Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1934.

III. volební období.

10. zasedání.

Tisk 1301.

Poslanecká sněmovna Národního shromáždění republiky Československé schválila ve 330. schůzi dne 7. června 1934 tuto osnovu zákona:

ze dne..............................................................................1934.

jímž se mění a doplňují některá ustanovení zákona o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Zákon ze dne 21. února 1929, č. 26 Sb. z. a n., o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách, ve znění zákona ze dne 14. července 1931, č. 125 Sb. z. a n. se mění a doplňuje takto:

§ 2. č. 8 se ruší.

§ 12. odst. 1 se doplňuje a zní:

(1) Příspěvková doba započítává se od prvního dne měsíce, ve kterém pojištěnec vstoupil do zaměstnání, podléhajícího pojistné povinnosti, stala-li se přihláška (§ 5.) alespoň jednou stranou včas, nehledíc k tomu, bylo-li pojistné za tuto dobu zaplaceno. Jinak se započítává příspěvková doba od měsíce, ve kterém přihláška došla dodatečně nositeli pojištění nebo pojistná povinnost výměrem nebo rozhodnutím byla vyslovena, nehledíc k tomu, bylo-li pojistné za tuto dobu zaplaceno. Ostatní doba zaměstnání, podléhajícího pojistné povinnosti, započte se jako příspěvková doba toliko podle skutečně zaplaceného pojistného, pokud bylo dodatečně zaplaceno do šesti let po splatnosti; do čekací doby podle § 16. započte se však nejvýše dvanáct měsíců.

§ 20. se mění, doplňuje a zní:

(1) Starobní důchod přísluší ve výši a na místě důchodu invalidního bez průkazu nezpůsobilosti k výkonu povolání po dokonání čekací doby pojištěncům, kteří dokonali 60. rok života anebo získali aspoň 480 příspěvkových měsíců, a pojištěnkám, které dokonaly 55. rok života, jestliže a pokud nejsou zaměstnáni způsobem, který by zakládal pojistnou povinnost podle tohoto zákona nebo podle zákona ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, ve znění zákona ze dne 8. listopadu 1928, č. 184 Sb. z. a n., nebo podle zákona ze dne 11. července 1922, č. 242 Sb. z. a n., o pojištění u báňských bratrských pokladen, nebo zákona ze dne 10. června 1925, č. 148 Sb. z. a n., o pojištění osob samostatně hospodařících pro případ invalidity a stáří, jakmile tento zákon vstoupí v účinnost.

(2) Pojištěncům, kteří překročili 55. rok života a získali aspoň 120 příspěvkových měsíců v povinném pojištění, přísluší po uplynutí 12 měsíců po výstupu z povinného pojištění, nejdříve však od dokonaného 56. roku, starobní důchod ve výši a na místě důchodu invalidního bez průkazu nezpůsobilosti k výkonu povolání, jestliže a pokud nejsou zaměstnáni způsobem, který by zakládal pojistnou povinnost podle tohoto zákona, nebo zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. ve znění zákona č. 184/1928 Sb. z. a n., nebo zákona č. 242/1922 Sb. z. a n., anebo zákona č. 148/1925 Sb. z. a n. Pojištěnkám za stejných předpokladů přísluší starobní důchod tenkrát, jestliže překročily 53. rok života, nejdříve však od dokonaného 54. roku.

(3) Požitek starobního důchodu zaniká

a) úmrtím důchodcovým,

b) nejsou-li tu již podmínky předchozích odstavců.

§ 22. doplňuje se dalším odstavcem tohoto znění:

(3) Ustanovení § 33. odst. 2 platí obdobně.

§ 24. se mění, doplňuje a zní:

(1) Invalidní nebo starobní důchod nesmí převyšovati i s příplatky vychovávacími (§ 22.) průměr nejvyšších služebních požitků, započitatelných podle § 4. a hlášených podle § 5., jež pojištěnec měl v 30 příspěvkových měsících z posledních 90, po případě z kratší doby před nápadem důchodu. Nezískal-li pojištěnec 30 příspěvkových měsíců, stanoví se průměr z uvedených požitků, hlášených v této kratší době.

(2) Invalidní nebo starobní důchod činí však nejméně Kč 3.600.

§ 32. odst. 2 se doplňuje a zní:

(2) úhrn vdovského (vdoveckého) důchodu a důchodů sirotčích nesmí však v žádném případě činiti více než důchod podle § 21., jehož zemřelý požíval, nebo na nějž měl nárok, zvýšený

o příplatky vychovávací podle § 22.; ku zvýšení důchodu podle § 28. se však nepřihlíží. Činí-li úhrn více, jest snížiti důchody sirotčí poměrně.

§ 47. doplňuje se novým odstavcem tohoto znění:

(5) Uplatněný nárok přechází na dědice oprávněné osoby.

§ 57. se mění, doplňuje a zní:

(1) Nároky z pojištění zůstávají po zániku pojistné povinnosti zachovány po dobu rovnající se čtvrtině příspěvkové doby, nejméně však po dobu 24 měsíců, ale jen pokud nenastala povinnost k převodu podle §§ 113. až 115. Při tom případný zlomek měsíce počítá se za celý měsíc.

(2) Do lhůty, po kterou zůstávají zachovány nároky podle odstavce 1, nepočítá se doba, po kterou

a) pojištěnec požíval invalidního nebo starobního důchodu,

b) výplata důchodu invalidního nebo starobního odpočívala,

c) pojištěnec byl podroben léčebné péči podle § 49. a násl.

§ 58., jehož nadpis se ruší, se mění, doplňuje a zní:

Nároky z pojištění zůstávají zachovány i přes lhůtu stanovenou v § 57. po dobu prokázané nezaměstnanosti, nejdéle však do uplynutí 60 měsíců po zániku pojistné povinnosti, není-li lhůta podle § 57. delší. Podmínkou tohoto prodloužení ochranné lhůty jest, že pojištěnec předloží vždy každého půl roku, počítajíc od prvního dne následujícího po uplynutí ochranné lhůty podle § 57. nositeli pojištění potvrzení veřejné zprostředkovatelny práce nebo odborové zprostředkovatelny práce, která bude v tom směru uznána za rovnocennou zprostředkovatelně veřejné, že se u ní bezvýsledně hlásil o místo. Průkaz tento může býti nahražen potvrzením příslušného obecního úřadu, že pojištěnec pro nedostatek pracovní příležitosti je nezaviněně bez zaměstnání. Nebylo-li potvrzení předloženo do 30 dnů po dni, kterého mělo býti předloženo podle předchozích vět, zaniká zachování nároku podle tohoto paragrafu.

§ 59. se mění, doplňuje a zní:

(1) Vstoupí-li bývalý pojištěnec opět do pojištění dříve, než nastala povinnost k převodu podle §§ 113. až 115., započítává se mu příspěvková doba dříve získaná, trvalo-li přerušení nejvýše 5 let ode dne zániku pojištění. Trvalo-li přerušení dobu delší 5 let, ale kratší 10 let, započítává se příspěvková doba dříve získaná jen tenkráte, získá-li pojištěnec před uplynutím těchto 10 let znovu aspoň 12 příspěvkových měsíců.

(2) Jinak započítává se doba dříve získaná pouze, dokoná-li pojištěnec v novém pojištění aspoň 60 příspěvkových měsíců.

(3) Do doby přerušení podle předchozích odstavců nepočítá se doba, po kterou pojištěnec požíval invalidního nebo starobního důchodu, nebo po kterou výplata důchodu odpočívala.

§ 60 se mění, doplňuje a zní:

(1) Pojištěnec, který získal aspoň 30 příspěvkových měsíců, má právo pokračovati dobrovolně v pojištění placením úhrnného pojistného (§ 64. odst. 2), jestliže zanikla jeho pojistná povinnost. Dobrovolné pokračování v pojištění jest neplatné, jestliže byl pojištěnec v době, kdy uplatnil nárok na dobrovolné pokračování v pojištění, nezpůsobilým k výkonu povolání (§ 17.).

(2) Toto právo zaniká, nebylo-li do měsíce po uplynutí ochranné lhůty zaplaceno pojistné aspoň za jeden příspěvkový měsíc.

(3) Pojištěnec může dobrovolně pokračovati v pojištění podle své volby buď ve třídě služného, v níž byl zařaděn v době zániku pojistné povinnosti, nebo v jedné ze čtyř tříd nejblíže nižších s tím omezením, že pojistné třídy zvolené nesmí býti nižší, než čtvrtina pojistného třídy, v níž byl naposledy povinně pojištěn. Změna třídy jest přípustna v mezích věty předchozí.

(4) Dobrovolné pokračování v pojištění zanikne, jestliže:

1. pojištěnec ohlásí, že se vzdává dalšího pokračování v pojištění,

2. pojištěnec nezaplatil pojistného a neučinil tak dodatečně do 12 měsíců po jeho splatnosti,

3. vznikla-li povinnost k převodu podle §§ 113. až 115.

(5) Po zániku dobrovolného pokračování v pojištění zůstávají pojistné nároky zachovány do 12 měsíců, jestliže v této době nenastala povinnost k převodu podle §§ 113. až 115. Ustanovení § 57., odst. 2 platí zde obdobně.

(6) Dobrovolným pokračováním v pojištění nemůže býti zkrácena ochranná lhůta plynoucí z povinného pojištění.

§ 65. odst. 1 se mění a zní:

(1) Pojistné jest platiti po dobu, po kterou trvá smluvní služební poměr, zakládající pojistnou povinnost, s výjimkou stanovenou v § 55. odst. 2.

§ 113. odst. 3 se mění, doplňuje a zní:

(3) Jestliže uplynulo od zániku pojištění u dřívějšího nositele pojištění více než 5 roků, ale méně než 10 roků, jest dosavadní nositel pojištění povinen k převodu pouze, získal-li pojištěnec u dalších nositelů pojištění před uplynutím těchto 10 roků znovu aspoň 12 příspěvkových měsíců. Jinak jest dosavadní nositel pojištění povinen k převodu pouze, dokonal-li pojištěnec v novém pojištění u dalších nositelů pojištění aspoň 60 příspěvkových měsíců. Do doby přerušení podle tohoto odstavce nepočítá se doba, po kterou pojištěnec požíval invalidního nebo starobního důchodu, anebo po kterou výplata důchodu odpočívala.

§ 124. se mění a doplňuje takto:

1. Odstavec 2 zní:

(2) Základna pro vyměřování úhrnných dávek jest průměr služebních požitků započitatelných podle § 4. a hlášených podle § 5. za posledních 60 příspěvkových měsíců před nápadem dávky, po případě za kratší dobu, při čemž při stanovení tohoto průměru se počítají pouze nejvyšší služební požitky dosažené v uvedené době po dobu 24 měsíců a nejnižší služební po- žitky dosažené v uvedené době po dobu 12ti měsíců. Bylo-li odbyto pouze 36, po případě méně příspěvkových měsíců, počítá se tento průměr ze všech služebních požitků započitatelných podle § 4. a hlášených podle § 5.

2. Odstavec 4 zní:

(4) Starobní důchod přísluší na místě a ve výši invalidního důchodu bez průkazu nezpůsobilosti k výkonu povolání po skončení 420 příspěvkových měsíců tohoto pojištění, nejpozději dokončením 60. roku věku, získal li pojištěnec aspoň 60 příspěvkových měsíců tohoto pojištění podle odstavců 8 a 9 a není-li zaměstnán jako novinář.

3. Za odstavec 4 vkládají se nové dva odstavce jako odstavce 5 a 6 tohoto znění:

(5) Je-li pojištěnec, jenž splnil podmínky pro nápad starobního důchodu podle předcházejícího odstavce, zaměstnán způsobem uvedeným v § 20. odst. 1, odpočívá po dobu tohoto zaměstnání starobní důchod ve výši, která by pojištěnci příslušela, kdyby byl pojištěn podle obecných předpisů tohoto zákona. Byl-li pojištěnec v tomto zaměstnání pojištěn podle tohoto zákona, zvyšuje se po skončení tohoto pojištění starobní důchod o příslušné zvyšovací částky podle § 21.

(6) Pojištěncům, kteří překročili 55. rok života a získali aspoň 120 příspěvkových měsíců v pojištění podle tohoto paragrafu, přísluší po uplynutí 12 měsíců po výstupu z tohoto pojištění, nejdříve však od dokonaného 56. roku starobní důchod ve výši a na místě důchodu invalidního bez průkazu nezpůsobilosti k výkonu povolání, jestliže a pokud nejsou zaměstnáni způsobem uvedeným v § 20. odst. 2.

4. Dosavadní odstavce 5 až 13 označují se jako odstavce 7 až 15.

5. Citace odstavce 13 v dosavadním odstavci 6 - nyní 8 - se nahražuje citací odstavce 15, citace odstavce 6 v dosavadním odstavci 7 nyní 9 - se nahražuje citací odstavce 8, citace odstavce 8 v dosavadním odstavci 9 - nyní 11 - se nahražuje citací odstavce 10 a citace odstavce 6 v dosavadním odstavci 13 -nyní 15 - se nahražuje citací odstavce 8.

Za § 162. vsunuje se nový § 162 a) tohoto znění:

§ 162 a).

(1) Nositelé pojištění mohou se uspokojiti z cenných papírů jim do zástavy daných, je-li dlužník v prodlení, bez soudního řízení a smějí je po předchozí pohrůžce dáti veřejně prodati. Mají-li cenné, papíry cenu bursovní nebo tržní, může se prodej provésti také neveřejně za běžnou cenu prostřednictvím bursovního dohodce nebo, není-li ho, prostřednictvím orgánu oprávněného k dražbám.

(2) Ministerstvem sociální péče potvrzené výkazy o splatných pohledávkách nositelů po- jištění ze zápůjček, z anuit, z úroků a z ostatního smluveného příslušenství jsou exekučními tituly. Tyto výkazy jsou vykonatelny soudní exekucí. Povoliti a vykonati exekuci jest povolán příslušný exekuční soud.

§ 176. se mění, doplňuje a zní:

(1) Důchody zvyšují se za dobu vojenské služby za války státním občanům československým, kteří získali aspoň jeden příspěvkový měsíc před nastoupením vojenské služby za války, anebo kteří nejdéle do všeobecné demobilisace (28. února 1921) získali aspoň jeden příspěvkový měsíc, o státní příspěvek; státní příspěvek může se v případech zvláštního zřetele hodných přiznati i zaměstnancům, kteří se vrátili teprve po 28. únoru 1921 do občanského povolání. Státním občanům československým zaměstnaným v zemi Slovenské aneb Podkarpatoruské poskytne se státní příspěvek za dobu vojenské služby za války, vstoupili-li do pensijního pojištění nejdéle do 31. prosince 1923.

(2) Státní příspěvek, o nějž se zvyšuje důchod invalidní nebo starobní, činí za každý měsíc vojenské služby za války dvě třetiny premie třídy služného [§ 177. odst. 1 lit. a)], v níž pojištěnec byl zařaděn po prvé po ukončení války, po případě v níž byl zařaděn naposledy před nastoupením vojenské služby za války, nejvýše však dvě třetiny premie třídy VI s tím, že státní příspěvek činí ročně nejméně Kč 240-. Státní příspěvek k ostatním důchodům vyměřuje se ve stejném poměru, v jakém se vyměřují tyto důchody z důchodu invalidního a starobního podle tohoto zákona. K dávkám jednorázovým se státní příspěvek neposkytuje. Zemřel-li pojištěnec u výkonu vojenské služby před všeobecnou demobilisací (28. února 1921), považuje se pro stanovení státního příspěvku k důchodu pozůstalých za dobu jeho vojenské služby za války doba ode dne jejího nastoupení až do dne provedené demobilisace.

(3) Částka, o kterou se zvyšují důchody v důsledcích státního příspěvku, nezapočítá, se do nejvýše přípustné výše důchodu podle § 24. odst. 1 a do nejmenších částek důchodu podle

§ 24. odst. 2, § 25. odst. 4, § 32. .odst. 1 a § 34. odst. 2 a 3, a nesmí býti dále zaúčtována zaměstnavatelem na zaopatřovací požitky příslušející smluvně jeho zaměstnancům, po případě na zákonná plnění zaměstnavatelů podle zákona ze dne 18. března 1921, č. 130 Sb. z. a n., kterým se upravují zaopatřovací požitky bývalých zaměstnanců na velkém majetku pozemkovém.

(4) Za dobu vojenské služby za války počítá se též doba odbytá podle § 4. zákonů o válečných úkonech (t. zv. osobní válečné úkony), v zajetí válečném, doba, během níž byl pojištěnec internován, a doba, po kterou vykazoval pojištěnec nejméně 50%ní snížení výdělečné schopnosti ve smyslu příslušných právních předpisů o požitcích válečných poškozenců.

(5) Náklady spojené se zvýšením důchodů za dobu vojenské služby za války hradí nositelům pojištění stát. Způsob vyúčtování úhrady těchto nákladů upraví ministr sociální péče po slyšení Všeobecného pensijního ústavu a Svazu pensijních ústavů v dohodě s ministrem financí.

(6) Nárok na přiznání státního příspěvku jest uplatniti u posledního nositele pojištění do 6 měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona a doložiti potřebnými doklady.

(1) Náhradní ústavy (§§ 73. 103. až 111.) poskytují důchod podle § 20. odst. 2 ve výši, která by příslušela, kdyby pojištění bylo provedeno u Všeobecného pensijního ústavu se zvýšením podle § 177. a); důchody vdovský, vdovecký, sirotčí, rodičů a pohřebné vyměřují se však podle invalidního důchodu, na který měli důchodci nárok v době úmrtí.

(2) Ustanovení odstavce 1 platí s výjimkou zvýšení podle § 177. a) také pro nositele pojištění podle § 3. zák. č. 26/1929 Sb. z. a n. a vládního nařízení ze dne 9. února 1933, č. 33 Sb. z. a n., o pensijním pojištění zaměstnanců soukromých drah. Pokud toto vládní nařízení se dovolává právních předpisů zákona č. 26/1929 Sb. z. a n., rozumí se tím ustanovení citovaného zákona ve znění této novely.

Vláda se zmocňuje, aby nařízením upravila započítání legionářské služby pro nápad starobního důchodu.

Pro osoby, které v den vstupu tohoto zákona v účinnost požívají starobního důchodu podle § 20. odst. 1 zák. č. 26/1929 Sb. z. a n., anebo tento důchod před tímto dnem podle odstavce 4 uvedeného paragrafu si odložily, zůstávají tato dosavadní ustanovení v platnosti do 6 měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona. Po uplynutí této doby mají tyto osoby nárok na starobní důchod, vyměřený s přihlédnutím k příspěvkové době, získané ode dne účinnosti tohoto zákona pouze tehdy, jestliže a pokud nejsou zaměstnány způsobem uvedeným v § 20. odst. 1.

(1) V případech, v nichž byl snížen důchod podle § 24. zák. č. 26/1929 Sb. z. a n., jest na žádost oprávněné osoby důchod nově vyměřiti podle § 24. ve znění tohoto zákona a vypláceti ode dne jeho účinnosti.

(2) žádost jest podati u příslušného nositele pojištění do 12 měsíců po vstupu tohoto zákona v účinnost.

(3) Vyměřuje-li se důchod podle § 24. nepřihlíží se ke zvýšení důchodu vyplývajícímu ze zákupu příspěvkové doby, který byl proveden před vstupem tohoto zákona v účinnost.

(1) Osobám, které v den vstupu tohoto zákona v účinnost si zachovávají nároky placením uznávacího poplatku podle ustanovení § 58. zák. č. 26/1929 Sb. z. a n., zůstává právo zachovávati si nároky podle uvedeného ustanovení i po účinnosti tohoto zákona až do opětného vstupu do pojištění.

(2) Doba, po kterou se platí uznávací poplatek, nepočítá se do doby přerušení podle § 59. a § 113. odst. 3.

(3) Takto zachované nároky zanikají, zůstane-li dotyčná osoba se zaplacením poplatku déle než jeden rok v prodlení nebo vznikla-li povinnost k převodu podle §§ 113. až 115.

(4) Osoby, kterým v den vstupu tohoto zákona v účinnost neuplynula ještě podle § 58. zák. č. 26/1929 Sb. z. a n. lhůta pro zachování nároků, mají právo pokračovati dobrovolně v pojištění. Toto právo zaniká, nebylo-li do konce šestého měsíce ode dne účinnosti tohoto zákona zaplaceno pojistné aspoň za jeden příspěvkový měsíc. Pokud lhůta podle § 60. odst. 2 jest příznivější, zůstává tato lhůta nedotčena.

(5) Osobám, kterým se v den vstupu tohoto zákona v účinnost zachovávají nároky podle § 57. zák. č. 26/1929 Sb. z. a n., zůstávají tyto nároky zachovány podle uvedeného ustanovení, pokud lhůta uvedená v §§ 57. a 58. ve znění této novely není pro ně příznivější.

§ 4.

Ustanovení § 176. odst. 2, 3 a 4 ve znění této novely mají účinnost ode dne 1. ledna 1929.

Pokud tento zákon nestanoví jinak, nabývají jeho ustanovení účinnosti prvním dnem měsíce po vyhlášení.

Tento zákon provede ministr sociální péče v dohodě se zúčastněnými ministry.

F. Staněk v. r.,
předseda.

Dr. Říha v. r.,
sněm. tajemník.

J. Dubický v. r.,
zapisovatel.