinu kamenitou a skalnatou. Podle toho byl účet podnikatelství upraven a revidován. Rozvrh stavebního nákladu provedl se jednotně, protože pracovní obtíže vyskytovaly se hlavně na společných zařízeních, a nelze je propočítávati výhradně jednotlivým pozemkům. Kolaudační komise provedla vyúčtování příplatků na výkop v kamenitém neb skalnatém materiálu podle předložených technických dokladů oferovaných jednotkových cen neb cen dodatečně sjednaných za souhlasu zástupců vodního družstva. Dojednaný a vodním družstvem uznaný poplatek na výkop ve skále střelné byl kolaudační komisí snížen o 5 Kč na 1 bm. V několika málo případech byla skutečně, jak technická revise provedená zemským úřadem zjistila, některým členům družstva (asi třem) počítána pro úhradu stavebního nákladu zájmová plocha některé parcely výměrou větší než ve skutečnosti má, ale toto nedopatření bylo po zjištění správných výměr příslušných pozemků opraveno.

Úprava potoka Baráku provedena byla v celku podle projektu. Za abnormálně krutých mrazů roku 1929 (až -40°.C) promrzla voda v potočišti až na dno, takže i dlažba dna a dlažba svahů s ledem utvořily jeden ledový celek, a při nastalém tání sněhu a odchodu ledu trhaly se kusy ledových bloků, které vytrhávaly částečně i dlažby ve dně a ve svazích, takže bylo nutno poškozené částí znovu dlažbou opevniti; v účtu podnikatelově jest na tyto opravné práce zařaděna částka 655 Kč. Tento úkaz nebyl pozorován jenom na úpravě potoka Baráku, nýbrž i na regulovaných tocích jiných podniků. Úprava potoka Jetenovického provedla se na délku 1,32 km. Pod zrušeným rybníkem »Hlubokým« měl se potok podle projektu pouze pročistiti, avšak provedené pročistění nepostačovalo, protože při značném spádu dna byl pravý svah podemílán, a bylo proto provedeno zajištění dna a pravého svahu potoka dlažbou 20 cm silnou; levý svah potočiště ponechán byl bez úpravy a opevnění, poněvadž hraničí s lesní parcelou velkostatku, který není v zájmu vodního družstva.

Po stránce technické nebylo proti provedení stavby žádných námitek a ani zástupci vodního družstva nestěžovali si při technicko-ekonomické kolaudaci do technického provedení stavby. Po provedení dlažeb a objektů na stavbě zbylý kámen byl podnikatelstvím odklizen do starých koryt a prohlubní, které měly býti zavezeny; byl-li použit zbylý kámen i pro stavbu domu »Kampeličky«, nezatížil se tím stavební náklad družstevního podniku, neboť dlažby při úpravách potočních účtovány byly za jednotkové ceny oferty za 1 m² dlažby a u objektů za 1 m³ zdiva a nikoliv podle množství dovezeného kamene na staveniště.

V měsíci srpnu 1925 postiženo bylo území vodního družstva katastrofální povodní. K odčinění škod způsobených touto povodní provedly se nouzové práce úpravní podle zák. č. 227/1925 Sb. z. a n. na potocích Baráku a Lhoteckém, jakož i úprava náhonu na mlýn v obci Babině.

V rámci regulačně-meliorační stavby vodního družstva provedly se úprava potoků s odpady na délku 9,875 km, svodnic na délku 3,529 km, odvodnění polí a luk na ploše 156,920 ha a povodnění luk ve výměře 52,64 ha. Během provádění těchto úprav postiženo bylo území družstevní novou katastrofální povodní v červenci 1926, která zničila rozestavěnou část regulace potoka a povodňovacích náhonů a poškodila v práci se nacházející objekty.

V rámci prací nouzových provedly se práce regulační v délce 2,718 km.

Pokud jde o finanční stránku stavby, neodpovídají číselné údaje interpelace skutečnosti, kterou zjistila účetní revise zemského úřadu takto:

1. Firmě stavitel J. Bubla a. spol. v Horažďovicích zaplaceno bylo celkem 1,974.522,41 Kč, z čehož připadá na práce regulační 1,234.953.- Kč a na práce meliorační 739.569,41 Kč.

2. Číselné údaje za materiál, správní výlohy atd. byly patrně v interpelaci vyčísleny z nepřehledného uspořádání zúčtovacích dat hlavní knihy. Přesná data o všech regulačních a melioračních pracích včetně prací nouzových uvádí připojený opis účtu pokladního, sestavený pří účetní revisi zemského úřadu z jednotlivých položek pokladního deníku. Nepřesným uspořádáním zúčtovacích dat hlavní knihy lze si též vysvětliti nesprávné tvrzení interpelace, že družstvo dluhuje firmě J. Bubla a spol. částku 132.894,74 Kč, zatím co podle výsledku revise má družstvo za tímto podnikatelem pohledávku 420 Kč 17 h.

Měsíční plat předsedovi družstva J. Pečánkovi v částce 100 Kč, honorář dřívějšímu pokladníkovi radovi Vyplerovi v měsíční částce 200 Kč a honorář nynějšímu pokladníkovi Janu Raškovi v měsíční částce 100 Kč nebyly určeny správcem stavby, nýbrž usnesením valné hromady družstevní, která se konala dne 10. dubna 1927.

K poznámce interpelace, že správce stavby slíbil již v roce 1930, že za půl roku podá repartici výloh, se poznamenává, že repartice ta byla mu svěřena k vypracování teprve v červnu roku 1931; proto však nebylo poškozeno družstvo placením úroků z výpůjček, poněvadž jednotliví jeho členové měli možnost složením příslušných záloh na své příspěvky vyvarovati se vzrůstu interkalárních úroků.

Pokud se týče závazku firmy platiti penále za překročenou lhůtu stavební, poukazuje se na zmínku v předu, při čemž se znovu podotýká, že žádný požadavek z tohoto titulu nebyl funkcionáři vodního družstva uplatňován a tedy nemohl býti ani z kauce per 50.000 Kč sražen. Podle protokolu o technickoekonomické kolaudaci ze dne 17. II. 1931 ručilo podnikatelství za provedenou stavbu do konce roku 1931. Při superkolaudaci stavby vykonané dne 11. IV. 1932 správcem stavby nebyly shledány žádné závady zaviněné podnikatelstvím, a částka 666,40 Kč, kterou vodní družstvo vyplatilo za některé opravné práce v době ručení, odúčtována byla již z účtu podnikatelova. Kauce složená při zadání prací, v částce 50.000 Kč byla proto firmě vrácena vodním družstvem po technicko-ekonomické kolaudaci stavby.

Podle výsledku účetní revise zemského úřadu činí náklad všech melioračních a regulačních prací družstevních včetně prací nouzových částku 3,062.792,60 Kč. Schválený rozpočet všech těchto práci činil včetně prací nouzových o rozpočtu odhadnutém jen přibližně částkou 400.000 Kč celkem 2,288.600 Kč, takže neodpovídají skutečnosti číselné údaje uváděné v interpelaci pro srovnání skutečného nákladu s rozpočtem.

Ani údaje interpelace o dluzích vodního družstva k 1. lednu 1933 nemohou odpovídati skutečnosti, poněvadž na př. zápůjčka u Zemské banky v Praze, poskytnutá družstvu v částce 500.000 Kč, byla již z části splacena, takže k 1. lednu 1933 nemohla činiti Kč 726.458,40. Podle stavu k 1. lednu 1934, tedy o rok později, činí stav nesplaceného kapitálu u tohoto peněžního ústavu toliko 464.391,93 Kč. Dluh u Kampeličky ve Velkém Boru činil k 1. lednu 1934 pouze 72.165,20 Kč a u Okresní hospodářské záložny v Horážďovicích pouze 290.573,60 Kč. U okresní hospodářské záložny v Hluboké n. Vlt., jak bude ještě dále vysvětleno, nebyla vůbec žádná zápůjčka vodním družstvem uzavřena, a pokud jde konečně o domnělý dluh firmě Bubla per 132.894,74 Kč, poukazuje se na dřívější vývody, podle kterých má naopak firma vrátiti družstvu částku 420,17 Kč.

Subvence na stavbu povoleny byly jak státem, tak i zemí, a činily

a) Na práce nouzové podle původního odhadnutého rozpočtu per 400.000 Kč 95% (jen z prostředků státních),

b) k vyššímu nákladu prací nouzových per 252.758,96 Kč 85% (stát 50%, země 35%),

c) na regulačně-meliorační stavbu o celkovém nákladu 2,272.599.- Kč, z čehož připadá na regulace 1.380.962.- Kč a na meliorace 891.637.- Kč, 80% na regulace (stát 50%, země 30%) a 55% na meliorace (stát 30%, země 25%).

Neodpovídá tedy procentní výměra příspěvků z prostředků veřejných údajům interpelace.

Veškeré povolené příspěvky státu i země byly již družstvu plně vyplaceny.

Repartice členských příspěvků jest nově vyčíslována na základě výsledku technické revise zemského úřadu. Neboť přezkoušením plošného zájmu jako podkladu pro rozvrh členských příspěvků bylo shledáno, že pro nedostatečnost a nespolehlivost plánů a výkazů zájmů 20 let starého projektu a pro značné změny pozemkového majetku jest nutno úplně přepracovati plošný repartiční podklad pro další rozvrhové práce, poněvadž změnil se skutečný zájem členský. Směrnice, jichž užila správa stavby pro rozvržení nákladů na zájem regulační, odvodňovací a závlahový, byly znovu uváženy a vhodněji upraveny. Výše členských příspěvků bude podle toho znovu vyšetřena a za podklad pro vyčíslení těchto příspěvků bude vzat skutečný náklad prací včetně inferkalárních úroků do konce června 1934, takže údaje průměrného nákladu v interpelaci uvedené se podstatně změní.

Pokud jde o soukromé odvodnění pozemků (bez subvencí) Jos. Pastejříka, o němž se interpelace zmiňuje, ve výměře 50 arů za cenu 800 Kč, podotýká se, že při rozchodu 12 m drenáže nebylo možno v době provádění družstevního podniku v projektované intensitě drenáž tuto za udanou částku technicky správ ně provésti a jmenovaný nekalkuluje patrně se svou vlastní prací.

K tvrzení interpelace, že revisní orgány zemského úřadu výsledkem svých prací neuspokojili členstvo družstva, uvádí se, že družstvo jako celek nejen nevzneslo protest proti revisním orgánům, nýbrž jim naopak ústy výboru poděkovalo.

K jednotlivým výtkám uvedeným v interpelací se podotýká:

ad 1. Revisi nepříslušelo z nynějšího stavu vodního družstva někoho obviňovati, nýbrž jen stav ten bezpečně zjistiti. Ani o náhradě škody nemohla revise rozhodovati již proto, že žádná škoda nebyla dosud zjištěna, a za podklad pro repartici lze stanoviti pouze skutečný stav aktiv a pasiv družstevních.

ad 2. Revisi nepříslušelo zdůvodniti zadání stavby.

ad 3. Poněvadž potok Barák nebyl špatně regulován, nemohla se revise zabývati otázkou náhrady škody.

ad 4. Výplata měsíčního platu předsedovi a měsíčního honoráře pokladníkům vodního družstva byla revisí konstatována. Podotýká se však, že revidující orgán jest povinen předložiti zprávu o revisi především příslušným úřadům, a nikoliv členům vodního družstva.

ad 5. Revise vyžádala si od pokladníka družstva veškery doklady.

ad 6. Zápůjčku u Okresní hospodářské záložny v Hluboké n. Vlt. nebylo třeba pozastaviti z důvodu, že žádná taková zápůjčka nebyla družstvem uzavřena. Po provedené superkolaudací stavby dne 11. dubna 1932 bylo družstvo povinno vyplatiti staviteli Bublovi zbytek jeho schváleného účtu. Poněvadž však nemělo peněz, převzalo po dohodě s podnikatelem na sebe povinnost uhraditi závazky Bublovy u zmíněného peněžního ústavu ve výši 93.478,45 Kč.

ad 7. K výtce průtahu v přídělu repartice poukazuje se na to, že - jak již bylo uvedeno v předu repartice byla správci stavby svěřena k vypracování teprve v červnu 1931 a členové družstva měli možnost složením záloh na své příspěvky vyvarovati se značnějšímu vzrůstu interkalárních úroků.

ad 8. Výkazy o provedení prací na jednotlivých pozemcích se revise nemohla zabývati, poněvadž byl pro směrodatný účet podnikatelův, jak jej přezkoušela kolaudační komise a schválili činitelé subvenční.

Z uvedených důvodů jest zřejmo, že technická a účetní revise byly náležitě provedeny a že ministerstvo zemědělství, k jehož podnětu byly tyto revise vykonány, věnovalo celé záležitosti svojí všemožnou pozornost.

Opravami plošného zájmu, přesuny nákladů do příslušných zájmů a úpravou příspěvků pro jednotku plochy vyloučeny budou nespravedlivosti v předpisech staré repartice, které zavdaly příčinu k protestům a stížnostem.

Ministerstvo zemědělství bude i nadále sledovati s náležitou pozornosti vývoj poměrů u tohoto družstva.

V Praze, dne 6. března 1934.

Ministr zemědělství:
Dr Hodža v. r.

Zabavení v interpelaci uvedených míst z brožury «Kdy bude lépe«, zařízené státním zastupitelstvím v Praze, bylo soudem přezkoumáno a v celém rozsahu potvrzeno.

Opravné prostředky nebyly podány.

V Praze, dne 9. dubna 1934.

Ministr spravedlnosti:
Dr Dérer v. r.