Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1934.

III. volební období.

10. zasedání.

Tisk 1305.

Sociálně-politický výbor prozkoumal předloženou osnovu zákona, kterým se mění a doplňují předpisy o soudnictví úrazového pojištění dělnického, a shledal, že osnova celkem vyhovuje.

Dlužno uznati za rozhodný pokrok, jestliže bude možno dáti věc přezkoumati stolici vyšší. Takové přezkoumání je možné ve věcech sociálního pojištění podle zákona č. 221/1924 Sb. z. a n., neboť odvolání z rozhodnutí rozhodčího soudu nemocenské pojišťovny jde k pojišťovacímu soudu, a z rozhodnutí pojišťovacího soudu (o nároku na invalidní a starobní pojištění) jde k vrchnímu pojišťovacímu soudu. Také ve věcech hornických je možné odvolání z rozhodnutí hornického rozhodčího soudu k vrchnímu hornickému rozhodčímu soudu. Toliko z rozhodnutí úrazových rozhodčích soudů není dosud možné odvolání.

To je jistě stav nepříznivý, neboť i když dlužno všeobecně žádati, aby rozhodčí soudy úrazové byly obsazeny odborníky, je možnost odvolání se k stolici vyšší daleko větší zárukou, že vše, co zasluhuje pozornosti a úvahy rozhodčího soudu, bude uváženo, že bude řízení provedeno tak, jak je toho podle povahy věci třeba, zvláště že bude dokazování potřebné v jednotlivém případě úplně provedeno. Odvolání dává možnost uplatniti všechny vady řízení a žádati jejich odstranění, aby nález (rozsudek) mohl býti vydán na spolehlivém základě. Stalo-li by se, že by byl porušen zákon na př. nesprávným jeho výkladem, může druhá stolice zjednati rovněž nápravu.

Jde ovšem zas jen o reformu částečnou a mínění ve věci reformy celkové vyjadřuje sociálně-politický výbor ve zvláštní resoluci, avšak dlužno uznati, že tato reforma rozhodčího soudnictví úrazového je tak nutná, že nemůže čekati, až bude provedena reforma celková. Sociálně-politický výbor netají, že bude záležeti také na duchu, který ovládne senát pro úrazové pojištění (zaopatření) dělnické, zřízený u vrchního pojišťovacího soudu, ale doufá, právě proto, že těmito věcmi se bude zabývati zvláštní senát (§ 1. odst. 3), že bude obsazen tak, aby svým úkolům i co do provádění zákonů o úrazovém pojištění dělnickém podle ducha jejich vyhovoval.

K § 1.

V tomto paragrafu došlo ke změnám proto, že podle zák. čl. XIX/1907 v zemi Slovenské a Podkarpatoruské vynáší rozhodčí úrazový soud rozsudek a nikoli nález. Tato formelní změna resp. doplnění staly se pak v odst. 1 i 2.

Sociálně-politickému výboru je známo, že v řízení předcházejícím podání návrhu byl činěn námět, aby rozhodování ve věcech úrazového pojištění bylo dáno do rukou zvláštního senátu zřízeného u pojišťovacího soudu v sídle každé úrazové pojišťovny, ale uznává, že byly závažné důvody pro řešení navržené v osnově, zvláště že je vhodné do konečné nové zákonné úpravy úrazového pojištění dosavadní rozhodčí soudy zachovati, připustiti však proti jejich rozhodnutí opravný prostředek odvolání a rozhodování o něm pro dosažení jednotnosti soustřediti u vrchního pojišťovacího soudu.

V odst. 2 je významná novota, že nález (rozsudek) rozhodčího soudu musí býti vždy doručen stranám písemně. Dosud toho nebylo. Teprve písemné vyhotovení dá možnost lépe uvážiti, zda odvolání má naději na úspěch. Rozumí se, že také to bude nabádati rozhodčí soudy k dokonalejšímu propracování rozhodnutí.

Obmezení stejné jako podle § 226. zák. č. 221/1924 Sb. z. a n., že odvolání musí býti podepsáno advokátem nebo úředníkem nositele pojištění (zaopatření), není způsobilé nějak ztížiti dovolání se odvolací stolice pojištěnci, neboť je známo, že odborové organisace postarají s o to, aby pojištěnci, který toho potřebuje, byl obstarán advokát pověřený sepsáním odvolání, jinak však také pro toto odvolací řízení platí předpisy c. ř. s. o právu chudých, takže strana chudá může žádati ustanovení zástupce ku sepsání odvolání.

K odst. 4 o jmenování přísedících se podotýká, že jmenování přísedících toho času je nutné, protože jednací řády pojišťoven o volbě jsou zastaralé, vyžadují reformy a tato reforma se může státi jen při reformě celkové.

Ostatní ustanovení tohoto paragrafu nepotřebují vysvětlení. Jde o obdobné užití předpisů zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. o tom, jak se nakládá s odvoláním u pojišťovacího a vrchního pojišťovacího soudu. Ustanovení odst. 6 má obdobu v ustanovení § 212. zákona č. 221/1924 Sb. z. a n.

K § 2.

Změna formálního rázu tak, že bylo doplněno slovo "rozsudku" na dvou místech, dodatečně navržená byla sociálně-politickým výborem jako správná přijata.

Ustanovení o možnosti odporovati nálezům (rozsudkům) rozhodčího a rozsudkům senátu pro úrazové pojištění u vrchního pojišťovacího soudu žalobou o obnovu je rovněž novotou, jejíž potřeba se ukázala v praxi. Byloť dosud pochybné, zda je přípustné takovou žalobu podati, rozhodčí soudy ji nepřipouštěly, protože podle § 38. c) úrazového zákona není proti nálezu rozhodčího soudu ani opravných prostředků ani žaloby a posléz uvedená slova byla vykládána tak, že tedy není přípustná ani žaloba, o níž by rozhodoval rozhodčí soud sám. Je jisté, že takové obmezení je velmi tíživé, zvláště pro pojištěnce, jenž nabyl vědomosti o nových skutkových okolnostech nebo důkazech, kterých by v řádném řízení soudním mohl použíti pro obnovu sporu a v tomto řízení rozhodčím tak učiniti nemohl.

K § 3. není třeba vysvětlivek. Přechodné ustanovení je vhodné.

Na konci navrhuje sociálně-politický výbor resoluci, která vyjadřuje přesvědčení sociálně-politického výboru, že je naléhavá celková reforma úrazového pojištění tak, aby odpovídala dnešním hospodářským a sociálním poměrům, neboť není o tom pochyby, že vývoj poměrů předstihl dosavadní zákonnou úpravu, rovněž tak že je zapotřebí, aby úrazové pojištění bylo pro úsporu nákladů unifikováno s ostatním pojištěním dělnickým. Je jisté, že podle povahy věci práce ty budou vyžadovati delší doby, ale je nezbytné, aby k přípravným pracím bylo přikročeno co nejdříve.

Sociálně-politický výbor proto navrhuje schválení vládního návrhu se změnami uvedenými i také přijetí dole uvedené resoluce.

V Praze, dne 7. června 1934.

G. Navrátil v. r.,
místopředseda.

V. Johanis v. r.,
zpravodaj.

Zákony upravující úrazové pojištění dělnické svěřily rozhodování sporů vzniklých v oboru úrazového pojištění dělnického zvláštním soudům, zřízeným v místech nositelů tohoto pojištění. Rozhodování jejich jest konečné, neboť proti rozhodnutím jsou vyloučeny jakékoliv opravné prostředky, nejen řádné (odvolání, stížnost), nýbrž i mimořádné (obnova tato však jen na území mimoslovenském). Tato skutečnost jest těžce pociťována zvlášť pojištěnci. Poukazuje se na nebezpečí možného bezpráví, které se nedá již odčiniti, bylo-li rozhodnutí vydané rozhodčím soudem konečné. Soudnictví v úrazovém pojištění dělnickém jest dále srovnáváno se soudnictvím, jak bylo upraveno v oboru ostatního sociálního pojištění, kterážto úprava zaručuje přiznáním opravných prostředků proti rozhodnutím prvého soudu daleko větší bezpečnost proti možným křivdám.

Za této situace jeví se nová úprava soudnictví úrazového pojištění dělnického nezbytně nutnou jakožto první krok na cestě k reformě úrazového pojištění vůbec a jakožto prvá malá splátka na tíživý dluh lidské společnosti, jímž jest povinna nepřehledné řadě pracovníků, kteří platili a platí krví pokrok lidstva.

Vláda proto předložila Národnímu shromáždění osnovu zákona, kterým se podstatně zlepšuje dosavadní stav v oboru uplatňování práva pojištěnců úrazového pojištění. Osnova poskytuje totiž opravné prostředky proti nálezům (v zemích Slovenské a Podkarpatoruské rozsudkům) rozhodčích soudů zřízených v zemi České a Moravsko-Slezské podle zákona ze dne

28. prosince 1887 č. 1 říšského zákona z r. 1888 ve znění zákona ze dne 10. dubna 1919, č. 207 Sb. z. a n., a proti rozhodnutím rozhodčích soudů zřízených v zemích Slovenské a Podkarpatoruské podle zák. čl. XIX/1907 ve znění vládního nařízení ze dne 14. července 1922, č. 199 Sb. z. a n.

Těmto rozhodnutím bude možno odporovati jednak řádným opravným prostředkem, to jest odvoláním, které bude nutno podati do 60 dnů ode dne doručení nálezu (rozsudku) rozhodčího soudu, jednak i po uplynutí této lhůty mimořádným opravným prostředkem t. j. obnovou, budou-li jinak splněny podmínky civilního řádu soudního, jimiž je stanovena přípustnost tohoto mimořádného opravného prostředku.

Pokud jde o odvolání, jest podle navrhovaného zákona přípustné, bylo-li řízení před rozhodčím soudem vadné, nebo byl-li nálezem (rozsudkem) rozhodčího soudu porušen zákon. Ustanovení toto jest dostatečně široké a v jeho rámec mohly býti zařazeny nejen nepravidelnosti a nesprávnosti přihodivší se řízením před rozhodčím soudem (tedy vady formální), nýbrž i nesprávnosti věcné, t. j. nesprávnosti týkající se samotného rozhodnutí, tedy t. zv. vady materiální. Ustanovení toto přimyká se k úpravě, kterou volil zákon č. 221/1924 Sb. z. a n. o pojištění nemocenském, invalidním a starobním v druhém odstavci § 226.

V souvislosti se zavedením řádného opravného prostředku odvolání nutno zmíniti se o dalším předpisu, totiž o poslední větě odstavce druhého § 1., že nález rozhodčího soudu musí býti stranám doručen vždy písemně. To jest podstatná změna, proti dosavadnímu stavu. Potřeba této změny vyplynula sama sebou, jakmile bylo připuštěno odvolání.

Možnost řádné přípravy i vypracování odvolání zaručuje nejen dostatečně dlouhá lhůta stanovená pro podání odvolání (60 dnů ode dne doručení), nýbrž i další ustanovení, že odvolání musí býti podepsáno advokátem nebo úředníkem nositele úrazového pojištění. Pro pojištěnce nehrozí z tohoto ustanovení žádná újma, neboť jednak mohou odborové organisace svým členům opatřiti advokátní zastoupení, jednak je možno žádati o zřízení advokáta chudých. Tímto ustanovením se čelí záplavě vrchního pojišťovacího soudu bezdůvodnými odvoláními. Také toto ustanovení není novotou, jest rovněž přijato ze zákona č. 221/1924 Sb. z. a n.

O odvolání podaném proti nálezu (rozsudku) rozhodčího soudu rozhoduje zvláštní senát zřízený u vrchního pojišťovacího soudu. Tomuto senátu bude výhradně rozhodovati jen o odvoláních proti nálezům (rozsudkům) vydaným v oboru úrazového pojištění (zaopatření) dělnického. Senát skládá se ze 3 soudců z povolání a ze dvou přísedících, z nichž jeden jest z řad zaměstnavatelů, jeden z řad zaměstnanců. Přísedící tohoto senátu mají býti až do konečné zákonné úpravy úrazového pojištění jmenováni ministerstvem sociální péče v dohodě se zúčastněnými ministry pro slyšení ústředen odborových organisací.

Pro řízení u rozhodčího soudu i pro řízení u vrchního pojišťovacího soudu, pokud činnost těchto soudů bude vyvolána podáním odvolání, platí obdobné předpisy §§ 226., 230.-233. zák. čís. 221/1924 Sb. z. a n. ve znění zákona čís. 184/1928 Sb. z. a n. Tím jest jednak upraveno řízení u rozhodčího soudu v případě, že odvolání bylo podáno opozděně nebo že bylo formálně vadné, upravena otázka opravných prostředků proti opatřením předsedy rozhodčího soudu, která učinil vzhledem k podanému odvolání, jednak jest upraveno řízení před vrchním pojišťovacím soudem (senátem pro úrazové pojištění) a to obdobně, jak jest toto řízení upraveno při odvoláních projednávaných vrchním pojišťovacím soudem podle zákona č. 221/1924 Sb. z. a n.

Náklady, které vzniknou zřízením a činností zvláštního senátu pro úrazové pojištění a které zvláště se projevují zejména v nákladech vzniklých výplatou náhrad přísedícím vrchního pojišťovacího soudu, budou kryty z rozpočtové položky výdajů ministerstva spravedlnosti určených pro pojišťovací soudnictví a nebudou značné, odhadují se částkou asi 10.000 Kč.

Sociální zájmy, zejména zvláštní ohledy na postavení pojištěnce vyžadují, aby tíživý jejich osud byl ulehčen všude tam, kde se může tak státi bez ohrožení veřejných zájmů a bez nebezpečí škody pro stranu druhou. Proto dáno bylo do odst. 6 § 2. ustanovení, že odvolání nositele pojištění (zaopatření) nemá odkladacího účinku.

V § 2. přiznává se možnost obnovy i proti nálezům (rozsudkům) vrchního pojišťovacího soudu.

V § 3. jsou dány předpisy pro přechodnou dobu.

Vládní návrh zákona o soudnictví úrazového pojištění dělnického byl po provedení malé změny v § 1. se stylistickými změnami provedenými sociálně-politickým výborem schválen ústavně-právním výborem a výbor doporučuje slavnému senátu, aby přijal osnovu zákona ve znění dole otištěném i s připojenou resolucí.

V Praze, dne 12. června 1934.

Dr. Witt v. r.,
předseda.

Jos. Koukal v. r.,
zpravodaj.

Sociálně-politický výbor ve schůzi konané dne 12. června 1934 vyslovil souhlas s dalšími změnami, které v § 1. odst. 1 osnovy zákona provedl ústavně-právní výbor a doporučuje proto slavnému senátu, aby schválil osnovu zákona ve znění dole otištěném.

V Praze, dne 12. června 1934.

Frant. Novák v. r.,
místopředseda.

V. Johanis v. r.,
zpravodaj.

Rozpočtový výbor pojednal dne 12. června 1934 o tomto vládním návrhu zákona, který má býti důležitým doplňkem úrazového zákonodárství zřízeného podle zákona ze dne 28. prosince 1887, čís. 1 ř. z. z r. 1888, o úrazovém pojištění dělníků, ve znění zákona ze dne 10. dubna 1919, čís. 207 Sb. z. a n. Úprava vládním návrhem ztělesněná je dávným požadavkem všech zúčastněných činitelů, tedy jak pojištěnců, tak úrazových pojišťoven.

Vzpomínáme již předválečných snah pojištěnců, aby proti rozhodnutí první instance, rozhodčích soudů, bylo možno použíti opravných prostředků a možno jen vítati, že konečně k reformě v tomto směru dochází. Vysvětlení, proč po celých 15 let trvání republiky k reformě nedošlo, můžeme hledati snad v různosti názorů na tuto otázku. Svého času vznikl požadavek, aby úrazové pojištění celé bylo sloučeno v pojištění dělnickém, čímž by také soudnictví bylo bývalo sloučeno. Později zase vyskytla se nejednotnost v názoru, zda má se s reformou úrazového soudnictví sečkati až do konečné úpravy úrazového pojištění dělnického vůbec a naposled byly dány podněty, aby aspoň spory z úrazového pojištění byly rozhodovány pojišťovacím soudem zřízeným podle zákona o sociálním pojištění dělnickém, čili aby se zrušilo samostatné soudnictví úrazové vůbec. Konečně zvítězilo přesvědčení, že nelze s úpravou dále odkládati aniž možno s urychlením provádět reformu tak, aby, jak chtěly posléze jmenované podněty, se změnila celá struktura soudnictví úrazového. Vládní návrh tedy ponechávaje soudnictví v I. instanci nedotčeno, umožňuje odvolání k vrchnímu pojišťovacímu soudu, kde pro spory vzniklé z úrazového pojištění bude zřízen samostatný senát.

S hlediska pojišťoven kladl se důraz na zavedení druhé instance proto, aby nastalo usměrnění judikatury, vlastně možnost vytvoření judikatury úrazového pojištění. Při velké různosti životních nehod a stále postupující znalosti o souvislosti nemocí, jež propukají teprve při úrazech, ale s vlastním úrazem nemají buď nic společného nebo velmi málo atd., jest jasno, že 5-6 senátů rozhodčího soudu úrazového, které soudí v hlavních městech republiky, mohou do určité míry různě posuzovati úrazy tím spíše, že sám zákon o úrazovém pojištění ponechává velikou šíři výkladu i vlastních základních pojmů jako "úrazy" nebo podnik a j. Teprve soustředěním soudnictví ve vrchním pojišťovacím soudu možno dojíti k usměrnění prakse.

Důvodová zpráva uvádí, že náklad na rozšíření pojišťovacího soudnictví o II. instanci podle vládního návrhu bude kryt z rozpočtových položek výdajů ministerstva spravedlnosti, které jsou určeny pro pojišťovací soudnictví (tit. 3. pol. 7-19). Vzrůst výdajů důvodová zpráva odhaduje na 10.000 Kč.

Poměrná nízkost odhadu plyne z přesvědčení znalců, že nebude mnoho odvolání k vrchnímu pojišťovacímu soudu. Zkušenost ukázala, že jen asi 5 % žalob u rozhodčího soudu jest z titulu velkých úrazů, kdežto 95% žalob jest o lékařskou taxaci při menších úrazech 5-15%ního poškození; tyto případy již pro nízkou výměru renty budou ukončovány pravděpodobně v instanci první také z toho důvodu, že podmínky odvolání vyžadují si určitého nákladu. Podle § 1. návrhu zákona má býti zaručeno, že odvolání bude podáno jen z důvodů vážných a proto se vyžaduje znalost zákonů při odvolání. Proto odvolání musí býti podepsána advokátem podobně, jak je tomu při odvoláních při sociálním pojištění dělnickém (nebo ve věcech správních k Nejvyššímu správ. soudu). Samozřejmě platí ustanovení o "právu chudých" - ustanovení zástupce k sepsání odvolání. Mimo to týž paragraf určuje po úpravě ústavně-právního výboru, že přípustné je odvolání jen v případech, bylo-li řízení před rozhodčím soudem neúplné nebo jinak vadné nebo nálezem byl porušen zákon nebo skutkový stav byl posouzen nesprávně.

Z uvedených důvodů rozpočtový výbor uznal, že vyžadovaný náklad bude vyvážen dobrem, jež zákon přinese, a proto se usnesl doporučiti slavnému senátu, aby vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňují předpisy o soudnictví úrazového pojištění dělnického, byl přijat ve znění upraveném ústavně-právním výborem.

Resoluce navržená ústavně-právním a sociálně-politickým výborem byla rovněž přijata.

V Praze, dne 12. června 1934.

Dr. J. Karas v. r.,
předseda.

F. F. Plamínková v. r.,
zpravodaj.

ze dne............:......................................................................1934,

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(1) Nálezu rozhodčího soudu zřízeného podle zákona ze dne 28. prosince 1887, č. 1 ř. z. z r. 1888, o úrazovém pojištění dělníků, ve znění zákona ze dne 10. dubna 1919, č. 207 Sb. z. a n., kterým se mění zákony o úrazovém pojištění dělníků, jakož i rozsudku rozhodčího soudu zřízeného podle zák. čl. XIX/1907 ve znění vládního nařízení ze dne 14. července 1922, č. 199 Sb. z. a n., kterým se mění a doplňují ustanovení o úrazovém a nemocenském pojištění dělníků na Slovensku a Podkarpatské Rusi, mohou strany odporovati odvoláním, jestliže řízení před rozhodčím soudem bylo neúplné nebo jinak vadné nebo byl nálezem (rozsudkem) rozhodčího soudu porušen zákon, nebo skutkový stav byl posouzen nesprávně.

(2) Odvolání jest podati dvojmo u rozhodčího soudu, který nález (rozsudek) vydal, do 60 dnů ode dne, kdy byl nález (rozsudek) doručen, podáním podepsaným advokátem nebo úředníkem nositele úrazového pojištění (zaopatření). Nález (rozsudek) rozhodčího soudu jest stranám vždy doručiti písemně.

(3) O odvolání rozhodne vrchní pojišťovací soud ve zvláštním senátu pro úrazové pojištění (zaopatření) dělnické, složeném podle obdoby ustanovení § 228. odst. 2 zákona ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří.

(4) Přísedící vrchního pojišťovacího soudu pro rozhodování o odvoláních podle tohoto zákona a jejich náhradníky, jakož i přísedící a náhradníky rozhodčích soudů jmenuje ministr sociální péče v dohodě se zúčastněnými ministry po slyšení ústředen odborových organisací zaměstnanců a zaměstnavatelů. Podrobné předpisy o jmenování přísedících a náhradníků budou vydány vládním nařízením.

(5) Pokud jde o odvolání, platí o řízení u rozhodčího soudu a u vrchního pojišťovacího soudu obdobně předpisy §§ 226., 230., až 233. zák. č.221/1924 Sb. z. a n. ve znění zákona č. 184/1928 Sb. z. a n. O nákladech zřízení a činnosti zvláštního senátu pro úrazové pojištění (zaopatření) dělnické u vrchního pojišťovacího soudu platí obdobně § 234. odst. 2, o poplatcích § 254. zák. č. 221/1924 Sb. z. a n.

(6) Odvolání nositele pojištění (zaopatření) nemá odkládacího účinku.

Nálezu (rozsudku) rozhodčího soudu, i rozsudku vrchního pojišťovacího soudu (§ 1. odst. 1 a 3) 1ze odporovati žalobou o obnovu podle obdoby ustanovení civilního řádu soudního.

(1) Ustanovení upravující stejný předmět jako tento zákon, která jsou v odporu s jeho předpisy, pozbývají platnosti dnem účinnosti tohoto zákona.

(2) Tento zákon nabude účinnosti prvním dnem šestého měsíce následujícího po měsíci vyhlášení. Na spory zahájené před účinností tohoto zákona vztahují se ustanovení § 1. jen tehdy, nebylo-li v den, kdy tento zákon nabude účinnosti, ještě vydáno rozhodnutí.

(3) Tento zákon provedou ministři sociální péče a spravedlnosti v dohodě se zúčastněnými ministry.

Vláda se vyzývá, aby v dohledné době předložila osnovu zákona o reformě úrazového pojištění dělnického v tomto směru:

1. aby byl rozšířen okruh pojištěnců, zejména na ty odbory, kde často přichází k úrazům,

2. aby bylo úrazové pojištění unifikováno s ostatním sociálním pojištěním zaměstnaneckým.