Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1934.
III. volební období.
10. zasedání.
Tisk 1288.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne..................:................................................................1934,
kterým se mění a doplňují předpisy o soudnictví úrazového pojištění dělnického.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
(1) Nálezu rozhodčího soudu zřízeného podle zákona ze dne 28. prosince 1887, č. 1 ř. z. z r. 1888, o úrazovém pojištění dělníků, ve znění zákona ze dne 10. dubna 1919, č. 207 Sb. z. a n., kterým se mění zákony o úrazovém pojištění dělníků, jakož i nálezu rozhodčího soudu zřízeného podle zák. čl. XIX/1907 ve znění vládního nařízení ze dne 14. července 1922, č. 199 Sb. z. a n., kterým se mění a doplňují ustanovení o úrazovém a nemocenském pojištění dělníků na Slovensku a Podkarpatské Rusi, mohou strany odporovati odvoláním, jestliže řízení před rozhodčím soudem bylo vadné nebo byl nálezem rozhodčího soudu porušen zákon.
(2) Odvolání jest podati dvojmo u rozhodčího soudu, který nález vydal, do 60 dnů ode dne, kdy byl nález doručen, podáním podepsaným advokátem nebo úředníkem nositele úrazového pojištění (zaopatření). Nález rozhodčího soudu jest stranám vždy doručiti písemně.
(3) O odvolání rozhodne vrchní pojišťovací soud ve zvláštním senátu pro úrazové pojištění (zaopatření) dělnické složeném podle obdoby ustanovení § 228., odst. 2 zákona ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří.
(4) Přísedící vrchního pojišťovacího soudu pro rozhodování o odvoláních podle tohoto zákona a jejich náhradníky, jakož i přísedící a náhradníky rozhodčích soudů jmenuje ministr sociální péče v dohodě se zúčastněnými ministry po slyšení ústředen odborových organisací zaměstnanců a zaměstnavatelů. Podrobné předpisy o jmenování přísedících a náhradníků budou vydány vládním nařízením.
(5) Pokud jde o odvolání, platí o řízení u rozhodčího soudu a u vrchního pojišťovacího soudu obdobně předpisy §§ 226., 230. až 233. zák. č.221/1924 Sb. z. a n. ve znění zákona č. 184/1928 Sb. z. a n. O nákladech zřízení a činnosti zvláštního senátu pro úrazové pojištění (zaopatření) dělnické u vrchního pojišťovacího soudu platí obdobně § 234., odst. 2 o poplatcích § 254. zák. č. 221/1924 Sb. z. a n.
(6) Odvolání nositele pojištění (zaopatření) nemá odkládacího účinku.
§ 2.
Nálezu rozhodčího soudu i vrchního pojišťovacího soudu (§ 1., odst. 1 a 3) lze odporovati žalobou o obnovu podle obdoby ustanovení civilního řádu soudního.
§ 3.
(1) Ustanovení upravující stejný předmět jako tento zákon, která jsou v odporu s jeho předpisy, pozbývají platnosti dnem účinnosti tohoto zákona.
(2) Tento zákon nabude účinnosti prvním dnem šestého měsíce následujícího po měsíci vyhlášení. Na spory zahájené před účinností tohoto zákona vztahují se ustanovení § 1. jen tehdy, nebylo-li v den, kdy tento zákon nabude účinnosti, ještě vydáno rozhodnutí.
(3) Tento zákon provedou ministři sociální péče a spravedlnosti v dohodě se zúčastněnými ministry.
Odůvodnění.
Soudnictví podle zákonů o úrazovém pojištění (zaopatření) dělníků neuspokojuje. Jeho hlavní vadou je, že rozhodčí soudy pro úrazové pojištění dělníků a pro úrazové zaopatření zaměstnanců podniků vyňatých z pojistné povinnosti rozhodují s konečnou platností a že proti jejich rozhodnutím jsou vyloučeny jakékoliv opravné prostředky řádné a na území mimoslovenském i mimořádné. Závady z těchto nedostatků vyplývající, zejména také nejednotnost judikatury, jsou takového druhu, že s reformou soudnictví nelze čekati až do konečné úpravy úrazového pojištění dělnického vůbec a jest třeba, aby v tomto směru byly zákonné předpisy pozměněny ještě před touto úpravou.
Byl učiněn podnět, aby reforma byla provedena tak, že by rozhodování sporů z úrazového pojištění dělnického bylo svěřeno pojišťovacím soudům zřízeným podle zákona o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří č. 221/1924 Sb. z. a n., a aby rozhodčí soudy podle dosavadních předpisů o úrazovém pojištění dělnickém byly zrušeny. Avšak tento podnět setkal se v kruzích zájemců s odporem. Všeobecně se uznává, že jest nutno, aby závady v řízení před rozhodčími soudy úrazového pojištění (zaopatření) dělnického se vyskytující byly co nejdříve odstraněny novým zákonem, avšak zájemci jsou převážně proti tomu, aby byla provedena reforma tak dalekosáhlá, kterou by rozhodčí soudy úrazového pojištění dělnického byly úplně odstraněny a rozhodování svěřeno jiným orgánům. Zájemci vyslovili se proto, aby rozhodčí soudy byly zachovány, aby však proti jejich rozhodnutí byly připuštěny opravné prostředky řádné a mimořádné.
O řádných opravných prostředcích by rozhodoval vrchní pojišťovací soud řízený podle zákona č. 221/1924 Srb. z. a n. Těmto přáním vyhovuje osnova v plném rozsahu v § 1. Připouští jako řádný opravný prostředek proti rozhodnutím rozhodčích soudů úrazového pojištění (zaopatření) odvolání, které jest podati stejným způsobem, jako odvolání proti rozsudkům pojišťovacích soudů. Předepisuje se zejména písemná forma odvolání a podpis advokáta v případech, že nejde o odvolání nositele pojištění. Odvolání nositelů pojištění mohou podepsati jejich úředníci podobně, jako jest tomu ve sporech o nároky z pojištění starobního a invalidního. Tyto podmínky stanoví se proto, aby vrchní pojišťovací soud nebyl přetížen odvoláními, která by nevyhovovala ani po stránce formální. Ve starobním a invalidním pojištění se podobné ustanovení osvědčilo.
Odvolací lhůta stanoví se stejně jako v zákoně č. 221/1924 Sb. z. a n. Rovněž je stejně upraveno složení senátu, který u vrchního pojišťovacího soudu má o odvolání rozhodovati s tou toliko změnou, že přísedící mají býti dosazeni jmenováním a nikoliv volbou. Stejně tomu má býti, i pokud jde o povolávání přísedících rozhodčích soudů úrazového pojištění dělnického. Vzorem byl tu zákon o pracovních soudech z roku 1931.
Náklady s provedením tohoto zákona spojené budou kryty z rozp. pol. výdajů ministerstva spravedlnosti určených pro pojišťovací soudnictví (tit. 3, pol. 7 a 19). Lze očekávati, že skutečný výdaj na pojišťovací soudnictví tím vzroste asi o 10.000 Kč.
V Praze, dne 4. června. 1934.
Předseda vlády:
J. Malypetr v. r.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dérer v. r.