Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1934.
III. volební období.
10. zasedání.
Tisk 1272.
Interpelace:
1. sen. Dundra, Ant. Nováka a soudr. na p. ministra vnitra ve věci rozpuštění obecního zastupitelstva v Dubí u Kladna.
2. sen. Kereszturyho a druhov celej vláde o definitívnej úprave penzijných požitkov župných zamestnancov.
Tisk 1272/1.
Interpelace
senátorů V. Dundra, A, Nováka a soudruhů na pana ministra vnitra ve věcí rozpuštění obecního zastupitelstva v Dubí u Kladna.
Při obecních volbách v roce 1931 zvoleno bylo 36 členů obecního zastupitelstva z těchto volebních skupin: komunistická oposice 9 členů, čs. sociální demokraté 4 členy, komunisté 8 členů, národní demokraté 4 členy, živnostníci 3 členy, lidovci 2 členy a národní socialisté 6 členů.
Při volbě starosty obdržel potřebný počet hlasů p. Bezděkovský, legionář, který již předtím po dvě období starostenský úřad k plné spokojenosti občanstva zastával. Jednal vždy nezištně, svědomitě a sledoval vždy prospěch obce a jeho občanstva. O tom svědčí projevy důvěry převážné většiny obyvatelstva této obce.
Přes to však nebyl v roce 1933 zemským úřadem potvrzen. Stalo se tak na základě zprávy okresního úřadu v Kladně, jehož odpovědní činitelé jsou exponenty národně-demokratické strany, Proti rozhodnutí zemského úřadu v Praze podal p. Bezděkovský odvolání k ministerstvu vnitra, které je dosud nevyřídilo a nyní vyřizovati již nebude, neboť rozhodnutím zemského úřadu v Praze bylo obecní zastupitelstvo obce Dubí rozpuštěno a jmenována správní komise.
Způsob, jakým se v této věci postupovalo, vyvolal nejen podiv, ale musí otřásti důvěrou v právní řád a úřady, především v okresní úřad v Kladně. V čele okresního úřadu v Kladně jest p. dr. Šilhán a vrchní komisař Kvasnička, který jest vlivným funkcionářem národně-demokratické strany. Tyto pány činíme odpovědnými za všechny následky, které z jejich nesprávného jednání vzejdou a jež nemohou přispěti ku zjednání vážnosti, o níž sám tento úřad musí dbáti. Leč to se zde neděje.
V téže době, kdy se vyšetřovaly vážné a věcné důvody odvolání p. starosty Bezděkovského, oznámili zástupci místních organisací stran národně-demokratické, národně-sociální, lidové a živnostenské, že jejich zástupci na členství v obecním zastupitelstvu resignují. Za důvod své resignace uváděli, že nemohou nésti odpovědnost za obecní hospodářství.
Obecní zastupitelstvo v Dubí odepřelo souhlas s resignací těchto členů a ve své odpovědi dokázalo, že tvrzení v resignací uváděná neodpovídají buď vůbec pravdě nebo jsou tendenční a zkreslují skutečný stav. V odpovědi výslovně uvádí obecní úřad, že všechna opatření rázu hospodářského nebo finančního byla schválena obecním zastupitelstvem a okresním výborem v Kladně. Ani v jediném případě nebylo možno vytknouti starostovi obce špatné hospodářství nebo protizákonné jednání.
Přes to, že v odpovědi poukázalo obecní zastupitelstvo na lichost a bezpodstatnost tvrzení resignujících členů a odhalilo nevěcnost jejich postupu, odvolali se tito k okresnímu úřadu v Kladně. Tento úřad, jak patrno z jeho postupu, se asi vůbec nezabýval obsahem stížnosti resignujících členů, tím méně pak věcnými námitkami, neboť vzal na vědomí resignaci členů jmenovaných politických stran a tím vytvořil stav, k němuž národní demokracie především pracovala. Nezkoumal stížnost a námitky, nenařídil revisi obecního hospodářství, prostě celou věc nechal 6 měsíců ležeti.
Resignace 15. členů obecního zastupitelstva v Dubí byla vzata na vědomí okresním úřadem v Kladně dne 5. dubna 1934 a již dne 18. dubna 1934 rozhodl zemský úřad v Praze, aby rozpuštěno bylo obecní zastupitelstvo této obce. Dne 24. dubna 1934 byl vypraven spis z Prahy okresnímu úřadu v Kladně, který jej obdržel 1. května t. r. a již dne 3. května t. r. byli jmenováni někteří členové správní komise a ještě týž den svolána schůze správní komise. Jak neobyčejně rychle v tomto případě postupoval okresní úřad v Kladně, když šlo o odstranění starosty obce - legionáře! Jak naproti tomu jednal, když šlo o vyšetření stížnosti a podaných námitek! Téměř 6 měsíců potřeboval k vyřizování stížnosti a nakonec ji ani nevyšetřil, zatím co k odstranění starosty obce, který po řadu roků konal svoje povinnosti vzorně, mu stačily dva dny!
Avšak okresní úřad v Kladně postupoval nesprávně a jednal proti znění zákona. V § 106. obecního zřízení se určuje, jakým způsobem mají se provésti opatření v obci, ve které bylo obecní zastupitelstvo rozpuštěno. Uvádí se v něm: >Pro spravování záležitostí do toho času, až bude nové zastupitelstvo obecní dosazeno, učiní okresní úřad po slyšení okresního výboru opatření, jichž potřebí.<
Toto ustanovení jest jasné a každému laiku srozumitelné. Nikoli však okresnímu úřadu v Kladně. Schůze okresního výboru nebyla svolána a okresní úřad, prováděje toto důležité opatření, neuznal za vhodno, aby si vyžádal dobré zdání okresního výboru. Okresní úřad v Kladně postavil se i proti dosavadní praksi. Podle této prakse musí býti okresní výbor předem slyšen, zda má býti v obci, kde bylo obecní zastupitelstvo rozpuštěno, jmenován komisař nebo správní komise, má býti slyšen o počtu členů správní komise a o jejich příslušnosti k jednotlivým politickým stranám. V obecním výboru má býti o těchto opatřeních jednáno a teprve kdyby k dohodě nedošlo rozhodne nadřízený úřad. Zde nestalo se však ničeho. Plných šest měsíců měl tuto záležitost k vyřízení okresní úřad v Kladně a za celou tu dobu nevyžádal si u okresního výboru dobré zdání. Musíme v tomto jednání spatřovati úmysl, který je tím odsouzeníhodnější, že došlo k porušení zákona a vědomému opuštění platné, ze zákona vyvěrající prakse! Za toto porušení zákona činíme odpovědným přednostu okresního úřadu v Kladně dra. Šilhána a vrchního komisaře Kvasničku.
Při jmenování členů správní komise jednal okresní úřad v Kladně stranicky. Složení správní komise mělo se provésti podle poměrného zastoupení, odpovídajícího výsledku posledních obecních voleb. Nejsilnější volební skupině >komunistické oposici<, která měla 9 členů a jež sloučením s čs. sociálně demokratickou stranou dělnickou představovala v obecním zastupitelstvu 13ti člennou skupinu byli nabízeni dva členové správní komise a národním socialistům se 6 členy také dva zástupci. Okresní úřad dal ve správní komisi zastoupení také neutrální kandidátce, která však při posledních obecních volbách se nevyskytovala.
Překvapuje nejenom toto jednání okresního úřadu, ale zvláště spěch, s jakým bylo jmenování a ustavení správní komise provedeno. Dne 3. května 1934 v hodinách dopoledních oznámil okresní úřad v Kladně jednotlivým občanům, že jsou jmenováni členy správní komise a ještě týž den o 4. hod. odpolední konala se první schůze této komise. Okresní úřad, který potřebuje 6 měsíců na vyřízení stížnosti a námitek, v zápětí na to v jediném dnu provede v rozporu se zákonem tak pronikavé změny v obci, jejichž důsledky pocítí v krátké době celé obecní hospodářství. Ještě více pak se tyto škodlivé následky projeví ve ztrátě důvěry k okresnímu úřadu.
Spatřujeme v postupu okresního úřadu v Kladně nevážné jednání a protizákonný postup. Avšak bez viny není také zemský úřad v Praze. Tento má dbáti, aby podřízené úřady jednaly přesně podle zákona a má přihlížeti, aby postupováno bylo tak, aby úřady neničily víru v svoji nestrannost a objektivitu.
Nezákonný a nemožně stranický postup jmenovaných úředních instancí vyvolává pochopitelné vzrušení v obci i celém okresu, a víra v právní řád a zákony republiky volá co nejdůrazněji po nápravě.
Podepsaní se proto táží p. ministra vnitra:
Je ministerstvu vnitra tento případ obecního zastupitelstva v Dubí u Kladna znám?
Co hodlá p. ministr vnitra učiniti, aby zde se vším urychlením všechna nezákonná opatření byla zrušena, a aby platnému právu i vší dosavadní právní praxi bylo učiněno zadost?
V Praze, dne 4. května 1934.
Dundr, A. Novák, Havránek, Koukal, Kříž, Filipínský, ing. Winter, Karpíšková,
dr. Farkas, Časný, F. V. Krejčí, Petřík.
Překlad ad 1272/2.
Interpelácia
senátora Kereszturyho a druhov celej vláde
o definitívnej úprave penzijných požitkov župných zamestnancov.
Na Slovensku a Podkarpatskej Rusi je veľa bývalých župných zamestnancov, ktorí dlhé desatiletia strávili vo verejnej službe župnej a na sklonku svojho života po zrušení resp. reorganizácii župnej správy stratili svoje miesta, Od tých čias uplynulo už zase veľa rokov a príslušné vládné inštancie napriek sem spadajúcim zákonným ustanoveniam ešte vždy neupravily definitívne penzijné požitky týchto nešťastníkov, nadobudnuté poctivou prácou, resp. nepreviedly ich úplné zrovnoprávnenie s ostatnými verejnými zamestnancami.
Asi 500 takýchto penzistov alebo ich pozostalých, ďalej asi 100 cestmajstrov a 200 cestárov žije po rad dlhých rokov v naprostej neistote. Tito sú v najvýhodnejšom prípade zaopatrovaní ešte podľa starých ustanovení župných štatutov, ktoré dnešným životným pomerom už nevyhovujú. V situácii čo možná ešte horšej ocítajú sa bývalí župní úradníci (a pozostalí po nich), z časti s vysokoškolskou kvalifikáciou, ktorí boli zamestnaní v župných ústavoch, nemocniciach atd. lebo títo buď vôbec žiadnu alebo len nepatrnú penziu z milosti dostávajú.
Zemský zastupitelský sbor na Slovensku, ako autonomná reprezentácia, nahradzujúca staré župy, svojimi usneseniami vynesenýmí už v r. 1929 a 1931 upravil služebné a platové pomery bývalých župných zamestnancov a tieto usnesenia predložil ešte v októbri 1931 ministersvu vnútra ku schváleniu. O zrovnoprávnení penzistov vyniesol zemský zastupitelský sbor v r. 1930 usnesenie, ktoré tiež v r. 1931 predložil ministenstvu vnútra ku schváleniu. Tieto usnesenia však ministerstvo vnútra dosiaľ neschválilo, napriek tomu, že to už i zemským úradom a niektorými zákonodarcami bolo niekoľkrát urgované.
Na svoje dotazy dostalo sa mi vysvetlenia, že príčina meškania spočíva v tom, lebo vraj definitivné riešenie tejto otázky nezávisí len od schválenia ministerstva vnútra, ale zároveň tiež od súhlasu ministerstva verejného zdravotníctva, verejných prác a nie v poslednom rade tiež ministerstva financií. A tedy osud bývalých župných zamestnancov resp. ich pozostalých, ktorí sa octli bez vlastného zavinenia v nešťastí a ktorých počet približuje sa tisícu, závisí od kompetenčného sporu alebo dohady asi štyroch ministerstiev.
Je všeobecná a takmer neprestajná sťažnosť, že vládna správa macošsky zachádza s východnými časťami republiky. Horejší prípad zdá sa nasvedčovať tomu, že táto sťažnosť nie je neodôvodnená, lebo kým penzisti v zemiach historických bez výnimky dostávajú svoje penzijné požitky, ktoré im patria podľa služebnej pragmatiky, dotiaľ niekoľko tisíc osôb s oprávneným nárokom na penziu - na obrovskú škodu Slovenska a Podkarpatskej Rusi avšak nie v prospech republiky, - sú spravovaní ako štátni občani druhoradí. Nechceme veríť tomu, že je tomu tak len preto, lebo dotyční boli pred tým v službách Uhorska, lebo veď administrácia vo východných zemiach bola bez ich zavinenia reorganizovaná podľa vzoru, zažitého v zemiach historických už pred utvorením republiky. Keby tieto sťažnosti a tieto bezpochybné krívdy boly odstránené, tu by vláda mohla dokázať uprimnosť svojej blahovôle a citu spravedlnosti pre východné časti republiky, ktoré city už toľkokrát zdôrazňovala.
Tážeme sa preto celej vlády:
Či je ochotná súrne zakročiť, aby penzijné požitky bývalýeh župných zamestnancov na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi a ich pozostalých boly defínitivne upravené a s týmito osobami bolo rovnako tak nakladané, ako s penzistami zemí historických a vôbec s penzistami štátnymi?
V Prahe, dňa 30. apríla 1934.
Keresztury, Böhr, F. Scholz, dr. Szilassy, Richter, Kreibich, Stolberg, dr. Feierfeil, Füssy, dr. Hilgenreiner, Reil, Tichi, Eichorn.
1272/2. (původní znění).
Interpelláció
az ősszkormányhoz
a slovenskói és ruszinszkói volt megyei alkalmazottak nyugdijilletményeinek végleges szabályozása tárgyában.
Benyujtják: Keresztury József szenátor és társai.
Szlovenszkón és Ruszinszkóban számos volt megyei alkalmazott van, akik hosszu évtizedeket töltöttek megyei közszolgálatban s életük alkonyán a megyei igazgatás megszüntével, illetve átszervezésével elvesztették állásukat. Azóta már ismét hosszu évek teltek el és az illetékes kormányhatóságok az idevonatkozó törvényes rendelkezések ellenére még mindig nem rendezték véglegesen ezeknek a szerencsétleneknek becsületes munkával szerzett nyugdijigényüket, illetve nem hajtották végre a többi közalkalmazottakkal való teljes egyenjogusításukat.
Közel 500 ilyen nyugdijas, vagy annak hátramara dottja, továbbá vagy 100 utbiztos s mintegy 200 utkaparó él hosszu évek során át a legnagyobb bizonytalanságban. Ezeket a legjobb esetben még mindig a régi, a mai megélhetési viszonyoknak meg nem felelö volt vármegyei szabályrendelet határozmányai szerint látják el. Még rosszabb a helyzetük az egyéb volt vármegyei intézményeknél, korházaknál stb. alkalmazott, részben egyetemi képesítéssel biró volt vármegyei tisztviselöknek, vagy azok hátramaradottjainak, akik egyáltalában semmit, vagy csak nagyon csekély kegydijat kapnak.
A szlovenszkói országos képviselötestület, mint a volt megyéket, majd zsupákat helyettesitö autonom képviselet már 1929. - ben majd 1931 - ben hozott határozatával rendezte a volt vármegyei alkalmazottak szolgálati és fizetési viszonyait s e határozatait még 1931. októberében a belügyminisztérium elé terjesztette jóváhagyás céljából. A nyugdijamok egyenjogusítására az országos képviselötestület ugyancsak még 1930.- ban hozott határozatot s ezt is még 1931.- ben felterjesztette jóváhagyásra a belügyminisztériumhoz. E határozatokat azonban a belügyminisztérium mindez ideig nem hagyta jóvá, annak ellenére, hogy az országos hivatal és több szlovenszkói törvényhozó is már jónéhányszor megsürgette.
Érdeklödésemre azt a felvilágosítást kaptam, hogy a késés oka abból származott, hogy nemcsak a belügyminisztérium jóváhagyásától függ a kérdés végleges rendezése, hanem egyuttal a közegészségügyi, közmunkaügyi s nem utolsó sorban a pénzügyminisztérium hozzájárulásától. Tehát nem kevesebb, mint négy minisztérium hatásköri vitájától, vagy megegyezésétöl függ közel ezer önhibáján kivül elszerencsétlenedett volt megyei alkalmazottnak, illetve hátramaradottjának életsorsa.
Általános és szinte állandó a panasz, hogy a kormányzat mostobán bánik a köztársaság keleti országrészeivel. A fenti eset azt látszik igazolni, hogy nem indokolatlan ez a panasz, mert mig a történelmi országokban kivétel nélkül megkapják a nyugdijasok a szolgálati rendfartás értelmében öket megilletö nyugdijat, addig Szlovenszkó és Ruszinszkó óirási kárára, --- de
a köztársaságnak sem elönyére, --- néhány ezer igényjogosult mint másodrenü állampolgár kezeltetik. Nem akarjuk hinni, hogy csak azért van ez, mert az illetök azelött Magyarország szolgálatában állottak, hiszen önhibájukon kivül szervezték át a keleti részeken
a közigazgatást a történelmi országokban már a köztársaság megalakulása elött meggyökeresedett rendszer mintájára. E jogos panasz és föltétlen sérelem kiküszöbölésével a kormány bebizonyithatná a köztársaság keleti részei iránt annyiszor hangoztatott jóindulatának s igazságérzetének öszinteségét.
Kérdezzük ezért összkormányt:
Hajlamdó-e sürgösen intézkedni, hogy a szlovenszkói és ruszinszkói volt vármegyei alkalmazottak s azok hátramaradottjainak nyugdijilletményei véglegesen szabályoztassanak
s egyenlö elbánásban részesüljenek a történelmi országok nyugdijasaival s általában az állami nyugdijasokkal?
Prága, 1934. április 30.
Keresztury, Böhr, F. Scholz, dr. Szilassy, Richter, Kreibich, Stolberg, dr. Feierfeil, Füssy, dr. Hilgenreiner, Reil, Tichi, Eichhorn.