Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1934.

III. volební období.

10. zasedání.

Tisk 1273.

ze dne.............................1934

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Veřejnými dodávkami a pracemi ve smyslu tohoto zákona rozumějí se takové, které zadávají stát, země, okres, obec nebo jiné veřejno-právní korporace, veřejné podniky, ústavy a fondy a fondy jimi spravované.

(1) Kdo v řízení o zadání veřejné dodávky nebo práce jinému přímo či nepřímo nabídne, slíbí nebo poskytne majetkový prospěch za to, že se zdrží nebo zdržel účasti při soutěži, nebo přímo či nepřímo za takové chování požaduje nebo přijme majetkový prospěch neb slib takového prospěchu, jinému přímo či nepřímo nabídne, slíbí nebo poskytne majetkový prospěch za to, že se soutěže zúčastní nebo zúčastnil určitým způsobem, nebo kdo přímo či nepřímo za takové chování požaduje nebo přijme majetkový prospěch nebo slib takového prospěchu, vůbec dopustí se jakýchkoli jiných pletich, které jsou způsobilé přivoditi škodu veřejnému zadateli, bude potrestán soudem pro přečin vězením od 8 dnů do jednoho roku, při zvlášť přitěžujících okolnostech tuhým vězením od 8 dnů do jednoho roku. Pokus přečinu je trestný i v zemi Slovenské a Podkarpatoruské.

(2) Byla-li činem uvedeným v odstavci 1 způsobena nebo hrozila-li z něho veřejnému zadateli škoda vyšší než 20.000 Kč, nebo byl-li vinník pro takový čin již odsouzen, bude potrestán pro zločin žalářem od jednoho roku do pěti let.

(3) Vedle trestu na svobodě může býti uložen peněžitý trest od 5.000 Kč do 500.000 Kč.

(4) Věděl-li podnikatel, člen správního neb dozorčího orgánu, vedoucí úředník nebo likvidátor podniku, že zaměstnanec nebo zmocněnec se dopustil ve prospěch podniku trestného činu uvedeného v odstavci 1, a opominul to zadateli oznámiti, uloží soud podnikateli ručení za nedobytný peněžitý trest uložený vinníkovi. Rozhodnutí, jímž se ručení ukládá, jakož i tomu, že soud ručení neuložil, lze odporovati týmiž opravnými prostředky jako výroku o trestu.

(5) Byl-li poskytnut majetkový prospěch, vysloví soud v rozsudku, že propadá ve prospěch státu.

Pro čin uvedený v § 2 není trestný, kdo dobrovolně a ne proto, že jeho jednání bylo odhaleno, čin zadateli oznámí a, vznikla-li z něho zadateli škoda, ji napraví.

(1) Vláda vysloví a veřejně vyhlásí, že vinníka, je-li vinníkem člen správního nebo dozorčího orgánu, vedoucí úředník nebo likvidátor podniku, také podnik je vyloučen na určitou dobu ze zadání veřejných dodávek a prací; takový výrok lze zatímně učiniti již během trestního řízení.

(2) Za podmínek uvedených v § 2. odst. 4., budiž užito ustanovení odstavce 1 také proti podnikateli.

(3) Nabídky vyloučených uchazečů buďtež po dobu, na kterou byli z veřejných dodávek a prací vyloučeni, ze soutěží předem vylučovány. Pouze v případech zcela výjimečných, bylo-li by tím zadání nebo provedení zakázky v tuzemsku vůbec ohroženo nebo značně ztíženo, může vláda povoliti výjimku pro zadání určitých dodávek nebo prací. Podrobnosti mohou býti upraveny vládním nařízením.

(1) Byl-li trestný čin uvedený v § 2. spáchán členem správního nebo dozorčího orgánu, zaměstnancem, zmocněncem nebo likvidátorem podniku, budiž podnikatel zpraven o hlavním přelíčení. Má právo se ho sám zúčastniti nebo dáti se při něm zastupovati. Okolnost, že podnikatel se k hlavnímu přelíčení z jakéhokoliv důvodu nedostavil, není na překážku ani konání hlavního přelíčení ani vynesení rozsudku.

(2) Podnikatel má právo přednésti skutečnosti, které mají význam pro posouzení věci, a činiti návrhy. Stejné právo přísluší mu také v hlavním přelíčení, a to i když o něm nebyl zpraven. V závěrečných řečech má právo ujmouti se slova před obviněným a jeho obhájcem.

(3) Podnikatel má právo užíti proti výroku, kterým mu bylo uloženo ručení za peněžitý trest, opravného prostředku. Může odporovati i jiným, částem rozsudku, a to týmiž opravnými prostředky jako obviněný a i proti jeho vůli, avšak toliko ve lhůtě platné pro obviněného.

(4) Rozhodnutí, proti němuž má podnikatel právo užíti opravných prostředků, budiž mu doručeno; byl li však při jeho prohlášení přítomen, staniž se tak jen tehdy, když za to žádá.

(1) Jestliže podnikateli, jehož jednání při určitém řízení o zadání veřejné dodávky nebo práce tvoří skutkovou podstatu trestného činu uvedeného v § 2., byla v tomto řízení dodávka nebo práce zadána, jest zadatel oprávněn smlouvu s účinnosti od počátku nebo pro budoucnost zrušiti. Všichni, kdož se pletich zúčastnili, odpovídají rukou společnou a nerozdílnou za veškerou škodu, která zadateli vznikla.

(2) Ustanovení odstavce 1 o zrušení smlouvy a o odpovědnosti podnikatele za veškerou škodu platí také, jestliže jednání kteréhokoliv člena správního neb dozorčího orgánu, vedoucího úředníka nebo likvidátora podniku tvoří skutkovou podstatu trestného činu uvedeného v § 2. nebo jestliže podnikatel nebo kterákoliv z jmenovaných osob věděla, že zaměstnanec neb zmocněnec podniku se dopustil ve prospěch podniku trestného činu uvedeného v § 2. a opominul to zadateli oznámiti.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej ministři veřejných prací, spravedlnosti, průmyslu, obchodu a živností a národní obrany v dohodě se zúčastněnými ministry.

Při zadávání státních a veřejných dodávek a prací shledána byla různá jednání oferentů poškozující vážně zájmy státu neb veřejných svazků; patří sem zejména t. zv. krycí oferty, jež záležejí v tom, že vzájemnou dohodou dvou neb několika oferentů určití z nich se nabídkového řízení neúčastní aneb účastní se ho nabídkou tak upravenou, aby jednomu z nich ucházení se o dodávku bylo zvlášť usnadněno, za kteroužto úsluhu bývají poskytovány úplaty. Taková jednání lze stíhati již nyní podle platného trestního zákona a vyvozovati z nich i soukromoprávní důsledky již podle dosavad platných norem. Hledíc k velké závažnosti věci jest však nezbytně třeba, aby tyto případy byly zachyceny vhodnými specielními trestními normami, a aby zejména při tom výslovně řešeny byly i některé další důsledky z podobných jednání vznikající. Proto doporučuje se řešiti tuto otázku zvláštním zákonem.

Ale i s hlediska soukromoprávního a správního jeví se potřeba specielního řešení. Již platný zadávací řád (vládní nařízení ze dne 17. prosince 1920, č. 667 Sb. z. a n.) dotýká se některých z těchto případů, totiž těch, když někdo přijme nebo poskytne majetkovou výhodu za tím účelem, aby sám nebo někdo jiný se o zakázku neucházel nebo nabídku odvolal, v § 21., odst. 1 ad ch), a to tak, že vylučuje předem příští nabídky takových uchazečů, kteří se provinili v posledních 3 letech, ze soutěže. Osnova navazuje (v § 4) na toto ustanovení zadávacího řádu, rozšiřujíc vyloučení také na případ, o němž zadávací řád se nezmiňuje, totiž na případ, kdy někdo poskytuje nebo nabízí majetkovou výhodu za to, aby se jiný soutěže zúčastnil určitým způsobem. Navrhovaný zákon jest tudíž v tomto směru také vhodným doplňkem zadávacího řádu. Pro výrok o vyloučení stanoví se kompetence vlády, která může také v konkretních zcela výjimečných případech povolovati odchylky.

Účelu navrhovaného zákona nebylo by však dosaženo, kdyby odpovědnost za pletichy zůstala obmezena v každém případě jen na přímého vinníka. Pletichy, proti nimž směřuje navrhovaný zákon, bývají totiž páchány zpravidla ve prospěch podniku; jest tudíž spravedlivo, aby i v případech, kde přímý vinník a podnikatel jsou osoby rozdílné nebo kde jde o společenskou nebo vůbec kolektivní formu podniku, sankce stanovené osnovou stihly v zásadě i podnikatele resp. podnik sám. Na druhé straně však z důvodu aekvity dlužno tuto spoluzodpovědnost podnikatele neb podniku vyloučiti tehdy, jestliže čin spáchán byl někým, kdo nenáleží mezi osoby zodpovědné za vedení podniku, resp. mezi představitele podniku, a podnikatel, resp. osoby za vedení podniku zodpovědné, o činu vůbec nevěděly. S těmito výhradami upraveno bylo ručení podnikatele za nedobytné peněžité tresty (§ 2., odst. 4), vyloučení podniku ze zadávek (§ 4., odst. 1 i 2) i sankce soukromoprávní stíhající podnikatele (§ 6).

K § 2: Při formulaci § 2. osnovy použito bylo do jisté míry některých ustanovení § 7. zákona ze dne 21. prosince 1932, č. 1 Sb. z. a n. z r. 1933, o změně a doplnění předpisů o řízení exekučním a o trestním stíhání pletich při dražbách. Bylo ovšem nutno připojiti další shora zmíněný případ, kdy totiž někdo jinému poskytuje neb slibuje majetkovou výhodu za to, že se soutěže účastní určitým způsobem. Posléze, aby zachyceny byly i jakékoliv jiné případy pletich spadající do rámce dohodování podnikatelů na škodu veřejných svazků, připojena byla generální klausule.

Pokud se v textu mluví o soutěži, není tím míněna jen soutěž ve smyslu zadávacího řádu, nýbrž vůbec soutěž v širším smyslu národohospodářském, takže jsou zahrnuty i případy zadání z volné ruky.

Průpad majetkového prospěchu ve prospěch státu (§ 2., odst. 5) stanoven byl z toho důvodu, aby nejen ten, kdo úplatu poskytl, postižen byl v případě zadání dodávky odpovědností za veškerou škodu (srv. § 6.), nýbrž aby postižen byl majetkovou újmou také ten, kdo přijal úplatu, nehledě k tomu, že jej stíhá podle § 6. solidární odpovědnost za škodu.

K § 3: Tímto ustanovením stanovena jest beztrestnost v případě t. zv. účinné lítosti.

K § 5: Poněvadž v důsledku různých ustanovení osnovy stává se podnikatel, není-li přímým vinníkem, vedlejším účastníkem trestního řízení, bylo nutno upraviti vhodným způsobem právní důsledky plynoucí z tohoto jeho postavení pro obor trestního řízení.

K § 6: Soukromoprávní důsledky činu v § 2. formulovaného řeší se v osnově tím způsobem, že zadateli dává se právo zadávací smlouvu vylákanou tímto činem zrušiti. Odpovědnost za vzešlou škodu vyplývá ze všeobecných zásad; vzhledem k tomu, že při každém jednání sem spadajícím jest účastno více osob, navrhuje se v příčině náhrady škody solidární závazek všech účastníků pletich.

V Praze, dne 14. května 1934.

Předseda vlády:
Malypetr v. r.

Ministr veřejných prací:
Dr. Czech v. r.