Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1934.

III. volební období.

10. zasedání.

Tisk 1306.

1. sen. Nedvěda a soudr. p. ministrům spravedlnosti a vnitra ohledně konfiskace článku "Svo-bodu proletářským vězňům!", obsaženého v prvním čísle časopisu "Dělnický Obhájce".

2. sen. Nedvěda a soudr. vládě čsl. republiky ohledně persekuce dělnického hnutí v Československu. 

Jsem zodpovědným redaktorem časopisu >Dělnický Obhájce<. Do prvního čísla ročníku 1934 jsem napsal článek pod titulem >Svobodu proletářským vězňům!<. Článek tento neobsahuje naprosto žádných trestných činů, pouhá konstatování fakt. Tak na př. v odst. druhém citát z ústavní listiny Československé republiky. Ale tento citát byl zabaven. Ve druhém odstavci píšu, že senátor Lokota již třetí rok je v žaláři a dále bez jakýchkoliv poznámek oznamuji, že v poslední době bylo několik hromadných procesů. V dalším uvádím, proč jsou dělníci odsuzováni podle rozsudků mně známých, dále, že podmínečné odsouzení neplatí pro politické vězně, vedle toho cituji udělení amnestie ministerstvem Badeniho z r. 1895 a amnestie rakouské z r. 1917.

Aby páni ministři měli jasný obraz o tom, co se za jejich vlády v Československu konfiskuje, uvádím přesné znění článku:

>Svobodu proletářským vězňům!

Kriminály kapitalistických, fašistických států jsou naplněny. Jsou naplněny..... proletáři, jejichž jediným proviněním jest, že bojují proti tomuto ničemnému, zbankrotělému společenskému řádu a bojovali za větší skývu chleba, za právo shromažďovací, spolčovací, svobodu tisku, za právo manifestovat a demonstrovat!

Československo je prý státem demokratickým a § 117. ústavní listiny praví, že každý občan Československé republiky má právo projevovat svoje smýšlení slovem, tiskem, obrazem,.......

A pro co jsou dělníci odsuzováni? Účast na demonstracích, i když není spáchán žádný konkretní trestný čin stačí k odsouzení. Sbírati na rodiny uvězněných - stačí k odsouzení. Míti doma jeden exemplář nějaké brožury, která byla zabavena - stačí k odsouzení. To, co ještě před rokem bylo nezávadné, na to je dnes kriminál. To je doklad postupující fašisace.

A podmínečné odsouzení? To neexistuje pro revoluční dělníky. A soudy se tím ani nijak netají. Podmínečné odsouzení se nepřiznává, protože obžalovaný. . . . neskýtá záruku, že nebude trestný čin opakovati, tak zní odůvodnění soudu pro nepřiznání podmínečného odsouzení.

Funkce v KSČ a pouhá příslušnost ke KSČ se uvádí v důvodech rozsudku.

Pisateli tohoto článku se stalo, že před krajským soudem v Jihlavě mu četl předseda soudu jeho tresty pro politické delikty z doby Rakouska, ačkoliv v listopadu 1918 Národní výbor všechny tyto činy amnestoval a bylo to vydáno ve Sbírce zákonů a nařízení. Ale proti komunistovi je vše dovoleno.

Dělnická třída musí bojovati za propuštění všech proletářských vězňů! Právě dnes přichází zpráva z Bulharska, že car Boris dal milost 423 vězňům. Mezi nimi je 140 osob, odsouzených válečnými soudy pro komunistickou propagandu v armádě.

V roce 1894 konal se v Praze před vyjímečným soudem proces s >Omladinou<. 78 obžalovaných bylo odsouzeno na 105 let do těžkého žaláře. Rozsudky zněly od 14 dnů do 8 let. Ale již v listopadu 1895, když přišla vláda Badeniova, byla dána amnestie.

Za světové války dal císař Karel r. 1917 úplnou amnestii a byli propuštěni Kramář, Klofáč, Rašín a jiní.

To jsou dvě ukázky z Rakouska. V Československu mají ministerstvo spravedlnosti v rukou sociální demokraté. Od. r. 1929 do nedávna byl ministrem spravedlnosti dr. Meissner, nyní je jím jeho klubovní kolega dr. Dérer. Za celou tuto dobu v Československu amnestie nebylo. Je to patrně zájmem >obrany demokracie<, držet v kriminálech poctivé dělníky a jejich neohrožené vůdce, ale nechávat na svobodě zdražovatele, karteláře a podobné darebáky. Je vidět, že páni dr. Meissner i dr. Dérer jsou výbornými služebníky kapitalismu.

My nechceme amnestii! Co je to amnestie? Amnestie je udělení milosti, výkon státní moci, příslušející hlavě státu, u nás presidentu republiky. My nežádáme milost! My žádáme propuštění senátora Lokoty a všech ostatních proletářských vězňů! My to žádáme proto, poněvadž se jedná o lidi poctivé, o lidi čestné, o lidi, kteří se neprovinili ničím jiným, než že bourali kapitalistický řád a chtěli ho nahradit řádem socialistickým.

A pánové prý milost dají . . . Ale ne všem a ne každému! Bude prý dána milost těm, kteří si podají zvláštní žádost. Co to znamená! Že má být učiněn pokus zlomiti proletářské vězně. Podej si poníženou žádost o milost, uveď tam, že tě svedl Gottwald, že svých činů lituješ a budeš propuštěn na svobodu.

A dočkáš se toho, že tvé obrácení bude zaznamenáno na věčné časy v >Právu Lidu<, v >Českém Slově< a v >Posledním Listě< a jiných tiskovinách a snad některý spisovatel pedagog udělá z tebe hrdinu článku pro čítanku.

Ne, pánové! Tohle se vám nezdaří! Žádný třídně vědomý proletářský vězeň, vědomý toho, že odsouzením byla na něm spáchána křivda, nebude se doprošovat milosti. Raději si odsedí žalář do posledního dne. A nebude vám ničím zavázán. Bude mít volné ruce až přijde ven k novému boji.

My nežádáme milost, ale žádáme propuštění nevinných dělníků. Je to naše právo! A za právo se neprosí - za právo se bojuje! Při všech akcích, schůzích, konferencích, závodních schůzích pamatujte na naše vězně! Bombardujte ministerstvo spravedlnosti protesty proti věznění nevinných dělníků a žádejte jejich propuštění. . . . . .<

Podepsaní táží se pánů ministrů spravedlnosti a vnitra:

1. Jest jim tento neslýchaný případ konfiskační praxe znám?

2. Souhlasí páni ministři s tím, aby členům Národního shromáždění bylo znemožněno bojovat za amnestii politickým vězňům články v tisku?

3. Souhlasí páni ministři s tím, aby byly zabavovány citáty ústavní listiny a všeobecně známá fakta, o kterých psal denní tisk?

4. Jsou páni ministři ochotni učiniti opatření, aby takovéto konfiskace byly znemožněny?

5. Jsou páni ministři ochotni vyšetřit, který úředník prováděl tuto konfiskaci a postarat se

o to, aby jeho řádění byla učiněna přítrž?

V Praze, dne 19. dubna 1934.

Nedvěd,
Hajníková, Douda, Langer, Kindl, Pilz, Stejskalová, Fidlík, Kello, Vydrová, Hlávka, Mezö, Mikulíček.

Interpelace

V poslední době státní aparát čím dále tím ostřeji pronásleduje proletářské dělnické hnutí. Dle našich informací z celého státu je konáno množství domovních prohlídek, při nichž četníci zabavují úplně legální knihy a tiskopisy..........

O těchto poměrech ví velice dobře dělnictvo československé za hranicemi. Obdrželi jsme

z Kanady od československých dělníků dopis tohoto znění:

382 Queen Str. West

Toronto, Ont. Canada

April 3. - 1934.

>Vládě Československé republiky!

Resoluce.

Pozorujíce běh událostí, které se odehrávají v poslední době v ČSR, a jsouce si dobře vědomi toho, kdo je původcem těchto událostí, my, robotníci české a slovenské národnosti, organisovaní v kanadské robotnické obranné lize, shromáždění na schůzi dne 3. dubna 1934, usnesli jsme se proti poměrům v Československu protestovat........

Žádáme okamžité propuštění všech proletářských vězňů. Úplnou volnost pro komunistickou stranu Československa, okamžité zastavení soudu s mladými komunisty na Slovensku, svobodu slova a tisku pro čsl. dělnictvo doma.

Víme dobře, že naše žádost nebude zpátečnickou vládou splněna, avšak my se solidarisujeme s bojem našich bratrů v Československu..........

Námi dosud zasílané resoluce zůstaly bez účinku, dostali jsme vyrozumění

z československého konsulátu v Montrealu, že v případě návratu do vlasti můžeme býti stíháni. Prohlašujeme, že se nelekáme hrozeb, naopak, tyto nás ještě více posilují v boji,

v němž nepřestaneme, dokud se nebudeme moci vrátit do Sovětského Československa.

Na naše bratry ve staré vlasti voláme, aby vytrvali v boji za práva dělnické třídy a slibujeme, že zmobilisujeme masy na jejich podporu.<

Následují podpisy.

Z tohoto dokumentu je jasno, že československé dělnictvo za hranicemi zná dobře poměry

v tomto státě. Československé dělnictvo za hranicemi protestuje proti persekuci dělnické třídy.

Podepsaní táží se vlády Československé republiky:

1. Jest vládě Československé republiky známo, že zahraniční dělnictvo je jednomyslné v tom, že Československá republika náleží mezi státy s fašistickým vládním režimem?

2 Jest pravda, že vláda Československé republiky dala svým zahraničním zastupitelstvům pokyny v tom smyslu, aby československým státním příslušníkům, kteří nesouhlasí

s fašistickým režimem, hrozily represáliemi po návratu do Československa?

V Praze, dne 15. května 1934.

Mikulíček, Hajníková, Douda, Langer, Kindl, Pilz, Stejskalová, Fidlík, Kello, Vydrová, Hlávka, Mezö.