Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1934.

III. volební období.

10. zasedání.

Tisk 1331.

Národní shromáždění republiky Československé schvaluje obchodní a plavební úmluvu mezi republikou Československou a republikou Polskou, podepsanou v Praze dne 10. února 1934 a uvedenou v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 27. února 1934, č, 40134 Sb. z. a n.

Zahraniční výbor senátu pojednal o této obsáhlé smlouvě, která upravuje velmi podrobně obchodní styky naše s Polskem ve schůzí 19. června 1934.

Obchodně-politický poměr mezí republikou Československou a republikou Polskou spočíval od r 1925 na obchodní úmluvě ze dne 23. dubna 1925, která byla doplněna nebo pozměněna čtyřmi dodatkovými protokoly ze dne 3. července 1925, 21. dubna 1926, 9. února 1928 a 26. června 1928.

Od uvedení v účinnost této úmluvy až do r. 1930 se vzájemný zahraniční obchod stále rozvíjel, ačkoliv byl pro nás trvale pasivní. Vývoz z Československa do Polska vykazoval v tomto období vzestupnou tendencí a také polský dovoz do Československa se pohyboval na mírně stoupající linií a činil v těchto letech průměrně 6,6 % celkového československého dovozu. Pasívum zahraničního obchodu s Polskem bylo velení tíživé, ale bylo vyrovnáváno značným aktivem ve stycích s jinými státy až do počátku světové krise, kdy přešla velká řada států postupně k vázanému hospodářství a uzavírala se dovozu zboží. Učinily tak především státy střední a východní Evropy, tedy země, jež byly a jsou jako naší sousedé hlavními našimi odběrateli a s nimiž jsme měli silně aktivní obchodní bilancí. Ztráta těchto odbytišť znamenala ztrátu hlavních zdrojů aktivního salda našeho zahraničního obchodu tak, že bylo nutno přikročiti i v Československu k zavedení devisových omezení. Souběžně s tím Polsko sesílilo politiku industrialisační a Československo přistoupilo k některým ochranným opatřením svého zemědělství. Jednání vedená od začátku r. 1932 nedovedla zabrániti stálému zmenšování obratu zahraničního obchodu, takže v r. 1933 polský dovoz do Československa, který činil v r. 1929 Kč 1.307,240,000,- poklesl na 190,190,000,- Kč a československý vývoz do Polska obnášel pouze 157,963,000,- Kč oproti - Kč 905,149,000,- v r. 1929.

Za této situace přikročilo Polsko k vydání nového celního sazebníku, jehož nomenklatura rozšířena byla z 217 sazebních čísel starého sazebníku na 1275 sazebních čísel a to pří sazbách větším dílem značně zvýšených. Aby nový celní sazebník mohlo nerušeně uvésti v účinnost, vypovědělo Polsko naší obchodní úmluvu z r. 1925 10. července 1933, takže pozbyla účinnosti dnem 10. října téhož roku.

Ihned po výpovědí zahájeno bylo jednání o novou smlouvu, jehož výsledkem jest předkládaná obchodní a plavební úmluva mezí republikou Československou a republikou Polskou, podepsaná v Praze dne 10. února 1934.

Tato úmluva skládá se z rámcové částí, dále z celně tarifních příloh, obsahujících sjednané smluvní celní sazby v Československu a Polsku, veterinární úmluvu a konečně ustanovení závěrečného protokolu k uvedeným jednotlivým částem. Železniční úmluvu uzavřely státní správy železniční obou zemí odděleně.

Pokud jde o rámcovou část a veterinární úmluvu, byly revidovány a novým potřebám přizpůsobeny toliko články, v nichž pro časový odstup od úmluvy z r. 1925 nastaly podstatnější změny v daných předpokladech v důsledku nových zákonných ustanoveni v obou státech, nebo podmíněných novými bilaterálními smlouvami, později uzavřenými. V rámcové části řeší se zejména postavení fysických a právnických osob na území obou států po stránce právní, finanční a majetkové, daňové, obchodní a živnostenské, dále pokud jde o pobyt, o přístup k soudům a k administrativním úřadům, o brannou povinnost atd.

Velmi důležitými jsou také ustanovení z oboru celního, mezí nimiž zaujímá významné místo doložka o nejvyšších výhodách, platící pří dovozu a vývozu ve vzájemných stycích, při provádění celních předpisů a ve všech ostatních ohledech. Z této doložky činí se některé výjímky. Stejně významná jsou ustanovení o znacionalisovaném zboží, o zpětném vývozu a dovozu, o vráceném zboží a o nekalé soutěží, kterými se v obou státech smluvně váží příslušné autonomní předpisy ve prospěch vzájemné výměny zboží. Následují pak železničně-dopravní ustanovení, která se podstatně neliší od dřívějšího stavu. Nová jest úprava zacházení s lodní a lodními náklady v námořní plavbě; pokud pak jde o plavbu na mezinárodních řekách, bylo stanoveno, že budou směrodatné příslušné mezinárodní plavební úmluvy.

V oboru celním byly sjednány kromě shora uvedené doložky o nejvyšších výhodách zvláštní smluvní celní sazby pro řadu zboží, které jsou vyjmenovány v listinách A (čsl. smluvní cla), a B (polská smluvní cla). Všeobecně lze říci, že oboustranně byla snaha dospěti ve věcech celních k ujednání, které by podle možností se přibližovalo co do výše cel dosavadnímu stavu.

Jako již dříve soustřeďovalo se Polsko zejména na úmluvu cel pro zemědělské zboží, které tvoří jeho nejhlavnější vývozní zájem. Tak byly stanoveny smluvní sazby pro melasu, luštěniny, vikev, lupinu, bramborovou sáď a bramborové vločky, různé druhy semen, ovce, vepřový dobytek, (zde vázán pouze stav, jak se podává ze zákona), drůbež, raky, vejce a máslo (vázány sazby vyšší), chlupy, peří, měchýře a střeva, určité druhy dříví - (vázán dnešní stav), otruby, vyloužené řepné řízky a sušené bramborové zdrtky.

V oboru průmyslovém byl zachován dosavadní stav až na některé položky, v nichž Polsko se vzdalo svého zájmu. Sazby vázány u těchto druhů zboží dřevěné uhlí, dolomit, ozokerit, terpentýn, minerální oleje, bavlněná příze, len, zboží košíkářské, papír balící, novinový a cigaretový, řemínky k rozdělovači rouna, překližky, jantarové zboží, cement, olovo, zinek, žínkové plechy, zinková běloba, kyselina sírová, dusíkaté vápno, superfosfáty, kysličník siřičitý.

Celkem vázáno jest 80 smluvních sazeb v československém celním sazebníku oproti 308 smluvním sazbám, jimiž vázány jsou celní slevy, které nám Polsko poskytlo na tyto druhy našeho zboží: slad, chmel, vinné hrozny, brynza a tvarůžky, stavební kameny, minerální bahno, minerální vody, plzeňské pivo, barvy a laky, třísloviny, umělé plastické hmoty, kůže, obuv, textilie, gumové zboží, výrobky korkové, košíkářské, celulosu a papír, kameny k broušení a leštění, mlýnské kameny, zboží šamotové, křemenné a magnesitové, kachle na kamna, obkládačky a jiné zboží keramické, porculán, sklo, ocel, železo a železné výrobky, stroje a přístroje ze železa atd., elektrické stroje a přístroje keramické výrobky, pro účely elektrotechnické, piana a všechny hudební nástroje, klobouky, barety, výrobky z celluloidu, bakelitu, galalitu atd., knoflíky všeho dráhu, kartáče, násadky a tužky, jablonecká bižuterie atd.

Současně byla sjednána administrativní úprava výměny zboží, v níž si strany poskytly vzájemně pro hlavní dráhy vývozního zboží přiměřené kontingenty.

V celku lze říci, že předkládaná obchodní a plavební smlouva jest dílem velmi obšírným a že jest v ní stanovením předpokladů pro vzájemný rozvoj hospodářských styků pamatováno na vývojové možnosti.

Po podpisu úmluvy naší s Polskem pozměnil se obchodně-politický poměr mezi Polskem a Německem tím, že Polsko zrušilo maximální dovozní sazby platné pro německé zboží; které tedy podléhá nyní sazbám I. kolony, kdežto československé zboží, pokud nepožívá zvláštních smluvních sazeb, jest proclíváno podle II. kolony. V povolovacím řízení pak byla zrušena zákazová listina tak zvaná německá, která se vztahovala jedině na zboží německého původu.

Za tohoto stavu věcí nutno vyčkati s úsudkem o důsledcích uzavřené úmluvy mezi námi a Polskem. Bylo by si jisté přáti v zájmu obou stran, aby bylo možností, jež úmluva poskytuje, použito v nejširším rozsahu.

Po obsáhlé debatě usnesl zahraniční výbor doporučiti plenu senátu, aby schválil vládní návrh, kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení obchodní a plavební úmluva mezi republikou Československou a republikou Polskou, podepsaná v Praze dne 10. února 1934 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 27. února 1934, č. 40/1934 Sb. z. a n.

V Praze, dne 19. června 1934.

Dr Klouda v. r.,
místopředseda.

F. F. Plamínková v. r.,
zpravodaj.

Dne 10. července 1933 vypovědělo Polsko svou řádnou obchodní smlouvu s Československem, sjednanou a podepsanou ve Varšavě dne 23. dubna 1925. Podle znění čl. XXVIII této smlouvy zůstala tato po dni výpovědi ještě tři měsíce v platností a pozbyla tedy účinností dnem 10. X. 1933. Důvodem pro výpověď bylo vydání nového celního sazebníku polského, jímž dosavadní celní sazby byly zvýšeny a nomenklatura, sazebních čísel byla téměř šestkrát rozšířena.

Jednání o novou obchodní smlouvu bylo brzy zahájeno. Už 6. X. 1933 sjednaná byla prozatímní úprava obchodních styků s platností do konce listopadu 1933. Podle postupu prací zdálo se opravdu, že tato doba postačí, aby byla připravena k podpisu nová řádná obchodní smlouvá. Leč ukázalo se, že překážky v jednání jsou mnohem obtížnější, než dobrá vůle obou smluvních stran. Prozatímní dohoda byla nejprve prodloužena do 15. prosince 1933, potom do 15. ledna 1934, na to do konce ledna 1934, pak ještě do 15. února 1934, a dále do 28. února a ještě jednou do 6. března 1934. Pro každý jednotlivě uvedený termín bylo nutno předložiti vládní návrh schvalovacího usnesení o prodloužení prozatímní dohody o obchodních stycích. Návrhy tyto obsaženy jsou v senátních tiscích č. 1159, 1176, 1199; 1205, 1213 a 1226 a podávají se o nich zvláštní zprávy.