Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1934.

III. volební období.

10. zasedání.

Tisk 1258.

Vláda předložila senátu návrh zákona tisk č. 1251 - jímž se doplňuje zákon ze dne 3. července 1924, č. 170 Sb. z. a n.

Podle vládního návrhu má se kompetence hornických rozhodčích soudů vztahovati také na zaměstnance, konající práce v hornických závodech, podléhajících dozoru báňských úřadů, i když práce tyto vykonávají podnikatelé, “kteří nejsou majiteli dolů”. V judikatuře hornických soudů tato otázka však spornou není a nikdy nebyla, neboť vrchní hornický rozhodčí soud již od počátku své působnosti připouští, aby u hornických rozhodčích soudů byly projednávány také žaloby dělníků, zaměstnaných u pachtýřů dolů, tedy nikoliv u majitele dolu. Hornické rozhodčí soudy již také celé stovky sporů zaměstnanců, zaměstnaných u pachtýřů dolů, pravoplatně rozhodly. (Viz judikáty vrchního hornického soudu, zaznamenané na př. na str. 20 Beránkovy Sbírky judikátů vrchního hornického rozhodčího soudu, jakož i podobná rozhodnutí vrchního hornického rozhodčího soudu ve Sbírce Kolacího.) (Vrhs. 17./5. 1933, č. 92/33 - Vrhs. 28./6. 1933, č. 91 - Vrhs. 21./10. 1926, č. 94.)

Vrchní hornický rozhodčí soud odmítal jednati pouze o žalobách dělníků, zaměstnaných u “nehornických podnikatelů”, třebaže tito konali na hornických závodech hornické práce, a k tomu, zda šlo o majitele dolu nebo nikoli, vrchní hornický rozhodčí soud nepřihlíží. Toto stanovisko vrchního hornického rozhodčího soudu, že hornický rozhodčí soud může rozhodovati pouze o žalobách zaměstnanců hornických podnikatelů, je také podnětem navrhované novelisace, kterou má býti hornickým rozhodčím soudům přiřčena jurisdikce také při sporech zaměstnanců podnikatelů nehornických, konají-li na hornických závodech hornické práce. Těmito nehornickými podnikateli jsou míněni podnikatelé, provozující činnost na podkladě řádu živnostenského a nikoli na podkladě obecného horního zákona.

Ve vládním návrhu je proto třeba “majiteli dolů” rozuměti “podnikatele hornictví”. V pojmu podnikatel hornictví je zahrnut jak pojem majitele dolu, provozujícího ovšem dílo, neboť pouze takový přichází při pracovních sporech v úvahu, tak po případě také nájemce dolu, když majitel dolu provoz dolu pronajal, jde tudíž o pojem přiléhavější.

Majitel dolu podle § 131 obecného horního zákona v tom případě, když důl pronajal, nese určité závazky pouze vůči báňským úřadům, to jest závazky rázu veřejnoprávního.

Horní zákon zná jen toho, komu bylo propůjčeno kutací právo, a ten nese vůči správním, totiž báňským úřadům určitou odpovědnost, i když důl pronajal. Při sporech soukromoprávních, totiž při sporech z pracovního poměru, neručí však zaměstnanci majitel dolu, nýbrž ten, kdo jej do práce najal, ať je to majitel dolu sám nebo nájemce dolu. Sjednal-li s horníkem služební smlouvu nájemce dolu, nemá pak zaměstnanec při svých eventuálních sporech ze služebního poměru s majitelem dolu vůbec co činiti. (Viz rohodnutí vrchního hornického rozhodčího soudu ze dne 21. října 1926, č. 94.)

Při soukromoprávních sporech, vyskytujících se v hornictví, přicházejí v úvahu tyto tři skupiny zaměstnavatelů:

1. majitel dolu, pokud ovšem provozuje těžbu,

2. nájemce dolu,

3. podnikatel nehornický (podle živnostenského řádu), konající práce na hornickém závodě.

První dvě kategorie označuje judikatura vrchního hornického rozhodčího soudu báňskými nebo hornickými podnikateli a při soukromoprávních sporech zaměstnanců obou těchto skupin podnikatelů pravoplatně rozhoduje. Tato věc není a nikdy nebyla předmětem sporu a také není příčinou novelisace zákona č. 170/24 Sb. z. a n.

Předmětem častých sporů a také důvodem k této novelisaci je, že hornické rozhodčí soudy odmítaly rozhodovati o žalobách zaměstnanců, pracujících sice při hornictví a při pracích, které ustálená judikatura nejvyššího správního soudu uznává za práce hornické, avšak nebyli najati hornickým podnikatelem, ať majitelem dolu nebo nájemcem, to je věcí vedlejší, nýbrž byli ve službě u subpodnikatele nehornického, konajícího živnost na základě ustanovení řádu živnostenského.

Z odůvodnění vládního návrhu je sice zjevno, že jde o tuto otázku, neboť se tam výslovně mluví o podnikatelích nehornických. Je však třeba také správné textace zákona, neboť pro výklad zákonné normy je směrodatným na prvém místě text zákona a nikoli důvodová zpráva. Okolnost pak, že znění původního obsáhlého návrhu ministerstva veřejných prací z prosince 1932, kde se ve 3. odstavci mluvila o nehornických podnikatelích, bylo změněno, by jen zvyšovala nebezpečí, že text tohoto zákona by mohl býti třeba později předmětem nových sporů a že by účele, touto novelisací sledovaného, dosaženo nebylo.

Vzhledem k tomu, že dělníci zaměstnaní na dolech u nehornických zaměstnavatelů jsou odmítáni jednak hornickými rozhodčími soudy a jednak také pracovními soudy, zůstávají bez ochrany nebo se musí domáhati svých práv civilní cestou soudní, což je pro ně nákladné. Výlohy u rozhodčího soudu hradí revírní rady a zaměstnavatelé.

Vláda navrhuje proto, aby § 2 zák. č. 170/24 byl doplněn novým odstavcem 3, jehož znění je uvedeno v tisku č. 1251.

Sociálně-politický výbor doporučuje, aby slavný senát předlohu zákona tisk č. 1251, týkající se doplnění zákona č. 170/24, schválil ve znění dole otištěném.

V Praze dne 4. května 1934.

Johanis v. r.,
předseda.

J. Koukal v. r.,
zpravodaj.

ze dne...........................................................,

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Čl. I.

§ 2 zák. č. 170/1924 Sb. z. a n. se doplňuje tímto novým odstavcem:

(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 vztahují se také na práce v hornických závodech podléhající dozoru báňských úřadů včetně nakládání uhlí a koksu ze skládek, i když práce ty provádí jakýkoli podnikatel, který není majitelem dolu; nevztahují se však na práce přechodné, s provozováním hor toliko nepřímo spojené (na př. montáže, stavební práce).

Čl. II.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr veřejných prací v dohodě s ministry spravedlnosti, průmyslu, obchodu a živností a sociální péče.