Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1934.

III. volební období.

10. zasedání.

Tisk 1315.

ze dne...................................................................................1934

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

(1) Plynárenskými podniky se v tomto. zákoně rozumějí podniky, které vyrábějí nebo dodávají svítiplyn pro všeobecnou potřebu, zejména ty, které náležejí státu nebo jednomu nebo několika svazkům územní samosprávy anebo společnostem (společenstvům), na nichž jsou tyto veřejné korporace nebo některá z nich zúčastněny aspoň 60 % jejich kapitálu.

(2) Plynárenským podnikům (odstavec 1) mohou býti ministerstvem veřejných prací v dohodě s ministerstvy financí, průmyslu, obchodu a živností a vnitra přiznány všechny nebo některé právní výhody vyplývající z tohoto zákona. Tyto výhody mohou jim býti přiznány též jen pro některá jejich díla, a to pro díla jak již zřízená, tak i teprve projektovaná. V rozhodnutí o přiznání těchto výhod bude zejména určeno území, ve kterém tyto výhody plynárenskému podnikl příslušejí, budou stanoveny podmínky hospodárné výroby a hospodárného rozvádění svítiplynu a bude plynárenskému podniku uložena povinnost dodávati svítiplyn každému spotřebiteli, který vyhovuje podmínkám schváleným ministerstvem veřejných prací. Podrobné předpisy o tom mohou býti vydány vládním nařízením.

(3) Plynárenské podniky, jimž byly přiznány všechny nebo některé výhody vyplývající z tohoto zákona, podléhají, pokud jde o zachovávání podmínek a povinností uložených v rozhodnutí podle odstavce 2. dozoru ministerstva veřejných prací a jsou povinny předkládati tomuto ministerstvu bezplatně data potřebná pro statistiku. Kromě toho musí býti členy revisní organisace, která k tomu bude uznána ministerstvem veřejných prací v dohodě s ministerstvem vnitra.

§ 2.

(1) Plynárenským podnikům může býti přiznáno právo užívati v mezích ustanovení § 3 pro jejich úředně schválená díla cizích nemovitostí čítajíc v to i pozemky cestní, silniční, vodní a železniční (užívací práva).

(2) Rovněž jim může býti přiznán nárok na vyvlastnění nemovitosti a práv (§ 4).

§ 3.

(1) Užívací práva (§ 2. odst. 1) netýkají se nemovitostí, které slouží účelům bohoslužebným, dále hřbitovů, vojenských opevnění, muničních skladišť a výroben, a skladišť výbušin. U všech těchto nemovitostí je vždy třeba dohody plynárenského podniku s jejich vlastníkem (uživatelem).

(2) Při výkonu užívacích práv jest plynárenský podnik povinen šetřiti co nejvíce použitých nemovitostí a práv vlastníka neb uživatele nemovitosti i práv osob třetích; zejména jest povinen náležitě šetřiti jiných zařízení, která jsou v nemovitosti. Po provedení potřebných prací a po skončení užívání musí podnik nemovitost uvésti co nejdříve na své útraty do řádného stavu.

(3) U pozemků cestních, silničních, vodních a železničních nesmí výkonem užívacího práva trpěti účel, jemuž pozemky ty slouží podle svého určení, na př. veřejná doprava. U ostatních nemovitostí nesmí býti výkonem užívacího práva vlastníku nebo uživateli nemovitosti zabráněno v obvyklém užívání nemovitosti. Vyžaduje-li nakládání nemovitostí odstranění nebo změnu plynárenského zařízení, jest vlastník nebo uživatel nemovitosti povinen plynárensky podnik o tom vyrozuměti a plynárenský podnik jest povinen do 6 týdnů po vyrozumění zařízení na své útraty odstraniti nebo změniti. Tato lhůta může býti v odůvodněných případech prodloužena až na 3 měsíce, a to u pozemků železničních místně příslušným ředitelstvím státních drah a u ostatních nemovitostí okresním úřadem. Nedohodnou-li se strany o tom, zda tu jsou důvody vyžadující odstranění nebo změnu plynárenského zařízení, rozhodne o tom okresní úřad.

(4) Jest-li vlastník nebo uživatel nemovitosti nevyrozuměl plynárenský podnik o zamýšleném nakládání nemovitostí anebo způsobil-li úmyslně nesprávným vyrozuměním odstranění nebo změnu plynárenského zařízení anebo odmítl-li opatření navržené plynárenským podnikem, jímž by se bylo dosáhlo žádaného účelu, i když se plynárenský podnik zavázal, že nahradí zvýšený náklad, který by tím vlastníku nebo uživateli nemovitosti vznikl, jest povinen nahraditi plynárenskému podniku skutečnou škodu i ušlý zisk. O nároku na náhradu škody a o její výši rozhoduje, nedojde-li k dohodě, místně příslušný okresní soud v řízení nesporném, v zemích Slovenské a Podkarpatoruské podle zák. čl. XLI/1881, o vyvlastnění.

(5) Vlastník nemovitosti, k níž byla zřízena užívací práva, má nárok na náhradu škody, která mu vznikne povolením nebo výkonem užívacích práv. O náhradě škody vzniklé povolením užívacích práv rozhodne, nedojde-li k dohodě, okresní úřad současně se zřízením těchto práv, a to jen k návrhu vlastníka nemovitosti, návrh ten musí býti podán nejpozději před ukončením komisionelního jednání, k němuž musí býti vlastník nemovitosti zvlášť pozván. O náhradě škody vzniklé výkonem užívacích práv rozhoduje, nedojde-li k dohodě, místně příslušný okresní soud v řízení nesporném, v zemích Slovenské a Podkarpatoruské podle zák. čl. XLI/1881, a to k žádosti vlastníka nemovitosti, žádost musí býti podána do roka po dni, kterého vlastník nemovitosti o škodě zvěděl. Podobně, není-li vlastník nemovitosti spokojen s náhradou stanovenou okresním úřadem za škody vzniklé povolením užívacích práv, může do roka po dni, kterého rozhodnutí okresního úřadu nabylo právní moci, žádati za stanovení náhrady u okresního soudu.

(6) Zřízení užívacích práv rozhoduje s výjimkou nemovitostí, které jsou ve vlastnictví (správě) státu a všech nemovitostí železničních místně příslušný okresní úřad. O zřízení užívacích práv u nemovitostí, které jsou ve vlastnictví (správě) státu a nejsou nemovitostmi železničními, rozhoduje ministerstvo veřejných prací, u nemovitostí železničních ministerstvo železnic. Podrobné předpisy o řízení budou vydány vládním nařízením.

(7) Užívací práva jsou účinná proti každému držiteli nemovitosti, k níž byla zřízena na právního nástupce plynárenského podniku přecházejí jen, byla-li mu přiznána výhoda užívacích práv. Tato práva nejsou předmětem zápisu do pozemkových knih a nemohou býti vydržena ani promlčena.

§ 4.

(1) Vyžadují-li toho důležité důvody technické nebo hospodářské, může místně příslušný okresní úřad povoliti vyvlastnění nemovitostí a práv pro úředně schválená díla plynárenských podniků, jimž byla tato výhoda přiznána (§ 1. odst. 2); zpravidla budiž povolena jen služebnost.

(2) Nemůže-li vlastník nemovitosti v důsledku vyvlastnění části pozemku nebo zřízení služebnosti zbývající části nemovitosti účelně užívati, jest plynárenský podnik povinen převzíti za odškodné celou nemovitost.

(3) Předmět a rozsah vyvlastnění stanoví okresní úřad, který vydá vyvlastňovací nález obdobně podle předpisů zákona ze dne 18. února 1878, č. 30 ř. z., o vyvlastňování k účelu stavby železnic a k provozování jízdy po nich, v zemích Slovenské a Podkarpatoruské obdobně podle zák. čl. XLI/1881. Jde-li o pozemky cestní, silniční a vodní, jest kromě toho třeba souhlasu ministerstva veřejných prací a, jde-li o pozemky železniční, souhlasu ministerstva železnic.

(4) Nedojde-li k dohodě o odškodném, budiž ve vyvlastňovacím nálezu. stanoveno odškodné na podkladě nálezu a posudku znalců, a to v penězích. Proti výši odškodného není odvolání přípustné. Každá ze stran může však žádati do roka po dni, kterého vyvlastňovací nález nabyl právní moci, za stanovení odškodného u místně příslušného okresního soudu v řízení nesporném. Pro soudní řízení platí obdobně v zemích České a Moravskoslezské předpisy zákona č. 30/1878 ř. z. a v zemích Slovenské a Podkarpatoruské předpisy zák. čl. XLI/1881.

(5) Pravoplatný vyvlastňovací nález jest vykonatelný, bylo li odškodné stanovené okres, ním úřadem složeno u soudu nebo jinak zajištěno.

(6) O náhradě škody vzniklé výkonem služebnosti platí obdobně předpisy § 3, odst. 5. (7) služebnosti zřízené podle předpisů tohoto zákona jest povinen při dražbách služebných nemovitostí vydražitel převzíti bez započtení na nejvyšší podání, ať jsou zajištěny v jakémkoli pořadí.

§ 5.

(1) Na dílčí dlužní úpisy vydané plynárenskými podniky (§ 1, odst. 1) vztahují se obdobně ustanovení zákona ze dne 24. dubna 1874, č. 48 ř. z, o ochraně práv majitelů zástavních listů, a zákona ze, dne 27. prosince 1905, č. 213 ř. z., o založených bankovních dlužních úpisech, pokud se týká zák. čl. XXXVI/ 1876, o zajištění zástavních listů, a zák. čl. XXXII/1897, o zajištění některých dluhopisů vydaných tuzemskými, peněžními ústavy. Podrobnosti stanoví vládní nařízení.

(2) Je li zúročení a splacení takových dílčích dlužních úpisů zajištěno, může vláda sta novin nařízením pro jejich jednotlivé vise, že těchto dílčích dlužních úpisů smí býti užíváno k úročnému ukládání peněz poštovní spořitelny, nadací a ústavů podléhajících veřejnému dozoru, rovněž k ukládání peněz poručenců a opatrovanců a peněz depositních a konečně až do výše bursovního kursu, avšak nikoli přes jmenovitou hodnotu, za služební a obchodní kauce.

§ 6.

Plynovody a jiná rozvodná a spotřební zařízení plynárenských podniků, jimž byly při znány právní výhody podle §§ 2, 3 nebo 4, zůstávají majetkem těchto podniků až do úplného zaplacení odběratelem nebo vlastníkem nemovitosti, v níž jsou zřízena. Do té duby se nepovažují za příslušenství této nemovitosti.

§7.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení provede jej ministr veřejných prací v dohodě s ministry financí, průmyslu, obchodu a živností, spravedlnosti a vnitra.

Ve všech kulturních státech jest bezzávadná voda, elektřina, a! plyn nezbytnou potřebou obyvatelstva, u nás až dosud byla věnována péče jen řádnému zásobování vodou a elektřinou kdežto plynárénství zůstalo zanedbáno, třebaže jsou u nás k disposici rozsáhlá ložiska uhlí, tedy první předpoklad pro výrobu plynu.

Na našem státním území jest celkem 85 plynáren, a to 51 v zemi české, 27 v zemi Moravskoslezské a 7 v zemi Slovenské, v zemi Podkarpatoruské není žádná plynárna. Z celkového počtu jest 67 plynáren obecních, 1 náleží čsl. státním drahám a 17 plynáren náleží 11 soukromníkům.

Přes to, že roční výroba plynu (svítiplynu) stoupla u nás od r. 1919 do konce r. 1932 ze 75 milionů m³ na 122 milionů m³, jest nutno přiznati, že - odečte-li se značný vzrůst výroby v Praze a v Brně v celku plynárenská výroba na území našeho státu se od státního převratu příliš nezvýšila. Nová plynárna vznikla vlastně jen ve Zlíně, neboť nové plynárny v Praze, v Hradci Králové a v Ml. Boleslavi nahradily jen staré zrušené závody.

Nelze předpokládati, že by naše obyvatelstvo dobře oceňující výhody soustavného zásobování vodou a elektřinou nechtělo se zúčastniti výhod používání plynu v domácnostech, v živnostech a v průmyslu, kdyby znalo všechny výhody upotřebení plynu a kdyby mělo možnost plynu používati. Jen tím lze si vysvětliti poměrné malé rozšíření používání plynu u nás.

Hlavní výhodou jest jeho použití k účelům tepelným na rozdíl od elektřiny, jíž kulturní člověk potřebuje především jako zdroje světla a síly. Předností plynu jako energie tepelné jest jeho pohotovost v každé době, jednoduchá, obsluha, snadná řiditelnost teploty, velká účinnost a dokonalejší využití paliva. Plyn zbavuje starosti o palivo a jeho uskladnění a odstraňuje obtěžována kouřem, sazemi, popelem a prachem, čímž přispívá velmi účinně k řešení problému hygieny měst.

Poznání těchto výhod v cizině bylo zajisté příčinou, že používání plynu jest rozšířeno v cizině v daleko větší míře než u nás. Kdežto v československu se vyrábí ročně - jak shora bylo uvedeno - asi 122 milionů m³ plynu, vyrobí se roně v Polsku asi 235 milionů m³, ve švýcarsku 250, v Rakousku 370, v Belgii 500, v Italii 580, v Holandsku 640 milionů, ve Francii 186 miliardy m³ (Paříž sama 550 milionů m³), v Německu 3,8 miliardy m³, v Anglii 88 miliard m³ svítiplynu a ve Spojených státech severoamerických 12 miliard m³ svítiplynu a kromě toho 44 miliard zemního plynu.

Na jednoho obyvatele státu připadá roční výroba plynu v m³ např. ve Spojených státech severoamerických 541, v Anglii 183, v Německu 55, v Rakousku 50, ve Francii 42, v Maďarsku 13 a v Československu 8 m³ a na jednoho obyvatele velkoměst na př. v Paříži 190, v Berlíně 133, ve Vídni 125, v Budapešti 90 a v Praze 63 m³.

Ač u nás jest řada obcí s 2.000 až 6.000 obyvateli, které j sou zásobovány svítiplynem, jest naproti tomu veliký počet středních i větších měst, která zásobování občanstva svítiplynem postrádají. Při posouzení otázky, kdo by měl u nás podnikati zřizování nových plynáren, zda stát či obce anebo domácí či zahraniční soukromí podnikatelé, zdá se nejpřiměřenějším řešení, aby o nové plynárny se staraly obce, neboť jde o podniky významu převážně místního, které slouží prospěchu jak obyvatelstva, tak i obcí samých.

Zřizováním plynáren - přirozeně jen v případech odůvodněných - byla by též v nynější době nezaměstnanosti opatřena práce pro veliký počet dělníků v oboru stavebním, strojním a důlním, získalo by se zaměstnání pro slévárny a válcovny trub, pro výrobce ohnivzdorného materiálu, pro závody instalatérské a pro výrobce plynoměrů a plynových spotřebních zařízení.

Zřizování nových plynáren však předpokládá jistou pomoc se strany státu. Tato pomoc nemá však záležeti v přímé finanční podpoře, nýbrž v jiných výhodách umožňujících uskutečnění projektu jak po stránce právní, tak i finanční.

K jednotlivým ustanovením osnovy se uvádí:

§ 1. Výhody tohoto zákona mohou býti přiznány všem plynárenským podnikům, zejména však těm, které náležejí zcela nebo aspoň ze 60 % veřejným územním korporacím; při tom nerozhoduje, zda podnik byl zřízen před účinností tohoto zákona či teprve později.

Předpokládá se, že nové takové podniky budou zřizovány jen tam, kde jejich prosperita je zajištěna a kde tedy u podniků veřejných nebo smíšených fínanční hospodářství územních korporací, jímž podniky ty budou náležeti nebo na nichž budou tyto korporace kapitálově zúčastněny, nebude zřízením nebo provozováním takového podniku zatíženo.

Zákon připouští, aby takovému plynárenskému podniku byly přiznány všechny nebo jen některé právní výhody vyplývající z tohoto zákona. Rovněž mohou býti některé z těchto výhod, na př. užívací práva, přiznány jen některému dílu takového podniku.

Rubem těchto výhod budou povinnosti, které budou podniku uloženy. Jest to zejména povinnost, aby podnik vyráběl a rozváděl svítiplyn hospodárně a aby tudíž ceny dodávaného svítiplynu byly co nejnižší. Dále to bude povinnost dodávati svítiplyn všem odběratelům, kteří splní podmínky schválené státní správou.

Přiznání výhod tohoto zákona také vyžaduje, aby takové podniky podléhaly jednak dozoru státní správy, jednak povinné revisi.

§§ 2 a 3. Výhody, které mohou býti zmíněným podnikům přiznány, mohou. býti právní nebo finanční. Nejdůležitější. právní výhodou jsou t. zv. užívací práva k cizím nemovitostem kde tu o obdobné použití předpisů zákona ze dne 2. července 1919, čís. 438 Sb.. z. a n., o státní podpoře při zahájení soustavné elektrisace, které se v praxi neobyčejně osvědčily a bez nichž by provádění soustavné elektrisace nebylo vůbec možné. U plynáren jako u podniků povahy převážně místní nebudou užívací práva míti přirozeně toho významu jako u přespolních elektrických podniků, jejichž elektrická vedení se dotýkají velikého počtu pozemků, přes to však i u plynáren nelze význam užívacích práv nijak podceňovati.

U pozemků komunikačních nesmí výkonem užívacích práv trpěti účel, jemuž pozemky ty slouží podle svého vlastního určení, tedy hlavně nesmí trpěti veřejná doprava. Tento předpoklad může býti snadno splněn, poněvadž plynovody j sou kladeny v zemi, takže na povrchu nepůsobí překážek. Podnik jest také přirozeně povinen po skončení prací spojených s kladením nebo opravováním potrubí resp. po odstranění potrubí uvésti komunikační pozemek na své útraty do řádného stavu.

Rovněž užívání ostatních nemovitostí jest omezeno ohledem na vlastníka resp. uživatele těchto nemovitostí a nesmí zejména zabraňovati obvyklému užívání nemovitostí. Vznikne-li vlastníkovi (uživateli) nemovitostí škoda povolením nebo výkonem užívacích práv, jest podnik povinen škodu tu mu nahraditi. Při tom se po vzoru elektrisačního zákona promlčecí lhůta omezuje u těchto nároků na jeden rok.

Poněvadž škoda, která snad výjimečně vznikne již pouhým povolením užívacích práv, jest známa již v době zřízení těchto práv, jest vlastník nemovitostí povinen ji uplatniti jíž v řízení o povolení užívacích práv. K tomuto řízení musí býti proto individuelně pozván. Náhradu stanoví pak úřad při povolení užívacích práv, avšak vlastník nemovitosti může do roka po právní moci tohoto rozhodnutí žádati o stanovení této náhrady u soudu v řízení nesporném.

Jinak jest tomu u škody, která vznikne teprve výkonem užívacích práv, na př. při kladení plynovodu do pozemku nebo do zdi budovy. V takovém případě stanoví náhradu k žádosti poškozeného přímo soud v nesporném řízení.

Podobně jako v elektrisačním zákoně doporučuje se i u plynárenského zařízení, aby k některým pozemkům nemohla býti zřízena užívací práva, na př. k. budovám kostelním, ke hřbitovům a dále u některých vojenských objektů a u výroben třaskavin. Není ovšem vyloučeno, aby příslušná správa těchto nemovitostí dobrovolně dovolila jejich užívání k účelům plynárenským.

Osnova pamatuje též na to, aby plynárenský podnik, jemuž byly přiznány výhody užívacích práv, nemohl býti vlastníkem nemovitosti šikanován (§ 3, odst. 4) a ukládá takto jednajícímu vlastníku nemovitosti povinnost náhrady škody.

Příslušným k povolení užívacích práv jest okresní úřad, v jehož obvodě jest nemovitost, k níž má býti zřízeno užívací právo. Jen u státních nemovitostí a u všech nemovitostí železničních se doporučuj e ponechati rozhodnutí ústředním úřadům, jímž přísluší jejich správa v nejvyšší instanci. Bude se ostatně jednati jen o případy ojedinělé.

K právní povaze užívacích práv třeba ještě uvésti, že j-sou účinná proti každému držiteli nemovitosti, že nemohou býti zapsána do pozemkových knih ani nemohou býti vydržena nebo promlčena.

§ 4. Jinou důležitou právní výhodou, která může býti zmíněným podnikům nebo jejich jednotlivým dílům přiznána, jest nárok na vyvlastnění. K vyvlastnění může se ovšem přikročiti jen výjimečně, vyžadují-li toho důležité důvody technické nebo hospodářské.

Po vzoru § 13 elektrisačního zákona se stanoví, že výši odškodného určí správní úřad povolující vyvlastnění. Vyvlastněnému zůstává však vyhrazeno domáhati se určení odškodného u soudu v řízení nesporném, a to rovněž - jako u užívacích práv - v jednoroční lhůtě po právní pomoci rozhodnutí správního úřadu.

Tytéž důvody, které vedly k přiznání výhody, že při dražbách služebných nemovitostí musí býti služebnosti důlní a elektrisační převzaty vydražitelem bez započtení do nejvyššího podání, se přimlouvají i u plynáren za podobné ustanovení. Tím odpadne nové zřizování služebností v případě, že nemovitost bude prodána v dražbě a že na služebnost se při rozvrhu nejvyššího podání nedostane úhrady.

§ 5. Navržený zákon chce však plynárenským podnikům umožniti též opatření finančních prostředků k uskutečnění jejich projektů. Stanoví proto zásadně, že těmto podnikům může státní správa povoliti vydání dílčích dlužních úpisů, pomocí jichž by bylo možno si opatřiti dlouhodobý a poměrně levný úvěr.

Odbyt těchto obligací by byl velmi usnadněn, kdyby jim byla přiznána sirotčí jistota. V tom ohledá obsahuje navržený zákon zmocnění vlády, že může sama nařízením sirotčí jistotu jednotlivým emisím přiznati. Mohlo by se tak státi ovšem jen tehdy, kdyby zúročení a splacení těchto obligací bylo náležitě zajištěno. na př. hypotékárně na objektech podniků a zárukou některé veřejné územní korporace.

§ 6. Jest důležitým pro plynárny, aby jim bylo zajištěno vlastnické právo k plynovodům a jiným jejich zařízením, která j sou zřízena v cizích nemovitostech. Stanoví proto zákon výslovně, že taková zařízení se nepovažují za příslušenství nemovitostí, v nichž jsou zřízena potud, pokud nebyla plynárně úplně zaplacena.

V Praze, dne 15. června 1934.

Předseda vlády:
Malypetr v. r.

Ministr veřejných prací:
Dr. Czech v. r.