Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1934.
III. volební období.
10. zasedání.
Tisk 1325.
Zpráva
ústavně-právního výboru
k vládnímu návrhu (tisk 1289) zákona
o umořování listin.
Předloha tato znamená další krok na dráze unifikace práva na státním území republiky.
Umořování listin podléhalo dosud dvojímu různému právu rakouskému a uherskému. Předloha tato zavádí jednotnost právních norem a při té příležitosti částečně i novou úpravu způsobu umořování, stanovíc
1. které listiny lze, po případě nelze umořovati (§§ 1-2),
2. který soud je příslušný k řízení (§ 3) a
3. předpisuje podrobně řízení všeobecné (§§ 4-16) a zvláštní (§§ 19 24).
Osnova vyznamenává se stručností a jasností dikce, shrnujíc veškeru látku příslušnou do jediného zákona, vyjímajíc, pouze řízení ohledně papírů, podléhajících směnečnému řádu (§ 25), poněvadž speciální povaha oněch papírů vyžaduje speciální úpravy, již podávají §§ 73 až 75 směneč. řádu, po případě bude upraveno novým šekovým zákonem, jenž se již připravuje.
Osnova tato jeví se jako výsledek vážného studia materie umořování listin srovnáváním zákonů cizích států a hodnocením ustanovení jejich s potřebami přítomného života. V tom směru poukazuje výbor na podrobné odůvodňováni zejména některých paragrafů (tak na př. §§ 2, 3, 11 a 12).
Ústavně-právní výbor jest toho názoru, že řešení, k němuž se přiklonila tato osnova, nejlépe odpovídá praktické potřebě života.
Tak volba soudu okresního oproti soudu sborovému, příslušnost soudní a celé řízení - zásada nesporného řízení - jest podáno tak jasně, že normální občan se v zákoně tom lehko vyzná.
Přípustnost umoření jest všeobecná (§ 1), pokud ovšem sama podstata papíru nevylučuje možnost umoření (jako u papírových peněz, různých známek, vstupenek) nebo pokud účinnost umoření nepřesahuje hranic státu (jako při dlužních úpisech cizích států). Zvláštní povaha papírů, svědčících doručiteli (§ 18), vyžaduje jisté úchylky řízení.
Umoření kuponů (§ 19) a talonů (§ 20) nelze zařaditi pod úřední umoření a přenecháno tudíž umoření autonomnímu bez soudního zákroku.
Při §u 20 nutno ještě na to upozorniti, že ustanovení to přejato bylo z dosud platného ustanovení §u 16 čís. nařízení č. 257 z r. 1915, které však na Slovensku neplatí.
Ustanovení odst. 3 §u 22 dlužno rozuměti tak, že přebytek z propadlé zástavy dostane poškozený jen tehdy, pokud nepropadl již ve prospěch místních chudých podle §u 4, odst. 5 zákona ze dne 23. března 1885, č. 84 ř. z. Totéž platí i pro 2. odstavec §u 24, kam toto ustanovení výslovně bylo pojato.
K odstavci 2, §u 2, dlužno podotknouti, že ustanovení toto platí pro všecky druhy státních loterií.
Zahájením řízení se lhůta promlčovací proti žadateli pouze staví a nepřetrhuje (§ 12, odst. 1).
§u 25 dlužno rozuměti, že předpisů této předlohy bude použito podpůrně jen potud, pokud povaha listin zde uvedených to připouští a povaha zvláštního řízení, určeného pro jejich umořování.
Ústavně-právní výbor konečně výslovně upozorňuje, že ustanovení odst. 2. §u 11 platí přirozeně zejména pro stavební losy a pro pokladní poukázky peněžních ústavů vyjma Zemskou banku.
Ústavně-právní výbor podrobně prozkoumav tuto předlohu navrhuje slavnému senátu její schválení ve znění dole otištěném.
V Praze, dne 19. června 1934.
Dr. Witt v. r.,
předseda.
Dr. J. Karas v. r.,
zpravodaj.
Zákon
ze dne................................1934
o umořování listin.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Přípustnost umořovacího řízení.
§ 1.
Listiny, které byly ztraceny nebo zničeny, lze prohlásiti za umořené, bude-li osvědčen právní zájem, aby byly prohlášeny za umořené.
§ 2.
(1) Listiny nelze prohlásiti za umořené, jestliže zákonný předpis nebo obsah listiny anebo povaha věci to nepřipouští.
(2) Obzvláště nelze prohlásiti za umořené
a) státovky a bankovky;
b) losy loterií pořádaných československým státem, jakož i losy věcných loterií soukromých;
c) kupony a talony cenných papírů (§§ 19 a 20);
d) lístky a známky denního oběhu jako vstupenky, jízdenky, jídelní známky a pod;
e) dlužní úpisy cizích států;
f) jinaké listiny vystavené v cizině, ne může-li jejich umoření, podle povahy věci způsobiti v tuzemsku právní následky nebo brání-li tomu ustanovení mezinárodních smluv.
Příslušnost a řízení.
§ 3.
(1) Příslušný pro umoření listin je okresní soud místa, které je v listině uvedeno jako místo vystavení.
(2) Není-li místa vystavení v listině uvedeno, nebo jestliže listina byla vystavena v cizině (§ 2, odst. 2, písm. f), anebo jde-li o umoření pojistky, je příslušný okresní soud, u něhož ten, kdo podal návrh na umoření, má v době podání návrhu svůj obecný soud ve věcech sporných.
(3) Nemá-li navrhovatel svůj obecný soud v tuzemsku; (odstavec 2) a jde-li o listinu splatnou v tuzemsku, j e příslušný okresní soud místa platebního.
(4) Pro umoření listin vystavených Národní bankou československou je příslušný okresní soud v jídle této.
(5) Je-li v místě několik okresních soudů, lze vládním nařízením pověřiti umořováním listiny jediný z nich.
§ 4.
Řízení jest nesporné a pokud dále není ustanoveno jinak, platí o něm předpisy zákona ze dne 19. června 1931, č. 100 Sb. z. a n., o základních ustanoveních soudního řízení nesporného. K osvědčení skutečností uvedených v § 6. odst. 1, č. 1, může soud vyslechnouti navrhovatele a jiné účastníky také přísežně.
Návrh, aby řízení bylo uhájeno.
§ 5.
(1) Navrhnouti, aby bylo zahájeno umořovací řízení, jest oprávněn ten, kdo může uplatniti nějaké právo z listiny nebo na jejím základě, nebo ten, kdo jinak má právní zájem, aby listina. byla prohlášena za umořenou.
(2) Řízení jest zahájena dnem, kdy byl u příslušného soudu podán přípustný návrh (odstavec 1 a § § 1 a 2).
(3) Bylo-li řízení již zahájeno, není přípustný jiný návrh na umoření téže listiny.
§ 6.
(1) Navrhovatel jest povinen:
1. osvědčiti, že listina byla ztracena nebo zničena, jakož i skutečnosti, na nichž zakládá své oprávnění prodati návrh, a uvésti, zda a kde bylo zahájeno řízení podle § 18. dále předložiti, opis listiny nebo uvésti její podstatný obsah a vše, čeho je třeba, aby byla listina přesně určena zejména dlužno uvésti:
a) druh listiny,
b) jména (firmu) výstavce listiny a je-li třeba, i jeho bydliště (sídla),
c) u listiny, která zní na určitou částku, i tuto částku,
d) u cenného papíru též serii a běžné číslo, pokud jsou na něm uvedeny.
(2) Je-li to navrhovateli možno, buďte dále uvedeny tyto údaje, ač-li jich již není třeba k přesnému určení listiny (odstavec 1, č. 2)
a) úroková míra,
b) doba, kdy byla listina vystavena a byla-li vystavena právnickou osobou veřejného práva, zákon, na jehož základě byla vystavena, u cenných papírů též, písmeno a emise,
c) zda listina svědčí doručiteli (au porteur) anebo zní na jméno, a zda je vinkulována nebo rubopisem převoditelná a zda je opatřena nevyplněným rubopisem,
d) dospělost její, u slosovatelného cenného papíru, zda a kdy byl vylosován a zda v tahu umořovacím nebo výherním,
e) u cenného papíru, k němuž byly vydány kupony, zda byl k němu vydán talon a zda byly ztraceny nebo zničeny též kupony a talon, čili nic, dále dospělost kuponů,
f) u cenného papíru, sestávajícího z listu obligačního a výherního, zda jde o umoření obou listů anebo jen jednoho z nich a kterého.
Vyřízení návrhu.
§ 7.
(1) Má-li soud, prozkoumav pečlivě údaje a výsledek průvodního řízení a veškerého jednám o nabytí, držbě a ztrátě nebo zničení listiny, za to, že a osvědčení (§ 6, odst. 1, č. 1) bylo podáno a že návrh jest přípustný (§§ 1, 2 a 5), dotáže se osoby z listiny zavázané, a je-li třeba, i jiných účastníků, jda byla vystavena listina s udanými znaky, jakož i zda a jaké překážky vadí zahájeni vyzývacího řízení.
(2) V dotazu buďtež vždy uvedeny:
a) jméno (firma), zaměstnání a bydliště (sídlo) navrhovatele,
b) den, kdy byli návrh podán, a
c) popis nebo i označení listiny (§ 6).
(3) Osoba z listiny uvázaná může označiti orgány, jež jsou povolány odpověděti na dotazy a podati vysvětlení.
(4) Dotázati se zavázané osoby není třeba
a) je-li návrh podán zavázanou osobou samou,
b) předloží-li navrhovatel hodnověrné prohlášení zavázané osoby (úřední potvrzení) z poslední doby o předmětu dotazu,
c) je-li již vyhlášena ztráta (§ 18) nebo
d) jestliže pro neobyčejné události vadí dotazu nebo odpovědi překážka, již prozatím nelze odkliditi.
(5) Má-li soud za to, že nejsou splněny podmínky v odstavci 1 uvedené, neučiní předepsaný dotaz a návrh usnesením zamítne.
§ 8.
(1) Nebyla-li vystavena listina s udanými znaky anebo vadí-li řízení překážka, již nelze odkliditi, zastaví i soud řízení usnesením.
(2) Nedojde-li k zastavení řízení, provede se řízení vyzývací (§§ 9 a 10).
Vyzývací řízení.
Edikt vyzývací.
§ 9.
(1) Vyzývací řízení se počíná uveřejněním ediktu.
(2) V ediktu buďtež uvedeny:
a) jméno (firma), zaměstnání a bydliště (sídlo) navrhovatele,
b) den, kdy byl návrh podán,
c) popis nebo označení listiny (§ 6), d) ohlašovací lhůta (§ 11),
e) vyzvání, aby ten, kdo listinu má, j i v ohlašovací lhůtě předložil vyzývacímu soudu nebo soudu místa, kde listina je (přihláška), anebo aby byly podány námitky proti návrhu,
f) upozornění, že po marném uplynutí lhůty listina ubude na další návrh (§ 15, odst. 1) prohlášena za umořenou.
Doručení a vyhláška ediktu.
§ 10.
(1) Edikt jest
a) doručiti navrhovateli a zavázané osobě, soudu, u kterého bylo zahájeno řízení podle § 18. a je-li třeba, i jiným účastníkům. Jde-li o státní dluhopis, buď edikt určený zavázané osobě doručen Ředitelství státního dluhu v Praze, jeho likvidatuře a jeho účtárně, jde-li o jinou listinu, z níž jest zavázán československý stát, úřadu povolanému k plnění z listiny, a to jak úřadu poukazujícímu, tak i příslušné pokladně (účtárně, účetnímu oddělení) a není-li poukazující úřad znám, úřadu, který zastupoval stát při právním jednání; není-li ani tento úřad znám, příslušnému úřadu povolanému k zastupování státu,
b) vyvěsiti na soudní desce, a to téhož dne, kdy byl vydán, a
c) uveřejniti v úředním listě určeném pro soudní vyhlášky.
Jeví-li se to vhodným podle hodnoty listiny nebo zvláštních okolností případu, může soud naříditi, aby byl edikt uveřejněn v úředním listě republiky Československé i několikráte, po případě, aby byl uveřejněn i v jiných listech a aby byl vyhlášen v místě, kde byla listina vystavena nebo ztracena, způsobem tam obvyklým. Byl-li edikt uveřejněn několikráte, jest na něm vždy vyznačiti, po kolikáté uveřejnění se děje.
(3) Týká-li se edikt některé z listin uvedených v § 11., odst. 1, písm. a), pro něž platí ohlašovací lhůta jednoho roku, jest kromě toho výpisy z ediktu uveřejniti v oznamovateli, který pro vyhlášky v tomto řízení určí vláda nařízením toto uveřejnění dlužno měsíčně opakovati až do doby, kdy listina bude prohlášena za umořenou (§ 15), nebo kdy řízení bude zastaveno (§ 14). Poplatky za uveřejňování ediktu v tomto oznamovateli určí ministr spravedlnosti vyhláškou v úředním listě republiky Československé.
Ohlašovací lhůta.
§ 11.
(1) Ohlašovací lhůta činí:
a) pro listiny svědčící doručiteli (au porteur), pro listiny rubopisem převoditelné a opatřené nevyplněným rubopisem a pra takové listiny, k nimž byly vydány kupony svědčící doručiteli, rok a běží ode dne prvního uveřejnění výpisu z vyzývacího ediktu v oznamovateli (§ 10. odst. 3);
b) pro vkladní knížky, pojistky, depositní. listy, zástavní lístky (záznamní listy) a pro všechny ostatní listiny šest měsíců a béží ode dne, kdy byl vyzývací edikt uveřejněn v Úředním listě republiky Československé, a byl li v něm uveřejněn několikráte (§ 10, odst. 2), ode dne posledního uveřejnění.
(2) Jde-li o listinu svědčící doručiteli s ohlašovací lhůtou jednoho roku [odstavec 1, pí, sm. a) ], ke které kupony vydány nebyly, nesmí se ohlašovací lhůta skončiti dříve, než uplyne rok ode dne splatnosti pohledávky z listiny.
(3) Jde-li o listinu, ke které byly vydány kupony svědčící. doručiteli, nesmí se ohlašovací lhůta skončiti dříve, než uplyne rok ode dne splatnosti posledního vydaného kuponu, dospěje-li však dříve pohledávka z listiny, než uplyne rok ode dne splatnosti pohledávky z listiny. Nebude-li na poslední vydaný kupou vůbec placeno, budiž tento rok počítán od 1. července kalendářního roku, ve kterém by byla výplata jinak nastala. Ohlašovací lhůta se nicméně skončí, předloží-li navrhovatel umořovacího, řízení soudu dosud nedospělé kupony nebo potvrzení osoby z listiny zavázané, že po dobu od prvního uveřejnění výpisu z vyzývacího ediktu v oznamovateli (§ 10. odst. 3) do promlčení nároků z kuponu po zmíněném uveřejnění nejdříve dospělého nebyl ani jediný v té době dospělý kupou předložen k výplatě, ač tento nárok z kuponů mohl býti proveden.
Účinek zahájeného řízení.
Zákaz výplaty.
§ 12.
(1) Zahájením řízení (§ 5. odst. 2) staví se promlčení proti navrhovateli jdoucí, a to do právoplatného ukončení řízem. Také lhůta určená k výplatě listiny se staví.
(2) Zavázaná osoba [§ 10, odst. 1. písm. a) ] a její pomocníci při plnění (na př. filiálky, platebny) nesměji po uplynutí dne, kdy jim byl edikt doručen, nebo kdy o něm zvěděly z oznamovatele (§ 10. ods. t. 3) nebo při náležité péči zvěděti mohly, na základě listiny ani plniti, ani na ní změnu provésti, ani ji za jinou listinu vyměniti, ani ji přepsati, ani nové kupony nebo talon vydati (zákaz výplaty). Tento zákaz trvá, pokud není řízení pravoplatně zastavena nebo listina pravoplatně prohlášena za umořenou. Zákaz netýká se výplaty kuponů.
(3) Osoby a orgány v odstavci 2 jmenované jsou povinny zadržeti předloženou listinu postiženou zákazem výplaty, potvrditi její převzetí a ihned oznámiti to vyzývacímu soudu a sděliti mu jméno a bydliště předkladatelovo, pokud jsou jim známa a poukázati předkladatele na, zahájené řízení umořovací.
(4) Bylo-li na základě listiny něco plněna, provedla-li osoba, z listiny zavázaná na ní změnu (výměnu, přepis a pod.) nebo vydala-li nové kupony, jsou osoby a orgány v odstavci 2 jmenované povinny oznámiti to vyzývacímu soudu.
(5) Osoba z listiny zavázaná odpovídá za zaviněné nešetření zákazu výplaty. Takovému nešetření zákazu se rovná, byla-li na listině provedena změna (výměna, přepis a pod.) anebo byly-li vydány nové kupony po uplynutí dne, kdy osobám a orgánům v odstavci 2 jmenovaným mohl býti při náležité péči edikt znám.
Vyřízení přihlášek a námitek.
Rozhodnutí.
§ 13.
(1) Přihlášky a námitky [§ 9, odst. 2. písm. e) ] buďtež zkoumány, i když došly soudu po uplynutí ohlašovací lhůty, avšak před vydáním usnesení o prohlášení listiny za umořenou. Navrhovatel bud' zpraven o každé přihlášce a námitce. Navrácení v předešlý stav při zmeškání ohlašovací lhůty není přípustno.
(2) Nebyla-li listina k přihlášce připojena, budiž přihlašovateli na návrh uloženo, aby v přiměřené lhůtě předložil listinu vyzývacímu soudu nebo soudu místa, kde listina je. Na návrh přihlašovatele určí soud rok k předlo žení listiny. Nepředloží li přihlašovatel v této lhůtě, nebo při roku listinu nebo neprokáže-li, že listinu má nebudiž k přihlášce již přihlíženo. Byla li listina předložena, bud' navrhovateli před zastavením řízení (§ 14, odst. 1) dovoleno v přiměřené lhůtě v ni nahlédnouti.
§ 14.
(1) Řízení budiž i mimo případy uvedené v § 8 zastaveno:
a) předloží-li třetí osoba listinu nebo jiným způsobem dokážu, že listinu má, anebo nebyl-li po přihlášce učiněn návrh k tomu směřující (§ 13. odst. 2);
b) bylo-li námitce proti návrhu na zahájení řízení [§ 9. odst. 2. písm. e) vyhověno;
c) ukáží li se údaje navrhovatelovy (§ 6) dodatečně nesprávnými;
d) dojde li před vydáním umořovacího usnesení soudu oznámení, že listina byla zadržena (§ 12. odst. 3) nebo zcela vyplacena, nebo že byla na ní provedena. změna (výměna, přepis a pod.) anebo že byly vydány nové kupony;
e) žádá-li za zastavení navrhovatel nebo nesloží li v přiměřené lhůtě poplatek za uveřejňování;
f) dále jestliže nebyl učiněn návrh na vydání umořovacího usnesení ve lhůtě stanovené. (§ 15. odst. 1); k opožděnému návrhu lze přihlížeti jen, dokud nebylo zastavovací usnesení vydáno.
(2) Zastavovací usnesení buď doručeno navrhovateli, a, jakmile usnesení vejde v právní moc, ostatním účastníkům a jde-li o některou z listin uvedených v § 11. odst. 1. písm. a), bud' uveřejněno v oznamovateli (§ 10. odst. 3); uveřejňování podle § 10. odst. 3 jest zastaviti. žádá-li za to navrhovatel, připojí mu vyzývací soud na usnesení doložku, že nabyla právní moci.
§ 15.
(1) Nedojde-li k zastavení řízení podle § 14. prohlásí vyzývací soud listinu na další návrh za umořenou (umořovací usnesení). Tento návrh dlužno učiniti na výzvu soudu do roka po uplynutí ohlašovací lhůty. O podání návrhu zpraví vyzývací soud osobu z listiny zavázanou a rozhodne o návrhu po uplynutí 30 dnů od doručení této zprávy.
(2) Před rozhodnutím o návrhu, aby listina byla prohlášena za umořenou, může soud konati další šetření. Je-li nárok na listinu uplatněn žalobou, buď rozhodnutí odloženo do ukončení rozepře.
§ 16.
(1) V umořovacím usnesení jest uvésti také údaje označené v § 9. odst. 2. písm. a) až c) a zjištění, že ohlašovací lhůta uplynula bez výsledku.
Usnesení buď doručeno účastníkům a byla-li prohlášena, za umořenou některá z listin uvedených v § 11. odst. 1. písm. a), jakmile usnesení vejde v právní moc, bud' uveřejněno v oznamovateli (§ 10. odst. 3) uveřejňování podle § 10, odst. 3, jest zastaviti.
(3) Žádá-li za to navrhovatel připojí mu vyzývací soud na umořovací usnesení doložku, že nabylo právní moci, ostatním účastníkům k jejich žádosti to sdělí.
Právní následek prohlášení listiny za umořenou.
§ 17.
(1) Umořovací usnesení vstupuje na místo listiny prohlášené za umořenou, dokud nebude vydána náhradní listina. Do této doby lze práva z listiny prohlášené za umořené vykonati jen na základě tohoto usnesení a osoba zavázaná jest povinna plniti jen proti vydání téhož usnesení.
(2) Nenastala li ještě splatnost pohledávky z listiny prohlášené za umořenou, může se oprávněná osoba domáhati, aby jí zavázaná osoba vydala náhradní listinu, odevzdá-li této osobě umořovací usnesení a nahradí-li jí náklady spojené s vydáním této listiny.
Vyhlášení ztráty.
§ 18.
(1) Ztratila-li se listina, svědčící doručiteli, která může býti předmětem umořovacího řízení, může poškozený navrhnouti u okresního soudu, který jest jeho soudem obecným ve sporech anebo v jehož obvodě ztráta nastala, aby byla ztráta na jeho náklad vyhlášena v oznamovateli (§ 10, odst. 3). Návrhu jest vyhověti, nebyl-li učiněn zjevně neodůvodněně a složí-li navrhovatel částku potřebnou na náklady vyhlášení.
Vyhlášku doručí soud navrhovateli a osobě zavázané [§ 10, odst. 1, písm. a), věta druhá. Vyhlášení (odstavec 1) jest opakovati do uveřejnění vyzývacího ediktu (§ 9), nejdéle však do konce druhého kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž byla vyhláška po prvé uveřejněna. Soud zastaví vyhlašování, jestliže navrhovatel za to žádá, nebo byla-li listina předložena soudu, který nařídil vyhlášení ztráty anebo jestliže někdo prokáže, že listinu má. O zastavení vyhlašování jest neprodleně uvědomiti navrhovatele a bylo-li zahájeno řízení umořovací, též soud, u něhož bylo zahájeno.
(3) Vyhláška působí vůči osobám a orgánům jmenovaným v § 12, odst. 2 stejně jako zákaz výplaty (§ 12) po uplynutí dne, kterého jim byla doručena, nebo kterého o ní z uveřejnění (odstavec 1) zvědí anebo při náležité péči zvěděti mohly. Tento následek pomíjí uplynutím lhůty uvedené v odstavci 2, leda že edikt (§ 9) byl dříve doručen osobám a orgánům jmenovaným v § 12, odst. 2.
Zvláštní ustanovení o kuponech
§ 19.
(1) Jestliže byly kupony ztraceny nebo zničeny a poškozený oznámil to osobě z listiny zavázané před promlčením nároků z toho kterého kuponu, může se na této osobě domáhati plnění do roka po uplynutí promlčecí lhůty.
(2) Při oznámení ztráty (zničení) jest poškozený povinen prokázati se listinou, k níž byl kupon vydán, nebo pravoplatným usnesením a jejím umoření. Nebylo-li umořovací usnesení ještě vydáno, jest poškozený povinen prokázati se vyzývacím ediktem vydaným na jeho návrh; bylo-li však umořovací usnesení již vydáno, ale nenabylo-li ještě právní moci, jest povinen prokázati se tímto usnesením v obou případech může poškozený domáhati se plnění do roka ode dne, kdy umořovací usnesení neb rozsudek vydaný ve sporu o nárok na listinu nabyl právní moci.
(3) Před výplatou prvního kuponu jest poškozený povinen prokázati se, pokud již tak neučinil, listinou, k níž byl kupon vydán, nebo pravoplatným usnesením o jejím umoření.
(4) Tohoto nároku poškozený nemá, byl-li do uplynutí promlčecí lhůty kupon předložen k výplatě nebo nárok z něho soudně uplatněn.
Zvláštní ustanovení o talonech.
§ 20.
(1) Talon jest bezúčinný, dokud trvá umořovací řízení o listině, k níž byl vydán, nebo dokud je vyhlášena její ztráta (§ 18) nebo, jestliže její majitel, předloživ tuto listinu, odporoval u zavázané osoby tomu, aby na základě talonu byl vydán nový kuponový arch. Byl-li padán odpor, smějí býti další kupony a další talon vydány jen tomu, kdo předloží listinu, k níž byly kupony a talon vydány. Zavázaná osoba má odpor poznamenati na této listině.
(2) Byla-li prohlášena listina za umořenou, jest tím umořen i talon k ní vydaný.
Zvláštní ustanovení o listinách, u kterých osobou zavázanou jest
československý stát.
§ 21.
Jde-li o umoření dluhopisu státního, vykonává ředitelství státního dluhu v Praze, pokud nebylo ustanoveno jinak, všechna práva a povinnosti náležející podle předcházejících ustanovení osobě zavázané. Jde-li o umoření jiné listiny, z níž jest zavázán československý stát, vykonává tato práva a povinnosti úřad poukazující není-li tu tohoto úřadu, vykonává je úřad, který zastupoval stát při právním jednání a není li úřad ten znám, příslušný úřad povolaný k zastupování státu.
Zvláštní ustanovení o zástavních lístcích vydaných majitelem živnosti zastavárenské.
§ 22.
(1) Kdo ztratil zástavní lístek, má ihned ústně nebo písemně učiniti zastavárně oznámení o ztrátě, udávaje své jméno a bydliště a prokázati, že byla ztráta ohlášena také místnímu úřadu policejnímu dále musí označiti čas, kdy věc byla dána do zástavy a na jakou dobu, jakož i částku zápůjčky a přesně popsati zástavu.
(2) Souhlasí-li popis s uloženou zástavou a udaná data zástavního lístku s knihami zastavárny, budiž ztráta zástavního lístku poznamenána v knihách a straně vydán záznamní list.
(3) Na základě záznamního listu může býti zástavní. smlouva prodloužena. Nebylo-li původní zástavní lístek nalezen do roka ode dne oznámení ztráty (odstavec 1), může býti zástava vydána, vrátí-li osoba, jíž se lístek ztratil, záznamní list a zapraví-li zapůjčenou částku, úroky a jiné příslušenství, leda že zástava již propadla a byla prodána. Jestli zástava již propadla a byla prodána, náleží jí jen přebytek. snad docílený, pokud nepropadl již ve prospěch místních chudých.
(4) Před vplynutím roku (odstavec 3) může zástava nebo přebytek snad docílený býti vydán jen, bude-li zároveň odevzdán původní zástavní lístek a záznamní list.
§ 23.
(1) Po uplynutí 15 dnů ode dne dospělo to jest majitel záznamního listu oprávněn zástavu vyplatiti, jestliže nebyla ještě prodána a jestliže vrátí záznamní list a složí u zastavárny odhadní hodnotu zástavy k zajištění možných nároků majitele zástavního lístku.
(2) Nebyl-li odevzdán původní zástavní lístek do roka ode dne vydání záznamního listu, jest jistotu vrátiti bez náhrady úroků.
§ 24.
(1) Strana, která nemůže vyhověti podmínkám potřebným k nabytí záznamního listu (§ 22) nebo které se ztratil záznamní list, a může si vymoci umoření ztraceného zástavního lístku nebo záznamního listu.
(2) Jakmile byl zastavárně doručen vyzývací edikt (§ 9), má navrhovatel prodloužiti zástavní smlouvu, chce-li zameziti, aby zástava nepropadla a nebyla prodána. Neprodloužil-li ji, má po pravoplatném umoření zástavního lístku nebo záznamního katu jen právo na přebytek snad docílený, pokud nepropadl již ve prospěch místních chudých.
Přechodná a závěrečná ustanovení.
§ 25.
(1) Nedotčena zůstávají ustanovení o umoření směnek, šeků a jiných listin, jichž umoření se řídí ustanoveními §§ 73 až 75 zákona směnečného. Pokud v těchto ustanoveních cení zvláštních předpisů, budiž použito přiměřeně tohoto zákona.
(2) Nedotčena zůstávají dále ustanovení § 23 zákona ze dne 23. září 1930, č. 143 Sb. z. a n., o poštovní spořitelně.
§ 26.
Jiné dosud platné předpisy o umořování listin pozbývají účinnosti. Zejména pozbývají účinnosti ustanovení čl. VI zákona ze dne 28. října 1865, č. 110 ř. z., o ústavech státnímu dohledu podléhajících, jež se zabývají úvěrními obchody, zákona ze dne 3. května 1868, č. 36 ř. z., jímž se upravuje příslušnost. a řízení o umořování cenných papírů vydaných soukromníky, §§ 10 až 12 nařízení ministerstev obchodu, vnitra, financí a spravedlnosti ze dne 24. dubna 1885, č. 49 ř. z., o provozování zastavárenské živnosti, § 115 jurisdikční normy, ustanovení čís. nařízení ze dne 31. srpna 1915, č. 257 ř. z., o umořování listin, § 9, odst. 3 zákona ze dne 23. prosince 1917, č. 501 ř, z., o pojišťovací smlouvě, § 13 vládního nařízení ze dne 12. května 1919, č. 246 Sb. z. a n., o organisaci Bankovního úřadu ministerstva financí, o statutu Bankovníhb výboru při ministerstvu financí, o obchodech Bankovního Úřadu ministerstva financí, dále o převzetí a vyúčtování lombardu a pokladničních poukázek, vyúčtování žirových účtů Rakouskouherské banky a o převzetí zaměstnanců této banky, § 11 zákona ze dne 14. dubna 1924, č. 302 Sb. z. a n., kterým se upravují právní poměry spořitelen, a § 69 zákona ze dne 14. dubna 1920, č. 347 Sb. z. a n., o akciové cedulové bance, dále ustanovení § 14 zák. čl. XIV/1881, o zápůjčkách na ruční zástavy, §§ 1 až 36, 39, § 42, odst. 1, písm. c), druhá část (po středníku) odstavce 2 a § 43, odst. 1, písm. d) zák. čl. XXXIII/1881, o umořování a promlčení cenných, papírů, jež jsou předmětem veřejného obchodu, §§ 749 až 754 býv. uh. civilního řádu soudního, § 5, odst. 1 zák. čl. LIV/1912, jímž se uvádí zák. čl. I/1911 o civilním řádu soudním, a ustanovení § 1 nařízení ministra republiky Československé pra správu Slovenska ze dne 19, června 1919, č. 107/1919 Úradných Novin, o příslušností soudů v jistých případech, pokud se vztahují na umořování listin upravené tímto zákonem.
§ 27.
(1) Ustanovení tohoto zákona platí i pro umořovací řízení zahájená přede dnem, kdy tento zákon nabude účinnosti, pokud o nich předepsaný edikt vyzývací ještě není uveřejněn. Ustanovení třetí věty § 11, od t. 3 o skončení ohlašovací lhůty platí i tehdy, když edikt vyzývací byl již uveřejněn.
(2) Jde-li o umoření kuponů, zastaví se pokud ohlašovací lhůta ještě neuplynula, dnem, kdy tento zákon nabude účinnosti, řízení před tímto dnem o nich zahájené i tehdy, když byl předepsaný edikt vyzývací již uveřejněn.
§ 28.
Tento zákon nabývá účinnosti prvního dne třetího měsíce následujícího po měsíci vyhlášení.
§ 29.
Tento zákon provedou ministři spravedlnosti, financí a vnitra.